Matouš

Evangelium

Chapter 1

Ježíšův rodokmen

¹ Ježíšův rodokmen sahá přes Davida až k Abrahamovi. ² Abraham – Izák Izák – Jákob ³ Jákob – Juda (a bratři) Juda – Peres a Zerach (matka Támar) Peres – Chesrón Chesrón – Rám ⁴ Rám – Amínadab Amínadab – Nachšón Nachšón – Salmón ⁵ Salmón – Bóaz (matka: Rachab) Bóaz – Obéd (matka: Rút) Obéd – Jišaj ⁶ Jišaj – David (král) David – Šalomoun (matka: Batšeba). ⁷ Šalomoun – Rechabeám Rechabeám – Abijám Abijám – Ása ⁸ Ása – Jóšafat Jóšafat – Jóram Jóram – Uzijáš ⁹ Uzijáš – Jótam Jótam – Achaz Achaz – Chizkijáš ¹⁰ Chizkijáš – Menaše Menaše – Ámon Ámon – Jóšijáš ¹¹ Jóšijáš – Jechoniáš ¹² Jekonjáš a jeho bratři.

 

Babylónské zajetí – Jekonjáš – Šealtíel Šealtíel – Zerubábel ¹³ Zerubábel – Abiud Abiud – Eljakim Eljakim – Azór ¹⁴ Azór – Sádok Sádok – Achim Achim – Eliud ¹⁵ Eliud – Eleazar Eleazar – Mattan Mattan – Jákob ¹⁶ Jákob – Josef Josef (muž Marie) JEŽÍŠ KRISTUS (narozen z Marie). Rodokmen uzavírá Josef, manžel Marie, které se narodil Ježíš – Boží Syn.

 

¹⁷ Od praotce Abrahama k Davidovi je to čtrnáct generací, dále čtrnáct generací od Davida po babylónské zajetí a od zajetí v Babylóně až ke Kristu také čtrnáct.

Anděl se zjevuje Josefovi

¹⁸ S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Ježíšova matka Marie byla zasnoubena s Josefem. Dříve, než se vzali, se však ukázalo, že bude matkou. ¹⁹ Josef byl ohleduplný muž a nechtěl Marii vystavit veřejné hanbě, proto se rozhodl, že se s ní rozejde. ²⁰ Když o tom uvažoval, ukázal se mu ve snu Boží posel a řekl: „Josefe, Davidův synu, neboj se vzít si Marii. Co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. ²¹ Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš. On vysvobodí svůj lid z moci zla. ²² Těmito událostmi se splní předpověď proroka Izajáše: ²³ ‚Slyšte! Panna bude těhotná a porodí syna. Budete mu říkat Immanuel, to znamená: Bůh je s námi.‘ “ ²⁴ Když se Josef probudil, udělal vše tak, jak mu přikázal Boží posel, a oženil se s Marií. ²⁵ Ale nežil s ní manželsky až do doby, kdy se jí narodil syn, kterému dal jméno Ježíš.

Chapter 2

Příchod učenců z východní země

¹ Ježíš se narodil v Betlémě v Judsku za vlády krále Heroda. V té době přijeli do Jeruzaléma učenci z východní země a vyptávali se: ² „Kde je ten židovský král, který se právě narodil? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ ³ Tato novina velmi znepokojila krále Heroda, a nejen jeho, ale i všechny obyvatele Jeruzaléma. ⁴ Král svolal všechny přední kněze a učitele zákona a ptal se jich, kde se má narodit Kristus. ⁵ Oni mu odpověděli: „V Betlémě v Judsku. Prorok to předpověděl: ⁶ ‚Betléme, nejsi poslední v Judsku, z tebe vyjde vévoda, který se bude starat o můj lid jako pastýř o ovce.‘ “ ⁷ Herodes si učence z východu tajně pozval a podrobně se jich vyptával, kdy se ta hvězda objevila. Poslal je do Betléma a pověřil je úkolem: ⁸ „Jděte a důkladně zjistěte vše o tom dítěti, a až je najdete, přijďte mi to oznámit; půjdu se mu také poklonit.“ ⁹ Učenci krále vyslechli a vydali se na cestu. A hle! Hvězda, kterou viděli na východě, jim ukazovala cestu až k místu, kde bylo dítě. ¹⁰ Měli z toho nevýslovnou radost. ¹¹ Vešli do domu a našli tam dítě s jeho matkou Marií. Padli před ním na kolena, klaněli se mu a dali mu vzácné dary – zlato, kadidlo a drahocenný olej. ¹² Ve snu je však Bůh varoval, aby se nevraceli k Herodovi. Zvolili tedy jinou zpáteční cestu.

Útěk do Egypta

¹³ Po odchodu učenců měl Josef sen, ve kterém mu anděl přikázal: „Vstaň, vezmi dítě a jeho matku a uteč s nimi do Egypta; tam zůstaň, dokud ti neřeknu. Herodes bude totiž pátrat po dítěti, aby je připravil o život.“ ¹⁴ Josef hned v noci vstal, vzal dítě i matku a vydal se s nimi do Egypta. ¹⁵ Tam byli až do smrti krále Heroda. Splnila se tím Boží předpověď vyslovená prorokem: „Z Egypta jsem povolal svého syna.“ ¹⁶ Když Herodes poznal, že ho východní učenci zklamali, velmi se rozhněval a dal pobít v Betlémě a okolí všechny chlapce do stáří dvou let. Tento věk odhadl podle výpovědi učenců. ¹⁷ Tehdy se vyplnilo Jeremjášovo proroctví: ¹⁸ „Slyším nářek, pláč a bědování. To matka oplakává své syny a nedá se utěšit, protože jsou mrtví.“

Návrat do Nazaretu

¹⁹ Když Herodes zemřel, znovu se ukázal Josefovi ve snu anděl ²⁰ a vybídl ho: „Vezmi dítě i jeho matku a vrať se do izraelské země, protože už zemřeli ti, kteří usilovali o život dítěte.“ ²¹ Josef poslechl a vrátili se. ²² Velmi se však zalekl, když se dověděl, že Herodovým nástupcem v Judsku je jeho syn Archelaos. Ve snu dostal od Boha další pokyn, aby šel do Galileje. ²³ Usídlil se v Nazaretu a tím se splnila další proroctví o Mesiáši, že totiž bude nazýván Nazaretský.

Chapter 3

Jan Křtitel připravuje cestu Ježíšovi

¹ V té době vystoupil Jan Křtitel a kázal lidem, kteří za ním přicházeli na Judskou poušť: ² „Obraťte se od svých hříchů k Bohu, protože přichází jeho vyvolený král.“ ³ O Janovi prorok Izajáš předpověděl: „Z pouště zazní hlas: Připravte cestu pro Pána a odstraňte všechny překážky.“ ⁴ Jan měl oděv z velbloudí srsti přepásaný koženým pásem. Živil se tím, co poskytovala poušť: kobylkami a medem divokých včel. ⁵ Scházeli se k němu lidé z Jeruzaléma, z celého Judska a ze Zajordání. ⁶ Dávali se od něho křtít v řece Jordánu, aby tím veřejně vyznávali svá provinění. ⁷ Když Jan uviděl, že ke křtu přicházejí mnozí horliví a nejvznešenější Židé – farizejové a saducejové, řekl jim: „Myslíte si, že se z Božího soudu vykroutíte jako hadi? ⁸ Dokažte změnou svého života, že jste se obrátili od svých vin. ⁹ Nemyslete si, že vám pomůže, budete-li říkat: ‚Jsme potomci Abrahamovi, Boží vyvolený národ.‘ Vždyť Bůh si může proměnit i ty, se kterými vy pohrdáte. ¹⁰ Sekera Božího soudu je už přiložena ke kořeni stromu. Každý člověk, který nežije novým životem, je jako strom, který nenese dobré ovoce; bude poražen a spálen. ¹¹ Já křtím vodou ty, kteří cítí svá provinění jako břemeno a vyznávají je. Avšak po mně přijde někdo daleko mocnější než já; nejsem hoden ani toho, abych mu vyčistil obuv. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. ¹² Jako se prohazováním odděluje zrno od plev – zrno do sýpky, plevy na oheň, tak i on rozsoudí lidi – jedny k životu a druhé ke smrti.“

Jan křtí Ježíše

¹³ Tehdy přišel Ježíš z Galileje k Jordánu, aby se dal od Jana pokřtít. ¹⁴ Ten se velmi zdráhal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe a ty jdeš ke mně.“ ¹⁵ Ježíš mu odpověděl: „Jen to, prosím, udělej. Musíme splnit Boží vůli.“ A tak ho Jan pokřtil. ¹⁶ Když Ježíš vystoupil z vody, uviděl, jak se na něj z nebe snáší Boží Duch v podobě holubice. ¹⁷ Současně se ozval hlas: „Toto je ten můj milovaný Syn, moje radost.“

Chapter 4

Satan pokouší Ježíše na poušti

^1-2 Potom Duch Boží vedl Ježíše na poušť, kde se po dobu čtyřiceti dnů a nocí postil a velmi vyhladověl. ³ Tu se k němu přiblížil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, proměň toto kamení v chleby!“ ⁴ Ježíš mu odpověděl: „V Písmu je napsáno: Člověk se nenasytí jen chlebem, ale hlad ve své duši utiší přijetím Božího slova.“ ⁵ Pak ho ďábel vzal do Jeruzaléma na věž chrámu ⁶ a řekl: „Jsi-li Boží Syn, seskoč dolů! Vždyť je psáno, že Bůh přikáže svým andělům, aby tě zachytili na svých rukou dříve, než dopadneš na kámen.“ ⁷ Ježíš mu zase pohotově odpověděl: „Je však také psáno: Nepokoušej Boha, je tvůj Pán.“ ⁸ Nakonec ho ďábel postavil na vysokou horu a ukázal mu všechna království světa s jejich okázalostí a bohatstvím. ⁹ Tam mu řekl: „Toto všechno ti dám, jestliže přede mnou klekneš a pokloníš se mi!“ ¹⁰ Ježíš odpověděl: „Odejdi, satane! Vždyť je psáno: Nikomu kromě Boha se nebudeš klanět ani ho uctívat.“ ¹¹ V tu chvíli ho ďábel opustil; Ježíše obklopili andělé a pečovali o něj.

Ježíš káže v Galileji

¹² Když Ježíš uslyšel, že Jana uvěznili, vrátil se do Galileje. ¹³ Nezůstal však v Nazaretu, ale usadil se v Kafarnaum. To město leželo u jezera Genezaretského, v oblasti, kterou kdysi obývaly izraelské kmeny Zabulónovy a Neftalího. ¹⁴ Tím se splnila předpověď proroka Izajáše: ¹⁵ „V Galileji, zemi Zabulónově a Neftalího, mezi mořem a Jordánem, se usídlili pohané. ¹⁶ Tento lid pohroužený do temnoty uvidí veliké světlo. Těm, nad kterými se rozprostírá noc smrti, se rozední.“ ¹⁷ V té době začal Ježíš kázat: „Změňte se! Bůh je tu a zakládá na zemi svoje království!“

Čtyři rybáři následují Ježíše

¹⁸ Ježíš šel po břehu Galilejského jezera a uviděl dva muže, jak spouštějí sítě do vody. Byli to rybáři Šimon, později nazývaný Petr, a jeho bratr Ondřej. ¹⁹ Ježíš na ně volal: „Přátelé, pojďte se mnou! Udělám z vás jiné rybáře, budete zachraňovat lidi!“ ²⁰ Ti dva všeho nechali a šli s ním. ²¹ O kus dál jiní dva bratři, Jakub a Jan, seděli spolu se svým otcem Zebedeem ve člunu a spravovali sítě. Také je Ježíš vyzval; ²² oba se okamžitě zvedli, opustili otce a vykročili za ním.

Ježíš káže a uzdravuje

²³ Ježíš chodil po celé Galileji, vyučoval v synagogách, šířil radostnou zvěst o Božím království a uzdravoval lidi postižené všemi možnými nemocemi. ²⁴ Zprávy o něm se rychle roznesly, takže až ze Sýrie k němu vodili nemocné, posedlé démony, duševně choré, ochrnuté a on je uzdravoval. ²⁵ Všude se za ním táhly davy lidí; nejen z Galileje, ale i z Desítiměstí, Jeruzaléma, Judska a Zajordání.

Chapter 5

Ježíš vyslovuje blahoslavenství

¹ Když Ježíš uviděl zástupy lidí, vystoupil se svými učedníky na návrší, posadil se v jejich středu ² a učil je: ³ „Kteří lidé jsou skutečně šťastni? Šťastni jsou pokorní, nenamyšlení, vždyť těm patří Boží království. ⁴ Šťastni jsou ti, kteří pláčou v zármutku, vždyť Bůh je potěší. ⁵ Šťastni jsou ti, kteří pro sebe nic nevymáhají, vždyť jim Bůh dá celou zemi. ⁶ Šťastni jsou ti, kteří touží po tom, co je správné, jako žízniví po vodě, vždyť jejich žízeň bude utišena. ⁷ Šťastni jsou milosrdní, vždyť Bůh k nim bude také milosrdný. ⁸ Šťastni jsou ti, kteří si zachovali čistý pohled naživot, vždyť oni uvidí Boha. ⁹ Šťastni jsou ti, kteří působí pokoj, vždyť k těm se Bůh bude hlásit jako ke svým dětem. ¹⁰ Šťastni jsou ti, kteří mají těžkosti proto, že poslouchají Boha; jim se otevírá Boží svět. ¹¹ Šťastni jste, když vámi kvůli mně pohrdají, pronásledují vás a vymýšlejí si na vás pomluvy. ¹² Máte důvod k radosti a dokonce i k veselí, neboť co vás čeká v nebi, mnohonásobně převýší vaše utrpení. Ostatně takhle zacházeli s Božími lidmi vždycky.

Ježíš učí o soli a světle

¹³ Vy jste sůl země. Když už sůl by měla ztratit svoji chuť, čím se bude solit? Sůl bez chuti se nehodí k ničemu a může být jen vyhozena a zašlapána. ¹⁴ Vy jste světlo světa. Město postavené na hoře je odevšad vidět. ¹⁵ Také svíčku nerozsvěcujete proto, abyste ji schovali, ale stavíte ji na svícen, aby svítila každému v domě. ¹⁶ Tak ať svítí vaše světlo všem lidem; ať za vašimi dobrými činy vidí Boha a jeho chválí.

Ježíš učí o zákonu

¹⁷ Nemyslete si, že jsem přišel proto, abych zrušil, co bylo přikázáno a předpověděno ve Starém zákoně. Naopak, přišel jsem, abych to všechno uskutečnil a dovršil. ¹⁸ Ujišťuji vás, že dokud trvá nebe a země, ani písmenko nebo čárka z toho, co Bůh přikázal, neztratí svou platnost, dokud se nenaplní. ¹⁹ A proto každý, kdo by nebral vážně i to nejmenší přikázání a vedl by tak lidi, bude poslední v Božím království. Ale ten, kdo se Božími příkazy řídí a učí tak druhé, bude velký v nebeském království. ²⁰ Pamatujte si: chcete-li vejít do nebeského království, musí vám jít o víc než jen o formální plnění příkazů a zákazů, jako to činí učitelé zákona a farizejové.

Ježíš učí o hněvu

²¹ V Desateru stojí psáno: Nezabiješ. Proto kdo zabil, musí před soud. ²² Ale já vám říkám, že bude souzen každý, kdo se hněvá na svého bližního. Pohrdání člověkem je zločin, a kdo svolává na druhého Boží trest, sám mu propadne. ²³ Dáváš-li do pořádku svůj vztah k Bohu a uvědomíš si, že máš s někým nesrovnalost, ^24-26 odstraň ji a smiř se s ním. Teprve potom předstup před Boha. Nejsi-li ochoten ke smíru s druhým člověkem, bude na tebe žalovat tvůj hněv před Bohem a neunikneš odsouzení. Je to tak, jako když tě věřitel vede k soudci. Nedomluvíš-li se s ním cestou, půjdeš do vězení a celý dluh si odpykáš.

Ježíš učí o smyslnosti

²⁷ Znáte další přikázání Desatera: Nebudeš cizoložit. ²⁸ Já vám však říkám, kdo by se podíval žádostivě na jinou ženu, porušil manželství, byť jenom v myšlenkách. ^29-30 Učiň všechno pro to, aby k tobě pokušení nepronikalo. Neboj se zříci se něčeho, co se ti dnes zdá pro tvůj život tak nepostradatelné jako oko nebo pravá ruka. Lépe je žít s jedním okem nebo jednou rukou než ztratit věčný život.

Ježíš učí o rozvodu

³¹ Mojžíšův zákon připouští, aby se muž se ženou rozvedl, musí jí to však dát písemně. ³² Já však říkám, že kdo se rozvádí se svojí ženou, aniž mu byla nevěrná, sám ji uvádí do nevěry. Kdo se ožení s takovou ženou, cizoloží.

Ježíš učí o přísaze

³³ A další přikázání: Nepřísahej křivě, ale splň své přísahy jako dané Pánu Bohu! ³⁴ Já vám však říkám: Nepřísahejte vůbec; neberte si za svědka nebe, protože je Božím trůnem; ³⁵ nedovolávejte se ničeho na zemi, protože je jeho podnoží. Nepřísahejte ani při posvátném Jeruzalému, protože je městem velikého Krále. ³⁶ Nepřísahejte ani při své hlavě, protože není ve vaší moci, aby vám rostly bílé nebo černé vlasy. ³⁷ Říkejte prostě ano, nebo ne. To stačí. Když zdůrazňujete svoje slova přísahou, dokazujete, že nemluvíte vždycky pravdu a každá lež pochází od zlého.

Ježíš učí o odplatě

³⁸ Je také psáno: Oko za oko, zub za zub. ³⁹ Já vám říkám, abyste neodpláceli zlým za zlé. Naopak, uhodí-li tě někdo přes pravou tvář, nastav mu i levou. ⁴⁰ A když by se s tebou chtěl někdo soudit a vzít ti šaty, dej mu i kabát; ⁴¹ jestliže tě někdo nutí, abys s ním šel kus cesty, jdi s ním dvakrát tak daleko. ⁴² Dej tomu, kdo tě prosí, a neodmítej toho, kdo si chce od tebe vypůjčit.

Ježíš učí o milování nepřátel

⁴³ A dále bylo řečeno: Miluj přítele a měj v nenávisti svého nepřítele! ^44-45 Ale já vám říkám: milujte své nepřátele, modlete se za ty, kteří vás pronásledují. Tak budete dělat čest svému Otci v nebi. On dovoluje, aby slunce svítilo na zlé i dobré, a déšť sesílá na ty, kdo ho ctí, i na ty, kdo jím pohrdají. ⁴⁶ Jakou máte zásluhu, když projevujete lásku těm, kteří vám ji oplácejí? Copak to nedokážou i sobci? ⁴⁷ A chováte-li se přátelsky jen ke svým blízkým, co děláte zvláštního? Na to ještě nemusíte věřit v Boha. ⁴⁸ Nevymlouvejte se na hranice svých možností, ale buďte tak dokonalí v lásce, jako je váš nebeský Otec.

Chapter 6

Ježíš učí o dobročinnosti

¹ Dejte si pozor, abyste nedělali dobré skutky okázale před lidmi a nestavěli tím na odiv svoji dobročinnost. Tak rozhodně nezískáte odměnu od nebeského Otce. ² Proto když pomáháš bližnímu, nechtěj, aby o tom všichni věděli. Okatě – v synagogách a na ulicích – prokazují dobro pyšní pokrytci, protože chtějí, aby je lidé chválili. Tak si vlastně vybírají svoji odměnu předem. ^3-4 Když ty někomu pomůžeš, udělej to nenápadně. Tvůj nebeský Otec, který vidí všechno, ti to odplatí.

Ježíš učí o modlitbě

⁵ A podobně je to s modlitbami. Když se modlíš, nebuď jako pokrytci, kteří chtějí okázalou modlitbou dokázat svoji zbožnost. Modlí se pro lidi, a tak nemohou čekat, že je Bůh vyslyší. ⁶ Když se chceš modlit, jdi domů, zavři za sebou dveře a modli se ke svému Otci, který je tam s tebou. A on, který vidí i to, co je skryto, tě vyslyší. ⁷ Neopakujte bezmyšlenkovitě modlitbu jako nerozumní lidé, kteří si myslí, že Boha umluví a on je vyslyší. ⁸ Nenapodobujte je, vždyť váš Otec zná vaše potřeby dříve, než je vyslovíte. ⁹ Dám vám vzor prosté modlitby: Náš nebeský Otče, vzdáváme čest tvému svatému jménu. ¹⁰ Ujmi se vlády, ať se děje všechno podle tvé vůle jak v nebi, tak na zemi. ¹¹ Dej nám chléb i dnes ¹² a odpusť nám naše provinění, tak jako my odpouštíme těm, kteří nám ublížili. ¹³ Chraň nás před pokušením a vysvoboď nás z moci zlého. Vždyť tobě navždy patří vláda, moc i sláva. Amen. ¹⁴ Odpustíte-li druhým jejich provinění, i váš nebeský Otec vám odpustí. ¹⁵ Jestliže jim však neodpustíte, nemůžete ani vy počítat s Božím odpuštěním.

Ježíš učí o postu

¹⁶ Jestliže svou modlitbu podepřete postem, nenasazujte si ztrápenou, zbožnou masku jako ti, kteří úmyslně zanedbávají svůj vzhled, aby upozornili okolí na to, že se postí. Tím už dosáhli, co chtěli, a víc nemohou čekat. ¹⁷ Když se ty postíš, dobře se uprav, ¹⁸ aby na tobě nikdo nic nepoznal. Ví o tom jen tvůj Otec, který vidí to, co je lidem skryto. Jedině tak ti půst přinese duchovní užitek.

Ježíš učí o penězích

¹⁹ Nehromaďte si bohatství zde na zemi, kde může zrezivět, padnout napospas molům nebo zlodějům. ²⁰ Ukládejte si poklady v nebi, kde nepodlehnou žádné zkáze a ani je žádný zloděj nevykope a neukradne. ²¹ Kde je vaše bohatství, tam je i vaše srdce. ²² Světlem těla je oko. Je-li tvé oko čisté, jsi naplněn jasem. ²³ Je-li však tvé oko zakaleno nečistými myšlenkami, žiješ v duchovní tmě. Nemáš-li jasno v sobě, tápeš v beznadějné temnotě. ²⁴ Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Jednoho bude nenávidět a druhého mít v lásce, nebo jednomu dávat přednost a druhého zanedbávat. Nelze sloužit zároveň Bohu a majetku.

Ježíš varuje před přílišnou starostlivostí

²⁵ Radím vám: nezatěžujte se starostmi o jídlo, pití a oděv. Cožpak nemají pokrmy sloužit jen k udržení života a šaty k oblečení těla? ²⁶ Podívejte se na ptáky: nesejí ani nesklízejí, neshromažďují obilí do sýpek, ale nebeský Otec je živí. Což vy nejste o mnoho cennější? ²⁷ I když se budete starat sebevíc, přece svůj život neprodloužíte ani o jediný okamžik. ²⁸ A proč si děláte starosti se svým oblečením? Podívejte se na polní květiny: nepracují ani nepředou, ²⁹ a vidíte, ani Šalomoun ve svém královském majestátu nebyl tak oděn jako kterákoliv z nich. ³⁰ Jestliže tedy Bůh dává takovou krásu nepatrným polním kvítkům, které nemají dlouhého trvání, nepostará se tím spíše o vás? To mu tak málo důvěřujete? ³¹ A tak se netrapte otázkami: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si vezmeme na sebe? ³² Pro lidi bez Boha je to první a poslední. Ale vy máte nebeského Otce a ten dobře ví, co všechno potřebujete. ³³ Dejte jeho na první místo a žijte tak, jak on si přeje, a on se o vás postará. ³⁴ Nezatěžujte se zítřejšími starostmi. Ty patří k zítřku. Každý den má dost svých problémů.

Chapter 7

Ježíš učí o neodsuzování druhých

¹ Nesuďte druhé, abyste nebyli souzeni. ² Podle toho, jak soudíte, budete souzeni i vy a na váš život budou přiložena stejná měřítka, jaká sami používáte. ³ Jak to, že vidíš pilinu v oku druhého člověka a poleno ve svém oku přehlížíš? ⁴ Jak můžeš říkat druhému: ‚Dovol, abych ti vyndal smítko z oka,‘ a poleno ti ve vlastním oku nepřekáží? ⁵ Pokrytče! Vyčisti si nejprve svoje oko, a teprve potom jasně uvidíš na to, abys mohl vyjmout pilinu z oka svého bližního. ⁶ Je zbytečné vysvětlovat Boží pravdy těm, kteří jimi pohrdají. To je stejné, jako byste očekávali, že pes ocení vzácný pokrm a vepř krásu perly. Co se stane? Všechno zašlapou a nakonec vás napadnou.

Ježíš učí: žádejte, hledejte a klepejte

⁷ Proste, a dostanete, hledejte, a najdete. Klepejte, a bude vám otevřeno. ⁸ Protože každý, kdo prosí, dostane, kdo hledá, nalezne a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. ⁹ Kdyby kohokoliv z vás poprosilo vlastní dítě o kus chleba, dali byste mu snad kámen? ¹⁰ A místo ryby byste mu dali hada? Určitě ne! ¹¹ Jestliže tedy vy, lidé tvrdého a hříšného srdce, dovedete dávat svým dětem dobré věci, tím spíše je nebeský Otec dá těm, kteří ho prosí. ¹² Jednejte s druhými tak, jak byste si přáli, aby jednali oni s vámi. Tak se dá shrnout Starý zákon.

Ježíš učí o cestě k věčnému životu

¹³ Do Božího království lze vstoupit jen úzkou brankou. Prostorná brána a široká cesta vedou do záhuby a mnoho lidí se tudy ubírá. ¹⁴ Brána a cesta k životu jsou úzké a je málo těch, kteří je najdou.

Ježíš učí o ovoci života

¹⁵ Mějte se na pozoru před falešnými náboženskými učiteli, kteří přicházejí v masce neškodné ovce, ale ve skutečnosti jsou jako lační vlci. ¹⁶ Poznáte je podle toho, jak žijí a jednají – právě tak jako posuzujete strom podle ovoce, které se na něm rodí. Cožpak se sklízejí hrozny z trnek a fíky z bodláčí? ^17-18 Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a zase špatný strom dobré. ¹⁹ Každý strom, který nedává dobrou úrodu, je poražen a spálen. ²⁰ Ovoce – činy člověka, to je spolehlivý rozpoznávací znak.

Ježíš učí o stavbě na písku a na skále

²¹ Ne každý, kdo mne oslovuje Pane, Pane, přijde do nebeského království. Rozhodující je, zda poslouchá mého Otce. ²² V den posledního soudu mi mnozí řeknou: ‚Pane, Pane, cožpak jsme v tvém jménu nemluvili, nebojovali proti zlu a nedokázali mnoho divů?‘ ²³ Já jim však odpovím: ‚Nikdy jste mi nepatřili a neřídili se podle Boží vůle. Jděte pryč!‘ ²⁴ Kdo slyší tato má slova a jedná podle nich, ten může být přirovnán k prozíravému člověku, který založil svůj dům na skále. ²⁵ Přesto, že přišly deště s povodní a vichřice se opírala do jeho zdí, dům vydržel, protože byl postaven na skále. ²⁶ Kdo však slyší tato má slova, ale neuvede je do života, jedná jako pošetilý člověk, který založil svůj dům na písku. ²⁷ Přišly deště, zaplavily krajinu a prudká vichřice se opřela do zdí domu. Ten se zřítil s velkým rachotem.“ ²⁸ Když Ježíš domluvil, lidé žasli nad jeho učením. ²⁹ Na rozdíl od učitelů, které znali, z Ježíše vyzařovala zvláštní síla.

Chapter 8

Ježíš uzdravuje malomocného

¹ Velké zástupy se hrnuly za Ježíšem, když sestupoval s hory. ² Tu se k němu přiblížil malomocný, klekl před ním a řekl: „Pane, budeš-li chtít, můžeš mne uzdravit!“ ³ Ježíš zvedl ruku, dotkl se toho muže a řekl: „Ano, chci. Ať tvá nemoc zmizí!“ A hned byl ten malomocný zdráv. ⁴ Ježíš mu pak řekl: „Nikomu nic neříkej, ale jdi, ukaž se knězi a vezmi s sebou obětní dar, který ustanovil Mojžíš pro uzdravené od malomocenství. To bude veřejné svědectví o tvém uzdravení.“

Římský setník projevuje svou víru

⁵ Když Ježíš přicházel do Kafarnaum, přistoupil k němu římský setník s prosbou: ⁶ „Pane, můj služebník leží doma ochrnutý a má velké bolesti.“ ⁷ Ježíš mu odpověděl: „Přijdu za ním a uzdravím ho.“ ⁸ Setník mu však na to řekl: „Pane, nezasloužím si, aby ses namáhal ke mně domů. Vždyť stačí tvé slovo, a bude uzdraven. ⁹ Já vím, jak to je: sám poslouchám i poroučím. Když vojákovi rozkážu, tak jde, když ho zavolám, přijde. A když uložím svému služebníkovi práci, tak ji vykoná. Takovou moc máš ty i nad nemocemi.“ ¹⁰ Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kteří šli s ním: „Řeknu vám, že s tak velikou vírou jsem se nesetkal v celém Izraeli. ¹¹ Je to opravdu tak, že mnozí lidé z celého světa budou přijati do Boží věčné říše, ¹² zatímco mnozí Izraelci, pro které byla připravena, budou z ní vyloučeni; zbyde jim beznaděj, bolest a pláč.“ ¹³ Potom se Ježíš obrátil opět k setníkovi: „Jdi domů. Čemu jsi uvěřil, ať se stane.“ V tu chvíli se služebník uzdravil.

Ježíš uzdravuje Petrovu tchyni a mnoho dalších

¹⁴ Pak Ježíš navštívil Petra a našel jeho tchyni schvácenou horečkou. ¹⁵ Dotkl se její ruky, teplota klesla a jí se ulevilo natolik, že vstala a obsloužila hosta. ¹⁶ Večer k němu přivedli mnoho posedlých, on je pouhým slovem zbavil zlého a všechny nemocné uzdravil. ¹⁷ Tím se naplnilo, co předpověděl prorok Izajáš: „On na sebe vzal naše slabosti a nesl naše nemoci.“

Ježíš učí o ceně následování

¹⁸ Když Ježíš viděl, jak se kolem něj kupí množství lidí, chtěl se na loďce přeplavit na druhou stranu jezera; ¹⁹ zadržel ho však ještě jeden učitel zákona: „Mistře, chci být stále s tebou.“ ²⁰ Ježíš mu odpověděl: „Každá liška má svou noru, pták hnízdo, ale já často nemám kde spát.“ ²¹ Jeden z jeho žáků mu zase řekl: „Pane, než půjdu s tebou, dovol mi ještě pohřbít mého otce.“ ²² Ale Ježíš mu odpověděl: „Ty pojď se mnou! Poslední službu mrtvému může poskytnout za tebe i ten, kdo se ještě duchovně neprobudil.“

Ježíš utišuje bouři

²³ Pak vyplul spolu se svými učedníky. ²⁴ Nad jezerem se strhla prudká bouře, takže člunu hrozilo potopení ve vlnách. Ježíš však klidně spal. ²⁵ Probudili ho: „Pane, zachraň nás. Jde o život!“ ²⁶ Ale on jim řekl: „Proč se bojíte? Kde je vaše víra?“ Vstal, okřikl vítr i vlny, a nastal klid. ²⁷ Kteří to viděli, byli naplněni údivem a říkali si: „Kdo to vlastně je, že ho poslouchají vítr i moře?“

Ježíš vyhání démony do stáda vepřů

²⁸ Když přistáli na druhém břehu jezera poblíž Gadary, narazili na dva muže posedlé démony. Ti žili ve skalních hrobech a byli tak nebezpeční, že se nikdo neodvážil tudy chodit. ²⁹ Na Ježíše začali křičet: „Co je ti do nás, Boží Synu? Ještě na nás nemáš právo!“ ³⁰ Opodál se páslo velké stádo vepřů. ³¹ „Když nám bereš moc nad lidmi, nech nám ji aspoň nad těmi vepři,“ prosili démoni. ³² On jim řekl: „Zmizte!“ Démoni opustili muže a zmocnili se zvířat. V tom okamžiku se celé stádo splašilo a hnalo se dolů k jezeru, kde se utopilo. ³³ Pasáci vepřů utekli do města a všude roznesli, co se stalo. ³⁴ Celé město se šlo na Ježíše podívat, ale žádali ho, aby z jejich kraje odešel.

Chapter 9

Ježíš uzdravuje ochrnutého

¹ Ježíš tedy vstoupil opět do člunu, vrátil se na druhý břeh a přišel do Kafarnaum. ² Na nosítkách k němu přinesli ochrnutého člověka. Ježíš viděl jejich víru, a tak řekl nemocnému: „Už se netrap, chlapče! Tvé hříchy jsou ti odpuštěny!“ ³ Ale někteří z učitelů zákona se nad tím pozastavovali: „To jsou prázdná slova. Na to má právo jen Bůh.“ ^4-7 Ježíš však prohlédl jejich myšlenky a obrátil se k nim: „Myslíte si, že zůstalo jen při slovech, když jsem mu odpustil hříchy? Dokážu vám, že moje slovo má moc.“ Nato se obrátil k ochrnutému: „Vstaň a odnes svá nosítka domů!“ ⁸ Lidé nad tím žasli a děkovali Bohu, že dal člověku takovou moc.

Ježíš stoluje s hříšníky v Matoušově domě

⁹ Cestou odtud uviděl Ježíš muže jménem Matouš, jak vybírá poplatky. „Pojď se mnou a staň se mým učedníkem!“ vyzval ho. Matouš hned vstal a následoval ho. ¹⁰ Později při hostině v Matoušově domě přišlo také mnoho celníků a lidí pochybné pověsti, aby poznali Ježíše a jeho učedníky. ¹¹ Zbožné farizeje to popudilo: „Jak si váš mistr může sednout k jednomu stolu s takovými lidmi?“ ¹² Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: „Lékaře potřebují nemocní a ne zdraví. ¹³ Zamyslete se nad tím, co znamená to staré slovo Písma: Nechci vaše oběti a dary, ale chci, abyste byli milosrdní. Nepřišel jsem schvalovat vaši bezúhonnost, ale zvát hříšníky k pokání.“

Spor o půst

¹⁴ Potom přišli za Ježíšem žáci Jana Křtitele s otázkou: „My a farizejové často držíme půst. Proč se tvoji učedníci také nepostí, jak je zvykem zbožných lidí?“ ¹⁵ Ježíš jim odpověděl: „Žádá někdo po svatebčanech, aby byli smutní a odmítali jídlo, dokud je ženich mezi nimi? Kdyby někdo ženicha odvlekl, bude po svatebním veselí. I moji učedníci se jednou postí, až přijde pravý čas. Nový život z Boha se nedá vtěsnat do starých zvyků a forem. ¹⁶ To je podobné, jako kdyby někdo přišil na staré šaty záplatu z neseprané látky. Co se stane? Záplata vytrhne chatrné tkanivo a díra se ještě zvětší. ¹⁷ Mladé víno přece také nedáváte do měchů ze staré kůže, jinak by popraskaly a obojí by přišlo nazmar. Nové víno potřebuje nové měchy!“

Ježíš uzdravuje krvácející ženu a křísí děvče

¹⁸ Zatímco Ježíš mluvil, přišel jeden z představených místní synagogy a poklonil se mu. „Moje dcera právě zemřela,“ řekl, „ale ty jí můžeš zase vrátit život. Pojď, polož na ni ruku a vrátíš jí život.“ ¹⁹ Ježíš i jeho učedníci šli s ním. ²⁰ Vtom však jedna žena, již dvanáct let postižená krvácením, se k Ježíšovi zezadu přiblížila a dotkla se okraje jeho roucha. ²¹ Myslela si: Když se alespoň dotknu jeho šatu, určitě se uzdravím. ²² Ježíš se však otočil, podíval se na ni a řekl: „Raduj se, tvá víra tě zachránila.“ A opravdu, v tu chvíli byla žena zbavena svého trápení. ²³ Pak Ježíš došel k domu onoho představeného synagogy, kde hrála pohřební hudba a naříkal shromážděný dav. ²⁴ Řekl jim: „Jděte všichni pryč! Smrt té dívky pomine jako spánek.“ Ale nikdo ho nebral vážně a vysmívali se mu. ²⁵ Když byl dům konečně vyklizen, Ježíš vešel, vzal děvčátko za ruku a ono vstalo. ²⁶ Zpráva o tom se rychle roznesla po celém kraji.

Ježíš uzdravuje slepého a němého

²⁷ Na cestě odtud se k Ježíšovi přidali dva slepci a volali: „Kriste, králi, slituj se nad námi!“ ²⁸ Šli za ním až do domu. Ježíš se jich zeptal: „Opravdu věříte, že vám mohu vrátit zrak?“ ²⁹ „Určitě, Pane,“ ujišťovali ho slepci. Dotkl se jejich očí a řekl: „Staň se vám, jak věříte.“ ³⁰ V tu chvíli prohlédli. Pak jim důrazně přikázal: „Nechte si to pro sebe, ať se nikdo o tom nedoví!“ ³¹ Ale oni chodili po celém kraji a všude o něm mluvili. ³² Sotva odešli, přivedli k Ježíšovi němého člověka, posedlého zlým duchem. ³³ Ježíš démona vyhnal a němý začal mluvit. Zástupem proběhla vlna údivu: „Nikdy se v Izraeli nic podobného nedělo!“ ³⁴ Farizejové to však vysvětlovali: „Vyhání ďábly, protože je ve spojení s jejich vládcem.“

Ježíš nabádá učedníky k modlitbám za dělníky ke žni

³⁵ Potom Ježíš procházel všemi městy i vesnicemi, učil v tamních synagogách a kázal radostnou zvěst o Božím království. A kamkoliv přišel, všude uzdravoval nemoci všeho druhu. ³⁶ Když se tak díval na zástupy lidí stojící před ním, bylo mu jich líto, protože nevěděli, na koho se obrátit a kde hledat pomoc. Byli jako ovce bez pastýře. ³⁷ Svým učedníkům řekl: „Ti všichni patří Bohu jako úroda svému hospodáři. Je však málo ženců. ³⁸ Proto proste Pána, ať pošle pracovníky na své žně.“

Chapter 10

Ježíš vysílá dvanáct učedníků

¹ Potom Ježíš svolal svých dvanáct žáků a dal jim moc nad temnými silami, aby je vyháněli a uzdravovali všechny nemoci těla i ducha. ² Jména těch dvanácti, které nazval svými vyslanci – apoštoly, jsou: Šimon, zvaný Petr, Ondřej – Petrův bratr, Jakub – syn Zebedeův a jeho bratr Jan, ³ Filip, Bartoloměj, Tomáš, Matouš – bývalý celník, Jakub – syn Alfeův, Tadeáš, ⁴ Šimon Kenaanský a Jidáš Iškariotský, jenž ho nakonec zradil. ⁵ Těchto dvanáct Ježíš vyslal a na cestu jim dal pokyny: „Nechoďte nyní mezi pohany a nevcházejte do samařských měst. ^6-7 Raději jděte k těm Izraelcům, kteří se Bohu odcizili, a rozhlašujte, že Boží království je již blízko. ⁸ Uzdravujte nemocné, mrtvé probouzejte k životu, očišťujte malomocné, vyhánějte démony. Co jste zdarma dostali, zdarma rozdávejte. ⁹ Neshánějte žádné peníze, ¹⁰ neberte si na cestu zavazadlo s náhradními šaty či obuví, ani hůl na obranu. Jako dělník dostává mzdu, tak i ti, kterým sloužíte, by se měli o vás postarat. ¹¹ Kdykoliv vstoupíte do města nebo vesnice, ptejte se po bohabojném člověku a v jeho domě pak zůstaňte, dokud se nevydáte na další cestu. ¹² Když vstoupíte do domu, pozdravte přáním pokoje. ¹³ Jestliže vaše poselství vděčně přijmou, naplní je pokoj, který přinášíte. ¹⁴ Odmítnou-li, jejich škoda, vám pokoj zůstane. Opusťte každé město nebo dům, kde by vás ani vaše svědectví nepřijali, a nezdržujte se s nimi. ¹⁵ Říkám vám, že takové město na tom bude v den soudu hůře než Sodoma a Gomora.

Ježíš připravuje učedníky na pronásledování

¹⁶ Posílám vás jako ovce mezi vlky. Buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. ¹⁷ Mějte se na pozoru před lidmi, protože vás budou vydávat soudům a budou vás bičovat v synagogách, ¹⁸ vláčet vás před vládce a panovníky kvůli mně. To všechno bude příležitost, abyste jim i celému světu vydali svědectví. ¹⁹ Až vás postaví před soud, nedělejte si starosti s tím, jak a co budete mluvit, protože vám budou dána pravá slova v pravý čas. ²⁰ To nebudete mluvit vy, ale Duch vašeho Otce promluví skrze vás. ²¹ Bratr vydá bratra na smrt, otec syna, děti se vzbouří proti rodičům a zabijí je. ²² Všichni vás budou nenávidět, protože jste moji. Ale ten, kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn pro věčnost. ²³ Budou-li vás v některém městě pronásledovat, utečte do jiného. Říkám vám, že nestačíte projít všechna izraelská města dříve, než se prokáže, kdo vlastně jsem. ²⁴ Žák nemůže očekávat víc než učitel, ani služebník Boží víc než jeho pán. ²⁵ Ať je spokojen s údělem svého učitele a pána. Když mne obvinili, že jsem ve spojení s ďáblem, co si asi vymyslí na vás! ²⁶ Ale nebojte se jich. Přijde čas, že pravda vyjde najevo a všechno skryté bude odhaleno. ²⁷ Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co vám šeptám do ucha, rozhlašujte veřejně! ²⁸ A nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo; věčný život vzít nemohou. Spíše mějte strach z toho, který vás může navěky zahubit. ^29-30 Jakoupak cenu má vrabec? A přece ani jeden nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. ³¹ Tak nemějte strach – jste daleko cennější než celé hejno vrabců. Otci záleží na každém vašem vlásku. ³² Kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já budu hlásit před svým Otcem v nebi. ³³ Kdo mne však před lidmi zapře, toho se zřeknu před svým nebeským Otcem. ³⁴ Nemyslete si, že můj příchod přinese světu bezprostřední pokoj; můj příchod způsobí i boj a násilí. ³⁵ Víra ve mne může rozdělit syna a otce, dceru a matku, snachu a tchyni. ³⁶ Nepochopení a zloba vlastní rodiny bývají nejhlubší. ³⁷ Kdo má ve svém srdci na prvním místě otce nebo matku, syna nebo dceru, a ne mne, není mne hoden. ³⁸ Kdo by chtěl za mnou jít a nevzal by na sebe tyto těžkosti jako kříž, není mne hoden. ³⁹ Kdo lpí na svém životě, ztratí ho, kdo však je ochoten pro mne všechno obětovat, ten teprve pravý život získá. ⁴⁰ Kdo přijímá vás, přijímá mne, a kdo přijímá mne, ten přijímá toho, který mne poslal. ⁴¹ Přijme-li někdo mého svědka s vědomím, že Bůh ho posílá, dostane stejnou odměnu jako on. Kdo se ujme věřícího pro jeho víru ve mne, dostane stejnou odměnu jako ten věřící. ⁴² A kdo by podal třeba jen sklenici studené vody jednomu z nepatrných, protože je můj učedník, ten bude určitě odměněn.“

Chapter 11

¹ Když Ježíš skončil s pokyny pro svých dvanáct učedníků, šel, aby učil a kázal v tamějších městech.

Ježíš rozptyluje Janovy pochybnosti

² Jan Křtitel ve vězení uslyšel o Ježíšových činech, poslal za ním své dva žáky a ti se ho zeptali: ³ „Jsi opravdu ten zaslíbený Mesiáš, nebo máme čekat jiného?“ ⁴ Ježíš jim na to odpověděl: „Vraťte se k Janovi a povězte mu o tom, co jste viděli a slyšeli: ⁵ slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou uzdravováni, hluší slyší, mrtví vstávají k životu a ti, kteří u lidí neznamenají nic, jsou ujišťováni, že Bůh s nimi počítá. ⁶ Šťastný je ten, kdo mne přijímá bez výhrad.“ ⁷ Když Janovi žáci odešli, řekl o něm Ježíš zástupu: „Když jste šli za Janem na poušť, jistě jste v něm nenašli slabocha – ‚kam vítr, tam plášť‘; ⁸ ani jste nenašli žádnou vysoce postavenou osobu – takoví chodí pěkně oblečeni a bydlí v palácích. ⁹ Šli jste za ním jako za prorokem a měli jste pravdu. Ujišťuji vás, že on je ještě víc než prorok. Proroci a celý Starý zákon až po Jana vyhlíželi Mesiáše. Chcete-li pochopit to, co míním, Jan je novým Elijášem, o kterém proroci říkali, že má přijít před začátkem království. ¹⁰ To o něm se píše v Písmu, že půjde přede mnou, ohlásí můj příchod a připraví mi cestu k lidským srdcím. ¹¹ Opravdu, mezi všemi lidmi, kteří se kdy narodili, není nikdo, kdo by převyšoval svým posláním Jana Křtitele; a přece i nejskromnější z mých následovníků se dostal dál než on. ^12-15 Od doby, kdy Jan Křtitel začal kázat a křtít, Boží vláda se prosazuje, ale násilí jí škodí. Kdo slyšíš, rozuměj! ¹⁶ K čemu mám přirovnat tuto generaci? Je jako hrající si děti, které sedí na návsi a pokřikují nespokojeně na své kamarády: ¹⁷ ‚Hráli jsme vám a vy jste netancovali, smutně jsme vám zpívali a vy jste neplakali.‘ ¹⁸ Přišel Jan, žil odříkavě a měli ho za fanatika. ¹⁹ Přišel jsem já, Syn člověka, žiji normálně a říkají, že jsem žrout a pijan vína, přítel celníků a nejhorší lůzy. Ale Boží moudrost prokáže, co je pravda!“

Ježíš vyslovuje soud nad zatvrzelými městy

²⁰ Tvrdá slova měl Ježíš pro města, která byla svědky mnoha jeho mocných činů, a přece nečinila pokání: ²¹ „Běda ti, Korozaim, běda ti, Betsaido! Kdybych udělal v Týru a Sidónu takové zázraky jako u vás, už dávno by jejich obyvatelé činili pokání a projevili nejhlubší lítost nad svými vinami. ²² Proto vám říkám, že Týru a Sidónu bude v den soudu snáze než vám. ²³ A ty, Kafarnaum, myslíš, že poroste tvá sláva až k nebi? Do propasti věčné záhuby padneš! Kdybych udělal v Sodomě takové zázraky jako u vás, stála by dodnes. ²⁴ Znovu vám říkám, že zemi Sodomské bude lehčeji v den soudu než tobě!“

Ježíš slibuje pokoj duše

²⁵ Potom se Ježíš modlil: „Otče, Pane nebe i země, děkuji ti, že pravdu skrýváš před těmi, kteří se považují za moudré a učené, a odkrýváš ji nepatrným a prostým. ²⁶ Je to, Otče, jak sis přál. ²⁷ Otec mi svěřil všechno, jenom Otec zná Syna a Otce zná jenom Syn a ti, kterým ho Syn zjeví. ²⁸ Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a nesete tíhu břemen, najdete u mne klid a úlevu. ^29-30 To, co na vás já vložím, netlačí a není těžké. Učte se ode mne, mám tiché a pokorné srdce. U mne získáte mír a odpočinutí své duše.“

Chapter 12

Učedníci vymílají v sobotu obilí

¹ Jednou v sobotu, sváteční den židů, procházel Ježíš se svými učedníky obilným polem. Učedníci měli hlad, trhali klasy a jedli zrní. ² Farizejové to viděli a žalovali Ježíšovi: „Podívej se, tvoji žáci dělají, co je v sobotu zakázáno!“ ³ Ježíš na to: „Cožpak jste nečetli, co učinil král David, když on a jeho družina byli hladoví? ⁴ Jak vešli do chrámu a jedli posvátné chleby, které směli jíst jen kněží? ⁵ Nebo jste nečetli v Mojžíšově zákoně, že kněží v chrámu pracují v sobotu? Porušují sobotní klid, a přesto jsou bez hříchu. ⁶ Ale říkám vám, že je tu někdo, kdo je víc než chrám. ⁷ Kdybyste rozuměli biblickému slovu ‚Nejde mi o oběti, ale chci, abyste byli milosrdní!‘ pak byste nikoho neodsuzovali neprávem. ⁸ Kristus je pánem i nad sobotou.“

Ježíš v sobotu uzdravuje muže s ochrnutou rukou

⁹ Odtud šel do synagogy. ¹⁰ Tam byl člověk s ochrnutou rukou. Farizejové hledali nějakou záminku, aby mohli Ježíše obžalovat, a proto se ho otázali: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat?“ ¹¹ On jim na to řekl: „Kdyby někdo z vás měl jedinou ovci a ta by spadla v sobotu do rokle, nepodnikli byste vše, abyste ji vytáhli? ¹² Oč cennější je člověk! Proto je správné dělat dobro i v sobotu.“ ¹³ Obrátil se k postiženému a řekl mu: „Natáhni ruku!“ On to udělal a byla zdravá jako ta druhá. ¹⁴ Farizejové odešli a radili se, jak by Ježíše zneškodnili.

Velké zástupy následují Ježíše

¹⁵ Ježíš to poznal a odešel odtud. Mnozí ho však následovali a on uzdravil všechny nemocné. ¹⁶ Ale přikázal jim, aby o něm moc nemluvili. ¹⁷ Tak se naplnilo Izajášovo proroctví: ¹⁸ „To je můj služebník, ten, pro kterého jsem se rozhodl, můj milovaný, potěšení mé duše. Dám mu svého Ducha a bude soudit národy. ¹⁹ Nebude se přít, ani nikoho překřikovat, nebude dělat hluk na ulicích, ²⁰ nalomené stéblo nedolomí, doutnající knot neuhasí, dokud všechno nenapraví.

         ²¹ Stane se nadějí všech národů.“

Náboženští vůdcové obviňují Ježíše z posedlosti

²² Pak přivedli k Ježíšovi slepého a němého člověka. Ježíš ho uzdravil, takže viděl a mluvil. ²³ Lidé užasli a říkali: „On je snad opravdu Boží král z rodu Davidova!“ ²⁴ Ale slyšeli to farizejové a namítali: „Vždyť neuzdravuje jinak než s pomocí temných sil!“ ²⁵ Ježíš však poznal, co si myslí, a proto řekl: „Rozdělené království končí v ruinách a žádné město nebo domov vnitřně rozdvojené neobstojí. ²⁶ Tak nemůže satan vyhánět satana. Jak by pak obstálo jeho království? ²⁷ Já, podle vás, odstraňuji temnotu ve jménu duchovní tmy. I mezi vámi jsou lidé, kteří bojují proti temným silám. Zeptejte se jich, jakou mocí to činí. ²⁸ Jestliže já ovšem vyháním zlo v moci Božího Ducha, pak už k vám přišlo Boží království. ²⁹ Když chce někdo ukrást věci z domu silného člověka, musí ho nejdříve svázat, a pak si to může odnést. Tak i ze satanovy moci může vysvobodit jen ten, kdo je silnější než on. ³⁰ Kdo není se mnou, je proti mně, kdo se mnou neshromažďuje, rozhazuje. ^31-32 Co mluvíte proti mně, to vám může být odpuštěno. Ale pozor – nemluvte proti moci Ducha, který působí skrze mne. To vám Bůh nikdy neodpustí. ³³ Jaký strom vypěstujete, takové ponese ovoce. Dobrý dobré, planý plané. ³⁴ Vy podvodníci! Jak byste mohli mluvit dobré, když jste zlí? Čím srdce oplývá, tím ústa přetékají. ³⁵ Dobrý člověk rozdává z dobrého pokladu svého srdce a zlý člověk ze zlého. ³⁶ Počítejte s tím, že budete skládat účty z každého neupřímného slova. ³⁷ Vaše slova o vás rozhodnou: buď vás ospravedlní, nebo odsoudí.“

Náboženští vůdcové žádají, aby Ježíš učinil zázrak

³⁸ Potom žádali farizejové a učitelé zákona Ježíše, aby se prokázal nějakým zázrakem. ³⁹ On jim však odpověděl: „Vězíte v hříchu a zatvrzelosti, a proto vyžadujete další důkazy. Nedostanete je! ⁴⁰ Tak jako věříte, že byl Jonáš tři dny a tři noci v útrobách mořského živočicha, tak budete muset uvěřit, že Syn člověka třetí den vstane z hrobu. ⁴¹ Lidé z Ninive vystoupí na soudu proti vám a usvědčí vás, protože oni vzali vážně Jonášovu zvěst. A k vám mluví ten, kdo je víc než Jonáš. ⁴² Královna ze Sáby vystoupí na soudu jako další svědek proti vám. Neváhala přijet z daleké země, aby poznala Šalomounovu moudrost. A tady je někdo větší než Šalomoun. ^43-45 Když je z člověka vyhnán nečistý duch, hledá, kde jinde by se zabydlel. Ale nechce se snadno vzdát prvního hostitele. Když vidí, že srdce toho člověka je sice vyčištěné a upravené, ale zůstává prázdné, nastěhuje se tam zpět se sedmi společníky horšími, než je sám. Takový člověk je na tom potom hůř než předtím. To nebezpečí hrozí i vám.“

Ježíš říká, kdo tvoří jeho rodinu

⁴⁶ Ježíš ještě mluvil v přeplněném domě, když přišla jeho matka a bratři. Čekali venku, protože s ním chtěli mluvit. ⁴⁷ Když ho jeden z davu upozornil, že na něho čekají, ⁴⁸ řekl: „Kdo je má matka a moji bratři?“ ⁴⁹ Ukázal na své učedníky se slovy: „To je moje rodina. ⁵⁰ Každý, kdo poslouchá mého nebeského Otce, je můj bratr, sestra i matka!“

Chapter 13

Ježíš vypráví podobenství o rozsévači

¹ Téhož dne vyšel Ježíš z domu a usedl na břehu jezera. ² Zanedlouho se kolem něho shromáždilo tolik lidí, že musel vstoupit do loďky, aby je mohl všechny oslovit. ³ Rád vyjadřoval duchovní pravdy obrazně. Tentokrát začal vyprávět: ⁴ „Rolník zaséval na poli obilí. Některá zrna padla na okraj cesty. Slétli se ptáci a sezobali je. ⁵ Jiná zrna dopadla na skalnatou zem, kde bylo málo ornice. Obilí rychle vyhnalo do výšky, ⁶ ale když začalo pálit slunce, uschlo, protože kořínky nešly do hloubky. ⁷ Další část zrna zapadla mezi bodláky. Když vyrostlo bodláčí, udusilo klásky. ⁸ Ostatní zrna padla do dobré ornice. Vyrostlo obilí a přineslo úrodu. Některý klas měl sto zrnek, jiný šedesát a jiný třicet. ⁹ Víte, co tím myslím?“

Ježíš vysvětluje podobenství o rozsévači

¹⁰ Učedníci se ho zeptali: „Proč mluvíš v obrazech?“ ¹¹ Vysvětlil jim to: „Vám už Bůh odkrývá svoje záměry se světem. Ostatním je to zatím skryto. ¹² Kdo přijímá ochotně, bude mít stále víc. Kdo je spokojen s tím, co má, přijde nakonec o všechno. ¹³ Používám obrazy, lidé slyší i vidí, a přece nechápou. ¹⁴ Tak se na nich plní Izajášovo proroctví: ‚Budete poslouchat, ale neporozumíte, budete se dívat, ale neuvidíte. ¹⁵ Protože srdce tohoto lidu otupělo, jsou hluší a zavřeli oči, aby neviděli, neslyšeli a neporozuměli, aby se neobrátili k Bohu, kde by mohli být uzdraveni.‘ ¹⁶ Jak je dobře, že vaše oči vidí a uši slyší. ¹⁷ Mnoho proroků toužilo vidět to, co vy vidíte, a slyšet to, co vy slyšíte, ale nebylo jim to dopřáno. ¹⁸ A teď k tomu příběhu o rozsévači. ¹⁹ Cesta, kam padla některá zrna, představuje srdce lidí, kteří slyší o Božím království a nezajímá je to. Přichází satan a sebere, co bylo zaseto. ^20-21 Skalnatá země představuje srdce člověka, který slyší Boží poselství a přijímá je sice s velkou radostí, ale povrchně a ono v něm nezapustí kořeny. Když pak přijdou těžkosti nebo pronásledování pro víru, jeho nadšení ochabne a to, co bylo zaseto, zmizí. ²² Země porostlá bodláčím představuje člověka, který slyší poselství, ale v jehož srdci záležitosti každodenního života a touha po lepším hmotném zajištění slovo udusí. ²³ Dobrá ornice představuje srdce člověka, který slyší Boží poselství, rozumí mu a nechává působit jeho životodárný vliv. Užitek z toho je mnohonásobný, u někoho větší, u jiného menší.“

Ježíš vypráví podobenství o plevelu

²⁴ Potom použil dalšího přirovnání. „Bůh je jako dobrý hospodář, který zasel na své pole dobré semeno. ²⁵ V noci, když lidé spali, hospodářův nepřítel rozhodil mezi pšenici semeno plevele. ^26-27 Když vyrostlo obilí a s ním i plevel, přišli služebníci za hospodářem a řekli mu: ‚Vždyť jsi zasel dobré semeno, kde se tedy vzal plevel?‘ ²⁸ ‚To udělal nepřítel!‘ odpověděl. ‚My půjdeme a vyplejeme to pole,‘ nabídli se. ²⁹ Ten jim na to řekl: ‚Ne, to nedělejte. Spolu s plevelem byste mohli snadno vytrhnout i pšenici. ³⁰ Necháme obojí vyrůst a při žních řeknu žencům, aby vybrali plevel a spálili ho a pšenici dali do mé stodoly.‘ “

Ježíš vypráví podobenství o hořčičném zrnu

³¹ Předložil jim jiný obraz: „S Božím dílem je to jako s hořčičným seménkem, které člověk zasel na poli. ³² Je sice drobné, ale vyroste z něho tak mohutná bylina, že i ptáci na ní stavějí hnízda.“ ³³ Dále užil tohoto obrazu: „Boží vliv působí jako kvas. Malé množství prokvasí i velkou dávku těsta.“ ³⁴ V tomto kázání Ježíš používal výhradně podobenství. ³⁵ Tak se naplnilo staré proroctví: „Budu mluvit v obrazech a vypovím, co bylo skryto od stvoření světa.“

Ježíš vysvětluje podobenství o plevelu

³⁶ Ježíš pak opustil shromážděné posluchače a šel domů. Obklopili ho jeho učedníci a žádali, aby jim vyložil obraz plevele na poli. ³⁷ „Dobře,“ řekl, „já jsem ten hospodář, který seje dobré zrní. ³⁸ Pole představuje svět a zrna, to jsou lidé, kteří patří Bohu. Plevel, to jsou lidé propadlí zlému. ³⁹ Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žně představují konec světa a ženci jsou andělé. ⁴⁰ Tak jako v tomto příběhu je plevel oddělen a spálen, tak bude na konci světa. ⁴¹ Pošlu své anděly a ti vyženou z Boží blízkosti všechny, kteří stáli v cestě Boží věci a páchali zlo. ⁴² Jejich konec bude hrozný. Zbyde jim pláč a zoufalství. ⁴³ A tehdy ti, kteří plnili Boží vůli, budou v království nebeského Otce zářit jako slunce. Přemýšlejte o tom!

Ježíš vypráví podobenství o pokladu, perle a síti

⁴⁴ Nový život, k němuž vás Bůh volá, je jako poklad zakopaný v poli. Kdo ho najde, zatím o tom nemluví, ale má takovou radost, že prodá všechno, jen aby to pole získal. ^45-46 Nebo: je jako drahocenná perla, kterou objeví obchodník s perlami. Vyprodá všechno, co má, a koupí ji. ⁴⁷ Boží království je jako síť spuštěná do moře, ve které uváznou nejrůznější tvorové. ⁴⁸ Když je síť plná, vytáhnou ji rybáři na břeh, do košů vyberou dobré ryby a ostatní vyhodí. ⁴⁹ Tak to bude i na konci světa. Přijdou Boží andělé a oddělí zlé od bohabojných ⁵⁰ a zlé hodí do ohně. Tam bude pláč a zoufalství. ⁵¹ Porozuměli jste všemu?“ „Ano,“ odpověděli. ⁵² Potom dodal: „Každý vykladač Písma, který pochopil, oč mi jde, je jako hospodář, který ze své zásobárny nabízí nové i staré.“

Lidé z Nazaretu odmítají uvěřit

^53-54 Když Ježíš skončil svůj výklad v podobenstvích, vrátil se do svého domovského města. Učil v tamní synagoze. Všichni se divili: „Kde se v něm bere taková moudrost a moc? ⁵⁵ Vždyť to je tesařův syn, jeho matka je přece Marie, a Jakub, Josef, Šimon a Juda to jsou jeho bratři! ⁵⁶ I jeho sestry žijí mezi námi. Odkud to ten člověk má?“ ^57-58 Nemohli se s tím vyrovnat a pro jejich nedůvěru tam Ježíš nemohl vykonat mnoho zázraků. Vysvětlil to slovy: „Proroka si váží všude víc než v jeho rodném městě a v jeho domově!“

Chapter 14

Herodes zabíjí Jana Křtitele

¹ Tehdy slyšel galilejský vládce Herodes Antipas vyprávění o Ježíšovi ² a řekl svým dvořanům: „To musí být Jan Křtitel! Vstal z mrtvých, a proto dělá takové zázraky!“ ³ Před časem dal tento Herodes Jana zatknout a uvěznit. ⁴ Jan mu totiž vytýkal, že žije s Herodiadou, manželkou svého bratra Filipa. ⁵ Herodes by se Jana rád zbavil, ale bál se, protože lidé v něm viděli proroka. ⁶ Na oslavě Herodových narozenin tančila dcera Herodiady a okouzlila Heroda tak, ⁷ že jí přísahal splnit každé přání. ⁸ Herodiada navedla svou dceru a ta požádala: „Chci tady na míse hlavu Jana Křtitele.“ ⁹ To bylo i na Heroda příliš. Nechtěl se však zostudit před hosty tím, že by zrušil svou přísahu. ¹⁰ Poručil proto, aby Jana sťali přímo ve vězení. ¹¹ Jeho hlavu přinesli na míse tanečnici a ta ji donesla své matce. ¹² Janovi žáci si vyžádali jeho tělo a pohřbili ho. Pak šli oznámit Ježíšovi, co se stalo.

Ježíš sytí pět tisíců

¹³ Když to Ježíš slyšel, vstoupil do loďky a odplul na osamělé místo. Jakmile však lidé z okolí zjistili, kam jeho loďka míří, shromáždili se tam. ¹⁴ Když Ježíš vystoupil na břeh, čekaly ho již davy lidí. Měl s nimi soucit a uzdravil jejich nemocné. ¹⁵ Večer za ním přišli jeho učedníci a řekli: „Už je pozdě a tady v pustině se nedá koupit nic k jídlu. Rozluč se s nimi, ať si mohou po vesnicích něco opatřit.“ ¹⁶ Ježíš jim na to řekl: „Kam by chodili, dejte jim najíst vy!“ ¹⁷ Namítli: „Vždyť tu máme všeho všudy pět chlebů a dvě ryby!“ ¹⁸ „Přineste je sem,“ vybídl je. ¹⁹ Potom řekl lidem, aby se usadili na trávě. A vzal těch pět chlebů a dvě ryby a poděkoval za ně Bohu. Pak ulamoval, dával učedníkům a ti rozdávali lidem. ^20-21 Najedlo se tam dosyta pět tisíc mužů kromě žen a dětí. A ještě nasbírali plných dvanáct košů zbytků.

Ježíš jde po vodě

²² Hned potom Ježíš přiměl své učedníky, aby přepluli na druhý břeh, zatímco on propustí shromážděné lidi. ²³ Když se zástupy rozcházely, vystoupil Ježíš na horu, aby se o samotě modlil. Strávil tam skoro celou noc. ²⁴ Loď s učedníky stále nemohla dosáhnout druhého břehu, protože vítr hnal vlny proti ní. ²⁵ K ránu se Ježíš přiblížil k lodi po hladině jezera. ²⁶ Učedníci ho považovali za přízrak a vyděsili se. ²⁷ Ale Ježíš promluvil a uklidnil je: „Vzchopte se, to jsem já, nebojte se!“ ²⁸ Petr zvolal: „Pane, když máš takovou moc, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě!“ ²⁹ „Tak pojď!“ řekl Ježíš. A tak Petr opustil loď a šel k Ježíšovi. ³⁰ Velké vlny ho však přece poděsily a začal se topit. „Pane, pomoz!“ vykřikl. ³¹ Ježíš ho rychle zachytil a řekl: „Kde je tvoje víra? Proč jsi pochyboval?“ ³² Vstoupili na loď a vítr se hned utišil. ³³ Učedníci před Ježíšem poklekli a vyznávali: „Ty jsi určitě Boží Syn!“

Ježíš uzdravuje všechny, kdo se ho dotýkají

³⁴ Pak přistáli v genezaretském kraji. ³⁵ Jakmile ho tamější lidé poznali, rozneslo se to po širokém okolí a odevšad k němu nosili nemocné. ³⁶ Prosili ho, aby se mohli alespoň dotknout lemu jeho šatu. A kdo se dotkl, byl uzdraven.

Chapter 15

Ježíš mluví o skryté čistotě

¹ Farizejové a učitelé zákona z Jeruzaléma přišli za Ježíšem s otázkou: ² „Proč tvoji žáci nedodržují staré židovské tradice? Vždyť ignorují i obřadní mytí rukou před jídlem!“ ³ Ježíš jim na to odpověděl: „Proč vy pro své tradice porušujete Boží přikázání? ⁴ Například – Boží příkaz zní: ‚Cti otce i matku; a kdo potupí otce nebo matku, ať zemře.‘ ^5-6 Ale vy říkáte: ‚Jestliže odkážeš svůj majetek druhému, nesmíš už z něho podporovat své rodiče, i když mají nedostatek.‘ Tak jste svými ustanoveními zrušili přímý Boží příkaz. ⁷ Chytráci! I na vás se vztahují slova proroka Izajáše: ⁸ ‚Tento lid říká, že mne ctí, ale jejich srdce je ode mne daleko. ⁹ Jejich uctívání je bezcenné, protože vyučují svým vlastním zákonům místo Božím.‘ “ ¹⁰ Pak kolem sebe shromáždil lid a řekl: „Poslouchejte, co vám říkám, a snažte se porozumět: ¹¹ Vaše nitro nešpiní to, co vchází do úst, ale co z nich vychází.“ ¹² Učedníci mu pak řekli: „Víš, že se farizejové urazili, když tě slyšeli?“ ¹³ On odpověděl: „S příkazy je to jako s rostlinami. Co nezasel můj Otec, je plevel a podle toho s tím bude naloženo. ¹⁴ Nechte je! Jsou to slepí vůdcové slepých. Když slepý povede slepého, oba spadnou do jámy.“ ¹⁵ Petr se Ježíše zeptal: „Jakʼs to myslel s tím, co nás špiní?“ ¹⁶ Ježíš se podivil: „Ani vy tomu nerozumíte? ¹⁷ Nechápete, že všechno, co jíme, prochází vnitřnostmi a vychází z těla? ¹⁸ Ale zlá slova vznikají ve zlém srdci, a tak špiní člověka. ¹⁹ Ze srdce vycházejí špatné myšlenky na vraždu, nevěru, necudnost, krádež, lež a pomluvy. ²⁰ To jsou věci, které člověka zbavují vnitřní čistoty. Ale jíst nemytýma rukama, to člověka nepošpiní.“

Ježíš vyhání démona z dívky

²¹ Ježíš odešel do týrského a sidónského kraje. ²² Jedna obyvatelka těchto pohanských končin za ním přišla a prosila: „Slituj se nade mnou, Pane, ty očekávaný Králi! Moje dcera je posedlá démonem a velmi trpí!“ ²³ Ale on na to nic neříkal. Jeho učedníci na něho naléhali: „Udělej s ní něco, vždyť za námi stále volá!“ ²⁴ Tu se obrátil k té ženě a řekl jí: „Byl jsem poslán pomoci židům a ne pohanům.“ ²⁵ Ale ona přišla až k němu, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“ ²⁶ „Není správné brát chléb dětem a házet ho štěňatům!“ řekl. ²⁷ Ona odpověděla: „Máš pravdu, ale štěňata dostávají zbytky ze stolů svých pánů.“ ²⁸ „Ženo,“ řekl jí Ježíš, „máš velikou víru, tvoje přání je splněno!“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.

Zástup se podivuje Ježíšovu uzdravování

²⁹ Pak se Ježíš vrátil a vystoupil na pahorek u jezera. ³⁰ Spousta lidí se k němu začala scházet a měli s sebou chromé, zmrzačené, slepé, němé a jinak postižené. Pokládali je před něj a on je uzdravoval. ³¹ Jaký div! Němí mluví, chromí chodí, zmrzačení jsou zdrávi a slepí vidí. Okolostojící nad tím žasli a vzdávali díky Bohu.

Ježíš sytí čtyři tisíce

³² Ježíš zavolal svoje učedníky a řekl jim: „Je mi těch lidí líto, vždyť tu jsou se mnou tři dny a nemají už nic k jídlu. Nechci je nechat odejít hladové, vždyť by ani nedošli domů!“ ³³ Učedníci odpověděli: „Kde v takové pustině vezmeme chléb pro tolik lidí?“ ³⁴ „Kolik jídla máte s sebou?“ zeptal se Ježíš. „Sedm chlebů a několik ryb,“ odpověděli učedníci. ³⁵ Ježíš rozkázal, aby se shromáždění lidé usadili. ³⁶ Vzal těch sedm chlebů a ryby, poděkoval za ně Bohu; pak je lámal a dával učedníkům a ti je rozdávali shromážděným. ^37-38 Najedlo se tam dosyta čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí – a ještě sebrali sedm košíků zbytků. ³⁹ Pak se Ježíš s nimi rozloučil, vstoupil do člunu a přeplul do Magdalské krajiny.

Chapter 16

Náboženští vůdcové žádají znamení z nebe

¹ Jednou přišli za Ježíšem farizejové a saducejové a vymáhali na něm důkaz, že má Boží pověření. ² On jim na to odpověděl: „Když jsou večer červánky, říkáte, že bude jasno; ³ když jsou červánky ráno, říkáte, že bude špatné počasí. Úkazy na obloze umíte posoudit, a to, co se děje před vašima očima, je vám pořád málo? ⁴ Tento zlý, nevěřící národ se dožaduje zvláštních znamení, ale nakonec si bude muset vzpomenout, co se stalo s prorokem Jonášem,“ a nechal je stát a odešel.

Ježíš varuje před falešným učením

⁵ Znovu se plavili přes jezero a teprve na druhém břehu jeho učedníci zjistili, že s sebou zapomněli vzít chleba. ⁶ Ježíš jim řekl: „Dejte si pozor na farizejský a saducejský kvas!“ ⁷ Oni se domnívali, že mluví o skutečném chlebu. ⁸ Ježíš to věděl, a proto jim řekl: „Proč si děláte starosti o jídlo? To máte tak malou víru? ⁹ Ještě nechápete? Cožpak si nevzpomínáte na nasycení pěti tisíc mužů pouhými pěti chleby a na koše posbíraných zbytků? ¹⁰ Ani na ty čtyři tisíce, které jsem nasytil sedmi chleby a ještě se sebralo tolik zbytků? ¹¹ Nechápete, že mi nešlo o skutečný chleba, když jsem vás varoval před kvasem farizejů a saducejů?“ ¹² Teprve potom pochopili, že kvasem mínil pokřivené učení židovských vůdců.

Petr vyznává, že Ježíš je Mesiáš

¹³ Když se potom Ježíš přiblížil k Césareji Filipově, zeptal se svých učedníků: „Za koho mne lidé pokládají?“ ¹⁴ Oni odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, druzí za Elijáše, jiní za Jeremjáše nebo jiného z proroků.“ ¹⁵ „A vy?“ chtěl Ježíš vědět. ¹⁶ Šimon Petr zvolal: „Ty jsi Kristus, Syn živého Boha!“ ¹⁷ „Raduj se, Šimone,“ řekl Ježíš. „To nemáš ze sebe, tu pravdu ti dal poznat sám Bůh. ^18-19 Ty jsi Petr a tvé jméno připomíná skálu. Svou církev zbuduji na Skále a žádná ďábelská moc ji nezničí. Kdekoliv se bude zvěstovat pravda, kterou jsi vyznal o mně, otevřou se lidem dveře do Božího království. Těm, kdo ji odmítnou, oznámíš soud, a ty, kdo ji přijmou, ujistíš o Boží milosti. Co se rozhodne zde na zemi, bude platit i v nebi.“ ²⁰ Svým učedníkům potom přikázal, aby zatím nikomu neříkali, že on je očekávaný Mesiáš.

Ježíš poprvé předpovídá svou smrt

²¹ Od toho dne začal Ježíš otevřeně mluvit se svými učedníky o tom, že musí jít do Jeruzaléma a co ho tam čeká – mnoho bude trpět od židovských náboženských vůdců, bude zabit, ale třetí den vstane zase k životu. ²² Petr ho odvedl stranou a začal mu to rozmlouvat: „Takhle nemluv, nic takového nedopustíme.“ ²³ On se však od Petra odvrátil a řekl: „Jdi mi z cesty, satane! Pokoušíš mne, protože to vidíš jen z lidského hlediska a ne z Božího!“ ²⁴ Potom řekl učedníkům: „Kdo mě chce následovat, přestaň myslet na sebe, neboj se pro mne trpět a pojď za mnou. ²⁵ Každý, kdo by si chtěl život zachovat pro sebe, ztratí ho. Kdo mi odevzdá svůj život, ten ho získá. ²⁶ Co člověku prospěje, když získá celý svět a ten skutečný život ztratí? Co může vyvážit hodnotu věčného života? ²⁷ Přijdu ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy budu soudit každého člověka podle toho, jak žil. ²⁸ Někteří se ještě za svého života stanete svědky slávy a moci mého království.“

Chapter 17

Ježíš se proměňuje na hoře

¹ Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš pouze Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyšli na vysokou horu. ² Náhle učedníci zpozorovali, že Ježíšův vzhled se změnil. Tvář mu oslnivě zářila jako slunce a jeho oděv se skvěl bělostí. ³ Vtom uviděli Mojžíše a Elijáše, jak s ním rozmlouvají. ⁴ Petr zvolal: „Pane, je nám tu tak dobře! Jestli chceš, postavíme vám tu přístřeší a zůstaňme tady!“ ⁵ Než to však dořekl, zahalil je oblak a slyšeli hlas: „Toto je můj milovaný Syn, moje radost, toho poslouchejte!“ ⁶ Když to učedníci slyšeli, padli k zemi s uctivou bázní. ⁷ Ježíš k nim přišel, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte a nebojte se!“ ⁸ Když se rozhlédli, viděli pouze samotného Ježíše. ⁹ Cestou z hory jim Ježíš přikázal: „Nikomu neříkejte, co jste viděli, dokud nevstanu z mrtvých.“ ¹⁰ Učedníci se ho ptali: „Proč učitelé zákona zdůrazňují, že před tebou měl přijít Elijáš?“ ¹¹ Ježíš jim odpověděl: „Mají pravdu. On má přijít a připravit lidská srdce na Kristův příchod. ¹² Já vám však říkám, že Elijáš už přišel, ale oni ho neuznali a naložili s ním podle svého. A také pro mne chystají jen utrpení.“ ¹³ Učedníci pochopili, že mluví o Janu Křtiteli.

Ježíš uzdravuje chlapce posedlého démonem

¹⁴ Na úpatí hory na ně čekal zástup lidí. Nějaký muž klekl před Ježíšem a řekl: ¹⁵ „Pane, slituj se nad mým synem! Mnoho zkusí, má zlé záchvaty a při nich často spadne do ohně nebo do vody. ¹⁶ Prosil jsem tvé učedníky, ale nevědí si s ním rady.“ ¹⁷ Ježíš si povzdechl: „Co to s vámi je? Nevěříte a překážíte Boží moci! Nemám to s vámi lehké. Přiveďte mi ho sem!“ ¹⁸ Pak Ježíš přikázal démonu, který byl příčinou nemoci, aby chlapce opustil. A od té chvíle byl chlapec zdráv. ¹⁹ Když potom byli s Ježíšem sami, zeptali se učedníci: „Proč my jsme nemohli toho chlapce uzdravit?“ ²⁰ Ježíš jim odpověděl: „Protože málo věříte. Budete-li mít víru alespoň jako semínko hořčice a řeknete této hoře: ‚Posuň se,‘ poslechne vás. Nic pro vás nebude nemožné. ²¹ Takový případ vyžaduje opravdovou modlitbu a půst.“

Ježíš podruhé předpovídá svou smrt

²² Když přišli do Galileje, Ježíš jim řekl: „Mám být vydán do rukou těch, ²³ kteří mne zabijí. Ale třetího dne zase vstanu k životu.“ Učedníky to velmi zarmoutilo.

Petr nachází v rybě minci

²⁴ V Kafarnaum přišli k Petrovi výběrčí chrámové daně a zeptali se: „Váš mistr neplatí daň?“ ²⁵ „Platí,“ odpověděl Petr. Doma ho Ježíš předešel otázkou: „Co myslíš, Petře, od koho vybírají králové a panovníci daně a poplatky? Od synů nebo od cizích?“ ²⁶ „Od cizích,“ odpověděl Petr. ²⁷ „Dobře tedy,“ řekl Ježíš, „synové tedy nejsou vázáni touto povinností! Ale nebudeme Jeruzalém zbytečně dráždit. Jdi k jezeru, nahoď udici a v první rybě, kterou chytneš, najdeš minci. Ta bude stačit na poplatek za nás oba.“

Chapter 18

Učedníci se přou o to, kdo z nich je větší

¹ Tehdy Ježíše obstoupili jeho učedníci a ptali se ho: „Kdo z lidí je v nebeském království nejpřednější?“ ² Zavolal malé dítě, postavil je mezi ně ³ a řekl: „Dobře mne poslouchejte: Půjde-li vám o přední místa, do Božího království se vůbec nedostanete. ⁴ Ujišťuji vás, že jen s pokornou myslí dítěte tam můžete vejít a něco znamenat. ⁵ Kdo si umí vážit takového nepatrného člověka, prokazuje tím úctu mně. ⁶ Na kom by ztroskotala víra jednoho z těchto maličkých ve mne, tomu by bylo lépe, kdyby ho hodili do moře s mlýnským kamenem na krku.

Ježíš varuje před pokušením

⁷ Běda světu, že se tu dějí věci, pro které člověk ztrácí víru. Pokušení jsou sice nevyhnutelná, ale běda tomu, kdo je působí. Neváhej odložit všechno, co tě odvádí od Boha. ⁸ I kdyby to měla být tvá ruka nebo noha, raději ji utni a zahoď. Lépe je vkulhat do Božího království než skočit oběma nohama do záhuby. ⁹ A kdyby tě tvé oko svádělo ke zlému, zbav se ho! Je lepší získat věčný život jednooký než přijít s oběma očima do věčného zatracení.

Ježíš varuje před pohrdáním jinými

¹⁰ Dejte pozor, abyste nepohrdli ani tím nejprostším člověkem. Věřte tomu, každý z nich má anděla, který ho stále zastupuje před Bohem. ¹¹ Přišel jsem zachránit ztracené. ¹² Když má někdo sto ovcí a jedna z nich se ztratí, co myslíte, že takový člověk udělá? Nenechá těch devadesát devět na pastvině a nepůjde hledat tu ztracenou? ¹³ A když ji najde, má z ní větší radost než z těch devadesáti devíti, které mu zůstaly. ¹⁴ A právě tak můj Otec nechce, aby sebenepatrnější člověk zahynul.

Ježíš učí, jak jednat s tím, kdo zhřešil

¹⁵ Proviní-li se proti tobě někdo z věřících, vyhledej ho a promluv si s ním mezi čtyřma očima. Přizná-li svoji chybu, udělal sis z nepřítele znovu bratra. ¹⁶ Bude-li neústupný, přizvi ještě jednoho nebo dva z věřících, aby byli svědky rozhovoru. ¹⁷ Když si ani tak nedá říci, pověz to shromáždění věřících. Když neuposlechne ani je, ať je vyloučen. ¹⁸ Mějte přitom na mysli, že co rozhodnete zde na zemi, bude platit i v nebi. ¹⁹ A také platí: spojí-li se dva z vás k modlitbám za jakoukoliv záležitost, nebeský Otec je vyslyší. ²⁰ Tam, kde se už dva nebo tři sejdou, aby jednali podle mé vůle, tam jsem já s nimi.“

Ježíš vypráví podobenství o nemilosrdném věřiteli

²¹ Potom mu Petr položil otázku: „Pane, když se proti mně můj bližní opakovaně prohřešuje, kolikrát mu mám odpustit? Sedmkrát?“ ²² Ježíš mu odpověděl: „Ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát. ²³ Pán Bůh s námi jedná jako král, který se rozhodl provést vyúčtování se svými podřízenými. ²⁴ Mezi prvními mu přivedli jednoho, který měl u něj miliónový dluh. ²⁵ Ten muž však neměl na zaplacení. Král tedy nařídil, aby ho s celou rodinou prodali do otroctví, rozprodali jeho majetek, a tak uhradili dluh. ²⁶ On však před králem padl na kolena a prosil ho: ‚Pane, měj se mnou trpělivost a já všechno zaplatím!‘ ²⁷ Králi bylo líto toho člověka, propustil ho a dokonce mu celý dluh odpustil. ²⁸ Sotva však ten muž vyšel od krále, potkal člověka, který mu dlužil nepatrnou částku. Popadl ho a křičel: ‚Hned mi vrať, co jsi dlužen!‘ ²⁹ Ten chudák si před něj klekl a zoufale ho prosil: ‚Měj strpení a já ti zaplatím!‘ ³⁰ Ale věřitel stál na svém a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí. ³¹ Svědky té události to pobouřilo a šli to oznámit králi. ³² Ten si předvolal nemilosrdného věřitele a řekl mu: ‚Ty ničemo! Jak velký dluh jsem ti odpustil, když jsi mne prosil! ³³ A tys nemohl odpustit svému druhovi tak směšnou částku?‘ ³⁴ A rozhněvaný král jej potom dal zavřít, dokud svůj dluh do posledního haléře nezaplatí. ³⁵ Tak bude jednat můj nebeský Otec s vámi, jestliže nebudete ochotně odpouštět druhým.“

Chapter 19

Ježíš učí o manželství a rozvodu

¹ Po tomto hovoru Ježíš odešel do Judska za Jordánem. ² Mnoho lidí šlo za ním a on uzdravoval nemocné. ³ Přišli za ním i farizejové a chtěli ho vyprovokovat k nějakému výroku, který by mohli použít proti němu. „Může se člověk rozvést z jakéhokoliv důvodu?“ zeptali se. ^4-6 On odpověděl: „Nečetli jste v Písmu, že když na počátku Bůh stvořil muže a ženu, ustanovil: Muž opustí své rodiče, připojí se ke své ženě a stanou se jednou bytostí? Nikdo nemá právo rozdělit to, co Bůh spojil.“ ⁷ Oni však namítali: „Proč tedy Mojžíš řekl, že muž může propustit manželku jednoduše tím, že jí dá rozlukový lístek?“ ⁸ Ježíš odpověděl: „Toto ustanovení Mojžíšova zákona je ústupkem vaší tvrdosti a nesnášenlivosti. Původní Boží úmysl to však nikdy nebyl. ⁹ Já vám říkám, že kdo se rozvádí z jiného důvodu, než je cizoložství jeho partnera, a uzavírá nový sňatek, dopouští se sám cizoložství.“ ¹⁰ Učedníci mu řekli: „Když mohou nastat takové těžkosti mezi mužem a ženou, pak je lepší se neženit.“ ¹¹ On odpověděl: „Tak jednoduché to není. Je zde nutné porozumět Boží vůli. ¹² Jsou tři důvody proto, aby člověk zůstal svobodný: když je k manželství od narození nezpůsobilý, když mu v uzavření sňatku zabránili lidé, nebo když se manželství zřekne dobrovolně pro plnou službu Boží věci. Rozumíte tomu?“

Ježíš žehná malým dětem

¹³ Potom k Ježíšovi nosili malé děti, aby jim žehnal a modlil se za ně. Učedníci však domlouvali těm, kteří děti přivedli, aby Ježíše neobtěžovali. ¹⁴ On jim ale řekl: „Nechte je, ať jdou ke mně, a nebraňte jim. Jejich místo je u mne.“ ¹⁵ Kladl na ně ruce a žehnal jim. Pak odtud odešel.

Ježíš mluví s bohatým mužem

¹⁶ Za Ježíšem přišel jeden mladý člověk a ptal se ho: „Mistře, jakými dobrými skutky mohu získat věčný život?“ ¹⁷ Ježíš mu na to řekl: „Snažíš se být dobrý? To se chceš vyrovnat Bohu, který jediný je skutečně dobrý! Plň jeho přikázání a budeš věčně živ.“ ¹⁸ „Která to jsou?“ zeptal se mladý muž. Ježíš odpověděl: „Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, lhát, ¹⁹ budeš ctít svoje rodiče, své bližní budeš milovat jako sebe!“ ²⁰ Mladík na to řekl: „To všechno jsem vždycky dodržoval. Co mi ještě chybí?“ ²¹ Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi a prodej celý svůj majetek a peníze rozdej chudým, a tak budeš mít poklad v nebi. Pak se vrať a staň se mým učedníkem.“ ²² Mladík zesmutněl a zklamaně odešel. Měl totiž velký majetek. ²³ Ježíš pak řekl svým učedníkům: „Pro zámožného člověka je velmi nesnadné postavit se na Boží stranu. ²⁴ Kdybych to měl k něčemu přirovnat, pak snáze projde velbloud uchem jehly, nežli bohatý branou Božího království.“ ²⁵ Učedníky to překvapilo a ptali se: „Kdo tedy vůbec může být spasen?“ ²⁶ Ježíš se na ně zadíval a řekl: „V lidských silách to není, ale Bůh dokáže všechno.“ ²⁷ Petr se ozval a řekl: „My jsme se vzdali všeho a jdeme za tebou. Co nás čeká?“ ²⁸ Ježíš odpověděl: „Ujišťuji vás, že až přijdu, abych stvořil nový svět, nad kterým budu panovat v plné slávě, pak vás dvanáct, kteří mne následujete, posadím po svém boku jako soudce celého Izraele. ²⁹ A každému, kdo se vzdá domova, bratrů, sester, otce, matky, manželky, dětí nebo majetku proto, aby šel za mnou, všechno mu mnohokrát vynahradím a bude mít podíl na věčném životě. ³⁰ Mnozí první budou poslední a poslední budou první.

Chapter 20

Ježíš vypráví podobenství o dělnících se stejnou mzdou

¹ Když Bůh dává podíl na věčném životě, jedná jako vi nař, který časně najal dělníky k práci na své vinici ² a dohodl se s nimi na denní mzdě ve výši jednoho stříbrňáku. ³ Dopoledne šel opět okolo místa, kde se najímaly pracovní síly, a uviděl tam stát ještě jiné, kteří čekali na práci. ⁴ Řekl jim tedy: ‚Jděte i vy na mou vinici a dostanete mzdu, která vám náleží.‘ ⁵ A oni šli. Potom šel znovu na to místo v poledne a opět odpoledne a najal další dělníky. ⁶ K večeru tam uviděl postávat jiné a zeptal se jich: ‚Proč tu tak nečinně stojíte celý den?‘ ⁷ ‚Nikdo nás nenajal k práci,‘ odpověděli. On jim na to řekl: ‚Jděte také na mou vinici a dostanete spravedlivou mzdu.‘ ⁸ Večer potom vinař nařídil svému správci: ‚Zavolej dělníky a zaplať jim za práci. Začni u těch, kteří přišli poslední.‘ ⁹ Ti, kteří nastoupili do práce až večer, dostali po stříbrňáku. ¹⁰ Dělníci, kteří pracovali od rána, si mysleli, že dostanou víc. Dostali však stejnou mzdu. ¹¹ Vzali ji, ale protestovali: ¹² ‚Ti, co přišli poslední, pracovali jenom hodinu a dostali stejně jako my, kteří jsme dřeli celý den v slunečním žáru!‘ ¹³ Majitel vinice se obrátil k jednomu z nich a řekl: ‚Příteli, nekřivdím ti! Což jsme se předem nedohodli na denní mzdě? ^14-15 Dostal jsi svoje, a tak buď spokojený. Když chci zaplatit všem stejně, je to přece moje věc. Nebo chceš závidět, že jsem štědrý?‘ ¹⁶ A tak poslední na tom budou jako první a první jako pos-lední.“

Ježíš potřetí předpovídá svou smrt

¹⁷ Během cesty do Jeruzaléma si Ježíš vzal stranou svých dvanáct učedníků a mluvil s nimi o tom, co ho tam čeká: ¹⁸ „Vstupujeme do Jeruzaléma, kde budu zrazen a vydán do rukou velekněžím a židovským právníkům. Ti mne odsoudí k smrti ¹⁹ a vydají Římanům, aby mě zesměšnili, zbičovali a ukřižovali. Třetího dne však vstanu opět k životu.“

Ježíš učí o službě druhým

^20-21 K Ježíšovi přišla Zebedeova manželka se svými syny Jakubem a Janem. Po uctivém pozdravu mu přednesla své přání: „Slib mi, že až se ujmeš vlády, dáš mým synům nejčestnější místa po svém boku.“ ²² Ale Ježíš na to řekl: „Nevíte, co chcete! Můžete pít z kalicha utrpení, který je připraven pro mne?“ Oni odpověděli: „Můžeme!“ ²³ Ježíš jim řekl: „Z mého kalicha pít budete, avšak čestná místa po mé pravici a levici neurčuji já, ale můj Otec.“ ²⁴ Ostatních deset slyšelo tu rozmluvu a zlobili se na ty dva. ²⁵ Ale Ježíš je zavolal všechny k sobě a řekl: „Víte, že panovníci vládnou těm, kteří jsou jim podřízení, a kdo má moc, dává ji pociťovat ostatním. ^26-27 Mezi vámi to však musí být jiné. Kdo chce být velký, ať je vaším služebníkem, a kdo chce být mezi vámi první, ať slouží bez nároku všem. ²⁸ Ani já jsem nepřišel, abych si dal sloužit, ale abych sloužil a obětoval svůj život jako výkupné za mnohé.“

Ježíš uzdravuje slepého žebráka

²⁹ Když prošli Jerichem, táhl se za Ježíšem velký dav. ³⁰ Tam u cesty seděli dva slepci. Když uslyšeli, kdo jde kolem, začali křičet: „Pane, králi Izraele, smiluj se nad námi!“ ³¹ Lidé z davu je okřikovali. Ale oni tím více volali: „Pane, králi Izraele, slituj se nad námi!“ ³² Ježíš se zastavil zavolal je k sobě a zeptal se jich: „Co chcete, abych pro vás udělal?“ ³³ Oni odpověděli: „Pane, chceme vidět!“ ³⁴ Ježíšovi jich bylo líto. Dotkl se jejich očí a oni v tom okamžiku prohlédli. Pak šli za Ježíšem.

Chapter 21

Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na oslici

¹ Když se blížili k Jeruzalému a přišli do Betfage u Olivové hory, poslal Ježíš dva ze svých učedníků napřed ² a řekl jim: „Jakmile přijdete do vesnice tady před námi, najdete přivázanou oslici s oslátkem. Odvažte je a přiveďte mi je. ^3-4 Kdyby se vás někdo ptal, co děláte, řekněte, co předpověděl prorok: ⁵ ‚Oznamte Jeruzalému: Tvůj král přichází k tobě, tichý, přijíždí na oslátku.‘ “ ⁶ Učedníci šli a udělali vše podle Ježíšova příkazu. ⁷ Přivedli oslici i oslátko, místo sedla podložili své pláště a na ně posadili Ježíše. ⁸ Mnozí z davu pokládali své pláště na cestu, jiní osekávali větve ze stromů a zdobili jimi cestu. ⁹ Průvod lidí, který ho obklopoval zepředu i zezadu, volal: ¹⁰ Když vjel do Jeruzaléma, celé město vřelo a lidé se vzrušeně ptali: „Kdo je to?“ ¹¹ Z průvodu se ozývalo: „To je Ježíš, ten prorok z galilejského Nazaretu!“

Ježíš opět čistí chrám

¹² Ježíš pak vešel do chrámu a vyhnal všechny, kteří tu prodávali a kupovali, zpřevracel stoly směnárníků a prodavačů obětních holubů ¹³ a řekl jim: „Písmo praví: Boží chrám je místem pro modlitbu, ale vy jste z něj udělali zlodějské doupě!“ ¹⁴ Na chrámovém nádvoří se kolem něj shlukli slepí a chromí a on je uzdravoval. ¹⁵ Když však velekněží a vykladači zákona viděli ty zázraky a slyšeli, jak i malé děti volají v chrámu: „Sláva Davidovu synu!“ velmi je to pobouřilo. ¹⁶ Vyčítali mu: „Neslyšíš, co volají?“ On jim odpověděl: „Ovšem. Což jste nečetli v Písmu: I křik nemluvňat chválí Boha.“ ¹⁷ Nechal je být a odešel zpět do Betanie, kde zůstal přes noc.

Ježíš říká učedníkům, že mohou prosit o cokoliv

¹⁸ Když se ráno vracel do Jeruzaléma, dostal hlad. ¹⁹ Všiml si fíkovníku u cesty. Když však přišel ke stromu, viděl, že na něm nejsou žádné plody, ale jen listí. Řekl: „Už nikdy se na tobě neurodí ovoce!“ A ten fíkovník rázem uschl. ²⁰ Když to viděli učedníci, udiveně říkali: „Jak jsi to dokázal, že ten fíkovník tak rychle uschl?“ ²¹ Ježíš jim odpověděl: „Skutečně vám říkám, věříte-li bez pochybností, můžete dělat i větší věci než to, co jste nyní viděli. Kdybyste rozkázali této hoře, aby se pohnula a sesula do moře, pak se to stane. ²² Všechno je pro vás dosažitelné, zač se s vírou modlíte.“

Židé se přou o Ježíšovu autoritu

²³ Když pak zas učil v chrámu, přišli k němu velekněží a židovští předáci a ptali se ho: „Jakým právem zde takto jednáš? Kdo ti k tomu dal moc?“ ^24-26 „Řeknu vám to, ale nejprve odpovězte vy na moji otázku: Křtil Jan z pověření Boha nebo lidí?“ Říkali si mezi sebou: „Odpovíme-li, že byl od Boha, namítne nám, proč jsme tedy nevěřili jeho slovům. A jestliže odpovíme záporně, pak abychom se báli davu, protože Jana všichni považují za proroka.“ ²⁷ Tak nakonec odpověděli: „Nevíme.“ Nato Ježíš: „Ani já vám tedy neřeknu, kdo stojí za mnou.

Ježíš vypráví podobenství o dvou synech

²⁸ Jak byste rozsoudili takový případ? Jeden muž měl dva syny a řekl jednomu z nich: ‚Jdi dnes pracovat na vinici!‘ ²⁹ On však odpověděl: ‚Nechce se mi!‘ Potom si to ale rozmyslel a šel. ³⁰ O totéž požádal druhého syna. Ten řekl: ‚Ano, půjdu,‘ ale nešel. ³¹ Který z těch dvou synů poslechl svého otce?“ Oni odpověděli: „Ten první.“ „Právě tak,“ řekl Ježíš, „vás podvodníci a prostitutky předbíhají do Božího království. ³² Jan Křtitel vám ukázal správnou cestu k pokání; vy jste na něj nedali, ale tihle lidé ano. Ani to vás nezahanbilo a stejně jste neposlechli.

Ježíš vypráví podobenství o boháči

³³ Nyní si poslechněte jiný příběh: Byl jeden hospodář, který založil vinici. Obehnal ji plotem, zřídil v ní lis a postavil věž pro hlídače. Pak vinici pronajal vinařům a odcestoval. ³⁴ V době vinobraní poslal k vinařům své zástupce, aby vybrali jeho podíl. ^35-36 Vinaři je však popadli, jednoho zbili, druhého utloukli a dalšího ukamenovali. Hospodář tedy poslal další muže; tentokrát jich bylo více. Ale vinaři s nimi naložili stejně. ³⁷ Nakonec k nim tedy poslal svého syna. Myslel si, že alespoň před ním budou mít respekt. ³⁸ Ale když jej viděli přicházet, řekli si: ‚To je dědic! Zabijme ho a vinice bude naše!‘ ³⁹ Popadli ho, vyvlekli z vinice ven a zabili. ⁴⁰ Co myslíte, že udělá hospodář s těmi vinaři, až se vrátí?“ ⁴¹ Odpověděli mu: „Ty zločince dá bez milosti popravit a vinici pronajme lidem, kteří mu budou svědomitě odvádět výnosy.“ ⁴² Potom se jich Ježíš zeptal, zda znají slova Písma: „Kámen, který stavitelé neustále odkládali, sloužil nakonec jako hlavní svorník klenby. Jaký to div! Jak zvláštní věc Bůh udělal!“ ⁴³ „Chci tím říci, že vám Bůh odejme správu nad svým královstvím a svěří ji lidem, kteří mu budou odvádět, co mu patří. ⁴⁴ Kdo ten kámen nedá na pravé místo, zakopne o něj, nebo ho kámen rozdrtí.“ ⁴⁵ Když velekněží a farizejové slyšeli tyto příměry, pochopili, že mluví o nich. ⁴⁶ Chtěli ho zatknout, ale báli se davu, protože všichni považovali Ježíše za proroka.

Chapter 22

Ježíš vypráví podobenství o svatební hostině

¹ Ježíš jim vyprávěl další příběh: ² „Když Bůh nabízí účast ve svém království, je jako král, který připravil velkou hostinu při svatbě svého syna. ³ Pozvaných bylo mnoho, ale když pro ně přišli královi poslové, odmítli pozvání. ⁴ Král k nim poslal ještě jednou se vzkazem: ‚Je pro vás připravena bohatá hostina, přijďte!‘ ^5-6 Ale pozvaní to vůbec nebrali vážně. Jeden šel za prací na své pole, jiný za obchodem, někteří se dokonce králových poslů zmocnili, ztýrali je a několik jich zabili. ⁷ To krále popudilo, poslal vojsko, dal ty ukrutníky pobít a město vypálit. ⁸ Potom řekl svým poslům: ‚Hostina je připravena, ale svatební hosté jí nebyli hodni. ⁹ Jděte na rozcestí a pozvěte na svatbu každého, koho potkáte.‘ ¹⁰ Poslové tedy šli a přivedli všechny, které našli, ubohé i slušné, takže svatební síň se zaplnila. ¹¹ Když vstoupil král, aby hosty přivítal, uviděl jednoho, který nepřijal svatební oděv. ¹² Řekl mu: ‚Člověče, jak jsi se odvážil vejít bez svatebních šatů?‘ On mlčel. ¹³ Král pak rozkázal sluhům: ‚Svažte ho a vyhoďte ven do tmy, kde bude jen nářek a utrpení. ¹⁴ Mnoho je pozvaných, ale těch, kteří skutečně vejdou, je málo.‘ “

Židé se ptají Ježíše na placení daně

¹⁵ Farizejové se sešli, aby se domluvili na taktice, jak Ježíše chytit do léčky. Chtěli ho vyprovokovat k slovům, kterých by pak mohli použít k obžalobě. ¹⁶ Poslali k němu své žáky spolu s Herodovými stoupenci a ti řekli: „Mistře, víme, že jsi čestný a že pravdivě učíš cestě k Bohu, bez ohledu na to, jaké kdo má postavení. ¹⁷ Řekni nám: Je správné odvádět římské vládě daň?“ ¹⁸ Ježíš však prohlédl jejich zlý úmysl. „Vy pokrytci!“ zvolal. „Proč se mne snažíte nachytat takovými otázkami? ¹⁹ Ukažte mi minci!“ Oni mu podali denár. ²⁰ „Čí obraz a jméno je na něm vyraženo?“ ²¹ „Císaře,“ odpověděli. On jim na to řekl: „Co je tedy císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“ ²² Zaskočeni tou odpovědí, odešli.

Židé se ptají Ježíše na vzkříšení

²³ Také za ním přišli saducejové, kteří tvrdí, že vzkříšení z mrtvých je nemožné. Předložili mu nepravděpodobný příběh: ²⁴ „Mistře, v Mojžíšově zákoně čteme, že svobodný švagr je povinen vzít si bezdětnou vdovu po svém bratru, aby v dětech zachoval bratrovo jméno. ²⁵ U nás se vyskytl tento případ: Bylo sedm bratrů. První z nich se oženil a potom jako bezdětný zemřel, takže jeho žena se stala manželkou druhého bratra. ²⁶ Tento bratr také zemřel bez dětí, a tak se opakovalo u druhého, třetího – a nakonec u všech sedmi bratrů. ²⁷ Poslední ze všech zemřela i ta žena. ²⁸ Kterému z těch bratrů bude patřit po vzkříšení? Byla přece manželkou všech sedmi!“ ²⁹ Ježíš odpověděl: „Mluvíte nesmysly, protože neznáte ani Písmo ani Boží moc. ³⁰ Po vzkříšení zaniknou tělesné vztahy. Lidé nebudou žít v manželství, ale budou tvořit Boží rodinu. ³¹ A pokud jde o vzkříšení z mrtvých, pak čtěte pozorně Písmo. Jak nazývá Bůh sám sebe? ³² Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův. On není Bohem mrtvých, ale živých.“ ³³ Tyto Ježíšovy odpovědi udělaly na lidi hluboký dojem.

Židé se ptají Ježíše na nejvýznamnější přikázání

³⁴ Farizejové se doslechli, jak Ježíš umlčel saduceje. ³⁵ Pověřili jednoho ze svých vykladačů Písma, aby ho vyzkoušel: ³⁶ „Mistře, které přikázání je v zákoně nejvýznamnější?“ ³⁷ Ježíš mu odpověděl: „ ‚Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, duší i myslí.‘ ³⁸ To je první a nejdůležitější přikázání. ³⁹ Druhé v pořadí důležitosti je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ ⁴⁰ Na těch dvou přikázáních stojí celý Mojžíšův zákon a odkaz proroků.“

Židé nemohou odpovědět na Ježíšovu otázku

⁴¹ Potom Ježíš, obklopen farizeji, se jich zeptal: ⁴² „Co si myslíte o Kristu? Čí je to syn?“ Odpověděli: „Davidův.“ ⁴³ On na to řekl: „Jak by mohl David svého vlastního potomka nazývat Pánem? Vždyť o něm z podnětu Ducha svatého píše v žalmu: ⁴⁴ ‚Bůh řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud ti nepodložím tvé nepřátele k nohám.‘ ⁴⁵ Jestliže ho tedy David nazývá svým Pánem, jak může být jeho synem?“ ⁴⁶ Na to nikdo nedovedl odpovědět a už se mu neodvážili klást další otázky.

Chapter 23

Ježíš varuje před náboženskými vůdci

¹ Ježíš oslovil shromážděné lidi a učedníky: ² „Učitelé a farizejové jsou tu od toho, aby vám vykládali Mojžíšův zákon. ³ Poslouchejte všechny jejich příkazy. Avšak neřiďte se příkladem jejich života, protože oni jen mluví, ale v životě to neuplatňují. ⁴ Vkládají na vás těžká břemena svých požadavků, ale svoje vlastní ústupky dovedou omluvit. ⁵ Všechno, co dělají, je jen na efekt. Aby vypadali svatě, pořizují si nápadné odznaky své zbožnosti, ⁶ rádi sedávají na čestných místech na hostinách a mají vyhrazená místa při bohoslužbách. ⁷ Jak mají rádi, když je lidé zdraví na veřejných místech a když je oslovují ‚Mistře‘! ⁸ Ale vy se tak titulovat nedávejte, protože jenom jeden je váš Mistr a vy všichni jste navzájem bratři. ⁹ A nikomu z lidí nedávejte titul Otec, protože máte jediného Otce, a ten je v nebi. ¹⁰ Ani se nepovažujte za svrchovanou autoritu, protože tou je jedině Kristus. ¹¹ Největší mezi vámi je ten, kdo všem slouží. ¹² Kdo má o sobě příliš dobré mínění, bude zklamán a snížen. Pokorní však budou povýšeni.

Ježíš odsuzuje náboženské vůdce

¹³ Běda vám, učitelé zákona a farizejové, pokrytci! Zavíráte lidem vstup do Božího království. Sami do něho nevcházíte a těm, kteří by tam chtěli vejít, bráníte. ¹⁴ Pod pláštíkem dlouhých a okázalých modliteb jste schopni vymámit peníze i od vdov. Těžko vám bude na soudu! ¹⁵ Běda vám, pokrytci! Kraj světa projdete, abyste obrátili jednoho člověka na víru, ale sotva uvěří, zavalíte ho svými předpisy. Jestliže ho předtím čekalo zatracení, vaším přičiněním ho čeká dvojnásob. ¹⁶ Běda vám! Chcete vést druhé a sami nevidíte na krok. Stanovili jste: přísaha na chrám nezavazuje, ale teprve přísaha na chrámové zlato platí. ¹⁷ Není to nesmysl? Co je víc? To zlato nebo chrám, který mu dodává posvátnost? ¹⁸ A další váš vynález: přísaha na obětní oltář nic neznamená, zatímco přísaha na oběť se musí plnit. Jak jste na to mohli přijít? ¹⁹ Co je víc? Oběť nebo oltář? Teprve položením na oltář se oběť stává obětí. ²⁰ Kdo tedy přísahá při oltáři, přísahá i při všem, co na něm leží. ^21-22 Ať tedy přísaháte na chrám, na nebe nebo na Boží trůn, přísaháte ve skutečnosti na Boha, který tomu všemu dává smysl. ²³ Běda vám, vykladači zákona a farizejové, pokrytci. Do chrámu dáváte desetinu i z úrody máty, kopru a kmínu, ale nedbáte na to, co Bůh považuje za důležité: abyste jednali podle jeho práva, milosrdně a s vírou. Odvádějte desátky, ale nezanedbávejte to nejdůležitější! ²⁴ Slepí vůdcové! Dáváte si pozor, abyste nespolkli komára, ale zhltnete velblouda! ²⁵ Běda vám, pokrytci! Omýváte nádobí na povrchu a vnitřek plníte tím, co jste ve své chamtivosti nahrabali. ²⁶ Slepý farizeji, vyčisti nejdříve vnitřek nádoby, jedině tak bude opravdu čistá. ²⁷ Běda vám, vy pokrytci! Podobáte se ozdobeným hrobům: zevnějšek je pěkný, ale uvnitř jsou jen kosti mrtvých a práchnivina. ²⁸ Zdáte se být svatí, ale v nitru jste samá přetvářka. ²⁹ Běda vám, vy neviňátka! Stavíte náhrobky prorokům, které zabili vaši předkové, zdobíte hroby mučedníků ³⁰ a říkáte: ‚Kdybychom my žili v době našich otců, nejednali bychom tak!‘ ³¹ Nic si nenamlouvejte, jste pravými potomky těch, kteří zabíjeli proroky. ³² Jděte v jejich šlépějích a dovršte jejich dílo! ^33-34 Vy si myslíte, že ujdete ohni Božího soudu? Jako jedovatí hadi číháte na proroky, pravé učitele a vykladače Písma, kteří k vám přicházejí z mého pověření. Budete je bičovat ve svých synagogách a pronásledovat od města k městu, některé z nich zavraždíte, jiné ukřižujete. ³⁵ Na vás padne vina za všechnu prolitou krev nevinných, počínaje od Ábela až po posledního mučedníka pro Boží věc, kterého připravíte o život. ³⁶ Skutečně vám říkám, že to všechno padne na hlavu této generace.

Ježíš opět naříká nad Jeruzalémem

³⁷ Jeruzaléme, Jeruzaléme, město, které zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni! Jak často jsem toužil shromáždit vás, jako kvočna ukrývá svá kuřátka pod křídla, ale nechtěli jste. ³⁸ Proto nyní odcházím z vašeho chrámu ³⁹ a se mnou odchází vaše naděje. Teprve až se vrátím, pochopíte a vyznáte: ‚Požehnaný, který přichází ve jménu Božím!‘ “

Chapter 24

Ježíš mluví o budoucnosti

¹ Pak Ježíš vyšel z chrámu. Učedníci ho dostihli a poukazovali mu na velkolepost staveb v chrámu. ² Ale on jim řekl: „Vidíte to všechno? Pamatujte si, že to bude naprosto zničeno, nezůstane kámen na kameni.“ ³ „Kdy se to stane?“ vrátili se k Ježíšovým slovům učedníci, když se posadili na Olivové hoře. „Které události ohlásí tvůj příchod a konec světa?“ ⁴ Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, nenechte se někým oklamat. ⁵ Někteří se prohlásí za vykupitele a svedou mnohé tím, že budou tvrdit: ‚Já zachráním svět.‘ ⁶ Když uslyšíte o válkách daleko i blízko, nebojte se. Ty musí přijít, ale nebude to ještě konec. ⁷ Národy se znepřátelí a státy se budou vzájemně napadat. Na mnoha místech vypukne hlad, rozšíří se nemoci a nastanou přírodní katastrofy. ⁸ Ale to bude jen počátek hrůz. ⁹ Tehdy budete pro víru ve mne všude nenáviděni, trýzněni i zabíjeni. ¹⁰ Mnozí toto násilí nevydrží, zradí víru i své spolubratry a navzájem se budou nenávidět. ¹¹ Objeví se také nemálo falešných proroků, jimž mnozí podlehnou. ¹² Na světě se natolik rozmůže zlo, že udusí lásku mnohých. ¹³ Ale ten, kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn. ¹⁴ Než však nastane konec, musejí se lidé všech národů dovědět potěšující zprávu, že Bůh v tomto světě vládne, zve všechny k sobě a plně uplatní svou moc. ¹⁵ Až uvidíte, že Jeruzalému hrozí zneuctění od pohanů, jak to předpověděl prorok Daniel, ¹⁶ pak utečte z Judska do hor; ^17-18 kdo bude mimo dům nebo při práci, ať se pro nic domů nevrací. ¹⁹ Zle na tom budou v těch dnech těhotné a kojící ženy. ²⁰ Modlete se, aby váš útěk nepřišel v zimním období dešťů nebo v době sobotního klidu. ^21-22 Přijde velké utrpení, jaké dosud nebylo a už nebude. Ale kvůli svému lidu Bůh to těžké období zkrátí. Kdyby tak neučinil, žádný by to nepřečkal.

Ježíš předpovídá svůj návrat

²³ Uslyšíte-li: ‚Tady je Kristus, nebo tam je,‘ nevěřte. ²⁴ Vystoupí totiž falešní Kristové a proroci a předvedou tak ohromující a přitažlivé činy, že by málem na svou stranu získali i moje vyvolené. ²⁵ Pamatujte na tato má varování. ²⁶ A tak když vám budou říkat, že Kristus je už zde, v pustině nebo v úkrytu, nevěnujte tomu pozornost, ani se nechoďte o tom přesvědčit. ²⁷ Skutečný příchod Syna člověka bude viditelný jako blesk, který proletí celou oblohou od východu k západu. ²⁸ Znamení jeho příchodu se budou hromadit, tak jako se rozrůstá hejno supů kroužících nad kořistí. ²⁹ A hned po tom velkém utrpení se zatmí slunce a měsíc a nastane neobvyklý pohyb nebeských těles. ³⁰ Pak se objeví poslední signály mého příchodu na obloze. Všichni lidé budou zděšeni a uvidí mne přicházet s mocí a velkou slávou. ³¹ Pošlu své posly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí mé věrné ze všech světových stran. ³² Poučte se z tohoto přirovnání: Když se větve fíkovníku nalévají mízou a nasazují listy, víte, že brzy bude léto. ³³ Podobně když uvidíte, že se plní, co jsem předpověděl, poznáte, že jsem blízko, ve dveřích. ³⁴ Říkám vám, že lidstvo nevyhyne a dočká se splnění všech těchto věcí. ³⁵ Nebe a země pominou, ale moje slova budou platit věčně.

Ježíš vyzývá k bdělosti

³⁶ Ten den a hodinu nezná nikdo, ani andělé v nebi. Pouze sám Otec to ví. ³⁷ Můj druhý příchod bude připomínat dobu Noeho. ³⁸ Lidé tehdy na nic nedbali, starali se jen o jídlo a pití, ženili se, vdávaly se až do dne, kdy Noe vstoupil do korábu. ³⁹ Potopa je zachvátila, ačkoliv nevěřili, že by se něco takového mohlo stát. Tak to bude i při mém příchodu. ⁴⁰ Dva budou spolu pracovat na poli, jeden z nich bude vzat, druhý zanechán. ⁴¹ Dvě ženy budou pracovat v jedné domácnosti, jedna bude vzata, druhá zanechána. ⁴² A tak buďte připraveni, protože nevíte, kdy váš Pán přijde. ⁴³ Je jasné, že kdyby hospodář věděl, že v noci přijde zloděj, byl by vzhůru a zabránil by vloupání. ⁴⁴ Stejně i vy musíte být na můj příchod stále připraveni. Přijdu, kdy se toho nenadějete. ⁴⁵ Jak se chová věrný a prozíravý služebník, kterého pán pověřil správou služebnictva? ⁴⁶ Pochválen bude tehdy, když pán při svém návratu shledá, že věrně plnil svěřené povinnosti. ⁴⁷ Takového pak ustanoví správcem celého svého majetku. ⁴⁸ Špatný služebník by si řekl: ‚Pán dlouho nejde,‘ ⁴⁹ začal by týrat své druhy a hodovat s opilci. ^50-51 Tu se pán neočekávaně vrátí a potrestá ho jako nejhoršího podvodníka. Nezbude mu nic než zoufalství.“

Chapter 25

Ježíš vypráví podobenství o deseti družičkách

¹ „Můj druhý příchod se bude v určitém smyslu podobat svatbě. Ti, kteří mne budou očekávat, jsou jako deset družiček, které vyhlížely ženicha, aby ho přivítaly světlem svých lamp. ^2-4 Jenom pět z nich bylo prozíravých a vzalo si s sebou nádobky s olejem na doplnění svítilen. Ostatní dívky na to lehkomyslně zapomněly. ⁵ Ženich dlouho nešel, a tak všechny družičky zmohla únava a usnuly. ⁶ O půlnoci je vytrhl ze spánku křik: ‚Ženich jde! Pojďte ho přivítat!‘ ^7-8 Dívky vyskočily a rychle si upravovaly svítilny. Ty lehkomyslné, které si nevzaly dost oleje, žadonily na ostatních: ‚Dejte nám trochu svého oleje, světlo nám již zhasíná!‘ ⁹ Ale ty rozumné jim odpověděly: ‚Když se rozdělíme, nevystačí olej nám ani vám. Zkuste to raději u kupce!‘ ¹⁰ Sotva však odběhly pro olej, přišel ženich a ty dívky, které byly připraveny, šly s ním na svatební hostinu. ¹¹ Dalších pět družiček přišlo už k zavřeným dveřím. Volaly: ‚Pane, otevři nám!‘ ¹² Ale on odpověděl: ‚Je pozdě, už vás nemohu přijmout.‘ ¹³ A tak buďte vždycky připraveni, protože nevíte, ve které chvíli přijdu.

Ježíš vypráví podobenství o svěřených penězích

^14-15 Dám vám jiný příklad. Jeden člověk si před odjezdem na dalekou cestu zavolal své zaměstnance a svěřil jim svůj majetek. Každému podle jeho schopností: jednomu pět tisíc, druhému dva a dalšímu jeden. Potom odcestoval. ¹⁶ Zaměstnanec, který dostal pět tisíc, začal obchodovat a vydělal dalších pět tisíc. ¹⁷ Ten, který dostal dva tisíce, také sumu zdvojnásobil. ¹⁸ Ale ten, kterému byl svěřen jeden tisíc, vykopal v zemi jámu a do ní peníze ukryl. ¹⁹ Po delší době se zaměstnavatel vrátil a chtěl, aby mu podřízení předložili účty. ²⁰ První přinesl peníze a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi pět tisíc a tady máš zisk dalších pět tisíc.‘ ²¹ Pán ho pochválil za dobrou práci a řekl mu: ‚Osvědčil ses v malém úkolu, proto ti mohu svěřit mnohem víc. A nyní tě zvu na oslavu svého návratu.‘ ²² Přišel druhý a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi dva tisíce a odevzdávám ti čtyři.‘ – ²³ ‚Velmi dobře!‘ řekl pán, ‚jsi pilný a spolehlivý. Splnil jsi malý úkol, svěřím ti větší. I tebe zvu na hostinu.‘ ²⁴ Pak skládal účty ten poslední: ‚Pane, vím, že jsi přísný a záleží ti na zisku, ²⁵ ale já jsem měl strach, abych neprodělal, a proto jsem raději peníze zakopal a tady ti je v pořádku vracím.‘ – ²⁶ Pán zvolal: ‚Ty lenochu! Ty ničemo! Věděl jsi, oč mi jde. ²⁷ Měl jsi svěřené peníze uložit a vynesly by mně aspoň úrok! ²⁸ Vezměte od něho ty peníze a dejte je prvnímu. ²⁹ Protože tomu, kdo dobře využívá, co mu bylo svěřeno, bude ještě přidáno. Kdo se ani trochu nesnaží, přijde o všechno. ³⁰ Toho lenocha vyžeňte ven do tmy. Zbyde mu jen pláč a pozdní lítost.‘

Ježíš mluví o konečném soudu

³¹ Až přijdu v královském majestátu, v doprovodu všech andělů, zasednu k soudu, ^32-33 kam se dostaví všichni lidé. To bude chvíle konečného rozdělení lidstva. Jako pastýř vybírá ze stáda ty, které si ponechá a které vyřadí, ³⁴ tak i já řeknu svým věrným po pravici: ‚Pojďte, sám Otec vás zve do království, které je pro vás připraveno od počátku světa. ³⁵ Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, neměl jsem střechu nad hlavou, a vy jste mne přijali, ³⁶ neměl jsem co na sebe, a vy jste mne oblékli, v nemoci jste o mne pečovali, a když jsem byl ve vězení, přišli jste za mnou.‘ ^37-39 Ti věrní namítnou: ‚Nevzpomínáme si, že bychom měli někdy příležitost se takto o tebe postarat.‘ ⁴⁰ Tehdy jim odpovím: ‚Co dobrého jste udělali pro jednoho z mých nepatrných bratrů, to jste udělali pro mne.‘ ⁴¹ Těm shromážděným po levici řeknu: ‚Pryč ode mne, propadli jste ohni zatracení, který je připraven pro satana a pro jeho pomocníky! ^42-43 Vždyť když jsem měl hlad, nedali jste mně najíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, neměl jsem střechu nad hlavou, a zavřeli jste přede mnou, neměl jsem co na sebe, a neoblékli jste mne, v nemoci jste o mne nepečovali, a když jsem byl ve vězení, nepřišli jste za mnou.‘ ⁴⁴ Budou se obhajovat: ‚Pane, jak jsme ti mohli pomoci, když jsme tě nikdy neviděli?‘ ⁴⁵ Řeknu jim: ‚Teď už na tom nic nezměníte. Co jste zůstali dlužni tomu nejposlednějšímu, upřeli jste mně.‘ ⁴⁶ Ti postavení na levici budou odsouzeni na věky, ale ti na pravici budou žít věčně.“

Chapter 26

Náboženští vůdcové chtějí Ježíše zabít

¹ Když Ježíš dokončil tento výklad, řekl svým učedníkům: ² „Jak víte, za dva dny budou Velikonoce a já budu zrazen a ukřižován.“ ³ V tu dobu se sešla židovská velerada v paláci nejvyššího kněze Kaifáše. ⁴ Radili se, jak by se Ježíše nenápadně zmocnili a zprovodili ho ze světa. ⁵ Dohodli se, že by to nemělo být o velikonočních svátcích, aby to nevzbudilo rozruch mezi shromážděnými poutníky.

Žena pomazává Ježíše drahocennou mastí

⁶ Mezitím byl Ježíš pozván v Betanii do domu Šimona, zvaného Malomocný. ⁷ Byli již u stolu, když k Ježíšovi přistoupila žena. Měla alabastrovou nádobku s drahocenným vonným olejem, a ten mu všechen vetřela do vlasů. ⁸ Učedníci tím byli pohoršeni: „Takové plýtvání! ⁹ To se dalo výhodně prodat a peníze mohli dostat chudí!“ ¹⁰ Ježíš to slyšel a řekl: „Proč jí to máte za zlé? Prokázala mi dobrou službu. ¹¹ Chudých bude mezi vámi vždy dost, ale já s vámi už dlouho nebudu. ¹² Tato žena mne pomazala olejem, a tak vlastně připravila mé tělo k pohřbu. ¹³ To, co učinila, neupadne v zapomenutí, ale spolu se zvěstí o mém díle záchrany to bude připomínáno.“

Jidáš domlouvá zradu Ježíše

¹⁴ Jeden z dvanácti Ježíšových učedníků, Jidáš Iškariotský, odešel k velekněžím ¹⁵ a řekl jim: „Kolik mi zaplatíte, když zradím Ježíše, abyste ho nenápadně dostali do rukou?“ A oni mu dali třicet stříbrňáků. ¹⁶ Od té chvíle hledal Jidáš vhodnou příležitost, aby provedl svůj záměr.

Učedníci připravují velikonoční večeři

¹⁷ První den Velikonoc se učedníci zeptali Ježíše: „Kde máme připravit velikonoční večeři?“ ¹⁸ Poslal je do města a k jednomu člověku se vzkazem: „Nastal můj čas, budu u tebe se svými učedníky jíst velikonočního beránka.“ ¹⁹ Učedníci se podle toho zařídili a připravili tam večeři.

Ježíš naposledy večeří s učedníky

^20-21 Když po setmění Ježíš večeřel s dvanácti učedníky, řekl: „Jeden z vás mne zradí.“ ²² To je velice zarmoutilo a jeden přes druhého se ptali: „To myslíš mne, Pane?“ ²³ On odpověděl: „Je to ten, kdo si bral z mísy současně se mnou. ²⁴ Já musím jít cestou, která je mi určena, ale to nijak neospravedlňuje toho, kdo mne zrazuje. Lépe by mu bylo, kdyby se vůbec nenarodil.“ ²⁵ Jidáš se ho zeptal: „Mistře, jsem to já?“ On odpověděl: „Ano.“ ²⁶ Když jedli, vzal Ježíš chléb, poděkoval Bohu, rozlamoval ho a podával učedníkům se slovy: „Vezměte a jezte, to je mé tělo.“ ²⁷ Potom vzal kalich s vínem, vzdal díky Bohu a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni, ²⁸ to je má krev, prolitá, aby smyla hříchy mnohých. To je nová smlouva Boha s člověkem. ²⁹ Já s vámi piji tento nápoj naposled. Příště budeme pít spolu nové víno až v království mého Otce.“ ³⁰ Potom zazpívali píseň a šli na Olivovou horu.

Ježíš předpovídá Petrovo zapření

³¹ Tam Ježíš řekl: „Ještě této noci se stane něco, co vám vezme odvahu. Vždyť Písmo předpovídá: ‚Budu bít pastýře a jeho stádo se rozprchne.‘ – ³² Ale až povstanu k životu, sejdeme se spolu v Galileji.“ ³³ Petr rozhorleně protestoval: „Kdyby tě všichni opustili, já tedy ne!“ ³⁴ Ale Ježíš mu odpověděl: „Říkám ti, že ještě této noci, dřív než zakokrhá kohout, mne třikrát zapřeš.“ ³⁵ Petr zvolal: „To raději s tebou umřu, než bych tě zapřel!“ A stejně mluvili i ostatní.

Ježíš prožívá muka v zahradě

³⁶ Potom přišli na místo zvané Getsemane a Ježíš řekl svým učedníkům: „Vy se tady posaďte a já se jdu modlit.“ ³⁷ Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Padl na něho smutek a tíseň. ³⁸ Řekl jim: „Sevřela mne smrtelná úzkost. Zůstaňte tu a buďte se mnou vzhůru.“ ³⁹ Poodešel, padl tváří k zemi a modlil se: „Můj Otče! Jestli je to možné, zbav mne toho hrozného údělu! Ale nechci prosazovat svoji vůli. Chci, aby se stalo, co chceš ty.“ ⁴⁰ Pak se vrátil k těm třem a oni spali. ⁴¹ „Petře,“ budil ho, „to jste nemohli ani hodinu být se mnou vzhůru? Bděte a modlete se, abyste obstáli ve zkoušce. Máte dobrou vůli, ale slabé tělo.“ ⁴² Opět se vzdálil a modlil se: „Můj Otče! Není-li jiné východisko, ať se stane tvá vůle.“ ⁴³ Vrátil se zase ke svým učedníkům a oni opět spali. Byli velice unaveni. ⁴⁴ Nechal je spát, odešel potřetí a modlil se podobnými slovy. ⁴⁵ Pak se vrátil k učedníkům a řekl: „Teď už nepotřebuji, abyste se mnou bděli. Nastává chvíle, kdy budu zrazen a vydán do rukou podlých lidí. ⁴⁶ Vstaňte, půjdeme! Tam se blíží můj zrádce.“

Ježíš je zrazen a zajat

⁴⁷ Ještě ani nedomluvil a už přicházel Jidáš. S ním táhl oddíl ozbrojený meči a holemi, poslaný veleradou. ⁴⁸ Měli s Jidášem domluvené znamení: Chopí se toho, koho Jidáš políbí. ⁴⁹ A tak přistoupil Jidáš k Ježíšovi: „Buď zdráv, Mistře!“ řekl a políbil ho. ⁵⁰ Ježíš mu řekl: „Příteli, co to děláš?“ Tu se však Ježíše chopili a zajali ho. ⁵¹ Jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, vytasil meč, ťal po veleknězovu služebníkovi a usekl mu ucho. ⁵² Ježíš řekl svému obránci: „Schovej svůj meč! Kdo čím zachází, tím také schází. ⁵³ Cožpak nevíš, že kdybych poprosil svého Otce o ochranu, okamžitě by mi poslal celé nebeské vojsko? ⁵⁴ Ale jak by se pak splnil Boží plán spásy?“ ⁵⁵ Pak se obrátil k ozbrojencům: „Přitáhli jste na mne jako na rebela. Proč jste mě nezatkli už v chrámu, kde jsem vám denně kázal? Já vím proč! ⁵⁶ Plníte tak přesně prorocké předpovědi.“ V té chvíli ho všichni jeho učedníci opustili a rozutekli se.

Kaifáš vyslýchá Ježíše

⁵⁷ Zatčeného Ježíše pak odvedli k nejvyššímu knězi Kaifášovi, kde se sešla velerada. ⁵⁸ Petr je z povzdálí následoval až k veleknězovu paláci. Vešel na nádvoří a vmísil se mezi služebnictvo, aby věděl, jak to dopadne. ⁵⁹ Velekněží i celá rada se snažili pomocí křivého svědectví Ježíše obvinit tak, aby ho mohli odsoudit k smrti. ⁶⁰ Ale i když sehnali mnoho falešných svědků, přece se nepodařilo najít vhodnou obžalobu. Nakonec vystoupili dva ⁶¹ a shodně vypovídali: „Tento muž řekl, že má moc zničit chrám a ve třech dnech ho znovu vystavět.“ ⁶² Nato vstal nejvyšší velekněz a řekl Ježíšovi: „Jak se obhájíš proti této obžalobě?“ ⁶³ Ale Ježíš mlčel. Tu sáhl velekněz k poslednímu prostředku: „Beru tě pod přísahu při živém Bohu: Jsi ten zaslíbený Mesiáš, Boží Syn?“ ⁶⁴ Ježíš odpověděl: „Ty sám jsi to řekl. Ale ujišťuji vás, že brzy budete svědky toho, že mne Bůh vyzdvihne, abych seděl po jeho pravici, odkud se vrátím ve svém majestátu.“ ^65-66 Velekněz si na znamení největšího pohoršení roztrhl své roucho a prohlásil: „To je rouhání! Cožpak potřebujeme ještě svědky? Teď jste to slyšeli na vlastní uši! Jaký vynesete rozsudek?“ ^67-68 Odpověděli: „Zaslouží si smrt!“ Pak mu někteří plivali do obličeje, bili ho po hlavě a tloukli holí s výsměchem: „Když jsi Mesiáš, hádej, kdo ti teď dal ránu!“

Petr zapírá, že zná Ježíše

⁶⁹ Petr zatím seděl venku na nádvoří. Tu si ho všimla jedna služka: „Ty jsi také byl s tím Ježíšem z Galileje!“ ⁷⁰ Ale Petr přede všemi popřel: „Ani nevím, o čem mluvíš!“ ⁷¹ Pak si to namířil k bráně, kde ho uviděla jiná a upozornila okolostojící: „Tento člověk chodil s Ježíšem z Nazaretu.“ ⁷² Petr se však zapřísahal a řekl: „Vůbec toho člověka neznám.“ ⁷³ Oni se však kolem něj shlukli a doráželi: „Určitě k němu patříš! Je to znát na tvém nářečí!“ ⁷⁴ Petr se dušoval a přísahal, že Ježíše opravdu nezná. V tom okamžiku se ozval kohout ⁷⁵ a Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Dříve než zakokrhá kohout, třikrát mne zapřeš.“ Vyběhl ven a hořce se rozplakal.

Chapter 27

Židovská rada soudí Ježíše

¹ Ráno se opět sešli členové židovské velerady a domlouvali se, jak by přiměli Římany, aby potvrdili rozsudek smrti. ² Potom poslali spoutaného Ježíše k římskému místodržiteli Pilátovi.

Jidášova sebevražda

³ Když Jidáš viděl, že Ježíše odsoudili k smrti, hnulo se v něm svědomí, že ho zradil. Vzal třicet stříbrných, které dostal za zradu, a chtěl je vrátit představitelům velerady: ⁴ „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinného člověka!“ Oni však lhostejně odpověděli: „Do toho nám nic není, to je tvoje věc!“ ⁵ Jidáš odhodil peníze v chrámu, vyběhl ven a oběsil se. ⁶ Velekněží dali peníze sebrat a řekli si: „Co s nimi? Pro chrámovou pokladnu se nehodí. Lpí na nich krev!“ ⁷ Dohodli se tedy, že za ně koupí pozemek, kde si dříve hrnčíři kopali hlínu, a že tam budou pohřbívat cizince, kteří zemřou v Jeruzalémě. ⁸ A tak se tomu místu až dodnes říká „Krvavé pole“. ⁹ Tím se splnilo staré proroctví: „Vzali třicet stříbrňáků – náhradu za život otroka, na kterou ho Izrael ocenil, ¹⁰ a dali je podle Božího rozkazu za hrnčířovo pole.“

Ježíš je souzen Pilátem

¹¹ Ježíš byl předveden před římského místodržitele Piláta. Ten se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“ „Když tomu tak říkáš, budiž,“ odpověděl mu Ježíš. ¹² K dalším žalobám židovské velerady se však nevyjádřil.

Pilát vydává Ježíše k ukřižování

¹³ „Neslyšíš, z čeho tě obviňují?“ ptal se Pilát. ¹⁴ Ale k jeho velkému údivu Ježíš mlčel, nehájil se. ¹⁵ Bývalo zvykem, že místodržitel o velikonočních svátcích propouštěl jednoho vězně podle přání lidu. ¹⁶ Tehdy právě Římané měli ve vězení zvlášť pověstného zločince jménem Barabáš. ¹⁷ Když se lid toho jitra shromáždil před Pilátovým domem, zeptal se jich místodržitel: „Koho vám mám propustit – Barabáše, nebo Ježíše Krista?“ ¹⁸ Věděl, že Ježíše udali velekněží, protože mu záviděli jeho popularitu. ¹⁹ V té chvíli dostal Pilát na soudcovském křesle vzkaz od své ženy: „Ruce pryč od toho nevinného člověka! Kvůli němu mne v noci pronásledovaly strašné sny.“ ²⁰ Zástupci velerady zatím přesvědčovali lid, aby žádal svobodu pro Barabáše a pro Ježíše smrt. ²¹ Když se Pilát znovu zeptal, koho z těch dvou má propustit, ozval se pokřik: „Barabáše!“ ²² „A co mám udělat s Ježíšem Kristem?“ zeptal se Pilát. Dav křičel: „Ukřižuj ho!“ ²³ Pilát ještě namítl: „Vždyť se ničeho zlého nedopustil.“ Ale křik davu se stupňoval: „Na kříž! Na kříž!“ ²⁴ Pilát viděl, že jeho snaha zachránit Ježíše je marná a že napětí davu roste, umyl si přede všemi ruce a řekl: „Jsem čistý od krve toho člověka. Je nevinný, odpovědnost je na vás!“ ²⁵ Nato dav volal: „Jeho krev na nás i na naše děti!“ ²⁶ Barabáše jim tedy propustil, Ježíše nechal zbičovat a svolil, aby byl ukřižován.

Římští vojáci se vysmívají Ježíšovi

²⁷ Římští vojáci jej nejprve odvedli do vládní budovy a svolali k němu celou četu. ²⁸ Svlékli ho a přes ramena mu přehodili rudý plášť. ²⁹ Z trní upletli korunu, narazili mu ji na hlavu a do pravé ruky mu dali prut místo žezla. Pak před ním klekali a posměšně volali: „Ať žije židovský král!“ ³⁰ Plivali na něj a tím prutem ho bili po hlavě. ³¹ Když se dost pobavili, vyměnili mu zase plášť za jeho šaty a vedli ho na popraviště.

Ježíš je ukřižován

³² Cestou popadli jednoho muže a přinutili ho, aby nesl Ježíšův kříž. Byl to Šimon z Kyrény. ³³ Došli až na pahorek zvaný Golgota – Lebka. ³⁴ Tam mu nabídli zkyslé víno s hořkou přísadou. Když ochutnal, odmítl. ³⁵ Ukřižovali ho a pak mezi sebou losovali o jeho šaty. Tím se splnilo jedno z proroctví: „Rozebrali si můj oděv, o mé šaty losovali.“ ³⁶ Pak se posadili a drželi stráž. ³⁷ Nad hlavou mu připevnili nápis s označením viny: „Ježíš, král Židů.“ ³⁸ Současně s ním byli po obou stranách ukřižováni dva zločinci. ³⁹ Kolemjdoucí se Ježíšovi pošklebovali ⁴⁰ a vysmívali: „Tak chrám jsi chtěl zbořit a za tři dny znovu postavit. Teď ukaž svou moc a zachraň sám sebe. Když jsi Boží Syn, sestup z kříže!“ ^41-42 K nim se přidali i členové velerady: „Podívejte se na zachránce! Sám se zachránit neumí. Židovský král – visí na kříži! Sestup dolů a uvěříme ti. ⁴³ Dovolával se Boha, říkal, že je Boží Syn. Ať ho tedy Bůh vysvobodí!“ ⁴⁴ Podobná slova se ozvala i z vedlejších křížů.

Ježíš umírá na kříži

⁴⁵ V poledne se nad celým krajem setmělo a tma trvala až do tří hodin. ⁴⁶ Pak Ježíš hlasitě zvolal: „Eli, Eli, lema sabachtani?“ což znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ ⁴⁷ Někteří z těch, co stáli poblíž, se domnívali, že volá proroka Elijáše. ⁴⁸ Jeden z nich běžel pro houbu, namočil ji v tom kyselém nápoji, nastrčil na prut a podával Ježíšovi k ústům. ⁴⁹ Ostatní ho okřikovali: „Jen ho nech, ať vidíme, jestli mu přijde Elijáš na pomoc!“ ⁵⁰ Potom Ježíš znovu vykřikl a zemřel. ⁵¹ V tom okamžiku se v chrámu roztrhla opona, zakrývající vstup do svatyně. Tak bylo naznačeno, že úloha bohoslužeb je Kristovou obětí naplněna a končí. Země se chvěla, skály pukaly ^52-53 a hroby se otvíraly. Když pak Ježíš vstal z mrtvých, mnozí v Jeruzalémě dosvědčovali, že viděli vzkříšené z těch hrobů. Byli předzvěstí toho, že Ježíš zvítězil nad smrtí a jednou vzkřísí všechny své věrné. ⁵⁴ Když velitel s popravčí četou viděli zemětřesení a všechno, co se dělo, padla na ně hrůza a říkali: „On to byl opravdu Boží Syn!“ ⁵⁵ Z povzdálí přihlíželo také mnoho žen, které přišly s Ježíšem až z Galileje a staraly se o něj a jeho učedníky. ⁵⁶ Mezi nimi byla i Marie Magdaléna, Marie – matka Jakuba a Josefa, a matka Jakuba a Jana Zebedeových.

Ježíš je pohřben

⁵⁷ Když nastal večer, přišel jeden bohatý muž z Arimatie, jménem Josef, jeden z Ježíšových následovníků. ⁵⁸ Dal se ohlásit u Piláta a prosil, aby mu vydal Ježíšovo tělo. Pilát mu vyhověl. ⁵⁹ Josef zavinul Ježíšovo tělo do čistého plátna ⁶⁰ a uložil do hrobu, který si dal před nedávnem vytesat ve skále. Vchod do hrobky dal po pohřbu uzavřít těžkým balvanem. Pak odešel. ⁶¹ Dvě Marie – jedna z nich Marie Magdaléna – přihlížely pohřbu.

Ke hrobu je postavena stráž

⁶² Druhý den v sobotu šli velekněží a farizejové k Pilátovi ⁶³ a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník svého času řekl: ‚Třetího dne opět vstanu k životu.‘ ⁶⁴ Dej tedy aspoň tři dny hlídat hrob, nebo přijdou jeho učedníci, ukradnou ho a pak budou lidem namlouvat, že vstal z mrtvých. A to by k tomu bludu ještě chybělo!“ ⁶⁵ „Dobře,“ řekl Pilát, „postavte tam stráž, jak myslíte.“ ⁶⁶ Oni šli, postavili tam stráž a dokonce zapečetili vstupní kámen.

Chapter 28

Ježíš vstává z mrtvých

¹ Na úsvitu neděle se Marie Magdaléna a ta druhá Marie vypravily k hrobu. ² Nastalo silné zemětřesení. Boží anděl sestoupil s nebe, odvalil kámen a sedl si na něj. ³ Zářil jako blesk a jeho oděv byl bílý jako sníh. ⁴ Strážci byli tak vyděšeni, že se nemohli ani hnout. ⁵ Anděl promluvil k ženám: „Nebojte se, vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. ⁶ Ale on tu již není, vstal opět k životu, jak to předpověděl. Pojďte se podívat do hrobu. ⁷ A teď si pospěšte a řekněte jeho učedníkům, že vstal z mrtvých a jde napřed do Galileje, kde ho uvidíte. To jsem vám měl vyřídit.“

Ježíš se zjevuje ženám

⁸ S bázní, a přece s velkou radostí opustily ženy rychle hrob a běžely to oznámit učedníkům. ⁹ Na cestě se setkaly se samým Ježíšem. Pozdravil je a ony padly na kolena a objímaly jeho nohy. ¹⁰ Ježíš jim řekl: „Nebojte se, jen jděte za mými bratry a řekněte jim, ať jdou do Galileje a tam se setkáme.“

Náboženští vůdcové podplácejí stráž

¹¹ Po odchodu žen se někteří strážci odebrali do města, aby ohlásili velekněžím všechno, co se stalo. ^12-13 Ti hned svolali poradu s ostatními židovskými představiteli, aby se dohodli, co dělat. Potom štědře podplatili vojáky, aby mluvili shodně s nimi: „V noci jsme usnuli, a zatímco jsme spali, přišli Ježíšovi učedníci a ukradli jeho tělo.“ ¹⁴ Pak vojákům slíbili, že doslechne-li se o tom místodržitel, uchlácholí ho a postarají se, aby z toho vyvázli bez nepříjemností. ¹⁵ Vojáci si tedy vzali peníze a rozhlašovali, k čemu byli navedeni. Tato verze se mezi židy rozšířila, takže tomu věří dodnes.

Ježíš dává velké pověření

¹⁶ Jedenáct apoštolů šlo do Galileje, na horu, kterou Ježíš určil jako místo setkání. ¹⁷ Tam ho uviděli, klaněli se mu, ale někteří pochybovali, že to je skutečně on. ¹⁸ Ježíš jim řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. ¹⁹ Proto jděte a získávejte mi následovníky ve všech národech, křtěte je ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého. ²⁰ Veďte tyto nové učedníky k tomu, aby poslouchali všechny příkazy, které jsem vám dal. A spoléhejte na to, že já jsem vždy s vámi až do konce světa.“