Marek

Chapter 1

¹ Počátek evangelia Ježíše Krista, Božího Syna. ² Jak je napsáno v Prorocích: “Hle, já před tvou tváří posílám svého posla, který připraví tvou cestu před tebou.” ³ “Hlas volajícího na poušti: Připravte Pánovu cestu! Napřimujte jeho stezky!” ⁴ [Tak] přišel Jan, křtil na poušti a kázal křest pokání na odpuštění hříchů. ⁵ Vycházela k němu celá judská země i všichni Jeruzalémští, a když vyznávali své hříchy, křtil je v řece Jordán. ⁶ Jan byl oblečen velbloudí srstí a koženým pasem kolem boků a jedl kobylky a lesní med. ⁷ Kázal a říkal: “Po mně přichází ten, který je silnější než já! [Já] nejsem hoden [ani] sehnout se a rozvázat řemínek jeho obuvi. ⁸ Jistě, já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem Svatým.” ⁹ V těch dnech se pak stalo, [že] přišel Ježíš z galilejského Nazaretu a byl od Jana pokřtěn v Jordánu. ¹⁰ A hned když vystupoval z vody, uviděl protržená nebesa a Ducha sestupujícího na něj jako holubice. ¹¹ A z nebe zazněl hlas: “Ty jsi ten můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení.” ¹² A hned ho Duch vypudil na poušť. ¹³ Byl na poušti čtyřicet dní a pokoušel ho Satan. Byl [tam] s divokou zvěří a sloužili mu andělé. ¹⁴ A když byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal evangelium Božího království. ¹⁵ Říkal: “Čas se naplnil a Boží království se přiblížilo. Čiňte pokání a věřte evangeliu!” ¹⁶ A když procházel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a Ondřeje, jeho bratra, jak házejí síť do moře (protože [to] byli rybáři). ¹⁷ Ježíš jim řekl: “Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!” ¹⁸ A hned opustili své sítě a šli za ním. ¹⁹ Když pak kousek poodešel, uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě. ²⁰ A hned je povolal. Oni pak nechali svého otce Zebedea na lodi s nádeníky a odešli za ním. ²¹ Potom přišli do Kafarnaum a [on] hned v sobotu vešel do synagogy a učil. ²² A [tam] žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci. ²³ V jejich synagoze byl právě člověk v [moci] nečistého ducha. Vykřikl: ²⁴ “Ach, co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Znám tě, kdo jsi - ten Svatý Boží!” ²⁵ Ježíš mu pohrozil a řekl: “Zmlkni a vyjdi z něj!” ²⁶ A ten nečistý duch jím zalomcoval, hlasitě vykřikl a vyšel z něho. ²⁷ A všichni byli tak ohromeni, že se [začali] ptát jeden druhého: “Co tohle je? Co [je] to za nové učení? Vždyť rozkazuje s mocí i těm nečistým duchům a poslouchají ho!” ²⁸ A zpráva o něm se hned roznesla po celém galilejském kraji. ²⁹ A hned když vyšli ze synagogy, přišli domů k Šimonovi a Ondřejovi [spolu] s Jakubem a Janem. ³⁰ Šimonova tchyně [tam] ležela v horečce, a [tak] mu o ní hned pověděli. ³¹ Přistoupil tedy, vzal ji za ruku a zvedl ji. Horečka ji hned opustila a ona je začala obsluhovat. ³² Když potom nastal večer a zapadlo slunce, přinesli k němu všechny nemocné i ty, kteří byli posedlí démony. ³³ Celé město se seběhlo ke dveřím ³⁴ a on uzdravil množství [lidí] trápených různými neduhy a vyhnal množství démonů. A nedovoloval démonům mluvit, protože ho znali. ³⁵ Ráno pak vstal dlouho před rozedněním a vyšel [ven]. Odešel na opuštěné místo a tam se modlil. ³⁶ Ale Šimon a ti, kdo byli s ním, se za ním pustili. ³⁷ A když ho našli, řekli mu: “Všichni tě hledají.” ³⁸ A on jim řekl: “Pojďme dál, do okolních městeček, abych kázal i tam. Vždyť proto jsem přišel.” ³⁹ Kázal tedy v jejich synagogách po celé Galileji a vymítal démony. ⁴⁰ Tehdy k němu přišel malomocný. Padl před ním na kolena a prosil ho: “Kdybys [jen] chtěl, můžeš mě očistit!” ⁴¹ Ježíš pak naplněn soucitem vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: “Chci, buď očištěn!” ⁴² A jakmile to [Ježíš] řekl, hned od něj malomocenství odstoupilo a byl očištěn. ⁴³ A hned ho poslal pryč s přísným varováním: ⁴⁴ “Dej pozor, abys nikomu nic neříkal. Jdi ale, ukaž se knězi a obětuj za své očištění to, co přikázal Mojžíš, na svědectví pro ně.” ⁴⁵ Ale on vyšel a začal hodně mluvit a rozhlašovat tu věc tak, že Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. A [lidé] k němu přicházeli odevšad.

Chapter 2

¹ A po [několika] dnech opět přišel do Kafarnaum a proslechlo se, že je doma. ² A hned se shromáždilo [takové] množství, že se už nemohli vejít ani ke dveřím. A mluvil jim slovo. ³ Tehdy k němu přišli s ochrnutým, kterého nesli čtyři [muži]. ⁴ A když ho k němu nemohli kvůli zástupu přinést, odkryli střechu [nad místem], kde byl, a když [ji] probořili, spustili dolů lůžko, na kterém ležel ten ochrnutý. ⁵ Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl tomu ochrnutému: “Synu, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.” ⁶ Byli tu ale někteří ze zákoníků. Seděli tam a v srdcích uvažovali: ⁷ “Proč mluví tak rouhavě? Kdo kromě samotného Boha může odpustit hříchy?” ⁸ Ježíš však ve svém duchu hned poznal, že takto sami pro sebe uvažují, a řekl jim: “Proč ve svých srdcích takto uvažujete? ⁹ Co je snadnější? Říci ochrnutému: Tvé hříchy jsou odpuštěny, anebo říci: Vstaň, vezmi své lůžko a choď? ¹⁰ Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy” - [tehdy] pověděl ochrnutému - ¹¹ “říkám ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.” ¹² A on hned vstal, přede všemi vzal své lůžko a odešel, takže všichni žasli a oslavovali Boha se slovy: “[Nic] takového jsme nikdy neviděli.” ¹³ [Ježíš] pak znovu vyšel k moři. Všechen zástup přicházel k němu a on je vyučoval. ¹⁴ Cestou uviděl Léviho, Alfeova [syna], jak sedí na celnici, a řekl mu: “Pojď za mnou.” A on vstal a šel za ním. ¹⁵ Když pak byl Ježíš za stolem v jeho domě, stalo se, že i mnozí celníci a hříšníci stolovali s Ježíšem a s jeho učedníky. Bylo jich totiž mnoho, [kteří] šli za ním. ¹⁶ Když však zákoníci a farizeové uviděli, že jí s celníky a hříšníky, říkali jeho učedníkům: “Jak to, že jí a pije s celníky a hříšníky?” ¹⁷ Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: “Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšné k pokání.” ¹⁸ Janovi učedníci a farizeové se postili. [Někteří] přišli a řekli mu: “Proč se učedníci Jana a farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?” ¹⁹ Ježíš jim odpověděl: “Mohou se ženichovi přátelé postit, dokud je ženich s nimi? Dokud mají ženicha u sebe, nemohou se postit. ²⁰ Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat, a tehdy, v těch dnech, se budou postit. ²¹ Nikdo nepřišívá záplatu z nové látky ke starému plášti; jinak utrhne ta nová záplata [i] od starého a díra je [ještě] horší. ²² Nikdo také nelije nové víno do starých nádob; jinak to nové víno roztrhne nádoby, víno se vylije a nádoby se zničí. Nové víno se přece lije do nových nádob.” ²³ Stalo se pak, že v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou vytrhávat klasy. ²⁴ Farizeové mu tedy řekli: “Pohleď, proč dělají, co se v sobotu nesmí?” ²⁵ Řekl jim: “Copak jste nikdy nečetli, co udělal David, když měl nouzi a hlad, on i ti, kdo byli s ním? ²⁶ Jak vešel do Božího domu za nejvyššího kněze Abiatara a jedl [posvátné] chleby předložení, které nikdo kromě kněží nesmí jíst, a dal i těm, kdo byli s ním?” ²⁷ A řekl jim: “Sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. ²⁸ Proto je Syn člověka Pánem i nad sobotou.”

Chapter 3

¹ Pak opět vešel do synagogy a byl tu člověk, který měl uschlou ruku. ² A sledovali ho, zda ho uzdraví v sobotu, aby ho mohli obžalovat. ³ [On] řekl tomu člověku, který měl uschlou ruku: “Postav se doprostřed.” ⁴ A řekl jim: “Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránitživot nebo [ho] zničit?” Ale oni mlčeli. ⁵ A když se po nich s hněvem rozhlédl, zarmoucen nad tvrdostí jejich srdce, řekl tomu člověku: “Natáhni tu ruku.” A [on ji] natáhl a byla znovu zdravá jako ta druhá. ⁶ Farizeové pak hned odešli a radili se proti němu s herodiány, jak by ho zahubili. ⁷ Ježíš však odešel se svými učedníky k moři a šla za ním veliká spousta [lidí] z Galileje a z Judska ⁸ i z Jeruzaléma a z Idumeje, ze Zajordánska a z okolí Týru a Sidonu. Když slyšeli, jaké věci dělal, přišla [jich] k němu veliká spousta. ⁹ Proto řekl svým učedníkům, aby pro něj měli stále připravenou loďku kvůli zástupu, aby ho neumačkali. ¹⁰ Uzdravil [jich] totiž tolik, že všichni, kdo měli [nějaká] trápení, se na něj vrhali, aby se ho dotkli. ¹¹ A nečistí duchové, jakmile ho uviděli, padali před ním a křičeli: “Ty jsi ten Boží Syn!” ¹² Ale on jim velmi hrozil, aby ho neuváděli ve známost. ¹³ Potom vystoupil na horu, povolal k sobě ty, které sám chtěl, a [ti] přišli k němu. ¹⁴ Ustanovil [jich] dvanáct, aby byli s ním a aby je poslal kázat ¹⁵ a aby měli moc uzdravovat nemoci a vymítat démony: ¹⁶ Šimona (kterému dal jméno Petr), ¹⁷ Jakuba Zebedeova a Jakubova bratra Jana (kterým dal jméno Boanerges, to jest “Synové hromu”) ¹⁸ a Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananitu ¹⁹ a Jidáše Iškariotského, který ho také zradil. A šli [s ním] do domu. ²⁰ A znovu se sešel [takový] zástup, že se nemohli ani najíst chleba. ²¹ A když se to dozvěděli jeho příbuzní, vyšli, aby [si] ho vzali, protože [lidé] říkali, že se pominul. ²² Zákoníci, kteří přišli z Jeruzaléma, pak říkali, že má Belzebula a že vymítá démony skrze knížete démonů. ²³ A [tak] je zavolal a mluvil k nim v podobenstvích: “Jak může Satan vymítat Satana? ²⁴ Pokud se království rozdělí samo proti sobě, nemůže to království obstát. ²⁵ Také když se dům rozdělí sám proti sobě, nemůže ten dům obstát. ²⁶ Jestliže tedy Satan povstal sám proti sobě a je rozdělen, nemůže obstát, ale je s ním konec. ²⁷ Nikdo však nemůže přijít do domu siláka a uloupit jeho majetek, pokud toho siláka nejdříve nespoutá. Teprve tehdy vyloupí jeho dům.” ²⁸ “Amen, říkám vám, že všechny hříchy budou lidským synům odpuštěny, i rouhání, jakkoli by se rouhali. ²⁹ Ale kdokoli by se rouhal proti Duchu Svatému, tomu nebude odpuštěno na věky, ale propadl věčnému odsouzení.” ³⁰ Říkali totiž [o něm]: “Má nečistého ducha.” ³¹ Tehdy přišli jeho bratři a matka. Zůstali venku a vzkázali mu, že ho volají. ³² A kolem něj seděl zástup [lidí]. Řekli mu: “Podívej se, tvá matka a tvoji bratři [jsou] venku a hledají tě.” ³³ On jim však odpověděl: “Kdo je má matka a moji bratři?” ³⁴ Rozhlédl se po těch, kdo seděli okolo něj, a řekl: “Pohleďte, [to je] má matka a moji bratři. ³⁵ Kdokoli totiž koná Boží vůli, ten je můj bratr a sestra a matka.”

Chapter 4

¹ Tehdy začal znovu vyučovat u moře. Shromáždil se k němu [tak] obrovský zástup, že nastoupil do lodi na moři a posadil se; a celý ten zástup byl na zemi u moře. ² Učil je v podobenstvích mnoha věcem a ve svém vyučování jim řekl: ³ “Slyšte: Hle, vyšel rozsévač, aby rozsíval. ⁴ A při tom rozsívání se stalo, že některé [semeno] padlo podél cesty a přiletěli nebeští ptáci a sezobali je. ⁵ Jiné padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho země, a ihned vzešlo, protože nemělo hloubku země. ⁶ Když pak vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo. ⁷ Jiné zase padlo do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je a nevydalo úrodu. ⁸ Jiné však padlo do dobré země a vydalo vzhůru vystupující a rostoucí úrodu. Některé přineslo třicetinásobek, jiné šedesátinásobek a jiné stonásobek.” ⁹ Tehdy jim řekl: “Kdo má uši k slyšení, ať slyší.” ¹⁰ A jakmile byl o samotě, ptali se ho ti, kdo byli s ním spolu s dvanácti, na to podobenství. ¹¹ Řekl jim tedy: “Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ale těm, kdo jsou mimo [něj], se to všechno děje v podobenstvích, ¹² aby ‘Hledíce hleděli, ale neviděli a slyšíce slyšeli, ale nerozuměli, aby se snad neobrátili a nebyly jim odpuštěny hříchy.’” ¹³ Tehdy jim řekl: “Vy to podobenství nechápete? Jak tedy porozumíte všem podobenstvím? ¹⁴ Ten rozsévač rozsívá slovo. ¹⁵ A ti podél cesty, kde se rozsívá slovo, jsou tito: Jakmile uslyší, ihned přichází Satan a bere to slovo, které bylo zaseto do jejich srdcí. ¹⁶ A podobně ti, kteří jsou osíváni na skalnaté půdě, jsou tito: Jakmile to slovo uslyší, hned ho s radostí přijímají, ¹⁷ ale nemají v sobě kořen a jsou nestálí. Když potom kvůli tomu slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned se pohoršují. ¹⁸ A další jsou ti, kteří jsou osíváni do trní: To jsou ti, kteří slyší slovo, ¹⁹ ale [pak] přicházejí starosti tohoto světa, oklamání bohatstvím a chtivost po dalších věcech a dusí to slovo, takže se stává neplodným. ²⁰ A toto jsou ti, kteří jsou oseti na dobré půdě: Slyší slovo, přijímají [je] a přinášejí úrodu - jedno třicetinásobnou, jiné šedesátinásobnou a jiné stonásobnou.” ²¹ Dále jim řekl: “Přichází snad světlo proto, aby bylo postaveno pod nádobu nebo pod postel? Nemá být postaveno na stojan? ²² Není totiž nic skrytého, co by nemělo být zjeveno, ani [nic] tak utajeného, aby to nevyšlo najevo. ²³ Má-li někdo uši k slyšení, ať slyší!” ²⁴ Řekl jim také: “Dávejte pozor na to, co posloucháte. Jakou mírou měříte, [takovou] vám bude odměřeno a vám poslouchajícím bude přidáno. ²⁵ Tomu, kdo má, totiž bude dáno, a tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.” ²⁶ Potom řekl: “Boží království působí tak, jako když člověk hodí zrno na zem ²⁷ a spí a vstává ve dne i v noci a to zrno klíčí a roste, a on neví jak. ²⁸ Země totiž plodí úrodu sama - nejdříve stéblo, potom klas a potom zralé obilí v klasu. ²⁹ A když úroda dozraje, ihned přiloží srp, protože nastala sklizeň.” ³⁰ Řekl také: “K čemu přirovnáme Boží království? Jakým podobenstvím ho představíme? ³¹ [Je] jako zrnko hořčice, které když je zaseto do země, je nejmenší ze všech semen na zemi. ³² Když je však zaseto, roste, až je větší než všechny byliny a vypouští veliké větve, takže i nebeští ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.” ³³ A mluvil jim slovo v mnoha takových podobenstvích, tak jak byli schopni rozumět. ³⁴ Nemluvil k nim jinak než v podobenstvích, ale svým učedníkům všechno v soukromí vysvětloval. ³⁵ Toho dne, když už nastal večer, jim řekl: “Přeplavme se na druhou stranu.” ³⁶ Nechali tedy zástup [na břehu a] vzali ho, jak byl, na loďce. A byly s ním i jiné loďky. ³⁷ Tehdy nastala veliká větrná bouře a vlny se valily na loď, takže se loď již naplňovala. ³⁸ On ale spal na polštáři na lodní zádi, a [tak] ho vzbudili a řekli mu: “Mistře, ty nedbáš [na to], že hyneme?” ³⁹ Když se tedy probudil, napomenul vítr a řekl moři: “Zmlkni, utiš se!” A vítr se utišil a nastal naprostý klid. ⁴⁰ Tehdy jim řekl: “Proč se tak bojíte? Jakto, [že] nemáte víru?” ⁴¹ A oni dostali veliký strach a říkali jeden druhému: “Kdo to tedy je, že ho poslouchá i vítr a moře?”

Chapter 5

¹ Tehdy se přeplavili přes moře do kraje Gadarenců. ² A jakmile vystoupil z lodi, ihned se s ním setkal člověk z hrobů v [moci] nečistého ducha. ³ Ten bydlel v hrobech a nikdo ho už nemohl ani svázat řetězem. ⁴ Býval totiž často spoután okovy a řetězy, ale on ty řetězy [vždy] roztrhal a okovy rozlámal a nikdo ho nemohl zkrotit. ⁵ Vždycky, ve dne i v noci, byl na horách a v hrobkách, křičel a tloukl se kamením. ⁶ Když pak z dálky uviděl Ježíše, přiběhl a poklonil se mu ⁷ a hlasitě vykřikl: “Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Pro Boha tě zapřísahám, abys mě netrýznil!” ⁸ [Ježíš] mu totiž řekl: “Vyjdi z toho člověka, [ty] nečistý duchu!” ⁹ A tázal se ho: “Jak se jmenuješ?” On mu řekl: “Mé jméno je Legie, protože je nás mnoho,” ¹⁰ a velice ho prosil, aby je nevyháněl z toho kraje. ¹¹ U hory se tam [právě] páslo veliké stádo vepřů ¹² a všichni ti démoni ho prosili: “Pusť nás do těch vepřů, ať vejdeme do nich!” ¹³ Ježíš jim [to] hned povolil a ti nečistí duchové vyšli a vstoupili do těch vepřů. Stádo se pak rozběhlo ze srázu dolů do moře (bylo [jich] asi dva tisíce) a v moři se utopilo. ¹⁴ Ti, kdo ty vepře pásli, pak utekli a rozhlásili [to] ve městě i na venkově. [Lidé] tedy vyšli, aby viděli, co se to stalo. ¹⁵ Přišli k Ježíši a viděli toho, který býval posedlý a měl Legii, jak [tam] sedí oblečen a při zdravém rozumu, a dostali strach. ¹⁶ Ti, kteří to viděli, jim pak vylíčili, jak to bylo s tím posedlým a s těmi vepři, ¹⁷ a [oni] ho začali prosit, aby odešel z jejich kraje. ¹⁸ Když pak nastupoval na loď, žádal ho ten, který býval posedlý démony, aby s ním mohl zůstat. ¹⁹ Ježíš mu to ale nedovolil a řekl mu: “Jdi domů ke svým a oznam jim, jak veliké věci pro tebe udělal Pán a jak se nad tebou slitoval.” ²⁰ On tedy odešel a začal v Dekapoli kázat, co všechno pro něj Ježíš udělal. A všichni se divili. ²¹ Když se pak Ježíš zase přeplavil lodí na druhou stranu, sešel se k němu veliký zástup [lidí]. A byl u moře. ²² Vtom k němu přišel jeden z představených synagogy, jménem Jairus, a když ho uviděl, padl k jeho nohám ²³ a velmi ho prosil: “Moje dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla uzdravena, a bude žít.” ²⁴ A tak s ním odešel a veliký zástup šel za ním a tlačili se na něj. ²⁵ A [byla tam] jedna žena, která měla krvácení [už] dvanáct let. ²⁶ Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, utratila všechno, co měla, ale nic [jí] neprospělo a bylo jí ještě hůř. ²⁷ Když [však] uslyšela o Ježíši, přišla [k němu] davem zezadu a dotkla se jeho roucha. ²⁸ Řekla totiž: “Jestli se dotknu aspoň jeho roucha, budu uzdravena.” ²⁹ A její krvácení ihned přestalo a poznala na těle, že byla z toho trápení uzdravena. ³⁰ A Ježíš v sobě ihned poznal, že z něho vyšla moc. Otočil se v davu a řekl: “Kdo se dotkl mého roucha?” ³¹ Jeho učedníci mu řekli: “Vidíš, že se na tebe tlačí dav, a říkáš: ‘Kdo se mě dotkl?’” ³² Ale on se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. ³³ A když ta žena poznala, co se s ní stalo, přišla s bázní a rozechvěním, padla před ním [na zem a] řekla mu celou pravdu. ³⁴ On jí však řekl: “Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď uzdravena ze svého trápení.” ³⁵ A když ještě mluvil, přišli [lidé] z domu představeného synagogy se slovy: “Tvá dcera umřela. Proč ještě obtěžuješ mistra?” ³⁶ Jakmile však Ježíš uslyšel, co říkali, řekl představenému synagogy: “Neboj se, jenom věř.” ³⁷ A nikomu nedovolil, aby ho doprovázel, kromě Petra a Jakuba a Jana, Jakubova bratra. ³⁸ Když pak přišel k domu představeného synagogy a uviděl veliké pozdvižení a plačící a hlasitě naříkající, ³⁹ vstoupil [dovnitř a] řekl jim: “Proč děláte pozdvižení a pláčete? To dítě neumřelo, ale spí.” ⁴⁰ A tak se mu vysmívali, ale on všechny vyhnal, vzal otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel [do místnosti], kde leželo dítě. ⁴¹ Vzal dívku za ruku a řekl jí: “Talita kumi,” což se překládá: “Děvčátko, říkám ti, vstaň.” ⁴² A ta dívka hned vstala a začala se procházet; bylo jí totiž dvanáct let. A zmocnil se jich veliký úžas. ⁴³ On jim však jasně přikázal, aby se o tom nikdo nedozvěděl. A řekl [jim], ať jí dají najíst.

Chapter 6

¹ Potom odtud odešel a přišel do svého domovského města a jeho učedníci šli s ním. ² Když nastala sobota, začal učit v synagoze; a mnozí, kteří [ho] slyšeli, žasli a říkali: “Odkud to má? A co [to] dostal za moudrost? A [jak to], [že] se skrze jeho ruce dějí takové zázraky? ³ Není to snad ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Jozese, Judy a Šimona? A nejsou snad jeho sestry tady s námi?” A [tak] se nad ním pohoršovali. ⁴ Ježíš jim tedy řekl: “Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti, mezi svými příbuznými a ve svém domě.” ⁵ A nemohl tam udělat žádný zázrak, jen na několik nemocných vložil ruce a uzdravil je. ⁶ Podivil se tedy nad jejich nevěrou a začal obcházet okolní městečka a učit. ⁷ Potom k sobě svolal dvanáct [učedníků a] začal je vysílat po dvou. Dal jim moc nad nečistými duchy ⁸ a přikázal jim, aby si na cestu nebrali nic kromě hole: ani mošnu, ani chléb, ani peníze do opasku, ⁹ ale aby měli obuté sandále a neoblékali si dvě košile. ¹⁰ Řekl jim také: “Kamkoli vejdete do domu, tam zůstaňte, dokud odtamtud nevyjdete. ¹¹ A kdekoli by vás nepřijali a neposlouchali by vás, vyjděte odtamtud a vyklepte prach ze svých nohou na svědectví proti nim. Amen, říkám vám, že Sodomě a Gomoře bude v soudný den lehčeji než tomu městu.” ¹² A tak vyšli a kázali, aby [lidé] činili pokání. ¹³ Vymítali mnoho démonů a mnoho nemocných mazali olejem a uzdravovali. ¹⁴ Tehdy [o něm] uslyšel [i] král Herodes (protože jeho jméno se stalo známým) a řekl: “Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto se skrze něj dějí zázraky!” ¹⁵ Jiní však říkali: “Je [to] Eliáš” a jiní říkali: “Je [to] prorok jako jeden z těch [dávných] proroků.” ¹⁶ Když [to] však uslyšel Herodes, řekl: “To je [ten] Jan, kterého jsem sťal. Byl vzkříšen z mrtvých!” ¹⁷ Herodes totiž sám poslal, zatkl Jana a spoutal ho ve vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože se s ní oženil. ¹⁸ Jan totiž Herodovi říkal: “Není ti dovoleno mít manželku svého bratra!” ¹⁹ Herodias to tedy měla proti němu a chtěla ho zabít, ale nemohla. ²⁰ Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to spravedlivý a svatý člověk, a [tak] ho chránil. Když ho slyšel, mnoho věcí [i] dělal a poslouchal ho rád. ²¹ Příhodný den však přišel, když Herodes na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své velmože a velitele a pro přední muže Galileje. ²² Když přišla dcera té Herodiady a zatančila, zalíbila se Herodovi i jeho spoluhodovníkům a král té dívce řekl: “Pros mne, o cokoli chceš, a dám ti [to].” ²³ A přísahal jí: “O cokoli bys mne poprosila, [to] ti dám, až do polovice svého království.” ²⁴ Odešla tedy a řekla své matce: “O co mám poprosit?” A ona řekla: “O hlavu Jana Křtitele.” ²⁵ Hned tedy se spěchem přišla ke králi a prosila ho: “Chci, abys mi ihned dal na míse hlavu Jana Křtitele.” ²⁶ A král se velmi zarmoutil, [ale] kvůli svým přísahám a spoluhodovníkům ji nechtěl odmítnout. ²⁷ A tak ten král hned poslal kata a přikázal, aby přinesl Janovu hlavu. A ten odešel, sťal ho ve vězení ²⁸ a přinesl jeho hlavu na míse. Dal ji té dívce a ta dívka ji dala své matce. ²⁹ Když to potom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pochovali je do hrobu. ³⁰ Potom se apoštolové sešli k Ježíši a oznámili mu všechno, co dělali i co učili. ³¹ Tehdy jim řekl: “Pojďte [jen] vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.” Těch, kdo [k nim] přicházeli a [zase] odcházeli, bylo totiž tolik, že neměli ani chvilku na jídlo. ³² Odpluli tedy o samotě lodí na pusté místo. ³³ Ale když odcházeli, mnozí je uviděli a poznali. Seběhli se tam ze všech měst pěšky, předešli je a sešli se k němu. ³⁴ Když pak Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup [lidí a] byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce, které nemají pastýře. Tehdy je začal učit mnoha věcem. ³⁵ A když už se připozdilo, přišli k němu jeho učedníci a řekli: “Tohle místo je pusté a už je moc hodin. ³⁶ Propusť je, ať odejdou do okolních statků a vesnic a nakoupí si chléb, protože nemají co jíst.” ³⁷ On jim ale odpověděl: “Vy jim dejte najíst.” Řekli mu: “Máme jít a nakoupit chléb za dvě stě denárů a dát jim najíst?” ³⁸ On jim řekl: “Kolik máte chlebů? Jděte a podívejte se.” Když [to] zjistili, řekli: “Pět, a dvě ryby.” ³⁹ Tehdy jim přikázal, aby všechny posadili po skupinách na zelené trávě. ⁴⁰ Rozložili se tedy v řadách po stu a po padesáti [lidech]. ⁴¹ Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal a nalámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim [je] předkládali. A ty dvě ryby rozdělil všem. ⁴² A tak se všichni najedli a byli nasyceni. ⁴³ Potom sebrali dvanáct košů plných kousků [chleba a] ryb. ⁴⁴ A těch, kteří ty chleby jedli, bylo kolem pěti tisíc mužů. ⁴⁵ Potom hned své učedníky přinutil, aby nastoupili na loď a jeli napřed na druhou stranu k Betsaidě, než on rozpustí zástup. ⁴⁶ A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil. ⁴⁷ Když pak nastal večer, byla loď uprostřed moře a on sám na zemi. ⁴⁸ A uviděl je, jak se úmorně plaví, protože [jeli] proti větru. Při čtvrté noční hlídce pak k nim přicházel pěšky po moři a chtěl je minout, ⁴⁹ ale oni, když ho uviděli, jak kráčí po moři, mysleli, že je [to] přízrak, a vykřikli [strachy]. ⁵⁰ Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. Ale on s nimi hned promluvil a řekl jim: “Vzmužte se, [to] jsem já! Nebojte se.” ⁵¹ A nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. A oni ještě daleko víc sami v sobě žasli a divili se. ⁵² Nepochopili totiž [nic] ohledně těch chlebů, protože jejich srdce bylo ztvrdlé. ⁵³ A když se přeplavili, přijeli do genezaretské země a přistáli. ⁵⁴ A jakmile vystoupili z lodi, [lidé] ho hned poznali ⁵⁵ a oběhli celý ten kraj a začali na nosítkách přinášet nemocné [tam], kde slyšeli, že je. ⁵⁶ A kamkoli přišel, do vesnic, do měst nebo na venkov, [lidé] pokládali nemocné na tržištích a prosili ho, aby se mohli dotknout aspoň cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.

Chapter 7

¹ Potom se k němu sešli farizeové a někteří ze zákoníků, kteří přišli z Jeruzaléma. ² A když uviděli některé jeho učedníky jíst chleby nečistýma (to jest neumytýma) rukama, rozzlobili se. ³ Farizeové a všichni Židé totiž nejedí, aniž by si obřadně umyli ruce, a tak dodržují tradici starších. ⁴ [Když přijdou] z trhu, nejedí, dokud se neočistí. A je ještě mnoho jiných věcí, které přijali a dodržují, [jako] očišťování pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek. ⁵ Farizeové a zákoníci se ho potom zeptali: “Proč tvoji učedníci nežijí podle tradice starších a jedí chléb nečistýma rukama?” ⁶ Ale on jim odpověděl: “Izaiáš o vás pokrytcích prorokoval dobře, jak je napsáno: ‘Tento lid mne ctí svými rty, avšak jejich srdce je ode mne daleko. ⁷ Nadarmo mne ale uctívají, když učí učení a přikázání lidí.’ ⁸ Opustili jste totiž Boží přikázání a dodržujete lidskou tradici, očišťování džbánů a pohárů. A takových podobných věcí děláte mnoho.” ⁹ A řekl jim: “Zavrhujete Boží přikázání čistě, abyste zachovali svou tradici. ¹⁰ Vždyť Mojžíš řekl: ‘Cti svého otce a svou matku’ a ‘Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, ať propadne smrti.’ ¹¹ Vy ale říkáte, že kdyby člověk řekl svému otci nebo matce: ‘To, čím bych ti měl vypomoci, [je] korban’ (to jest dar [Bohu]), ¹² tak už ho nenecháte nic udělat pro jeho otce nebo matku. ¹³ Rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou jste ustanovili. A takových podobných věcí děláte mnoho.” ¹⁴ Potom svolal všechen zástup a řekl jim: “Slyšte mne všichni a rozumějte. ¹⁵ Nic, co zvenčí vchází do člověka, ho nemůže pošpinit. Člověka ale špiní to, co vychází z něj! ¹⁶ Má-li kdo uši k slyšení, ať slyší.” ¹⁷ Když pak odešel od zástupu do domu, jeho učedníci se ho vyptávali na to podobenství. ¹⁸ A [on] jim řekl: “Vy jste také tak nechápaví? Copak nerozumíte, že cokoli vchází do člověka zvenčí, ho nemůže pošpinit, ¹⁹ protože to nevchází do jeho srdce, ale do břicha a vychází [to] do stoky?” Tak očistil všechny pokrmy. ²⁰ Potom řekl: “Co z člověka vychází, to člověka špiní. ²¹ Z nitra lidského srdce totiž vycházejí zlé myšlenky, cizoložství, smilnění, vraždy, ²² krádeže, lakomství, ničemnost, lest, nestydatost, závistivé oko, urážky, pýcha, bláznivost. ²³ Všechny tyto zlé věci vycházejí z nitra a pošpiňují člověka.” ²⁴ Potom vstal a odešel odtud do končin Týru a Sidonu. Vešel do domu a nechtěl, aby se [to] někdo dozvěděl, ale nemohl se utajit. ²⁵ Doslechla se o něm totiž žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha. Přišla a padla mu k nohám ²⁶ (ta žena byla Řekyně, rodem Syrofeničanka) a prosila ho, aby z její dcery vyhnal démona. ²⁷ Ale Ježíš jí řekl: “Nech nejprve nasytit děti, protože není správné vzít chléb dětem a hodit [ho] štěňatům.” ²⁸ Ona mu však odpověděla: “Ano, Pane, ale ta štěňata jedí pod stolem z drobtů od dětí.” ²⁹ Řekl jí tedy: “Protože [jsi řekla] tato slova, jdi domů. Ten démon z tvé dcery vyšel.” ³⁰ A když přišla domů, zjistila, že dívka leží na lůžku a že démon odešel. ³¹ Tehdy Ježíš znovu vyšel z kraje Tyrských a Sidonských a prostředkem území Dekapole přišel ke Galilejskému moři. ³² Tehdy k němu přivedli hluchoněmého a prosili ho, aby na něj vložil ruku. ³³ On si ho vzal stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, plivl a dotkl se jeho jazyka. ³⁴ Potom vzhlédl k nebi, vzdychl a řekl mu: “Efata!” což znamená: “Otevři se!” ³⁵ A jeho uši se ihned otevřely a pouto jeho jazyka se rozvázalo a začal mluvit správně. ³⁶ [Ježíš] jim přikázal, aby [to] nikomu neříkali, ale čím více jim přikazoval, tím více [to] rozhlašovali. ³⁷ A [lidé] byli nesmírně ohromeni. Říkali: “Všechno udělal dobře! Dokonce [i] hluchým dává sluch a němým řeč!”

Chapter 8

¹ V těch dnech [tam] bylo velmi veliké množství lidí, a když už neměli nic k jídlu, Ježíš svolal své učedníky a řekl jim: ² “Je mi líto toho zástupu. Vždyť zůstávají se mnou už tři dny a nemají co jíst. ³ Pokud je propustím hladové, cestou se vyčerpají; a někteří z nich přišli zdaleka.” ⁴ Jeho učedníci mu odpověděli: “Jak bude někdo moci zde na poušti nasytit tyto [lidi] chlebem?” ⁵ Zeptal se jich tedy: “Kolik máte chlebů?” A oni řekli: “Sedm.” ⁶ Přikázal tedy zástupu, aby se posadili na zem. Potom vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, nalámal a dával svým učedníkům, aby [je] předkládali, a oni [je] předložili zástupu. ⁷ Měli také trochu rybiček. [Ježíš] je požehnal a řekl, ať předkládají i je. ⁸ A tak se najedli a byli nasyceni a nasbírali sedm košů nalámaných kousků, které zbyly. ⁹ Těch, kteří jedli, pak bylo okolo čtyř tisíc. [Ježíš] je potom propustil, ¹⁰ ihned nastoupil se svými učedníky na loď a přijel do dalmanutského kraje. ¹¹ Tehdy přišli farizeové a začali se s ním hádat a pokoušet ho tím, že od něho chtěli znamení z nebe. ¹² [Ježíš] si v duchu hluboce povzdychl a řekl: “Proč toto pokolení vyhledává znamení? Amen, říkám vám, že tomuto pokolení [žádné] znamení dáno nebude!” ¹³ A když je opustil, nastoupil zase do lodi a odplul na druhou stranu. ¹⁴ Zapomněli však vzít chléb a neměli s sebou na lodi [víc] než jeden bochník. ¹⁵ Tehdy jim přikazoval: “Dávejte pozor a varujte se kvasu farizeů a kvasu Heroda.” ¹⁶ Dohadovali se tedy mezi sebou a říkali: “Nemáme [žádný] chléb.” ¹⁷ Ježíš [to] ale věděl a řekl jim: “Proč se dohadujete, že nemáte chléb? Ještě nechápete a nerozumíte? Ještě máte ztvrdlé srdce? ¹⁸ Máte oči, a nevidíte? Máte uši, a neslyšíte? [Už] si nevzpomínáte? ¹⁹ Když jsem nalámal pět chlebů mezi pět tisíc [mužů], kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali?” Řekli mu: “Dvanáct.” ²⁰ “A co těch sedm chlebů mezi čtyři tisíce? Kolik plných košů nalámaných kousků jste sebrali?” A oni řekli: “Sedm.” ²¹ Řekl jim: “Jak to, že [ještě] nerozumíte?” ²² Potom přišli do Betsaidy a [tam] k němu přivedli slepce a prosili ho, aby se ho dotkl. ²³ Chytil tedy toho slepce za ruku a vyvedl ho ven za vesnici. Plivl mu na oči, vložil na něj ruce a ptal se ho: “Vidíš něco?” ²⁴ A [on] vzhlédl a řekl: “Rozeznávám lidi, neboť vidím [něco] jako chodící stromy.” ²⁵ Potom mu znovu vložil ruce na oči a nechal ho vzhlédnout. Tehdy byl uzdraven, takže viděl všechno jasně [i] na dálku. ²⁶ Poslal ho tedy domů se slovy: “Nechoď do té vesnice ani [to] nikomu z té vesnice neříkej.” ²⁷ Tehdy Ježíš a jeho učedníci vyšli do vesnic [kolem] Cesareje Filipovy. Po cestě se svých učedníků ptal: “Za koho mne mají lidé?” ²⁸ Oni odpověděli: “[Někteří] za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za jednoho z proroků.” ²⁹ Tehdy se jich zeptal: “A za koho mne máte vy?” Petr odpověděl a řekl mu: “Ty jsi Kristus!” ³⁰ A on je přísně napomenul, aby [to] o něm nikomu neříkali. ³¹ Tehdy je začal učit, že Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, velekněžím i zákoníky, být zabit a po třech dnech vstát [z] mrtvých. ³² Ta slova mluvil otevřeně, a [proto] ho Petr vzal stranou a začal ho kárat. ³³ Ježíš se ale obrátil, podíval se na své učedníky a pokáral Petra slovy: “Jdi za mnou, Satane! Nemyslíš na Boží věci, ale na lidské.” ³⁴ Potom svolal zástup se svými učedníky a řekl jim: “Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne. ³⁵ Kdokoli by si totiž chtěl zachránit duši, ztratí ji, ale kdokoli ztratí svou duši pro mne a pro evangelium, ten ji zachrání. ³⁶ Vždyť co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale uškodil své duši? ³⁷ A co dá člověk na oplátku za svou duši? ³⁸ Kdo by se totiž v tomto cizoložném a hříšném pokolení styděl za mne a za má slova, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.”

Chapter 9

¹ A řekl jim: “Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci.” ² Po šesti dnech pak Ježíš vzal k sobě Petra, Jakuba a Jana, vyvedl je samotné stranou na vysokou horu a proměnil se před nimi. ³ Jeho šaty se rozzářily a úplně zbělely jako sníh, tak jak by [je žádný] bělič na zemi nemohl vybílit. ⁴ A uviděli Eliáše a Mojžíše, jak mluví s Ježíšem. ⁵ Petr pak Ježíši odpověděl: “Rabbi, to je dobře, že jsme zde. Udělejme tedy tři stánky - jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.” ⁶ Nevěděl totiž, co by řekl, protože byli [velmi] vyděšení. ⁷ Tehdy se objevil oblak a zastínil je a z toho oblaku zazněl hlas, který řekl: “Toto je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte.” ⁸ A náhle, když se rozhlédli, neviděli už nikoho jiného než samotného Ježíše s nimi. ⁹ Když pak sestupovali z hory, přikázal jim, aby nikomu nevyprávěli, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. ¹⁰ Nechali si tedy tu věc pro sebe a dohadovali se, co to je ‘vstát z mrtvých’. ¹¹ Potom se ho ptali: “Proč zákoníci říkají, že nejdříve musí přijít Eliáš?” ¹² Ale on jim odpověděl: “Jistě, nejdříve přijde Eliáš a všechno napraví. A co je napsáno o Synu člověka? Že musí mnoho vytrpět a být pohrdán. ¹³ Ale říkám vám, že Eliáš také přišel a oni mu udělali, co chtěli, tak jak je to o něm napsáno.” ¹⁴ Když potom přišel k učedníkům, uviděl, [že je] kolem nich veliký zástup a že se s nimi hádají zákoníci. ¹⁵ A jakmile ho všichni [v] zástupu spatřili, byli velmi překvapeni a běželi k němu a zdravili ho. ¹⁶ Zeptal se tedy zákoníků: “Proč se s nimi hádáte?” ¹⁷ A jeden ze zástupu mu odpověděl: “Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha. ¹⁸ Kdekoli se ho zmocní, trhá jím a [on] pění a skřípe zuby a vyčerpá se. Řekl jsem tedy tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nemohli!” ¹⁹ On mu ale odpověděl: “nevěřící pokolení, jak dlouho budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně.” ²⁰ Přivedli ho tedy k němu, a jakmile ho uviděl, hned jím ten duch začal [tak] zmítat, že upadl, válel se po zemi a pěnil. ²¹ [Ježíš] se pak zeptal jeho otce: “Jak je to dlouho, co se mu tohle stává?” A on řekl: “Od dětství. ²² A často s ním házel i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li něco [udělat], slituj se nad námi a pomoz nám!” ²³ Ježíš mu však řekl: “Můžeš-li tomu věřit. Pro věřícího [je] možné všechno.” ²⁴ A otec toho chlapce ihned se slzami vykřikl: “Pane, [já] věřím! Pomoz mé nevěře!” ²⁵ Když ale Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu a řekl mu: “[Ty] němý a hluchý duchu, já ti přikazuji: vyjdi z něho a víckrát do něj nevcházej!” ²⁶ A [tak] s křikem a velikým zmítáním vyšel. A [chlapec] byl jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel. ²⁷ Ježíš ho ale vzal za ruku, zvedl ho a [on] vstal. ²⁸ A když vešel do domu, učedníci se ho v soukromí ptali: “Proč jsme ho my nemohli vyhnat?” ²⁹ Řekl jim tedy: “Tento druh [démonů] nemůže nijak vyjít, jedině skrze modlitbu a půst.” ³⁰ Když pak odtamtud odešli, procházeli Galilejí, ale [on] nechtěl, aby [o tom] někdo věděl. ³¹ Učil totiž své učedníky a říkal jim: “Syn člověka bude vydán do lidských rukou a zabijí ho. A až bude zabit, třetího dne vstane [z mrtvých].” ³² Oni však to slovo nechápali a báli se ho zeptat. ³³ Potom přišel do Kafarnaum, a když byl v domě, ptal se jich: “O čem jste [to] po cestě mezi sebou rozmlouvali?” ³⁴ Ale oni mlčeli, protože se po cestě mezi sebou dohadovali, kdo [z nich] je větší. ³⁵ Posadil se tedy, zavolal těch dvanáct a řekl jim: “Jestli někdo chce být první, bude posledníze všech a služebník všech.” ³⁶ Tehdy vzal dítě a postavil je uprostřed nich. Potom je vzal do náručí a řekl jim: ³⁷ “Kdokoli by přijal jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli by přijal mne, nepřijímá mne, ale Toho, který mě poslal.” ³⁸ Jan mu tedy odpověděl: “Mistře, viděli jsme někoho, kdo nechodí s námi, jak ve tvém jménu vymítá démony a bránili jsme mu, protože nechodí s námi.” ³⁹ Ale Ježíš řekl: “Nebraňte mu. Vždyť není nikdo, kdo by udělal zázrak v mém jménu a mohl o mně snadno mluvit zle. ⁴⁰ Vždyť kdo není proti nám, je s námi. ⁴¹ Kdokoli by vám totiž dal k pití pohár vody v mém jménu, protože jste Kristovi, říkám vám jistě, že rozhodně neztratí svou odplatu.” ⁴² “Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří věří ve mne, bylo by pro něj mnohem lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře. ⁴³ Kdyby tě sváděla tvá ruka, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít zmrzačený do života, než mít obě ruce a jít do pekla, do toho neuhasitelného ohně, ⁴⁴ kde ‘jejich červ neumírá a oheň nehasne’. ⁴⁵ A kdyby tě sváděla tvá noha, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít chromý do života, než mít obě nohy a být uvržen do pekla, do toho neuhasitelného ohně, ⁴⁶ kde ‘jejich červ neumírá a oheň nehasne’. ⁴⁷ A kdyby tě svádělo tvé oko, zahoď je. Je pro tebe lepší vejít jednooký do Božího království, než mít obě oči a být uvržen do pekelného ohně, ⁴⁸ kde ‘jejich červ neumírá a oheň nehasne’. ⁴⁹ Neboť každý bude solen ohněm a každá oběť bude solena solí. ⁵⁰ Sůl [je] dobrá. Když ale sůl přestane být slaná, čím ji osolíte? Mějte v sobě sůl a žijte spolu v pokoji.”

Chapter 10

¹ Potom vstal, [odešel] odtud a krajinou za Jordánem přišel do judského kraje. [Tam] se k němu znovu sešly zástupy a on je podle svého zvyku opět učil. ² Tehdy k němu přišli farizeové a pokoušeli ho otázkou: “Smí muž propustit manželku?” ³ On jim však odpověděl: “Co vám přikázal Mojžíš?” ⁴ Oni řekli: “Mojžíš [nám] dovolil napsat potvrzení o rozvodu a [tak ji] propustit.” ⁵ Ježíš jim tedy odpověděl: “To přikázání vám napsal kvůli tvrdosti vašeho srdce. ⁶ Ale od počátku stvoření je Bůh ‘učinil muže a ženu’. ⁷ ‘Proto člověk opustí svého otce i matku a přilne ke své manželce. ⁸ A ti dva budou jedno tělo,’ takže už nejsou dva, ale jedno tělo. ⁹ Co tedy Bůh spojil, ať člověk nerozděluje.” ¹⁰ [Když] potom [byli] v domě, učedníci se ho na tu věc vyptávali znovu. ¹¹ Řekl jim tedy: “Kdokoli by propustil svou manželku a vzal si jinou, cizoloží proti ní. ¹² A jestliže by žena propustila svého muže a vdala se za jiného, cizoloží.” ¹³ Tehdy k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotkl, ale učedníci přísně napomínali ty, kteří [je] přinášeli. ¹⁴ Když [to] ale uviděl Ježíš, rozhořčil se a řekl jim: “Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, protože takovým patří Boží království. ¹⁵ Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něho nevejde.” ¹⁶ Tehdy je bral do náručí, pokládal na ně ruce a žehnal jim. ¹⁷ Když potom vycházel na cestu, přiběhl jeden [muž,] poklekl před ním a ptal se ho: “Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?” ¹⁸ Ježíš mu však řekl: “Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo [není] dobrý, jen jediný - Bůh. ¹⁹ Přikázání znáš: ‘Abys nezcizoložil, nezabil, neukradl, nevydal falešné svědectví, nepodvedl; cti svého otce i matku.’” ²⁰ On mu odpověděl: “Mistře, to všechno jsem dodržoval odmalička.” ²¹ A když se na něho Ježíš podíval, zamiloval si ho a řekl mu: “Jedno ti schází - jdi, prodej všechno, co máš, a dej chudým a budeš mít poklad v nebi. A pojď, vezmi kříž a následuj mne.” ²² Ale on se z těch slov zarmoutil a smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku. ²³ A když se Ježíš rozhlédl, řekl svým učedníkům: “Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!” ²⁴ Učedníci však nad těmi jeho slovy užasli. Ježíš jim tedy znovu odpověděl: “Synové, jak těžké je pro ty, kdo spoléhají na bohatství, vejít do Božího království. ²⁵ Je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do Božího království.” ²⁶ Oni si tedy mezi sebou v nesmírném úžasu řekli: “Kdo tedy může být spasen?” ²⁷ Ježíš se na ně podíval a řekl: “U lidí [je to] nemožné, ale ne u Boha, protože u Boha je možné všechno.” ²⁸ Petr mu tedy začal říkat: “Pohleď, my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.” ²⁹ Ježíš odpověděl: “Amen, říkám vám, [že] není nikdo, kdo by opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo ženu nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu ³⁰ a nepřijal by nyní v tomto čase stokrát tolik domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováním a v nadcházejícím věku věčný život. ³¹ Mnozí první však budou poslední a poslední první.” ³² Tehdy byli na cestě vzhůru do Jeruzaléma a Ježíš šel napřed. Byli ohromeni, a jak šli za ním, báli se. Vzal tedy těch dvanáct znovu [k sobě a] začal jim říkat, co se mu má stát: ³³ “Hle, jdeme do Jeruzaléma a [tam] bude Syn člověka vydán velekněžím a zákoníkům. Odsoudí ho k smrti, vydají ho pohanům, ³⁴ budou se mu vysmívat, zbičují ho, poplivou ho a zabijí, ale třetího dne vstane [z mrtvých].” ³⁵ Tehdy k němu přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan se slovy: “Mistře, chceme, abys pro nás udělal, o cokoli tě poprosíme.” ³⁶ Řekl jim tedy: “Co chcete, abych pro vás udělal?” ³⁷ Oni mu řekli: “Dej nám, abychom mohli sedět ve tvé slávě jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.” ³⁸ Ale Ježíš jim řekl: “Vy nevíte, o co prosíte. Můžete pít kalich, který já piji, a být pokřtěni křtem, kterým se já křtím?” ³⁹ Oni mu řekli: “Můžeme.” Ježíš jim však řekl: “Budete pít kalich, který já piji, a budete pokřtěni křtem, kterým se já křtím; ⁴⁰ avšak dát [vám] sedět po mé pravici nebo levici, to není má věc, ale [patří] těm, pro které je [to] připraveno.” ⁴¹ A když to uslyšelo [ostatních] deset, začali se na Jakuba a Jana hněvat. ⁴² Ježíš je však zavolal k sobě a řekl jim: “Víte, že ti, kterým se líbí vládnout nad národy, nad nimi panují a jejich velikáni nad nimi užívají moc. ⁴³ Tak to ale mezi vámi nebude. Kdokoli by mezi vámi chtěl být veliký, bude vaším služebníkem, ⁴⁴ a kdokoli by mezi vámi chtěl být první, bude otrokem všech. ⁴⁵ Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.” ⁴⁶ Potom přišli do Jericha. A když se svými učedníky a s velikým zástupem [lidí] vycházel z Jericha, seděl u cesty slepý Bartimeus, Timeův syn, a žebral. ⁴⁷ Když uslyšel, že je [to] Ježíš Nazaretský, začal křičet a říkat: “Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!” ⁴⁸ Mnozí ho přísně napomínali, aby mlčel, ale on křičel ještě více: “Synu Davidův, smiluj se nade mnou!” ⁴⁹ Ježíš se tedy zastavil a řekl, ať ho zavolají. A když toho slepce volali, říkali mu: “Buď dobré mysli! Vstávej, volá tě!” ⁵⁰ Odhodil tedy svůj plášť, vstal a přišel k Ježíši. ⁵¹ Ježíš mu odpověděl: “Co chceš, abych pro tebe udělal?” Ten slepec mu řekl: “Rabboni, ať vidím!” ⁵² Tehdy mu Ježíš řekl: “Jdi, tvá víra tě uzdravila.” A on ihned prohlédl a následoval Ježíše na cestě.

Chapter 11

¹ Když se pak přiblížili k Jeruzalému - k Betfagé a Betanii u Olivetské hory, poslal dva ze svých učedníků ² a řekl jim: “Jděte do té vesnice naproti vám, a hned jak do ní vejdete, najdete přivázané oslátko, na kterém [ještě] nikdo z lidí neseděl. Odvažte ho a přiveďte. ³ A kdyby vám někdo řekl: ‘Co to děláte?’ řekněte: ‘Pán ho potřebuje,’ a hned ho zase pošle sem.” ⁴ A tak odešli a našli oslátko přivázané venku u dveří [domu] na nároží a odvázali ho. ⁵ Tehdy jim někteří z kolem stojících řekli: “Co děláte, [že] odvazujete to oslátko?” ⁶ Oni jim však řekli, jak jim přikázal Ježíš, a tak je nechali. ⁷ Potom to oslátko přivedli k Ježíši, hodili na ně své pláště a on si na ně sedl. ⁸ Mnozí rozprostřeli své pláště na cestě a jiní sekali ratolesti ze stromů a stlali [je] na cestu. ⁹ A ti, kteří šli napřed, i ti, kdo šli za [ním], volali: “Hosana! Požehnaný, který přichází v Pánově jménu! ¹⁰ Požehnané [je] království našeho otce Davida, přicházející v Pánově jménu! Hosana na výsostech!” ¹¹ [Tak] tedy Ježíš vstoupil do Jeruzaléma i do chrámu. Když si všechno prohlédl, byl už večer, a [tak] vyšel se dvanácti do Betanie. ¹² Když potom druhého dne vycházeli z Betanie, dostal [Ježíš] hlad. ¹³ A když zdálky uviděl fíkovník, jak má listí, šel k němu, zda by snad na něm něco nenalezl. A když přišel, nenašel na něm nic než listí, protože nebyl čas fíků. ¹⁴ Ježíš mu tedy řekl: “Ať z tebe navěky už nikdo nejí ovoce!” A jeho učedníci [to] slyšeli. ¹⁵ A [tak] přišli do Jeruzaléma. Když pak Ježíš vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo v chrámu prodávali i kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic. ¹⁶ A nikomu nedovoloval [ani] přenášet zboží skrze chrám. ¹⁷ Vyučoval [je a] říkal jim: “Není snad napsáno, že ‘Můj dům bude nazván domem modlitby pro všechny národy’? Vy jste z něj ale udělali ‘doupě lupičů’!” ¹⁸ Když [to] však uslyšeli zákoníci a velekněží, hledali [způsob,] jak by ho zahubili, protože se ho báli. Všechen zástup totiž žasl nad jeho učením. ¹⁹ A když nastal večer, vyšel ven z města. ²⁰ Když potom šli za svítání kolem toho fíkovníku, uviděli, že uschl od kořenů. ²¹ Petr se tedy rozpomněl a řekl mu: “Mistře, podívej se, ten fíkovník, který jsi proklel, uschl!” ²² Ježíš jim odpověděl: “Mějte Boží víru. ²³ Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‘Zvedni se a vrhni se do moře,’ a nepochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, bude mít, cokoli řekl. ²⁴ Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali a budete [to] mít. ²⁵ A když se postavíte k modlitbě, odpouštějte, pokud máte něco proti někomu, aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám. ²⁶ Jestliže však vy neodpouštíte, ani váš Otec, který je v nebesích, neodpustí vaše prohřešky [vám].” ²⁷ Potom znovu přišli do Jeruzaléma, a když se procházel v chrámu, přistoupili k němu velekněží, zákoníci a starší [lidu]. ²⁸ Řekli mu: “Jakou mocí děláš tyto věci? A kdo ti tu moc dal, že je děláš?” ²⁹ Ježíš jim však odpověděl: “Já se vás také zeptám na jednu věc. Odpovězte mi a [potom] vám řeknu, jakou mocí dělám tyto věci. ³⁰ Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi.” ³¹ Uvažovali tedy mezi sebou a říkali: “Kdybychom řekli, [že] z nebe, řekne [nám]: ‘Proč jste mu tedy neuvěřili?’ ³² Když ale řekneme, [že] z lidí…” (báli se totiž lidu, protože všichni měli zato, že Jan byl opravdový prorok). ³³ Odpověděli tedy Ježíši a řekli: “Nevíme.” Ježíš jim odpověděl: “Ani já vám [tedy] neřeknu, jakou mocí dělám tyto věci.”

Chapter 12

¹ Tehdy k nim začal mluvit v podobenstvích: “[Jeden] člověk vysadil vinici, obehnal [ji] plotem, vykopal [v ní] lis a postavil věž. Potom ji pronajal vinařům a odešel na cestu. ² A když byl čas [vinobraní], poslal k těm vinařům služebníka, aby od vinařů převzal [díl] z úrody vinice. ³ Oni ho však vzali, zbili a poslali pryč s prázdnou. ⁴ A tak k nim znovu poslal jiného služebníka. Toho kamenovali, poranili na hlavě a poslali pryč zohaveného. ⁵ Poslal tedy opět jiného. A toho zabili a mnoho jiných [také]. Některé bili a jiné zabíjeli. ⁶ Měl ale ještě jediného syna, svého milovaného, a [tak] k nim nakonec poslal jeho se slovy: ‘Mého syna budou mít ve vážnosti.’ ⁷ Ale ti vinaři řekli jedni druhým: ‘Tohle je dědic, pojďte, zabijme ho a dědictví bude naše.’ ⁸ A [tak] ho vzali, zabili a vyhodili z vinice ven. ⁹ Co tedy udělá pán té vinice? Přijde a zahubí ty vinaře a vinici dá jiným. ¹⁰ Nečetli jste snad Písmo? ‘Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal hlavním [kamenem] klenby. ¹¹ Stalo se to od Pána a je to v našich očích div.’” ¹² Chtěli ho tedy zatknout, ale zalekli se zástupu. Poznali totiž, že to podobenství řekl o nich. A [tak] ho nechali a odešli. ¹³ Potom k němu poslali některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo. ¹⁴ Přišli tedy a řekli mu: “Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo, ale pravdivě učíš Boží cestě. Je správné dávat císaři daň nebo ne? Máme dávat nebo nedávat?” ¹⁵ On ale znal jejich pokrytectví a řekl jim: “Proč mě pokoušíte? Přineste mi peníz, ať se podívám.” ¹⁶ A [když ho] přinesli, řekl jim: “Čí je tento obraz a nápis?” Řekli mu: “Císařův.” ¹⁷ Ježíš jim tedy odpověděl: “Dejte to, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.” A nad tím se podivili. ¹⁸ Potom k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho: ¹⁹ “Mistře, Mojžíš nám napsal, že kdyby něčí bratr zemřel a zanechal [po sobě] manželku, ale neměl by děti, ať si jeho ženu vezme jeho bratr a vzbudí svému bratru potomka. ²⁰ Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel a nezanechal potomka. ²¹ A když si ji vzal druhý, také zemřel a nezanechal potomka. A stejně tak třetí. ²² A [tak] ji mělo [všech] sedm, ale nezanechali potomka. Poslední ze všech [pak] zemřela i ta žena. ²³ Až tedy při vzkříšení vstanou [z mrtvých], kterého z nich bude manželkou? Vždyť ji mělo za manželku [všech] sedm!” ²⁴ Ježíš jim však odpověděl: “Nebloudíte snad proto, že neznáte Písma ani Boží moc? ²⁵ Vždyť až [lidé] vstanou z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat, ale budou jako andělé v nebi. ²⁶ Ale o mrtvých, že vstávají - copak jste nečetli v Mojžíšově knize, jak k němu Bůh promluvil z keře? Řekl [mu]: ‘Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.’ ²⁷ [On] není Bohem mrtvých, ale Bohem živých! Proto jste ve velikém bludu.” ²⁸ A když jeden ze zákoníků uslyšel, jak se spolu hádají, a poznal, že jim dobře odpověděl, přistoupil a zeptal se ho: “Které přikázání je ze všech nejpřednější?” ²⁹ Ježíš mu odpověděl: “Nejpřednější ze všech [je] přikázání: ‘Slyš, Izraeli: Pán, náš Bůh, je jeden Pán. ³⁰ Proto budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a ze vší své síly.’ To [je] první přikázání. ³¹ A druhé, podobné, [je] toto: ‘Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.’ Žádné přikázání není větší než tato [dvě].” ³² A ten zákoník mu řekl: “Mistře, to jsi opravdu řekl dobře, neboť Bůh je jeden a kromě něj není [žádný] jiný. ³³ A milovat ho celým srdcem, celým rozumem, celou duší a ze vší síly a milovat svého bližního jako sám sebe, to je nade všechny zápaly a oběti.” ³⁴ A když Ježíš uviděl, že [mu] odpověděl rozumně, řekl mu: “Nejsi daleko od Božího království.” A nikdo se ho už neodvažoval [na nic] zeptat. ³⁵ Když potom Ježíš vyučoval v chrámu, odpověděl: “Jak [mohou] zákoníci říkat, že Kristus je Davidův syn? ³⁶ Vždyť sám David řekl v Duchu Svatém: ‘Pán řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.’ ³⁷ Když ho tedy sám David nazývá Pánem, jak může být [Kristus] jeho syn?” A veliký zástup ho rád poslouchal. ³⁸ Ve svém vyučování jim tedy říkal: “Varujte se zákoníků, kteří se chtějí procházet ve [slavnostních] pláštích a být zdraveni na tržištích, ³⁹ [sedět] na předních sedadlech ve shromážděních a na čestných místech při večeřích, ⁴⁰ kteří vyjídají domy vdov a předstírají dlouhé modlitby. Ti dostanou těžší rozsudek.” ⁴¹ Potom se posadil naproti pokladnici a díval se, jak do ní lidé házejí peníze. A mnoho bohatých [tam] házelo hodně. ⁴² Když pak přišla jedna chudá vdova, hodila [tam] dva haléřky (což je [jeden] čtvrťák). ⁴³ Tehdy svolal své učedníky a řekl jim: “Amen, říkám vám, že tato chudá vdova dala více než všichni, kdo házeli [peníze] do pokladnice. ⁴⁴ Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ale tato [žena] dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí.”

Chapter 13

¹ Když potom vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: “Mistře, pohleď, jaké kameny a jaké stavby!” ² Ježíš mu odpověděl: “Vidíš tyto veliké stavby? Nebude [tu] ponechán kámen na kameni: [všechno] bude zbořeno.” ³ Když se pak posadil na Olivetské hoře naproti chrámu, ptali se ho soukromě Petr, Jakub, Jan a Ondřej: ⁴ “Řekni nám, kdy to bude a jaké [bude] znamení [času], kdy se toto všechno naplní?” ⁵ Tehdy jim Ježíš začal odpovídat: “Dejte pozor, aby vás nikdo nesvedl. ⁶ Mnozí totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: ‘Já jsem [Kristus,]’ a svedou mnohé. ⁷ Když pak uslyšíte války a zprávy o válkách, nestrachujte se, protože se [to] musí dít. Ale to ještě nebude konec. ⁸ Povstane totiž národ proti národu a království proti království. Na [různých] místech budou zemětřesení a budou hladomory a nepokoje. Toto [jsou] počátky porodních bolestí. ⁹ Ale vy na sebe dávejte pozor. Budou vás totiž vydávat soudům a shromážděním; budete biti a stanete kvůli mně před vládci a králi, na svědectví pro ně. ¹⁰ Ale nejdříve musí být všem národům kázáno evangelium. ¹¹ A když vás budou odvádět a dávat [do vězení], nedělejte si předem starosti a nerozmýšlejte si, co byste řekli, ale mluvte to, co vám bude dáno v tu chvíli. Nejste [to] totiž vy, kdo mluví, ale Duch Svatý. ¹² Tehdy vydá bratr bratra na smrt, i otec [svého] syna, a děti povstanou proti rodičům a zabijí je. ¹³ A všichni vás budou nenávidět kvůli mému jménu. Ale kdo vytrvá až do konce, ten bude spasen.” ¹⁴ “Ale když uvidíte ‘ohavnost zpustošení’, o níž mluvil prorok Daniel, jak stojí, kde [stát] nemá (kdo čte, rozuměj), tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utíkají do hor. ¹⁵ Kdo [bude] na střeše, ať nesestupuje do svého domu, ani nevchází, aby si ze svého domu něco vzal. ¹⁶ A kdo na poli, ať se nevrací zpátky, aby si vzal svůj plášť. ¹⁷ Ale běda [bude] v těch dnech těhotným a těm, které kojí. ¹⁸ Proto se modlete, aby váš útěk nenastal v zimě. ¹⁹ Protože ty dny budou [dny] soužení, jaké do této doby nebylo od počátku stvoření, které Bůh stvořil, a [jaké] už nikdy nebude. ²⁰ A kdyby Pán ty dny nezkrátil, nezachránil by se žádný člověk. Kvůli vyvoleným, které vyvolil, však [Pán] ty dny zkrátil.” ²¹ “Kdyby vám v té době někdo řekl: ‘Hle, Kristus [je] zde!’ anebo ‘Pohleďte, tam [je]!’, nevěřte. ²² Povstanou totiž falešní kristové a falešní proroci a budou dělat divy a zázraky, aby sváděli (kdyby [to] bylo možné) dokonce i vyvolené. ²³ Ale vy dávejte pozor. Hle, všechno jsem vám řekl předem. ²⁴ V těch dnech po tom soužení se pak zatmí slunce a měsíc nevydá své světlo. ²⁵ Hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, budou otřeseny. ²⁶ A tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblacích s velikou mocí a slávou. ²⁷ A tehdy pošle své anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř větrů, od nejzazšího konce země po nejzazší konec nebe.” ²⁸ “Naučte se tedy od fíkovníku tomuto podobenství: Když již jeho větev změkne a vyráží listí, poznáváte, že léto je blízko. ²⁹ Tak i vy, až uvidíte, jak se dějí tyto věci, vězte, že je blízko, [že už je] ve dveřích. ³⁰ Amen, říkám vám, že toto pokolení rozhodně nepomine, než se toto všechno stane. ³¹ Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou. ³² O tom dni a hodině však nikdo neví - ani andělé v nebi ani Syn, jenom Otec. ³³ Dávejte pozor, buďte bdělí a modlete se, vždyť nevíte, kdy nastane ten čas. ³⁴ [Je to] jako když člověk odešel na cestu: opustil svůj dům a svěřil správu svým služebníkům. Každému [určil] jeho práci a vrátnému přikázal, aby bděl. ³⁵ Proto bděte, neboť nevíte, kdy přijde pán domu - zda večer nebo o půlnoci nebo za kuropění nebo za svítání. ³⁶ Aby vás snad, když znenadání přijde, nenalezl spící. ³⁷ A co říkám vám, říkám všem: Bděte.”

Chapter 14

¹ Za dva dny byla Veliká noc a [svátek] nekvašených chlebů a velekněží se zákoníky hledali [způsob], jak by se ho lstí zmocnili a zabili [ho]. ² Říkali ale: “Ne ve svátek, aby snad nebylo pozdvižení lidu.” ³ Když pak byl v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, přišla žena s alabastrovou nádobkou velmi drahé masti z pravého nardu. A když tu nádobku rozbila a vylila na jeho hlavu, ⁴ hněvali se někteří mezi sebou a říkali: “K čemu je ta ztráta této masti? ⁵ Vždyť se to mohlo prodat za více než tři sta denárů a dát chudým!” A hubovali ji. ⁶ Ale Ježíš řekl: “Nechte ji. Proč ji trápíte? Udělala pro mě dobrý skutek. ⁷ Chudé přece máte u sebe vždycky, a kdykoli chcete, můžete pro ně konat dobro, ale mne vždycky mít nebudete. ⁸ Tato [žena] udělala, co mohla. Předem pomazala mé tělo k pohřbu. ⁹ Amen, říkám vám, [že] kdekoli se na celém světě bude kázat toto evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.” ¹⁰ Tehdy jeden ze dvanácti, Jidáš Iškariotský, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil. ¹¹ Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili, že mu dají peníze. Začal tedy hledat příležitost, jak by ho zradil. ¹² Prvního dne [svátku] nekvašených chlebů, když býval obětován velikonoční beránek, mu jeho učedníci řekli: “Kam chceš, abychom šli a připravili ti k jídlu beránka?” ¹³ Tehdy poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: “Jděte do města a potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním. ¹⁴ A [tam], kam vejde, řekněte hospodáři: ‘Mistr říká: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?’ ¹⁵ On vám ukáže velikou horní místnost, prostřenou a připravenou. Tam nám připravte [večeři].” ¹⁶ Učedníci tedy odešli, a když přišli do města, našli [všechno] tak, jak jim řekl, a připravili beránka. ¹⁷ Když pak nastal večer, přišel [Ježíš] se dvanácti. ¹⁸ A když byli za stolem a jedli, Ježíš řekl: “Amen, říkám vám, že jeden z vás, kdo jí se mnou, mě zradí.” ¹⁹ Začali se tedy rmoutit a jeden po druhém mu říkali: “Snad ne já?” A jiný: “Snad ne já?” ²⁰ Ale on jim odpověděl: “[Je to] jeden ze dvanácti, ten, který se mnou namáčí [ruku] do mísy. ²¹ Syn člověka jde vskutku tak, jak je o něm napsáno, ale běda člověku, jímž je Syn člověka zrazován. Pro toho člověka by bylo lepší, kdyby se [vůbec] nenarodil.” ²² A když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil a dal jim [ho] se slovy: “Vezměte, jezte, to je mé tělo.” ²³ Potom vzal kalich, vzdal díky a podal jim [ho]. A pili z něho všichni. ²⁴ Tehdy jim řekl: “Toto je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé. ²⁵ Amen, říkám vám, že už nebudu pít z plodu vinného kmene až do toho dne, kdy ho budu pít nový v Božím království.” ²⁶ A když zazpívali žalm, vyšli na Olivetskou horu. ²⁷ Tehdy jim Ježíš řekl: “Všichni ode mne této noci odpadnete. Je přece napsáno: ‘Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.’ ²⁸ Ale až vstanu [z mrtvých], předejdu vás do Galileje.” ²⁹ Tehdy mu Petr řekl: “I kdyby všichni odpadli, já nikdy!” ³⁰ Ježíš mu řekl: “Amen, říkám ti, že [ještě] dnes v noci, dříve než se dvakrát ozve kohout, mě třikrát zapřeš.” ³¹ Ale on tvrdil mnohem více: “I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!” A podobně mluvili i všichni [ostatní]. ³² Tehdy přišli na místo zvané Getsemane. Tehdy řekl svým učedníkům: “Posaďte se tu, než se pomodlím.” ³³ Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a [tu] se začal děsit a mít velikou úzkost. ³⁴ Tehdy jim řekl: “Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte tu a bděte.” ³⁵ Pak poodešel kousek dál, padl na zem a modlil se, aby, jestli je [to] možné, od něj ta hodina odešla. ³⁶ Tehdy řekl: “Abba, Otče, pro tebe je možné všechno. Odejmi ode mě tento kalich! Avšak ne, co já chci, ale co [chceš] ty.” ³⁷ Potom přišel a nalezl je, jak spí. Řekl tedy Petrovi: “Šimone, [ty] spíš? Nemohl jsi bdít jedinou hodinu? ³⁸ Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice připraven, ale tělo [je] slabé.” ³⁹ Potom opět odešel a modlil se týmiž slovy. ⁴⁰ A když se vrátil, znovu je nalezl, jak spí, protože jim ztěžkly oči. Nevěděli tedy, co by mu odpověděli. ⁴¹ A když přišel potřetí, řekl jim: “[Vy] ještě spíte a odpočíváte? Dost [už]! Pohleďte, přišla ta hodina a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. ⁴² Vstávejte, pojďme! Hle, můj zrádce už je blízko.” ⁴³ A když ještě mluvil, náhle přišel Jidáš, jeden ze dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a holemi, [poslaný] od velekněží, zákoníků a starších. ⁴⁴ A jeho zrádce s nimi měl smluvené znamení. Řekl: “Je to ten, kterého políbím. Chopte se ho a veďte [ho] opatrně.” ⁴⁵ A když přišel, ihned přistoupil k němu a řekl: “Rabbi, Rabbi,” a políbil ho. ⁴⁶ Tehdy na něj vztáhli ruce a chopili se ho. ⁴⁷ Jeden z těch, kdo stáli kolem [něj], však vytasil meč, zasáhl otroka nejvyššího kněze a usekl mu ucho. ⁴⁸ Tehdy jim Ježíš odpověděl a řekl: “Vypravili jste se jako na zločince, s meči a holemi, abyste mě zatkli? ⁴⁹ Každý den jsem byl s vámi, vyučoval jsem v chrámu a nezatkli jste mě. Ale ať se naplní Písma!” ⁵⁰ Tehdy ho všichni opustili a utekli. ⁵¹ Ale jeden mladík šel za ním oblečen do lněného plátna na nahém [těle. A] když ho mládenci chytili, ⁵² nechal tam to plátno a utekl nahý. ⁵³ Ježíše pak odvedli k nejvyššímu knězi, u něhož se sešli všichni velekněží i starší a zákoníci. ⁵⁴ Petr ho ale zpovzdálí následoval až dovnitř, na dvůr nejvyššího kněze a [tam] si sedl mezi sluhy a ohříval se u ohně. ⁵⁵ Velekněží s celou veleradou pak proti Ježíši hledali svědectví, aby ho vydali na smrt, ale [žádné] nenalézali. ⁵⁶ Mnozí totiž proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala. ⁵⁷ Potom někteří povstali a křivě proti němu svědčili: ⁵⁸ “My jsme ho slyšeli, jak řekl: ‘Já zbořím tento chrám udělaný rukama a za tři dny postavím jiný, neudělaný rukama.’” ⁵⁹ Ale ani tak se jejich svědectví neshodovala. ⁶⁰ Tehdy povstal uprostřed nejvyšší kněz a zeptal se Ježíše: “Nic neodpovídáš? Co proti tobě svědčí tito [muži]?” ⁶¹ Ale on mlčel a nic neodpověděl. Nejvyšší kněz se ho [tedy] ptal znovu a řekl mu: “Jsi ty Kristus, ten Syn Požehnaného?” ⁶² Ježíš řekl: “Já jsem. A [vy] uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.” ⁶³ Tehdy nejvyšší kněz roztrhl své roucho a řekl: “K čemu ještě potřebujeme svědky? ⁶⁴ Slyšeli jste rouhání! Co si [o tom] myslíte?” A všichni ho odsoudili, že je hoden smrti. ⁶⁵ A někteří po něm začali plivat a zahalovat mu tvář a bít ho pěstmi a říkat mu: “Prorokuj!” A sluhové ho tloukli holemi. ⁶⁶ A zatímco byl Petr dole na dvoře, přišla [tam] jedna ze služek nejvyššího kněze, ⁶⁷ a když si všimla Petra, jak se ohřívá, podívala se na něj a řekla: “Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.” ⁶⁸ Ale on [to] zapřel. Řekl: “Nevím, ani nerozumím, o čem mluvíš!” A vyšel ven před dvůr. A [tehdy] zakokrhal kohout. ⁶⁹ Potom ho ta služebná uviděla znovu a začala říkat těm, kdo stáli kolem: “Tohle je [jeden] z nich!” ⁷⁰ On [to] však znovu zapíral. Po malé chvíli říkali zase ti kolemstojící Petrovi: “Jistěže jsi [jeden] z nich, vždyť jsi Galilejec. I tvé nářečí [to] dokazuje!” ⁷¹ On se ale začal proklínat a přísahat: “Toho člověka, o kterém mluvíte, neznám!” ⁷² A vtom zakokrhal kohout podruhé a Petr si vzpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: “Dříve než se dvakrát ozve kohout, třikrát mě zapřeš.” A když na to pomyslel, rozplakal se.

Chapter 15

¹ A hned za svítání, když se velekněží poradili se staršími a se zákoníky i s celou veleradou, svázali Ježíše, odvedli ho a vydali Pilátovi. ² Pilát se ho zeptal: “Ty jsi ten židovský král?” Ale on mu odpověděl: “Ty [to] říkáš.” ³ Potom ho velekněží začali obviňovat z mnoha věcí, ale on nic neodpovídal. ⁴ Pilát se ho tedy znovu zeptal: “Nic neodpovídáš? Pohleď, z kolika věcí tě obviňují.” ⁵ Ježíš ale stejně nic neodpověděl, takže se Pilát divil. ⁶ Byl však zvyklý propouštět jim ve svátek jednoho vězně, za kterého prosili. ⁷ Tehdy byl společně s [jinými] vzbouřenci, kteří při vzpouře spáchali vraždu, uvězněn jeden jménem Barabáš. ⁸ Zástup se tedy dal do křiku a začal prosit [Piláta] o to, co jim dělal vždycky. ⁹ Pilát jim ale odpověděl: “Chcete, abych vám propustil židovského krále?” ¹⁰ (Poznával totiž, že [mu] ho velekněží vydali ze závisti.) ¹¹ Velekněží však vyburcovali zástup, [ať žádá,] aby jim raději propustil Barabáše. ¹² Pilát jim tedy znovu odpověděl a řekl: “Co tedy chcete, abych udělal s tím, kterého nazýváte králem Židů?” ¹³ A oni znovu zakřičeli: “Ukřižuj ho!” ¹⁴ Pilát jim řekl: “A co udělal zlého?” Ale oni křičeli [ještě] víc: “Ukřižuj ho!” ¹⁵ A Pilát, který chtěl vyhovět davu, jim propustil Barabáše, ale Ježíše [nechal] zbičovat a vydal [ho] k ukřižování. ¹⁶ Tehdy ho vojáci odvedli dovnitř na nádvoří [paláce] zvaného Pretorium a svolali celou posádku. ¹⁷ Oblékli mu purpurový [plášť a] nasadili mu korunu upletenou z trní. ¹⁸ Pak ho začali zdravit: “Buď zdráv, židovský králi!” ¹⁹ Bili ho holí do hlavy, plivali na něj, klekali před ním a klaněli se mu. ²⁰ Když se mu [dost] naposmívali, svlékli z něho ten plášť a oblékli mu jeho šaty. Potom ho vyvedli, aby ho ukřižovali. ²¹ A přinutili nějakého kolemjdoucího, Šimona Kyrénského (otce Alexandra a Rufa), který šel z pole, aby vzal jeho kříž. ²² Vedli ho na místo [zvané] Golgota, což v překladu znamená Místo lebky. ²³ Dávali mu pít víno s myrhou, ale on [to] nepřijal. ²⁴ A jak ho křižovali, dělili si jeho šaty a házeli o ně los, kdo si co vezme. ²⁵ Když ho ukřižovali, byla třetí hodina [dne]. ²⁶ A nad [ním] byl napsán nápis jeho viny: “ŽIDOVSKÝ KRÁL.” ²⁷ Spolu s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. ²⁸ Tak se naplnilo Písmo, které říká: “Byl započten mezi zločince.” ²⁹ Kolemjdoucí mu spílali, pokyvovali hlavami a říkali: “Aha! Ty, který boříš chrám a za tři dny ho stavíš, ³⁰ zachraň sám sebe a sestup z kříže!” ³¹ Podobně se posmívali i velekněží se zákoníky a říkali jeden druhému: “Jiné spasil, [ale] sám se spasit nemůže! ³² Ať ten Kristus, ten král Izraele, teď sestoupí z kříže, abychom [to] uviděli a uvěřili.” A hanobili ho i ti, kdo byli ukřižováni s ním. ³³ A když přišla šestá hodina, nastala po celé zemi tma až do deváté hodiny. ³⁴ A o deváté hodině Ježíš hlasitě vykřikl: “Eloi, Eloi, lama sabachtani?” což v překladu znamená: “Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?” ³⁵ A když to uslyšeli někteří z kolemstojících, říkali: “Podívejte, volá Eliáše!” ³⁶ Jeden [z nich] tedy odběhl, naplnil houbu octem, dal [ji] na větev a dával mu napít se slovy: “Nechte ho; uvidíme, jestli přijde Eliáš, aby ho dal dolů!” ³⁷ Ale Ježíš hlasitě vykřikl a vydechl [naposled]. ³⁸ A chrámová opona se roztrhla na dva [kusy] odshora až dolů. ³⁹ A když setník, který stál naproti němu, uviděl, jak vykřikl a [naposled] vydechl, řekl: “Ten člověk byl opravdu Boží Syn!” ⁴⁰ Byly tam také ženy, které přihlížely zpovzdálí; mezi nimi i Marie Magdaléna a Marie, matka Jozese a Jakuba Menšího, a Salome. ⁴¹ Ty ho následovaly a sloužily mu, když byl [ještě] v Galileji, a [s nimi] mnoho jiných, které s ním přišly do Jeruzaléma. ⁴² A protože už nastal večer a byl [den] připravování (to jest den před sobotou), ⁴³ přišel Josef z Arimatie, ctihodný člen rady, jenž sám také očekával Boží království, osmělil se a vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. ⁴⁴ Pilát se ale podivil, že [Ježíš] už zemřel. Zavolal tedy setníka a zeptal se ho, je-li [to] dlouho, co zemřel. ⁴⁵ A když se [to] od setníka dozvěděl, daroval tělo Josefovi. ⁴⁶ Ten nakoupil plátno, a když ho sňal [z kříže], ovinul [ho] tím plátnem a pochoval ho do hrobu, který byl vytesán ve skále. Ke dveřím hrobu pak přivalil kámen. ⁴⁷ Ale Marie Magdaléna a Marie Jozesova se dívaly, kam byl pochován.

Chapter 16

¹ Když pak skončila sobota, nakoupily Marie Magdaléna, Marie Jakubova a Salome vonné [masti], aby mohly jít pomazat Ježíše. ² Za svítání prvního [dne] týdne tedy přišly k hrobu, jakmile vyšlo slunce. ³ Ale říkaly si: “Kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobu?” ⁴ (A když vzhlédly, spatřily, že kámen je odvalen.) Byl totiž velmi veliký. ⁵ A když vešly do hrobu, uviděly napravo sedět mladíka oblečeného bílým rouchem a vylekaly se. ⁶ On jim však řekl: “Nelekejte se. Hledáte ukřižovaného Ježíše z Nazaretu. Vstal, není tu. Pohleďte [na] místo, kam ho položili. ⁷ Jděte ale a řekněte jeho učedníkům, i Petrovi, že jde před vámi do Galileje. Tam ho spatříte, jak vám řekl. ⁸ A [tak] rychle vyšly [ven] a utekly od hrobu, neboť na ně přišel strach a úžas. A nikomu nic neřekly, protože se bály. ⁹ A když Ježíš vstal [z mrtvých] ráno v neděli, ukázal se nejdříve Marii Magdaléně, [té], ze které vyhnal sedm démonů. ¹⁰ Ta šla a oznámila [to] těm, kdo bývali s ním a nyní truchlili a plakali. ¹¹ A ti, když slyšeli, že žije a [že] ho viděla, neuvěřili. ¹² Potom se jiným způsobem ukázal dvěma z nich na cestě, když šli na venkov. ¹³ A ti šli a oznámili [to] ostatním. Ani těm neuvěřili. ¹⁴ Nakonec se ukázal jedenácti, když [spolu] seděli, a vyčítal [jim] jejich nevěru a tvrdost srdce, protože nevěřili těm, kdo ho viděli vzkříšeného. ¹⁵ Potom jim řekl: “Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. ¹⁶ Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude odsouzen. ¹⁷ Ty, kdo uvěří, pak budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, budou mluvit v nových jazycích, ¹⁸ budou brát hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží; budou vkládat ruce na nemocné a bude jim dobře.” ¹⁹ Když k nim tedy Pán domluvil, byl vzat vzhůru do nebe a posadil se po Boží pravici. ²⁰ A oni vyšli a kázali všude a Pán [jim] pomáhal a potvrzoval slovo znameními, která [je] doprovázela. Amen.