Lukáš

Chapter 1

¹ Poněvadž se mnozí pokusili po pořádku sepsat vyprávění o těch věcech, ve kterých my máme plnou jistotu ² (neboť nám [je] předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky toho Slova), ³ zdálo se i mně [dobré], abych ti o tom po pořádku napsal, vznešený Teofile, [neboť] jsem to všechno od začátku pečlivě vyhledal, ⁴ abys poznal hodnověrnost těch věcí, jimž jsi byl naučen. ⁵ Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášovy [kněžské] třídy, a jeho manželka [byla] z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta. ⁶ Oba byli v Božích očích spravedliví a chodili bezúhonně ve všech Pánových přikázáních a ustanoveních. ⁷ Neměli však dítě, protože Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku. ⁸ A když konal kněžskou službu před Bohem podle pořadí své třídy, stalo se, ⁹ že na něj podle zvyku kněžského úřadu padl los, aby vešel do Pánova chrámu a obětoval kadidlo. ¹⁰ Venku pak stálo veliké množství lidí modlících se v hodině zapálení kadidla. ¹¹ Tehdy se mu ukázal Pánův anděl stojící vpravo od kadidlového oltáře. ¹² Když [ho] Zachariáš spatřil, zděsil se a padl na něj strach. ¹³ Anděl mu však řekl: “Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena a Alžběta, tvá manželka, ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. ¹⁴ [Z toho] se budeš radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí. ¹⁵ Neboť bude veliký v Pánových očích a nebude pít víno ani opojný nápoj a bude naplněn Duchem Svatým už z lůna své matky. ¹⁶ A mnohé ze synů Izraele obrátí k Pánu, jejich Bohu. ¹⁷ On půjde před jeho tváří v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid.” ¹⁸ Zachariáš tedy řekl andělu: “Podle čeho to poznám? Vždyť jsem stařec a [také] má manželka je v pokročilém věku.” ¹⁹ Anděl mu odpověděl: “Já jsem Gabriel, ten, který stojí před Boží tváří, a byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tyto radostné zprávy. ²⁰ A hle, budeš němý a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svém čase naplní.” ²¹ A lidé [venku] čekali na Zachariáše a divili se, že se tak zdržuje v chrámu. ²² Když pak vyšel, nemohl k nim promluvit. A [tak] poznali, že v chrámu spatřil vidění, neboť se s nimi dorozumíval posunky a zůstával němý. ²³ Stalo se pak, že po naplnění dnů své služby odešel do svého domu. ²⁴ Jeho manželka Alžběta po těch dnech počala a tajila se [s tím] pět měsíců se slovy: ²⁵ “Takto se ke mně zachoval Pán ve dnech, kdy na [mě] pohlédl a zbavil mě pohany mezi lidmi.” ²⁶ V šestém měsíci pak byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města jménem Nazaret ²⁷ k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. A jméno té panny [bylo] Marie. ²⁸ A když k ní přišel, řekl: “Zdravím tě, milostí obdařená, Pán s tebou! [Jsi] požehnaná mezi ženami!” ²⁹ Ale když ho spatřila, byla z jeho slov rozrušena a přemýšlela, co to bylo za pozdrav. ³⁰ Anděl jí tedy řekl: “Neboj se, Marie, vždyť jsi u Boha nalezla milost. ³¹ Hle, počneš v lůnu a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. ³² Ten bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího a Pán, [náš] Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida. ³³ Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho království nebude [mít] konce. ³⁴ Marie však řekla andělu: “Jak se to stane, když [dosud] nepoznávám muže?” ³⁵ Anděl jí odpověděl: “Sestoupí na tebe Duch Svatý a zastíní tě moc Nejvyššího; proto také to svaté, co se z tebe narodí, bude nazýváno Syn Boží. ³⁶ A pohleď, tvá příbuzná Alžběta, o které říkali, že je neplodná, ta také počala syna, [i] ve svém stáří - a je v šestém měsíci, ³⁷ neboť u Boha nebude nemožné žádné slovo.” ³⁸ Tehdy Marie řekla: “Pohleď, [jsem] služebnice Pána. Ať se mi stane podle tvého slova!” A anděl od ní odešel. ³⁹ V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova. ⁴⁰ Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. ⁴¹ A jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, stalo se, že děťátko v jejím lůnu poskočilo a Alžběta byla naplněna Duchem Svatým. ⁴² Tehdy hlasitě zvolala: “Požehnaná [jsi] mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna! ⁴³ Ale proč je mi [dáno], že matka mého Pána přišla ke mně? ⁴⁴ Vždyť jakmile vešel zvuk tvého pozdravu do mých uší, poskočilo děťátko v mém lůnu radostí. ⁴⁵ A blaze té, která uvěřila, neboť se naplní to, co jí bylo řečeno od Pána.” ⁴⁶ Tehdy Marie řekla: “Má duše velebí Pána ⁴⁷ a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli, ⁴⁸ neboť pohlédl na ponížení své služebnice. Hle, od nynějška mne budou blahoslavit všechna pokolení, ⁴⁹ neboť mi učinil veliké věci Ten, [který je] mocný, jehož jméno [je] svaté ⁵⁰ a jehož milosrdenství k těm, kteří se ho bojí, [trvá] od pokolení do pokolení. ⁵¹ Svou paží dokázal moc, rozptýlil pyšné v myšlení jejich srdce. ⁵² Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil. ⁵³ Hladové nasytil dobrými [věcmi] a bohaté propustil s prázdnou. ⁵⁴ Ujal se Izraele, svého služebníka; pamatoval na milosrdenství ⁵⁵ - jak mluvil k našim otcům - vůči Abrahamovi a jeho semeni [až] navěky.” ⁵⁶ Marie s ní pak zůstala asi tři měsíce a vrátila se do svého domu. ⁵⁷ Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna. ⁵⁸ A když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal své veliké milosrdenství, radovali se [spolu] s ní. ⁵⁹ Osmého dne se pak stalo, [že] přišli to dítě obřezat a dávali mu jméno podle jeho otce, Zachariáš. ⁶⁰ Jeho matka [jim] však odpověděla: “Ne, bude se jmenovat Jan.” ⁶¹ Řekli jí: “Vždyť ve tvém rodu se tak nikdo nejmenuje!” ⁶² Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat. ⁶³ On požádal o tabulku a napsal slova: “Jmenuje se Jan.” Všichni se podivili. ⁶⁴ A jeho ústa se ihned otevřela a jeho jazyk [se rozvázal a] dobrořečil Bohu. ⁶⁵ Tehdy na všechny jejich sousedy přišla bázeň a po celých judských horách se rozmlouvalo o všech těchto věcech. ⁶⁶ Všichni, kteří [o tom] slyšeli, [to] ukládali ve svém srdci se slovy: “Co to bude za dítě?” A Pánova ruka byla s ním. ⁶⁷ Jeho otec Zachariáš pak byl naplněn Duchem Svatým a prorokoval [těmito] slovy: ⁶⁸ “Požehnaný Pán, Bůh Izraele, neboť [nás] navštívil a svému lidu způsobil vykoupení. ⁶⁹ Vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida, svého služebníka, ⁷⁰ jak mluvil skrze ústa svých svatých proroků, kteří [byli] od věků, ⁷¹ o vysvobození od našich nepřátel a z ruky všech, kteří nás nenávidí, ⁷² aby prokázal milosrdenství našim otcům a vzpomenul na svou svatou smlouvu - ⁷³ na přísahu, kterou přísahal Abrahamovi, našemu otci - že nám dá, ⁷⁴ abychom vysvobozeni z ruky svých nepřátel beze strachu sloužili jemu ⁷⁵ ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života. ⁷⁶ A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánovou tváří připravit jeho cesty, ⁷⁷ dát jeho lidu poznat spasení v odpuštění jejich hříchů ⁷⁸ skrze niterné milosrdenství našeho Boha, v němž nás navštívil [jako] svítání z výšin, ⁷⁹ aby se ukázal sedícím v temnotách a stínu smrti, aby přivedl naše nohy na cestu pokoje.” ⁸⁰ Dítě pak rostlo a sílilo v duchu a bylo na pustinách až do dne, kdy se ukázalo Izraeli.

Chapter 2

¹ V těch dnech se pak stalo, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl sepsán celý obydlený svět. ² (Toto byl první soupis za syrského vladaře Quirinia.) ³ A tak všichni šli, aby byli zapsáni, každý do svého města. ⁴ I Josef z Galileje se tedy vydal z města Nazaret do Judska, do města Davidova zvaného Betlém (protože byl z domu a rodu Davidova), ⁵ aby byl zapsán s Marií, svou zasnoubenou manželkou, která byla těhotná. ⁶ A když tam byli, stalo se, že se naplnily dny, aby porodila. ⁷ A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plenek a položila ho do jeslí, protože pro ně nebylo místo v hospodě. ⁸ A v tom kraji byli pastýři, kteří přebývali na poli a drželi noční hlídky nad svým stádem. ⁹ Náhle se mezi ně postavil Pánův anděl; ozářila je Pánova sláva a přišla na ně veliká bázeň. ¹⁰ A ten anděl jim řekl: “Nebojte se, neboť hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. ¹¹ Neboť se vám dnes narodil Spasitel ve městě Davidově, totiž Kristus, Pán. ¹² A toto vám [bude za] znamení: naleznete děťátko zavinuté do plenek, ležící v jeslích.” ¹³ A hned se s andělem objevilo množství nebeského vojska, jež chválilo Boha a říkalo: ¹⁴ “Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, [Boží] zalíbení v lidech.” ¹⁵ A stalo se, že když od nich ti andělé odešli do nebe, řekli pastýři jedni druhým: “Pojďme tedy do Betléma a pohleďme na tu věc, která se stala, [jak] nám ji Pán oznámil.” ¹⁶ Přišli tedy se spěchem a nalezli Marii a Josefa i to děťátko ležící v jeslích. ¹⁷ A když [ho] uviděli, začali rozhlašovat, co jim bylo o tom dítěti řečeno. ¹⁸ A všichni, kteří [to] slyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři říkali. ¹⁹ Marie pak všechna ta slova uchovávala a zvažovala ve svém srdci. ²⁰ A ti pastýři při návratu oslavovali a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli tak, jak jim bylo řečeno. ²¹ Když se pak naplnilo osm dní pro obřezání dítěte, dali mu jméno Ježíš, jak ho pojmenoval anděl předtím, než bylo počato v lůnu. ²² A když se naplnily dny jejího očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli ho do Jeruzaléma, aby [ho] postavili před Pánem ²³ (jak je napsáno v Pánově zákoně: “Každý chlapec otvírající lůno bude zasvěcen Pánu”) ²⁴ a aby dali oběť, jak je to řečeno v Pánově zákoně: “Dvě hrdličky nebo dvě holoubata.” ²⁵ A hle, v Jeruzalémě byl člověk jménem Simeon. Ten člověk [byl] spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch Svatý byl na něm. ²⁶ Jemu bylo od Ducha Svatého sděleno, že nespatří smrt dříve, než uvidí Pánova Krista. ²⁷ Ten přišel [veden] Duchem do chrámu. A když rodiče přinesli to dítě, Ježíše, aby s ním naložili podle zvyklosti Zákona, ²⁸ tehdy ho vzal do náručí, dobrořečil Bohu a řekl: ²⁹ “Nyní, Hospodine, propouštíš svého služebníka v pokoji podle svého slova. ³⁰ Neboť mé oči spatřily tvé spasení, ³¹ které jsi připravil před tváří všech lidí ³² - světlo ke zjevení národům a slávu tvého lidu Izraele.” ³³ A jeho otec a matka se divili těm věcem, které o něm byly řečeny. ³⁴ Simeon jim požehnal a řekl Marii, jeho matce: “Hle, tento je určen k pádu a pozdvižení mnohých v Izraeli a za znamení, kterému bude odpíráno ³⁵ (a i tvou vlastní duší pronikne meč), aby bylo zjeveno myšlení mnoha srdcí.” ³⁶ Byla [tam] také prorokyně Anna, dcera Fanuelova z pokolení Ašer. Ta byla ve velmi pokročilém věku a s mužem žila od svého panenství [jen] sedm let. ³⁷ Byla vdova a [bylo jí] okolo osmdesáti čtyř let. Ta nevycházela z chrámu a dnem i nocí sloužila [Bohu] posty a modlitbami. ³⁸ Ta přišla ve stejnou chvíli a vzdávala Pánu chválu a říkala o něm všem, kdo v Jeruzalémě očekávali vykoupení. ³⁹ A když vykonali všechno podle Pánova zákona, vrátili se do Galileje, do svého města Nazaretu. ⁴⁰ Dítě pak rostlo a sílilo v duchu, naplňováno moudrostí a Boží milost byla na něm. ⁴¹ Jeho rodiče chodívali každý rok do Jeruzaléma na svátek Veliké noci. ⁴² Také když mu bylo dvanáct let, šli podle toho svátečního zvyku vzhůru do Jeruzaléma. ⁴³ A když se naplnily dny [toho svátku], a už se vraceli, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě a Josef ani jeho matka [o tom] nevěděli. ⁴⁴ V domnění, že je v karavaně, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými. ⁴⁵ Když ho však nenalezli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. ⁴⁶ Po třech dnech se pak stalo, že ho nalezli v chrámu, jak sedí uprostřed učitelů, naslouchá jim a dotazuje se jich. ⁴⁷ A všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a odpověďmi. ⁴⁸ Když ho [rodiče] spatřili, ulekli se a jeho matka mu řekla: “Synu, proč jsi nám to udělal? Pohleď, tvůj otec a já jsme tě s bolestí hledali.” ⁴⁹ A on jim řekl: “Proč jste mě hledali? Copak jste nevěděli, že musím být v tom, co je mého Otce?” ⁵⁰ Oni však slova, která jim říkal, nepochopili. ⁵¹ A tak šel s nimi, přišel do Nazaretu a byl jim poddán. Jeho matka pak uchovávala všechna ta slova ve svém srdci. ⁵² A Ježíš prospíval moudrostí, věkem a milostí u Boha i u lidí.

Chapter 3

¹ Patnáctého roku vlády císaře Tiberia, když byl Pontský Pilát vladařem v Judsku a Herodes byl tetrarchou Galileje, jeho bratr Filip tetrarchou Itureje a Trachonitské země a Lyzaniáš tetrarchou Abilény, ² za nejvyššího kněze Annáše a Kaifáše, se na poušti stalo Boží slovo k Janovi, synu Zachariášovu. ³ [Ten] šel do celého kraje kolem Jordánu a kázal křest pokání na odpuštění hříchů, ⁴ jak je napsáno v knize slov proroka Izaiáše, který řekl: “Hlas volajícího na poušti: Připravte Pánovu cestu! Napřimujte jeho stezky! ⁵ Každé údolí bude vyplněno a každá hora a pahorek budou sníženy; křivé věci budou přímé a hrbolaté cesty hladké. ⁶ A veškeré tělo spatří spasení Boží.” ⁷ Proto říkal zástupům, které k němu vycházely, aby je křtil: “Plemeno zmijí! Kdo vám ukázal, jak utéci před přicházejícím hněvem? ⁸ Neste tedy ovoce odpovídající vašemu pokání a nezačínejte si říkat: ‘Abrahama máme za otce.’ Říkám vám totiž, že Bůh je schopen Abrahamovi vzbudit syny z tohoto kamení. ⁹ Sekera je již přiložena ke kořeni stromů, a tak každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a vhozen do ohně.” ¹⁰ Zástupy se ho ptaly: “Co tedy máme dělat?” ¹¹ Odpověděl jim: “Kdo má dvě košile, ať dá tomu, kdo nemá [nic], a ten, kdo má jídlo, ať udělá totéž.” ¹² Přišli pak také celníci, aby byli pokřtěni a řekli mu: “Mistře, co máme dělat?” ¹³ A on jim řekl: “Nevybírejte nic víc než to, co je vám nařízeno.” ¹⁴ Ptali se ho také vojáci. Říkali: “A co máme dělat my?” Řekl jim tedy: “Nikoho nevydírejte ani nepodvádějte a buďte spokojeni se svým žoldem.” ¹⁵ A zatímco lid očekával a všichni si v srdci o Janovi mysleli, [že] by snad on mohl být Kristus, ¹⁶ Jan všem odpověděl: “Jistě, já vás křtím vodou, ale přichází ten, [který je] silnější než já. Jemu nejsem hoden [ani] rozvázat řemínek jeho obuvi. On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. ¹⁷ Jeho věječka [je již] v jeho ruce a on vyčistí svůj mlat. Pšenici shromáždí do své obilnice, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.” ¹⁸ A tak i mnoha jinými [slovy] napomínal lid a kázal evangelium. ¹⁹ Ale tetrarcha Herodes, když byl od něho kárán ohledně Herodiady, manželky svého bratra Filipa, a ohledně všech zlých věcí, které Herodes udělal, ²⁰ přidal ke všemu také to, že vsadil Jana do vězení. ²¹ A když se křtil všechen lid, stalo se, že byl pokřtěn i Ježíš; a když se modlil, otevřelo se nebe ²² a Duch Svatý na něj sestoupil v tělesné podobě jako holubice a z nebe zazněl hlas, který řekl: “Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem nalezl zalíbení.” ²³ Ježíš sám začínal asi ve třiceti letech a byl, jak se domnívali, syn Josefův, který byl [syn] Heliho, ²⁴ který byl Matata, který byl Léviho, který byl Melchiho, který byl Jannaje, který byl Josefa, ²⁵ který byl Matatiáše, který byl Amose, který byl Nahuma, který byl Esliho, který byl Naggaje, ²⁶ který byl Mahata, který byl Matatiáše, který byl Semeje, který byl Josefa, který byl Judy, ²⁷ který byl Johanana, který byl Resy, který byl Zorobábela, který byl Salatiela, který byl Neriho, ²⁸ který byl Melchiho, který byl Addiho, který byl Kosama, který byl Elmódama, který byl Era, ²⁹ který byl Joseho, který byl Eliezera, který byl Jórima, který byl Matata, který byl Léviho, ³⁰ který byl Šimeóna, který byl Judy, který byl Josefa, který byl Jónama, který byl Eliakima, ³¹ který byl Meleje, který byl Ménama, který byl Mataty, který byl Nátana, který byl Davida, ³² který byl Isaje, který byl Obéda, který byl Boáze, který byl Salmona, který byl Názona, ³³ který byl Amínadaba, který byl Arama, který byl Ezroma, který byl Fáresa, který byl Judy, který byl Jákoba, ³⁴ který byl Izáka, který byl Abrahama, který byl Táreho, který byl Náchora, ³⁵ který byl Sárucha, který byl Ragaua, který byl Fáleka, který byl Hebera, který byl Sály, ³⁶ který byl Kainana, který byl Arfaxada, který byl Sema, který byl Noéma, který byl Lámecha, ³⁷ který byl Matuzaléma, který byl Enocha, který byl Járeda, který byl Mahalalela, který byl Kainana, ³⁸ který byl Enose, který byl Seta, který byl Adama, který byl Boží.

Chapter 4

¹ Ježíš se pak vrátil od Jordánu plný Ducha Svatého a byl Duchem puzen na poušť. ² Čtyřicet dní byl pokoušen ďáblem a v těch dnech nic nejedl, ale poté, co [ty dny] skončily, vyhladověl. ³ Tehdy mu ďábel řekl: “Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kameni, ať se stane chlebem.” ⁴ A Ježíš mu odpověděl: “Je napsáno: ‘Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým Božím slovem.’” ⁵ Potom ho ďábel vyvedl na vysokou horu a ukázal mu v jednom okamžiku všechna království světa. ⁶ Ďábel mu řekl: “Dám ti všechnu tuto moc a slávu těchto [království], neboť byla předána mně a já ji dávám, komu chci. ⁷ Pokloníš-li se tedy přede mnou, bude všechno tvoje.” ⁸ Ježíš mu však odpověděl: “Odejdi ode mě, Satane! Vždyť je napsáno: ‘Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému budeš sloužit.’” ⁹ Tehdy ho přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: “Jsi-li Boží Syn, vrhni se odsud dolů. ¹⁰ Vždyť je napsáno: ‘Svým andělům přikáže o tobě, aby tě ochránili, ¹¹ a ponesou tě na rukou, abys snad nenarazil nohou na kámen.’” ¹² Ježíš mu odpověděl: “Je řečeno: ‘Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.’” ¹³ A když ďábel vykonal všechno pokušení, odešel od něho až do [určeného] času. ¹⁴ Ježíš se pak vrátil v moci Ducha do Galileje a zpráva o něm se roznesla po celém okolí. ¹⁵ A on učil v jejich synagogách a byl všemi chválen. ¹⁶ A [tak] přišel do Nazaretu, kde byl vychován, a podle svého zvyku vstoupil v sobotní den do synagogy a povstal, aby četl. ¹⁷ Byla mu tedy podána kniha proroka Izaiáše, a když knihu otevřel, nalezl místo, kde bylo napsáno: ¹⁸ “Duch Pánův [je] nade mnou, protože mne pomazal kázat evangelium chudým. Poslal mne uzdravit [lidi] zdrcené v srdci, kázat propuštění zajatým a prohlédnutí slepým, propustit zdeptané na svobodu ¹⁹ a kázat Pánovo milostivé léto.” ²⁰ Potom knihu zavřel, vrátil ji služebníku a posadil se. Oči všech v synagoze byly upřeny na něj. ²¹ Tehdy k nim začal mluvit: “Dnes se toto Písmo naplnilo ve vašich uších.” ²² Všichni mu tedy přisvědčovali a divili se slovům milosti vycházejícím z jeho úst a říkali: “Není to snad Josefův syn?” ²³ Tehdy jim řekl: “Jistě mi řeknete toto podobenství: ‘Lékaři, uzdrav se sám! To, co jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnaum, udělej i zde, ve své vlasti.’” ²⁴ Potom řekl: “Amen, říkám vám, že žádný prorok není ve své vlasti vítaný. ²⁵ A řeknu vám po pravdě, že za Eliášových dnů, když bylo nebe zavřené po tři roky a šest měsíců a když byl veliký hlad po celé zemi, bylo mnoho vdov v Izraeli, ²⁶ avšak Eliáš nebyl poslán k žádné z nich - jenom k jedné vdově do sidonské Sarepty. ²⁷ A za proroka Elizea bylo mnoho malomocných v Izraeli, avšak žádný z nich nebyl očištěn - jen syrský Náman.” ²⁸ A když to slyšeli, byli všichni v synagoze naplněni hněvem. ²⁹ Povstali, vyhnali ho ven z města a dovedli ho až na okraj hory, na níž bylo jejich město postaveno, aby ho shodili dolů. ³⁰ On ale prošel jejich středem a šel dál. ³¹ Tehdy sestoupil do galilejského města Kafarnaum a v sobotu je učil. ³² A [tam] žasli nad jeho učením, protože jeho slovo mělo moc. ³³ V té synagoze byl člověk, který měl ducha nečistého démona, a [ten] hlasitě vykřikl: ³⁴ “Ach, co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Znám tě, kdo jsi - ten Svatý Boží!” ³⁵ Ježíš mu pohrozil a řekl: “Zmlkni a vyjdi z něj!” A ten démon ho vrhl doprostřed, vyšel z něho a vůbec mu neublížil. ³⁶ Na všechny tedy přišel úžas a začali spolu rozmlouvat. Říkali: “Co [je] to za slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a [oni] vycházejí?” ³⁷ A zpráva o něm se šířila po každém místě v okolí. ³⁸ Potom vstal, [odešel] ze synagogy a vešel do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla sužována vysokou horečkou, a [tak] ho za ni poprosili. ³⁹ Postavil se tedy nad ni, pohrozil té horečce a [ta] ji opustila. A ona ihned vstala a začala je obsluhovat. ⁴⁰ Při západu slunce pak všichni, kteří měli nemocné různými neduhy, je k němu přiváděli a on na každého z nich vkládal ruce a uzdravoval je. ⁴¹ Z mnohých také vycházeli démoni, kteří křičeli a říkali: “Ty jsi Kristus, ten Boží Syn!” On jim však hrozil a nedovoloval jim mluvit, neboť věděli, že on je Kristus. ⁴² Když pak nastal den, Ježíš se odtud vydal na pusté místo. Zástupy ho hledaly, a [když] přišly k němu, zadržovaly ho, aby od nich neodcházel. ⁴³ Ale on jim řekl: “Musím ohlašovat Boží království také jiným městům; neboť k tomu jsem poslán.” ⁴⁴ Kázal tedy v galilejských synagogách.

Chapter 5

¹ Když se pak na něj tlačil zástup [lidí], aby slyšeli Boží slovo, a on stál u Genezaretského jezera, stalo se, ² že uviděl u [břehu] jezera stát dvě lodi, z nichž vystoupili rybáři a prali sítě. ³ Nastoupil tedy do jedné z těch lodí, která byla Šimonova, a poprosil ho, aby maličko poodjel od břehu. Potom se posadil a učil zástupy z lodi. ⁴ A když přestal mluvit, řekl Šimonovi: “Jeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu.” ⁵ Šimon mu však odpověděl: “Mistře, pracovali jsme celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo síť spustím.” ⁶ A když to udělali, nabrali [tak] veliké množství ryb, že se jejich síť začala trhat. ⁷ Dali tedy znamení svým druhům, kteří byli na jiné lodi, aby přišli a pomohli jim. A když přišli, naplnili obě lodi tak, že se ponořovaly. ⁸ A když to Šimon Petr uviděl, padl k Ježíšovým kolenům a řekl: “Odejdi ode mě, Pane, vždyť jsem hříšný člověk!” ⁹ Jeho i všech, kdo byli s ním, se totiž zmocnil úžas nad tím úlovkem ryb, které chytili; ¹⁰ stejně tak i Jakuba a Jana, Zebedeových synů, kteří byli Šimonovými společníky. Ježíš však Šimonovi řekl: “Neboj se. Od nynějška budeš lovit lidi.” ¹¹ A když přivezli lodi ke břehu, všechno opustili a šli za ním. ¹² Když pak byl v jednom městě, hle, stalo se, [že tam byl] muž plný malomocenství. Když uviděl Ježíše, padl na tvář a poprosil ho: “Pane, kdybys [jen] chtěl, můžeš mě očistit.” ¹³ [Ježíš] vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: “Chci, buď očištěn!” a malomocenství od něj ihned odešlo. ¹⁴ Přikázal mu pak, aby [to] nikomu neříkal: “Jdi ale, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, jak přikázal Mojžíš, na svědectví pro ně.” ¹⁵ Řeč o něm se však šířila [stále] více a [lidé] se scházeli ve velikých zástupech, aby [ho] slyšeli a byli od něj uzdravováni ze svých nemocí. ¹⁶ On pak odcházel do pustin a modlil se. ¹⁷ A jednoho dne se stalo, že učil a seděli [tam] farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských i judských vesnic i [z] Jeruzaléma, a Pánova moc byla [přítomna] k jejich uzdravení. ¹⁸ A hle, muži nesli na lůžku ochrnutého člověka a snažili se ho přinést dovnitř a položit před něj. ¹⁹ A když kvůli zástupu nenašli, kudy by ho [tam] vnesli, vylezli na střechu a [otvorem] mezi taškami ho spustili [i] s lůžkem doprostřed před Ježíše, ²⁰ který když uviděl jejich víru, mu řekl: “Člověče, tvé hříchy ti jsou odpuštěny.” ²¹ Zákoníci a farizeové však začali uvažovat a říkali si: “Kdo to je, že mluví [tak] rouhavě? Kdo kromě samotného Boha může odpustit hříchy?” ²² Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: “Proč ve svých srdcích [takto] uvažujete? ²³ Co je snadnější? Říci: Tvé hříchy ti jsou odpuštěny, anebo říci: Vstaň a choď? ²⁴ Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy” - [tehdy] pověděl ochrnutému - “říkám ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.” ²⁵ A on hned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, odešel domů a [cestou] oslavoval Boha. ²⁶ Všech se tedy zmocnil úžas a oslavovali Boha. Byli naplněni bázní a říkali: “Dnes jsme viděli nepochopitelné věci!” ²⁷ Potom vyšel a spatřil celníka jménem Lévi, jak sedí na celnici. Řekl mu: “Pojď za mnou.” ²⁸ A [on] všechno opustil, vstal a šel za ním. ²⁹ Lévi mu pak ve svém domě udělal velikou hostinu a byl [tam] veliký zástup celníků i jiných, kdo s nimi stolovali. ³⁰ Ale jejich zákoníci a farizeové reptali a říkali jeho učedníkům: “Proč jíte a pijete s celníky a hříšníky?” ³¹ Ježíš jim však odpověděl: “Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. ³² Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšné k pokání.” ³³ A oni mu řekli: “Proč se Janovi učedníci často postí a modlí, podobně i [učedníci] farizeů, ale tvoji jedí a pijí?” ³⁴ On jim tedy řekl: “Můžete snad nutit ženichovy přátele, aby se postili, dokud je ženich s nimi? ³⁵ Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat, a tehdy, v těch dnech, se budou postit.” ³⁶ Řekl jim pak také [toto] podobenství: “Nikdo nepřišívá záplatu z nového pláště na starý; jinak by totiž trhal ten nový a ke starému se záplata z nového nehodí. ³⁷ Nikdo také nelije nové víno do starých nádob; jinak totiž nové víno roztrhne ty nádoby a samo vyteče a nádoby se zničí. ³⁸ Nové víno se přece má lít do nových nádob a [tak] se obojí zachová. ³⁹ A nikdo, kdo pil staré, nechce hned nové, neboť říká: ‘Staré je lepší.’”

Chapter 6

¹ Druhou sobotu se pak stalo, že procházel obilím a jeho učedníci trhali klasy, rukama [je] mnuli a jedli. ² Tehdy jim někteří z farizeů řekli: “Proč děláte, co se v sobotu dělat nesmí?” ³ Ježíš jim odpověděl: “Copak jste nečetli, co udělal David, když on i ti, kdo byli s ním, měli hlad? ⁴ Jak vešel do Božího domu a vzal [posvátné] chleby předložení, které nesmí jíst [nikdo] kromě samotných kněží, a jedl a dal i těm, kdo byli s ním?” ⁵ Řekl jim tedy: “Syn člověka je Pánem i nad sobotou.” ⁶ V jinou sobotu se pak stalo, že vešel do synagogy a učil. A byl tu člověk, jehož pravá ruka byla uschlá. ⁷ Zákoníci a farizeové ho tedy sledovali, zda bude v sobotu uzdravovat, aby na něj našli [nějakou] žalobu. ⁸ On ale znal jejich myšlenky, a tak řekl tomu člověku s uschlou rukou: “Vstaň a postav se doprostřed.” A on vstal a postavil se [tam]. ⁹ Tehdy jim Ježíš řekl: “Zeptám se vás na [jednu] věc: Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, nebo [ho] zničit?” ¹⁰ A když se po nich po všech rozhlédl, řekl tomu člověku: “Natáhni tu ruku.” A on to udělal a byla znovu zdravá jako ta druhá. ¹¹ Oni však byli naplněni zuřivostí a začali se spolu domlouvat, co by Ježíši udělali. ¹² V těch dnech se stalo, že vystoupil na horu, aby se modlil, a strávil celou noc v modlitbě k Bohu. ¹³ Když pak nastal den, zavolal své učedníky, vyvolil z nich dvanáct a nazval je apoštoly: ¹⁴ Šimona (kterému dal také jméno Petr) a jeho bratra Ondřeje, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje, ¹⁵ Matouše a Tomáše, Jakuba Alfeova a Šimona, zvaného Zélótes, ¹⁶ Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se [potom] stal zrádcem. ¹⁷ A když s nimi sestoupil, stanul na rovině, [kde byl] zástup jeho učedníků a veliké množství lidí z celého Judska i z Jeruzaléma a z přímořského Týru a Sidonu. Ti přišli, aby ho slyšeli a aby byli uzdraveni ze svých neduhů, ¹⁸ i ti, kteří byli trápeni nečistými duchy. A byli uzdravováni. ¹⁹ A všechen zástup se ho snažil dotknout, neboť z něj vycházela moc a uzdravovala všechny. ²⁰ Tehdy pozvedl oči na své učedníky a řekl: “Blaze [vám] chudým, neboť vám patří Boží království. ²¹ Blaze [vám], kteří teď hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze [vám], kteří teď pláčete, neboť se budete smát. ²² Blaze vám, když vás budou lidé nenávidět a když vás vyobcují a potupí a vaše jméno zavrhnou jako zlé kvůli Synu člověka. ²³ Radujte a veselte se v ten den, neboť hle, vaše odplata v nebi [je] veliká. Totéž přece dělali jejich otcové prorokům. ²⁴ Ale běda vám bohatým, neboť vy [už] máte své potěšení. ²⁵ Běda vám, kteří jste nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se teď smějete, neboť budete truchlit a plakat. ²⁶ Běda vám, kdyby o vás dobře mluvili všichni lidé. Totéž přece dělali jejich otcové falešným prorokům.” ²⁷ “Ale vám, kteří slyšíte, říkám: Milujte své nepřátele! Konejte dobro těm, kdo vás nenávidí, ²⁸ žehnejte těm, kdo vás proklínají, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají. ²⁹ Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav také druhou a tomu, kdo ti bere plášť, nebraň [vzít] i košili. ³⁰ Každému, kdo tě prosí, dávej a od toho, kdo si bere tvé věci, [je] nevyžaduj zpět. ³¹ A jak chcete, aby se lidé chovali k vám, stejně tak se chovejte i vy k nim. ³² Když totiž milujete ty, kdo milují vás, jaká je [to] zásluha? Vždyť i hříšníci milují ty, kteří milují je. ³³ A kdybyste se chovali dobře k těm, kteří se chovají dobře k vám, jaká je [to] zásluha? Vždyť i hříšníci dělají totéž. ³⁴ A kdybyste půjčovali [těm], od kterých máte naději [to] zase dostat, jaká je [to] zásluha? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby totéž zase dostali. ³⁵ [Vy] však milujte své nepřátele a konejte dobro; půjčujte a neočekávejte nic nazpět. Tehdy bude vaše odplata veliká a budete synové Nejvyššího, neboť on je laskavý [i] k nevděčným a zlým. ³⁶ Buďte tedy milosrdní, jako je milosrdný i váš Otec.” ³⁷ “Nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Odpouštějte a bude vám odpuštěno. ³⁸ Dávejte a bude vám dáno. Míru dobrou, natlačenou, natřesenou a přetékající dají do vašeho klína. Jakou mírou totiž měříte, [takovou] vám bude zase odměřeno.” ³⁹ Potom jim řekl [toto] podobenství: “Může snad slepý vést slepého? Nespadnou [pak] oba do jámy? ⁴⁰ Není učedník nad svého mistra, ale každý, kdo je dokonale vyučen, bude jako jeho mistr. ⁴¹ Proč tedy vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš? ⁴² A jak můžeš říci svému bratru: ‘Bratře, nech [mě], ať ti vytáhnu z oka třísku,’ když sám nevidíš trám ve svém oku? Pokrytče, vytáhni nejdříve trám ze svého oka a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku, která je v oku tvého bratra.” ⁴³ Není totiž dobrý strom, který nese špatné ovoce, ani špatný strom, který nese dobré ovoce. ⁴⁴ Každý strom se přece pozná po svém vlastním ovoci: z trní se nesbírají fíky a z bodláčí se nesklízejí hrozny. ⁴⁵ Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce to dobré a zlý člověk vynáší ze zlého pokladu svého srdce to zlé. Jeho ústa totiž mluví z hojnosti srdce.” ⁴⁶ “Proč mi však říkáte: ‘Pane, Pane,’ a neděláte, co říkám? ⁴⁷ Ukážu vám, komu je podobný každý, kdo přichází ke mně, slyší mé slovo a plní je: ⁴⁸ Je podobný člověku, který stavěl [svůj] dům tak, že kopal hluboko a položil základy na skále. Když pak přišla povodeň, přivalila se na ten dům řeka, ale nemohla jím otřást, neboť byl založen na skále. ⁴⁹ Ale ten, kdo [je] slyšel a nenaplnil, je podobný člověku, který postavil dům na zemi bez základů. Přivalila se na něj řeka a hned spadl a pád toho domu byl veliký.”

Chapter 7

¹ Když pak dokončil všechna tato slova k naslouchajícímu lidu, vešel do Kafarnaum. ² A jeden setník měl na smrt nemocného služebníka, kterého si [velmi] cenil. ³ Když tedy uslyšel o Ježíši, poslal k němu židovské starší a prosil ho, aby přišel a uzdravil jeho služebníka. ⁴ Přišli tedy k Ježíši a snažně ho prosili slovy: “Je hoden, abys to pro něj udělal. ⁵ Vždyť miluje náš národ, i synagogu nám postavil.” ⁶ Ježíš tedy šel s nimi. A když už byl nedaleko od domu, poslal k němu ten setník přátele, aby mu řekli: “Pane, neobtěžuj se, neboť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu. ⁷ Proto jsem se ani nepokládal za hodného, abych k tobě přišel. Ale řekni slovo a můj služebník bude uzdraven. ⁸ Vždyť i já jsem člověk postavený pod moc a mám pod sebou vojáky. Tomuto řeknu ‘Jdi’ a [on] jde a jinému ‘Přijď’ a [on] přijde; svému otroku [řeknu] ‘Udělej tohle’ a udělá [to].” ⁹ Když to Ježíš uslyšel, podivil se nad ním, obrátil se a řekl zástupu, který šel za ním: “Říkám vám, [že] ani v Izraeli jsem tak velikou víru nenašel.” ¹⁰ A když se ti, kdo byli posláni, vrátili domů, našli toho služebníka, který byl nemocný, zdravého. ¹¹ Potom se stalo, že šel do města jménem Naim; a šlo s ním mnoho jeho učedníků a veliký zástup [lidí]. ¹² A když se přiblížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky, a ta byla vdova. A byl s ní veliký zástup [lidí] z města. ¹³ Když ji Pán spatřil, byl pohnut soucitem k ní a řekl jí: “Neplač.” ¹⁴ Přistoupil a dotkl se már a ti, kdo [je] nesli, se zastavili. Tehdy řekl: “Mladíku, říkám ti, vstaň!” ¹⁵ A ten mrtvý se posadil a začal mluvit. [Ježíš] ho tedy předal jeho matce ¹⁶ a všech se zmocnila bázeň a oslavovali Boha se slovy: “Povstal mezi námi veliký prorok” a “Bůh navštívil svůj lid.” ¹⁷ A tato zpráva o něm vyšla do celého Judska a do celého okolí. ¹⁸ Tehdy Janovi oznámili jeho učedníci o všech těchto věcech. Jan tedy zavolal kterési dva ze svých učedníků ¹⁹ a poslal je k Ježíši se slovy: “Jsi ty Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?” ²⁰ Když tedy k němu ti muži přišli, řekli: “Jan Křtitel nás k tobě poslal se slovy: Jsi ty Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?” ²¹ (A právě v tu chvíli uzdravil mnoho [lidí] od neduhů a trápení a zlých duchů a mnoha slepým daroval zrak.) ²² Ježíš jim tedy odpověděl: “Jděte a oznamte Janovi, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví jsou kříšeni a chudým se káže evangelium. ²³ A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje.” ²⁴ Když pak Janovi poslové odešli, začal zástupům říkat o Janovi: “Co jste si přišli do pouště prohlédnout? Třtinu klátící se větrem? ²⁵ Na co jste se tedy vyšli podívat? Na člověka oblečeného hebkým rouchem? Pohleďte, ti, kteří jsou v slavném rouchu a žijí v rozkoši, jsou v královských domech. ²⁶ Co jste tedy vyšli vidět? Proroka? Ano, říkám vám, a více než proroka. ²⁷ Toto je ten, o kterém je napsáno: ‘Hle, já před tvou tváří posílám svého posla, který připraví tvou cestu před tebou.’ ²⁸ Říkám vám totiž, že mezi těmi, kdo se narodili z žen, není větší prorok než Jan Křtitel, ale kdo je nejmenší v Božím království, je větší než on.” ²⁹ A všechen lid, který to slyšel, i celníci, uznali Boží spravedlnost, když se nechali pokřtít Janovým křtem. ³⁰ Ale farizeové a zákoníci odmítli Boží vůli pro sebe, když se od něj pokřtít nenechali. ³¹ A Pán řekl: “Ke komu tedy přirovnám lidi tohoto pokolení a čemu se podobají? ³² Jsou podobní dětem, které sedí na tržišti a volají jedny na druhé: ‘Pískali jsme vám a netančili jste; [žalostně] jsme naříkali a neplakali jste!’ ³³ Jan Křtitel totiž přišel, nejedl chléb a nepil víno a [vy] říkáte: ‘Má démona!’ ³⁴ Přišel Syn člověka, jí a pije a [vy] říkáte: ‘Hle, žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!’ ³⁵ Ale moudrost je ospravedlněna všemi svými dětmi.” ³⁶ Jeden z farizeů ho pak prosil, aby s ním pojedl. Vešel tedy do domu toho farizea a stoloval [s ním]. ³⁷ A hle, když se [jedna] žena, hříšnice z toho města, dozvěděla, že [Ježíš] stoluje v domě toho farizea, přinesla alabastrovou nádobku [s] mastí. ³⁸ A stojíc s pláčem zezadu u jeho nohou, začala mu skrápět nohy slzami a vlasy své hlavy [je] utírala a líbala mu nohy a mazala [je] mastí. ³⁹ Když [to] ale spatřil ten farizeus, který ho pozval, řekl si: “Kdyby tohle byl prorok, věděl by, co [je to] za ženu, která se ho dotýká, a jaká [je], protože je hříšnice.” ⁴⁰ Ježíš mu odpověděl: “Šimone, musím ti něco povědět.” A on řekl: “Pověz, mistře.” ⁴¹ “Jistý věřitel měl dva dlužníky. Jeden dlužil pět set denárů a druhý padesát. ⁴² A když neměli čím zaplatit, oběma odpustil. Pověz tedy, který z nich ho bude více milovat?” ⁴³ Šimon odpověděl: “Mám za to, že ten, kterému více odpustil.” On mu řekl: “Správně jsi usoudil.” ⁴⁴ Obrátil se k té ženě a řekl Šimonovi: “Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu; ty jsi mi nepodal vodu na nohy, ale ona skrápěla mé nohy slzami a vlasy své hlavy je utřela. ⁴⁵ Nepolíbil jsi mne, ale ona od [chvíle], kdy jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy. ⁴⁶ Nepomazal jsi mi hlavu olejem, ale ona pomazala mastí mé nohy. ⁴⁷ Proto ti říkám: Je jí odpuštěno hodně hříchů, neboť hodně milovala. Komu se ale odpouští málo, [ten] miluje málo.” ⁴⁸ A řekl jí: “Tvé hříchy jsou odpuštěny.” ⁴⁹ Tehdy si ti, kdo s [ním] stolovali, začali mezi sebou říkat: “Kdo to je, že i hříchy odpouští?” ⁵⁰ On však té ženě řekl: “Tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji.”

Chapter 8

¹ Potom se stalo, že procházel jednotlivá města a vesnice. Kázal a ohlašoval Boží království a dvanáct [apoštolů] s ním; ² také některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdaléna, z níž vyšlo sedm démonů, ³ Johana, manželka Herodova úředníka Chuzy, a Zuzana a mnoho jiných, které mu sloužily ze svého majetku. ⁴ Když se pak začal scházet veliký zástup a [lidé] se k němu hrnuli z města za městem, promluvil [k nim] v podobenství: ⁵ “Vyšel rozsévač, aby rozsíval své zrno. A jak rozsíval, jedno padlo podél cesty a bylo pošlapáno a nebeští ptáci je sezobali. ⁶ Jiné padlo na skálu, a když vzešlo, uschlo, protože nemělo vláhu. ⁷ Jiné zase padlo mezi trní a to trní vyrostlo s ním a udusilo je. ⁸ Jiné však padlo do dobré země, a když vzešlo, přineslo stonásobnou úrodu.” Když to řekl, volal: “Kdo má uši k slyšení, ať slyší!” ⁹ Jeho učedníci se ho tedy ptali: “Co je to za podobenství?” ¹⁰ On řekl: “Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ale ostatním [jen] v podobenstvích, aby ‘hledíce neviděli a slyšíce nerozuměli’.” ¹¹ “To podobenství tedy znamená: Zrno je Boží slovo ¹² a ti podél cesty jsou ti, kteří slyší, [ale] potom přichází ďábel a bere to slovo z jejich srdce, aby neuvěřili a nebyli spaseni. ¹³ Ti na skále [jsou] ti, kteří když slyší slovo, s radostí [je] přijímají, ale nemají kořeny. Ti věří na čas, ale v době pokušení odpadají. ¹⁴ To, které padlo mezi trní, jsou pak ti, kteří slyšeli, ale jak jdou za starostmi a bohatstvím a rozkošemi tohoto života, bývají udušeni a nepřinášejí užitek. ¹⁵ Ale to v dobré zemi jsou ti, kteří když slyší slovo, udržují je v ušlechtilém a dobrém srdci a vytrvale přinášejí užitek.” ¹⁶ “Nikdo, když rozsvítí lampu, nepřikrývá ji nádobou a nestaví ji pod postel, ale staví [ji] na stojan, aby ti, kteří vcházejí, viděli světlo. ¹⁷ Není totiž [nic] tajného, co nebude zjeveno, ani [nic] skrytého, co nebude poznáno a nevyjde najevo. ¹⁸ Proto dávejte pozor [na to], jak posloucháte. Tomu, kdo má, totiž bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co si myslí, že má.” ¹⁹ Tehdy za ním přišla jeho matka a bratři, ale kvůli zástupu se k němu nemohli dostat. ²⁰ Oznámili mu tedy: “Tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět.” ²¹ On jim však odpověděl: “Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a plní je.” ²² Jednoho z těch dnů se pak stalo, [že] nastoupil se svými učedníky na loď a řekl jim: “Přeplavme se přes jezero.” A [tak] vypluli. ²³ A když se plavili, usnul. Tehdy se na jezero snesla větrná bouře a [loď] se naplňovala, takže byli v nebezpečí. ²⁴ Přistoupili tedy a vzbudili ho se slovy: “Mistře, mistře, hyneme!” On však vstal, napomenul vítr a vzedmutí vod, a [tak] přestaly a nastal klid. ²⁵ Tehdy jim řekl: “Kde je vaše víra?” A [oni] se strachem a úžasem říkali jeden druhému: “Kdo to tedy je, že přikazuje i větru a vodám a poslouchají ho?” ²⁶ Tehdy se přeplavili do kraje Gadarenců, který je naproti Galileji. ²⁷ A když vystoupil na zem, setkal se s ním jeden muž z toho města, který měl už dlouhou dobu démony. Nenosil [žádné] šaty ani nebydlel v domě, ale v hrobkách. ²⁸ Když pak spatřil Ježíše, vykřikl, padl před ním a hlasitě zvolal: “Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Prosím tě, abys mě netrýznil!” ²⁹ ([Ježíš] totiž přikazoval tomu nečistému duchu, aby z toho člověka vyšel. Mnohokrát se ho totiž zmocňoval, takže [musel] být spoutáván řetězy a hlídán v okovech, ale [on] ta pouta trhal a býval démonem hnán na poušť.) ³⁰ Ježíš se ho tedy zeptal: “Jak se jmenuješ?” a on řekl: “Legie,” neboť do něj vstoupilo mnoho démonů. ³¹ A [ti] ho prosili, aby jim nepřikazoval odejít do propasti. ³² Tehdy tam bylo veliké stádo vepřů pasoucích se na hoře, a [tak] ho prosili, aby jim dovolil vejít do nich. A on jim [to] dovolil. ³³ Démoni tedy vyšli z toho člověka a vstoupili do vepřů a to stádo se rozběhlo ze srázu do jezera a utopilo se. ³⁴ Když pak ti, kdo [je] pásli, uviděli, co se stalo, utekli a cestou [to] vyprávěli ve městě i na venkově. ³⁵ [Lidé] tedy vyšli, aby viděli, co se stalo. Když přišli k Ježíši a nalezli toho člověka, ze kterého vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a při zdravém rozumu, dostali strach. ³⁶ Ti, kteří to viděli, jim pak vyprávěli, jak byl ten, který měl démony, zachráněn. ³⁷ Všichni ti lidé z gadarenského kraje ho tedy prosili, aby od nich odešel, neboť byli sevřeni velikým strachem. Nastoupil tedy do lodi a vrátil se [zpět]. ³⁸ Ten muž, ze kterého vyšli démoni, ho ale prosil, aby [mohl] být s ním. Ježíš ho však propustil se slovy: ³⁹ “Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci pro tebe udělal Bůh.” On tedy odešel a rozhlašoval po celém městě, jak veliké věci pro něj Ježíš udělal. ⁴⁰ Když se pak Ježíš vrátil, stalo se, že ho přivítal zástup [lidí], neboť ho všichni očekávali. ⁴¹ A vtom přišel muž jménem Jairus a ten byl představený synagogy. Padl Ježíši k nohám a prosil ho, aby vešel do jeho domu, ⁴² neboť měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. A tak šel a tiskly ho davy. ⁴³ A [jedna] žena, která už dvanáct let trpěla krvácením a vynaložila všechno své živobytí na lékaře a žádný ji nemohl uzdravit, ⁴⁴ přistoupila zezadu, dotkla se cípu jeho roucha a její krvácení ihned přestalo. ⁴⁵ Ježíš tedy řekl: “Kdo se mě dotkl?” A když [to] všichni popírali, řekl Petr a ti, kdo byli s ním: “Mistře, davy se na tebe tisknou a tlačí a [ty] říkáš: ‘Kdo se mě dotkl?’” ⁴⁶ Ježíš ale řekl: “Někdo se mě dotkl, neboť jsem poznal, že ze mě vyšla moc.” ⁴⁷ A když ta žena poznala, že se neutajila, s rozechvěním přistoupila, padla před ním [na zem a] přede všemi lidmi mu pověděla, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena. ⁴⁸ A on jí řekl: “Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji.” ⁴⁹ A když ještě mluvil, přišel někdo z [domu] představeného synagogy se slovy: “Tvá dcera umřela. Neobtěžuj mistra.” ⁵⁰ Když [to] však Ježíš uslyšel, odpověděl mu: “Neboj se, jenom věř a bude zachráněna.” ⁵¹ Když pak vešel do toho domu, nenechal se sebou vejít nikoho kromě Petra, Jakuba a Jana a otce a matky té dívky. ⁵² Všichni nad ní plakali a kvíleli, ale on řekl: “Neplačte. Neumřela, ale spí.” ⁵³ A [tak] se mu vysmívali, neboť věděli, že umřela. ⁵⁴ Ale on všechny vyhnal, vzal ji za ruku a zvolal: “Dívenko, vstaň!” ⁵⁵ Tehdy se její duch navrátil a [ona] hned vstala. Nařídil tedy, ať jí dají najíst. ⁵⁶ A její rodiče užasli. On jim však přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo.

Chapter 9

¹ Tehdy svolal svých dvanáct učedníků, dal jim sílu a moc nad všemi démony, a aby uzdravovali nemoci, ² a poslal je, aby kázali Boží království a uzdravovali nemocné. ³ Řekl jim také: “Nic si na tu cestu neberte: ani hůl, ani mošnu, ani chléb, ani stříbro, ani nemívejte po dvou košilích. ⁴ Do kteréhokoli domu vejdete, tam zůstaňte a odtud vycházejte. ⁵ A kdekoli by vás nepřijali, vyjděte z toho města a setřeste i prach ze svých nohou na svědectví proti nim.” ⁶ A tak vyšli a chodili po [okolních] vesnicích. Kázali evangelium a všude uzdravovali. ⁷ Tehdy o všech věcech, které se skrze něj dály, uslyšel tetrarcha Herodes a byl bezradný, protože někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých, ⁸ někteří zase, že se zjevil Eliáš, a jiní, že vstal jeden z dávných proroků. ⁹ Herodes tedy řekl: “Jana jsem sťal. Ale kdo je tento, o kterém slyším takové věci?” A toužil ho vidět. ¹⁰ Potom se apoštolové vrátili a vyprávěli mu, co všechno udělali. Tehdy je vzal s sebou a odešel do ústraní na pusté místo u města zvaného Betsaida. ¹¹ Ale když se [to] zástupy dozvěděly, šly za ním. A on je přijal a mluvil k nim o Božím království a ty, kdo potřebovali uzdravení, uzdravoval. ¹² Den se však začal chýlit [k večeru]. Dvanáct [učedníků] tedy přistoupilo a řekli mu: “Propusť ten zástup, ať se rozejdou do okolních vesnic a statků, přenocují [tam] a najdou si stravu, protože zde jsme na pustém místě.” ¹³ On jim však řekl: “Vy jim dejte najíst.” Ale oni řekli: “Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby. Ledaže bychom snad šli a nakoupili jídlo pro všechen tento lid.” ¹⁴ (Bylo [tam] totiž kolem pěti tisíc mužů.) Řekl tedy svým učedníkům: “Posaďte je ve skupinách po padesáti.” ¹⁵ A tak to udělali a všechny posadili. ¹⁶ Tehdy vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je, nalámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali zástupu. ¹⁷ A tak se všichni najedli a byli nasyceni. Potom se sebralo dvanáct košů nalámaných kousků, které jim zbyly. ¹⁸ Když se pak o samotě modlil a učedníci byli s ním, stalo se, že se jich zeptal: “Za koho mne mají zástupy?” ¹⁹ Oni odpověděli: “[Někteří] za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní [říkají], že vstal jeden z dávných proroků.” ²⁰ Ale on jim řekl: “A za koho mne máte vy?” A Petr mu odpověděl: “Za Božího Krista!” ²¹ On je tedy přísně napomenul, aby to nikomu neříkali, ²² a řekl: “Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, velekněžími i zákoníky, být zabit a třetího dne vstát [z] mrtvých.” ²³ Potom [jim] všem říkal: “Chce-li někdo přijít za mnou, ať se zřekne sám sebe a bere svůj kříž každý den a následuje mne. ²⁴ Kdokoli by si totiž chtěl zachránit duši, ztratí ji, ale kdokoli by ztratil svou duši pro mne, ten ji zachrání. ²⁵ Vždyť co je platno člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sebe ztratil nebo sám sobě uškodil? ²⁶ Kdokoli by se totiž styděl za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde ve své slávě a [ve slávě] Otce a svatých andělů. ²⁷ Ale říkám vám po pravdě: Jsou někteří z těch, kdo tu stojí, kteří rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří Boží království.” ²⁸ Asi osm dní po těchto slovech se stalo, [že] k sobě vzal Petra, Jakuba a Jana a vystoupil na horu, aby se modlil. ²⁹ A když se modlil, změnil se vzhled jeho tváře a jeho oděv zbělel a rozzářil se. ³⁰ A hle, mluvili s ním dva muži. Byli to Mojžíš a Eliáš, ³¹ kteří se ukázali ve slávě a mluvili o jeho odchodu, který se měl naplnit v Jeruzalémě. ³² Ale Petr a ti, kteří byli s ním, byli obtěžkáni spánkem. Když se však probudili, uviděli jeho slávu a ty dva muže, jak stojí s ním. ³³ A když se od něho vzdalovali, stalo se, [že] Petr řekl Ježíši: “Mistře, to je dobře, že jsme zde. Udělejme tedy tři stánky - jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi!” [Ale] nevěděl, co říká. ³⁴ A zatímco to říkal, objevil se oblak a zastínil je. A když vcházeli do toho oblaku, dostali strach. ³⁵ Z toho oblaku pak vyšel hlas, který řekl: “Toto je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte.” ³⁶ A když ten hlas zazněl, zůstal [tam] jenom Ježíš. A oni mlčeli a v těch dnech nikomu neoznámili nic [z toho], co viděli. ³⁷ Když pak druhý den sestoupili z hory, stalo se, [že] se s ním setkal veliký zástup. ³⁸ A hle, [jeden] muž ze zástupu zvolal: “Mistře, prosím tě, pohlédni na mého syna. Vždyť je [to] můj jediný! ³⁹ A hle, napadá ho duch a náhle křičí. Zmítá jím, takže sliní, a když ho trápí, těžko od něj odchází. ⁴⁰ Poprosil jsem tedy tvé učedníky, aby toho [ducha] vyhnali, ale nemohli!” ⁴¹ Ježíš však odpověděl: “nevěřící a zvrácené pokolení, jak dlouho budu s vámi a budu vás snášet? Přiveď svého syna sem.” ⁴² A jak přicházel, ten démon ho porazil a začal [jím] zmítat. Ježíš tomu nečistému duchu pohrozil, uzdravil chlapce a vrátil ho jeho otci. ⁴³ Všichni tedy žasli nad Boží velkolepostí. Když se ale všichni divili všemu, co Ježíš udělal, řekl svým učedníkům: ⁴⁴ “Vy uložte tato slova do svých uší, neboť Syn člověka bude vydán do lidských rukou.” ⁴⁵ Oni však to slovo nechápali a bylo před nimi skryto, aby mu neporozuměli. A báli se ho na to slovo zeptat. ⁴⁶ Tehdy mezi nimi vyvstala otázka, kdo z nich je největší. ⁴⁷ Když ale Ježíš viděl myšlení jejich srdce, vzal dítě, postavil je vedle sebe ⁴⁸ a řekl jim: “Kdokoli by přijal toto dítě v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli by přijal mne, přijímá Toho, který mě poslal. Neboť kdo je mezi vámi všemi nejmenší, ten bude veliký.” ⁴⁹ Jan tedy odpověděl: “Mistře, viděli jsme někoho, jak ve tvém jménu vymítá démony, a bránili jsme mu, protože nechodí s námi.” ⁵⁰ Ale Ježíš mu řekl: “Nebraňte [mu]. Vždyť kdo není proti nám, je s námi.” ⁵¹ Když se pak naplňovaly dny, aby byl vzat vzhůru, stalo se, [že] upřel svou tvář k cestě do Jeruzaléma. ⁵² Poslal tedy před sebou posly a [ti] šli a vstoupili do samařské vesnice, aby pro něj [vše] připravili. ⁵³ Ale [tam] ho nepřijali, protože jeho tvář byla [obrácena] k cestě do Jeruzaléma. ⁵⁴ Když [to] tedy viděli jeho učedníci Jakub a Jan, řekli: “Pane, chceš, ať řekneme ohni, aby sestoupil z nebe a pohltil je, jako [to] udělal i Eliáš?” ⁵⁵ Ale on se obrátil a pokáral je slovy: “Vy nevíte, jakého jste ducha. ⁵⁶ Neboť Syn člověka nepřišel lidské duše zahubit, ale spasit.” Šli tedy do jiné vesnice. ⁵⁷ A když šli, stalo se, že mu někdo na cestě řekl: “Pane, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.” ⁵⁸ Ježíš mu tedy řekl: “Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by složil hlavu.” ⁵⁹ Tehdy řekl jinému: “Pojď za mnou.” Ale on řekl: “Pane, dovol mi nejdřív odejít a pochovat svého otce.” ⁶⁰ Ježíš mu však řekl: “Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé, ale ty jdi a kaž Boží království!” ⁶¹ A ještě jiný [mu] řekl: “Půjdu za tebou, Pane, ale nejdříve mi dovol, ať se rozloučím s těmi, kdo jsou v mém domě. ⁶² Ale Ježíš mu řekl: “Nikdo, kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpátky, není způsobilý pro Boží království.”

Chapter 10

¹ Potom Pán určil i jiných sedmdesát a poslal je před svou tváří po dvou do každého města i místa, kam měl sám přijít. ² Řekl jim tedy: “Žeň [je] jistě veliká, ale dělníků málo. Proto proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň. ³ Jděte. Hle, já vás posílám jako berany mezi vlky. ⁴ Nenoste měšec, ani mošnu, ani obuv a s nikým se po cestě nezdravte. ⁵ Do kterékoli domácnosti vejdete, nejdříve řekněte: ‘Pokoj tomuto domu.’ ⁶ A bude-li tam syn pokoje, váš pokoj spočine na něm; a pokud ne, navrátí se k vám. ⁷ V tom domě zůstávejte a jezte a pijte, co mají, neboť dělník je hoden své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu. ⁸ Když pak vejdete do kteréhokoli města a přijmou vás, jezte, co vám nabídnou. ⁹ A uzdravujte v tom [městě] nemocné a říkejte jim: ‘Boží království se přiblížilo k vám.’ ¹⁰ Jestliže ale přijdete do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte na jeho ulice a řekněte: ¹¹ ‘I ten prach z vašeho města, který na nás ulpěl, vytřásáme [na] vás. Avšak to vězte, že se k vám přiblížilo Boží království.’ ¹² A říkám vám, že v onen den bude lehčeji Sodomě než tomu městu.” ¹³ “Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Vždyť kdyby se zázraky, které se dějí u vás, staly v Týru a Sidonu, dávno by seděli v pytlovině a popelu a činili pokání. ¹⁴ Týru a Sidonu však bude na soudu lehčeji než vám. ¹⁵ A ty, Kafarnaum, které jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla budeš svrženo. ¹⁶ Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo vás odmítá, odmítá mne. Kdo pak odmítá mne, odmítá Toho, který mě poslal.” ¹⁷ Potom se s radostí vrátilo těch sedmdesát a říkali: “Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu!” ¹⁸ Tehdy jim řekl: “Viděl jsem Satana spadnout z nebe jako blesk. ¹⁹ Hle, dávám vám moc šlapat na hady a štíry i na veškerou sílu nepřítele a vůbec nic vám neublíží. ²⁰ Neradujte se však z toho, že se vám poddávají duchové, ale spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.” ²¹ V tu chvíli se Ježíš rozveselil v Duchu a řekl: “Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo. ²² Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo neví, kdo je Syn, jedině Otec, a kdo je Otec, jedině Syn a ten, komu by [ho] Syn chtěl zjevit.” ²³ A když se obrátil k učedníkům, řekl jim samotným: “Blaze očím, které vidí, co [vy] vidíte. ²⁴ Říkám vám totiž, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte, ale neslyšeli.” ²⁵ A hle, jeden učený v Zákoně vstal a zkoušel ho slovy: “Mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?” ²⁶ On mu řekl: “Co je napsáno v Zákoně? Jak tam čteš?” ²⁷ A on odpověděl: “Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí a svého bližního jako sám sebe.” ²⁸ Ježíš mu tedy řekl: “Správně jsi odpověděl. Dělej to a budeš žít.” ²⁹ Ale on se chtěl sám ospravedlnit, a [tak] řekl Ježíši: “A kdo je můj bližní?” ³⁰ Ježíš [mu] odpověděl: “Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl mezi lupiče. Ti ho oloupili a zranili, potom odešli a nechali [ho] polomrtvého. ³¹ A náhodou šel tou cestou jeden kněz, a když ho spatřil, přešel [kolem] po protější straně. ³² Podobně i levíta, když přišel na to místo a spatřil [ho], přešel po protější straně. ³³ Přišel k němu ale [také] jeden Samaritán, který [tudy] cestoval, a když ho spatřil, byl pohnut soucitem. ³⁴ Přistoupil, obvázal jeho rány a nalil [na ně] olej a víno. Pak ho položil na své zvíře, dovezl ho do hostince a postaral se o něj. ³⁵ Když pak druhý den odcházel, vytáhl dva denáry, dal [je] hostinskému a řekl mu: ‘Postarej se o něj, a cokoli bys vynaložil navíc, [to] ti zaplatím, až se vrátím.’ ³⁶ Kdo z těch tří se ti tedy zdá být bližním toho, který upadl mezi lupiče?” ³⁷ A on řekl: “Ten, který mu prokázal milosrdenství.” Ježíš mu tedy řekl: “Jdi a jednej tak i ty.” ³⁸ A když šli, stalo se, že vešel do jedné vesnice a jistá žena jménem Marta ho přijala do svého domu. ³⁹ Ta měla sestru jménem Marie, která si sedla u Ježíšových nohou a poslouchala jeho slova. ⁴⁰ Ale Marta byla zaneprázdněna množstvím služby. Ta přistoupila a řekla: “Pane, tebe nezajímá, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Proto jí řekni, ať mi pomůže.” ⁴¹ Ježíš jí tedy odpověděl: “Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha věcmi. ⁴² [Jen] jedno je však potřeba. A Marie si vybrala dobrou část, která jí nebude odňata.”

Chapter 11

¹ A stalo se, že se na jednom místě modlil, a když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: “Pane, nauč nás modlit se, tak jako Jan vyučoval své učedníky.” ² Řekl jim tedy: “Když se modlíte, říkejte: Otče náš, který jsi v nebesích, ať se posvětí tvé jméno! Ať přijde tvé království! Ať se stane tvoje vůle jako v nebi, [tak] i na zemi. ³ Náš denní chléb nám dávej každý den. ⁴ A odpusť nám naše hříchy; neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.” ⁵ Tehdy jim řekl: “Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‘Příteli, půjče mi tři chleby, ⁶ protože ke mně přišel z cesty můj přítel a nemám, co bych mu nabídl.’ ⁷ A on mu zevnitř odpoví: ‘Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zavřené a mé děti jsou se mnou v posteli. Nemohu vstát a dát ti [to].’ ⁸ Říkám vám: i kdyby nevstal a nedal mu [to], protože je jeho přítel, kvůli jeho neodbytnosti se přece zvedne a dá mu, cokoli potřebuje.” ⁹ “A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. ¹⁰ Neboť každý, kdo prosí, dostává a kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. ¹¹ Který z vás, otců, podá svému synu kámen, když ho prosí o chléb? Anebo o rybu - podá mu snad místo ryby hada? ¹² Anebo když poprosí o vejce, podá mu snad štíra? ¹³ Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím více [váš] nebeský Otec dá Ducha Svatého těm, kdo ho prosí?” ¹⁴ A [Ježíš] vymítal démona a ten byl němý. Když pak démon vyšel, stalo se, že ten němý promluvil. A zástupy se divily. ¹⁵ Někteří z nich ale řekli: “Vymítá démony skrze Belzebula, knížete démonů.” ¹⁶ Jiní ho zase pokoušeli [tím], [že] od něj chtěli znamení z nebe. ¹⁷ On ale znal jejich myšlenky a řekl jim: “Každé království rozdělené [samo] proti sobě pustne a dům [rozdělený] proti domu padá. ¹⁸ Je-li tedy i Satan rozdělen [sám] proti sobě, jak jeho království obstojí? Říkáte přece, že vymítám démony skrze Belzebula. ¹⁹ A pokud já vymítám démony Belzebulem, kým [je] vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci. ²⁰ Vymítám-li však démony Božím prstem, jistě k vám přišlo Boží království. ²¹ Když silný ozbrojenec hlídá svůj palác, jeho majetek je v klidu. ²² Ale když na [něj] přijde [někdo] silnější než on a přemůže ho, vezme mu všechnu výzbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořisti rozdělí. ²³ Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.” ²⁴ “Když nečistý duch vyjde z člověka, chodí po suchých místech a hledá odpočinek. A když [ho] nenajde, říká: ‘Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.’ ²⁵ A když přijde, nalezne [ho] vymetený a ozdobený. ²⁶ Tehdy jde a přibere sedm jiných duchů, horších, než [je] sám. Pak vejdou [dovnitř] a bydlí tam a poslední věci toho člověka jsou horší než první.” ²⁷ A když to říkal, stalo se, že jedna žena ze zástupu pozdvihla hlas a řekla mu: “Blaze lůnu, které tě nosilo, a prsům, které jsi sál!” ²⁸ Ale on řekl: “Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je.” ²⁹ A když se [k němu] scházely zástupy, začal říkat: “Toto pokolení je zlé. Vyhledává znamení, ale [žádné] znamení mu nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše. ³⁰ Neboť jako se Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka [znamením] pro toto pokolení. ³¹ Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a hle, zde [je] více než Šalomoun. ³² Muži [z] Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, a hle, zde [je] více než Jonáš.” ³³ “Nikdo, když rozsvítí lampu, nestaví [ji] do skrýše ani pod nádobu, ale na stojan, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo. ³⁴ Lampou těla je oko. Pokud je tedy tvé oko prosté, je jasné i celé tvé tělo. Jakmile je však zlé, [je] i tvé tělo temné. ³⁵ Dej tedy pozor, aby světlo, které je v tobě, nebylo tmou. ³⁶ Když pak [bude] celé tvé tělo jasné a nebude mít žádnou temnou část, bude celé [tak] jasné, jako když tě lampa ozařuje svým jasem.” ³⁷ A když mluvil, prosil ho jeden farizeus, aby u něho poobědval. Vešel tedy a posadil se [za stůl]. ³⁸ A když [to] ten farizeus uviděl, podivil se, že se před obědem nejdříve neumyl. ³⁹ Pán mu tedy řekl: “Vy farizeové teď čistíte pohár a mísu zvenčí, ale vaše nitro je plné zlodějství a ničemnosti. ⁴⁰ Blázni! Zdali Ten, který stvořil vnějšek, nestvořil také vnitřek? ⁴¹ Raději tedy dávejte jako milosrdný dar to, co [máte] uvnitř, a hle, všechno vám bude čisté. ⁴² Ale běda vám farizeům, že odevzdáváte desátky z máty a z routy a z každé byliny, ale pomíjíte právo a Boží lásku. Tyto věci [jste] měli dělat a tamty neopomíjet. ⁴³ Běda vám farizeům, neboť milujete čestná sedadla na shromážděních a zdravení na tržištích. ⁴⁴ Běda vám, zákoníci a farizeové, [vy] pokrytci, neboť jste jako nezřetelné hroby - lidé po nich chodí, ani [to] nevědí.” ⁴⁵ Jeden z učených v Zákoně mu tedy odpověděl: “Mistře, když takhle mluvíš, haníš i nás.” ⁴⁶ Ale on řekl: “I vám učeným v Zákoně běda, neboť zatěžujete lidi neúnosnými břemeny a sami se těch břemen nedotýkáte ani jedním prstem. ⁴⁷ Běda vám, protože stavíte hroby proroků, které vaši otcové zabili, ⁴⁸ a tak dosvědčujete a schvalujete skutky svých otců. Oni je totiž zabili a vy jim stavíte hroby. ⁴⁹ Proto také Boží moudrost řekla: ‘Pošlu k nim proroky a apoštoly a z těch [některé] zabijí a [jiné] budou pronásledovat,’ ⁵⁰ aby od tohoto pokolení byla vyžádána krev všech proroků prolitá od založení světa, ⁵¹ od Ábelovy krve až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a chrámem. Ano, říkám vám, [že] bude vyžádána od tohoto pokolení. ⁵² Běda vám učeným v Zákoně, neboť jste vzali klíč poznání! Sami jste nevešli a těm, kdo vcházeli, jste zabránili.” ⁵³ A když jim to řekl, začali na něj zákoníci a farizeové prudce dotírat a nutili ho mluvit o mnoha věcech. ⁵⁴ Dělali mu nástrahy a snažili se ho chytit za slovo, aby ho mohli obžalovat.

Chapter 12

¹ A když se mezitím sešly desetitisíce lidí, takže šlapali jedni po druhých, začal [Ježíš] říkat svým učedníkům: “Především se varujte kvasu farizeů, což je pokrytectví. ² Není totiž nic skrytého, co nebude zjeveno, ani [nic] tajného, co nebude poznáno. ³ To, co jste říkali ve tmě, tedy bude slyšet na světle, a co jste ve [svých] pokojích šeptali do ucha, se bude kázat ze střech.” ⁴ “Ale vám, svým přátelům, říkám: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo a potom nemají, co by udělali víc. ⁵ Ukážu vám však, koho se máte bát: Bojte se Toho, který když zabije, má moc uvrhnout do pekla. Ano, říkám vám, Toho se bojte. ⁶ Neprodává se snad pět vrabců za dva haléře? A jediný z nich není před Bohem zapomenut. ⁷ Vám jsou však spočítány i všechny vlasy na hlavě! Proto se nebojte. Jste dražší než mnoho vrabců.” ⁸ “Říkám vám tedy: Kdokoli mne vyzná před lidmi, toho i Syn člověka vyzná před Božími anděly. ⁹ Kdo mne ale před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly. ¹⁰ A každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno, ale tomu, kdo by se rouhal Duchu Svatému, odpuštěno nebude. ¹¹ Když vás pak povedou do shromáždění a před vrchnosti a vlády, nestarejte se, co a jak máte odpovídat a co říkat, ¹² protože Duch Svatý vás v tu chvíli naučí, co máte říci.” ¹³ Někdo ze zástupu mu řekl: “Mistře, řekni mému bratru, ať se se mnou rozdělí o dědictví!” ¹⁴ On mu však řekl: “Člověče, kdo mě nad vámi ustanovil soudcem nebo děličem?” ¹⁵ Řekl jim tedy: “Dejte pozor a varujte se lakomství; neboť život člověka nespočívá v hojnosti jeho majetku.” ¹⁶ Tehdy jim řekl podobenství: “Pole jednoho bohatého člověka přineslo hojnou úrodu. ¹⁷ Přemýšlel tedy a říkal si: ‘Co budu dělat? Vždyť nemám, kam bych shromáždil svou úrodu!’ ¹⁸ Potom řekl: ‘Udělám toto: Zbořím své stodoly a postavím větší a tam shromáždím všechnu svou úrodu i své zboží. ¹⁹ A své duši řeknu: Duše, máš mnoho zboží uloženého na mnoho let. Odpočívej, jez, pij, vesel se!’ ²⁰ Ale Bůh mu řekl: ‘Blázne, tuto noc od tebe vyžádají tvou duši a čí bude to, co jsi připravil?’ ²¹ Tak [je to s každým], kdo si hromadí poklady a není bohatý v Bohu.” ²² Tehdy řekl svým učedníkům: “Proto vám říkám, nemějte starost o svůj život, co byste jedli, ani o tělo, co byste si oblékali. ²³ Život je víc než pokrm a tělo [víc] než oděv. ²⁴ Pohleďte na havrany, že nesejí ani nesklízejí a nemají spíže ani stodoly, ale Bůh je živí. Čím větší cenu máte vy než ptáci! ²⁵ Kdo z vás může [pečlivým] staráním přidat ke své výšce jediný loket? ²⁶ Když tedy nezmůžete ani [to] nejmenší, proč se staráte o to ostatní? ²⁷ Pohleďte na lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. ²⁸ Jestliže tedy Bůh takto obléká trávu, která je dnes na louce a zítra bude hozena do pece, čím spíše vás, vy malověrní?! ²⁹ Nehledejte tedy, co byste jedli nebo co byste pili, ani se [tím] nezneklidňujte. ³⁰ Všechny tyto věci totiž vyhledávají národy tohoto světa, ale váš Otec ví, že je potřebujete. ³¹ Hledejte raději Boží království a všechny tyto věci vám budou přidány. ³² Neboj se, maličké stádo, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. ³³ Prodávejte svůj majetek a dávejte milosrdné dary. Udělejte si měšce, které nestárnou, nehynoucí poklad v nebi, kam zloděj nepřichází a [kde] mol neničí. ³⁴ Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.” ³⁵ “Vaše bedra ať jsou přepásaná a [vaše] lampy ať hoří. ³⁶ A vy buďte jako lidé očekávající svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu otevřeli hned, jakmile přijde a zatluče. ³⁷ Blaze těm služebníkům, které pán při [svém] příchodu zastihne bdící. Amen, říkám vám, že se přepáše, posadí je [za stůl,] přistoupí a bude jim sloužit. ³⁸ A přijde-li během druhé nebo třetí hlídky a zastihne [je] tak, blaze těm služebníkům. ³⁹ Vězte však, že kdyby hospodář věděl, ve kterou hodinu má přijít zloděj, bděl by a nedovolil by [mu] prokopat se do jeho domu. ⁴⁰ Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, o které netušíte.” ⁴¹ Tehdy mu Petr řekl: “Pane, říkáš to podobenství [jenom] nám, nebo také všem?” ⁴² A Pán řekl: “Kdo je tedy ten věrný a moudrý správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby [jim] v patřičný čas dával vyměřený pokrm? ⁴³ Blaze tomu služebníku, kterého jeho pán při příchodu zastihne, že tak jedná. ⁴⁴ V pravdě vám říkám, že ho ustanoví nad vším svým majetkem. ⁴⁵ Kdyby si však ten služebník v srdci řekl: ‘Můj pán mešká [se svým] příchodem’ a začal by bít služebníky a služebné a jíst, pít a opíjet se, ⁴⁶ [tehdy] přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, a oddělí ho a určí mu díl s nevěrnými. ⁴⁷ A ten služebník, který znal vůli svého pána, ale nepřipravil [se] a nejednal podle jeho vůle, bude hodně bit. ⁴⁸ Ale ten, který [ji] neznal a udělal trestuhodné věci, bude bit méně. Vždyť komukoli je hodně dáno, od toho bude hodně vyžádáno; a komu svěřili hodně, od toho vyžádají více.” ⁴⁹ “Přišel jsem na zem pustit oheň a co si přeji, [než] aby už hořel?! ⁵⁰ Mám se ale křtít křtem a jak je mi úzko, dokud se nevykoná! ⁵¹ Myslíte si, že jsem přišel přinést na zem pokoj? Říkám vám, ne [pokoj], ale rozdělení. ⁵² Neboť od nynějška jich bude pět rozděleno v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. ⁵³ Otec bude rozdělen proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchýně proti své snaše a snacha proti své tchýni.” ⁵⁴ Zástupům také řekl: “Když spatříte oblak, jak vychází od západu, hned říkáte: ‘Přichází liják,’ a je [to] tak. ⁵⁵ Když pak vane jižní vítr, říkáte: ‘Bude horko,’ a bývá. ⁵⁶ Pokrytci! Umíte rozpoznat vzhled země i nebe; jak to, že tedy nepoznáváte tento čas?” ⁵⁷ “A proč ani sami od sebe nerozsuzujete, co [je] spravedlivé? ⁵⁸ Když tedy jdeš se svým odpůrcem k vrchnosti, snaž se s ním cestou vypořádat. Jinak tě potáhne k soudci a soudce tě vydá biřici a biřic tě vsadí do vězení. ⁵⁹ Říkám ti: Rozhodně odtamtud nevyjdeš, dokud nevrátíš i ten poslední haléř.”

Chapter 13

¹ V tu dobu byli přítomni někteří, kteří mu vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi. ² Ježíš jim tedy odpověděl: “Myslíte si, že tito Galilejci byli větší hříšníci než všichni [ostatní] Galilejci, že se jim to stalo? ³ Říkám vám, [že] ne. A nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni. ⁴ Anebo těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je - myslíte si, že byli větší viníci než všichni lidé bydlící v Jeruzalémě? ⁵ Říkám vám, [že] ne. A nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni.” ⁶ Vyprávěl tedy toto podobenství: “Jeden [člověk] měl na své vinici zasazený fíkový strom. Přišel pak na něm hledat ovoce, ale nenašel. ⁷ Řekl tedy vinaři: ‘Hle, tři roky přicházím a hledám na tomto fíkovníku ovoce, ale nenalézám. Poraz ho. Proč má kazit i tu zem?’ ⁸ Ale on mu odpověděl: ‘Pane, nech ho ještě tento rok, až ho okopám a pohnojím, ⁹ ponese-li snad ovoce. A pokud ne, porazíš ho potom.’” ¹⁰ V sobotu pak učil v jedné synagoze. ¹¹ A hle, byla [tam] žena, která měla osmnáct let ducha nemoci a byla sehnutá a nijak se nemohla narovnat. ¹² Když ji Ježíš spatřil, zavolal [ji] k [sobě a] řekl jí: “Ženo, jsi zproštěna své nemoci.” ¹³ Vložil na ni ruce a [ona] se hned narovnala a oslavovala Boha. ¹⁴ Představený synagogy však [na to] odpověděl s hněvem, protože Ježíš uzdravoval v sobotní den, a řekl zástupu: “Je šest dní, ve kterých se má pracovat. V nich tedy přicházejte a nechte se uzdravovat, a ne v den soboty!” ¹⁵ Ale Pán mu odpověděl: “Pokrytče! Neodvazuje každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevodí [ho] napájet? ¹⁶ A tato [žena], dcera Abrahamova, kterou Satan [držel] svázanou - hle, [už] osmnáct let - neměla být rozvázána z toho pouta v sobotní den?” ¹⁷ Když to řekl, všichni jeho protivníci byli zahanbeni, ale všechen zástup se radoval ze všech těch slavných [skutků], které dělal. ¹⁸ Tehdy řekl: “Čemu je podobné Boží království a k čemu ho přirovnám? ¹⁹ Je podobné zrnku hořčice, které člověk vzal a hodil do své zahrady; a [ono] vyrostlo a stalo se velikým stromem a nebeští ptáci se uhnízdili v jeho větvích.” ²⁰ A znovu řekl: “K čemu přirovnám Boží království? ²¹ Je podobné kvasu, který žena vzala a zadělala ve třech měřicích mouky, až všechno zkvasilo.” ²² A tak procházel města a vesnice a učil, konaje cestu do Jeruzaléma. ²³ Někdo mu řekl: “Pane, [je] málo těch, kteří budou spaseni?” On jim však řekl: ²⁴ “Snažte se vejít těsnou branou, neboť vám říkám, [že] mnozí se budou pokoušet vejít, ale nebudou moci. ²⁵ Když hospodář vstane a zavře dveře, tehdy začnete stát venku, tlouci na dveře a říkat: ‘Pane, Pane, otevři nám,’ a [on] vám odpoví: ‘Neznám vás, [nevím,] odkud jste.’ ²⁶ Tehdy začnete říkat: ‘Jedli jsme a pili před tebou a učil jsi na našich ulicích!’ ²⁷ A [on] řekne: ‘Říkám vám, [že] vás neznám a [nevím,] odkud jste. Odejděte ode mne, všichni, kdo konáte nepravost!’ ²⁸ Bude tam pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba a všechny proroky v Božím království, ale [sami] sebe vyhnané ven. ²⁹ A přijdou od východu i [od] západu a od severu i [od] jihu a budou stolovat v Božím království. ³⁰ A hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.” ³¹ V ten den přistoupili někteří farizeové a říkali mu: “Odejdi a běž odsud, protože Herodes tě chce zabít.” ³² Řekl jim tedy: “Jděte a řekněte té lišce: Hle, vymítám démony a uzdravuji dnes i zítra a třetího [dne] dokonám. ³³ Dnes, zítra i pozítří však musím být na cestě; protože není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.” ³⁴ “Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posíláni! Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice [shromažďuje] svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste. ³⁵ Hle, váš dům se vám zanechává pustý. Ale říkám vám jistě, že mě už neuvidíte, dokud nepřijde [čas], kdy řeknete: ‘Požehnaný, který přichází v Pánově jménu!’”

Chapter 14

¹ Stalo se pak, [že] v sobotu vešel do domu jednoho [z] předních farizeů, aby jedl chléb, a oni ho sledovali. ² A náhle byl před ním nějaký vodnatelný člověk. ³ Ježíš tedy těm učeným v Zákoně a farizeům odpověděl: “Smí se v sobotu uzdravovat?” ⁴ Ale oni mlčeli. A tak ho vzal, uzdravil a propustil. ⁵ Potom jim odpověděl: “Kdo z vás v sobotní den ihned nevytáhne [svého] osla nebo vola, když mu spadne do studny?” ⁶ A nemohli mu na to odpovědět. ⁷ Když pak pozoroval, jak si vybírají přední místa, pověděl pozvaným podobenství. Řekl jim: ⁸ “Kdybys byl někým pozván na svatbu, nesedej si na přední místo, aby [tam] snad nebyl pozván [někdo] váženější než ty. ⁹ Ten, který pozval tebe i jeho, by pak přišel a řekl ti: ‘Uvolni mu místo.’ A tehdy bys s hanbou zaujal poslední místo. ¹⁰ Když jsi tedy pozván, jdi a posaď se na posledním místě, aby ten, který tě pozval, přišel a řekl ti: ‘Příteli, pojď výš.’ Tehdy budeš mít před svými spoluhodovníky chválu. ¹¹ Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.” ¹² Tehdy řekl také tomu, který ho pozval: “Když pořádáš oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani své příbuzné ani bohaté sousedy, aby snad zase oni nepozvali tebe a měl bys odplatu. ¹³ Ale když pořádáš hostinu, zvi chudé, chromé, zmrzačené a slepé ¹⁴ a budeš požehnaný. Nemají totiž, [čím] by ti odplatili, ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.” ¹⁵ Když to uslyšel jeden ze spoluhodovníků, řekl mu: “Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v Božím království.” ¹⁶ On mu však řekl: “Jeden člověk vystrojil velikou večeři a pozval mnoho [hostů]. ¹⁷ V čas večeře pak poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: ‘Pojďte, neboť všechno už je připraveno.’ ¹⁸ Všichni se ale jednomyslně začali vymlouvat. První mu řekl: ‘Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, omluv mne.’ ¹⁹ Druhý řekl: ‘Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mne.’ ²⁰ A jiný řekl: ‘Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.’ ²¹ Když se pak ten služebník vrátil, oznámil ty věci svému pánu. Tehdy se hospodář rozhněval a řekl svému služebníku: ‘Vyjdi rychle do ulic a uliček města a přiveď sem chudé, chromé, zmrzačené a slepé.’ ²² A služebník řekl: ‘Pane, stalo se, jak jsi přikázal, a ještě je místo.’ ²³ Pán tedy řekl služebníku: ‘Vyjdi na cesty a [mezi] ploty a přinuť [lidi] přijít, ať se můj dům naplní. ²⁴ Říkám vám totiž, že nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mou večeři.’” ²⁵ Šly s ním veliké zástupy a [on] se obrátil a řekl jim: ²⁶ “Jde-li někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce i matku i ženu i děti i bratry i sestry a dokonce i svou vlastní duši, nemůže být mým učedníkem. ²⁷ A kdokoli nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. ²⁸ Neboť kdo z vás, když chce postavit věž, si nejdříve nesedne a nespočítá náklad, má-li [na] to, aby [ji] dokončil? ²⁹ Aby snad, když by položil základ a nemohl [stavbu] dokončit, nezačali se mu posmívat všichni, kteří by [to] viděli, ³⁰ se slovy: ‘Tento člověk začal stavět a nemohl [to] dokončit.’ ³¹ Anebo - který král si cestou do boje proti jinému králi nejdříve nesedne, [aby] se poradil, může-li se s deseti tisíci utkat s tím, který proti němu táhne s dvaceti tisíci? ³² Jinak totiž k němu pošle poselstvo, když bude ještě daleko, a bude se ptát na podmínky míru. ³³ Tak tedy žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem. ³⁴ Sůl [je] dobrá. Jestliže však sůl ztratí svou chuť, čím bude osolena? ³⁵ Nehodí se do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, ať slyší.”

Chapter 15

¹ Všichni celníci i hříšníci tedy přicházeli blíž k němu, aby ho slyšeli. ² Farizeové a zákoníci však reptali a říkali: “Tento přijímá hříšníky a jí s nimi!” ³ Pověděl jim tedy toto podobenství. Řekl: ⁴ “Kdo z vás, má-li sto ovcí a ztratil by jednu z nich, nezanechá těch devadesát devět na poušti a nejde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? ⁵ A když [ji] najde, s radostí [ji] vezme na ramena, ⁶ a až přijde domů, svolá přátele a sousedy a řekne jim: ‘Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ovci, která byla ztracená.’ ⁷ Říkám vám, že tak bude v nebi [větší] radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.” ⁸ “A která žena, když má deset mincí a jednu minci ztratí, nerozsvítí lampu, nevymetá dům a pečlivě nehledá, dokud [ji] nenajde? ⁹ A když [ji] najde, svolá přítelkyně a sousedky se slovy: ‘Radujte se se mnou, neboť jsem našla minci, kterou jsem ztratila.’ ¹⁰ Říkám vám, [že] tak je radost před Božími anděly nad jedním hříšníkem, který činí pokání.” ¹¹ Tehdy řekl: “Jeden člověk měl dva syny, ¹² z nichž mladší řekl otci: ‘Otče, dej mi díl majetku, který [mi] patří.’ A tak jim rozdělil [své] jmění. ¹³ Když pak ten mladší syn po nemnoha dnech všechno shromáždil, odešel do daleké země a tam svůj majetek promrhal prostopášným životem. ¹⁴ Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzí. ¹⁵ Šel tedy a přichytil se jednoho občana té země a [ten] ho poslal na svá pole, aby pásl vepře. ¹⁶ Tehdy toužil nasytit své břicho lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu nedával [ani to]. ¹⁷ Když však přišel k sobě, řekl: ‘Kolik nádeníků mého otce má hojnost chleba, a já umírám hlady! ¹⁸ Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou! ¹⁹ Nejsem už hoden být nazýván tvým synem. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.’ ²⁰ A tak vstal a šel ke svému otci. A když byl ještě velmi daleko, jeho otec ho spatřil a pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a políbil ho. ²¹ Ale syn mu řekl: ‘Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou a nejsem už hoden být nazýván tvým synem.’ ²² Otec však řekl svým služebníkům: ‘Přineste to první roucho a oblečte ho a dejte mu prsten na ruku a obuv na nohy. ²³ A přiveďte to tučné tele a zabijte [ho]. Jezme a veselme se, ²⁴ neboť tento můj syn byl mrtev, a ožil; byl ztracen, a je nalezen.’ A začali se veselit. ²⁵ Jeho starší syn však byl na poli, a když přicházel a přiblížil se k domu, uslyšel hudbu a tanec. ²⁶ Zavolal tedy jednoho ze služebníků a ptal se, co to má být. ²⁷ A ten mu řekl: ‘Tvůj bratr přišel a tvůj otec zabil tučné tele, že ho dostal zpět zdravého.’ ²⁸ Ale [on] se rozhněval a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec tedy vyšel a prosil ho. ²⁹ On však otci odpověděl: ‘Pohleď, tolik let ti sloužím a nikdy jsem nepřestoupil [jediný] tvůj příkaz, ale nikdy jsi mi nedal [ani] kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. ³⁰ Ale když přišel tento tvůj syn, který prožral tvé jmění s nevěstkami, zabil jsi mu tučné tele!’ ³¹ A on mu řekl: ‘Synu, ty jsi vždycky se mnou a všechny mé věci jsou tvé. ³² Ale veselit se a radovat bylo potřeba, neboť tento tvůj bratr byl mrtev a ožil; byl ztracen a je nalezen.’”

Chapter 16

¹ Svým učedníkům pak řekl: “Byl jeden bohatý člověk, který měl správce; a ten byl před ním obviněn, že mrhá jeho majetkem. ² Zavolal ho tedy a řekl mu: ‘Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství, neboť už nemůžeš být správcem.’ ³ Správce si tedy řekl: ‘Co budu dělat, když mi můj pán bere správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím. ⁴ Vím, co udělám - aby mě [lidé], až budu zbaven správcovství, přijali do svých domů!’ ⁵ Zavolal tedy každého jednotlivého dlužníka svého pána a prvnímu řekl: ‘Kolik dlužíš mému pánu?’ ⁶ A on řekl: ‘Sto sudů oleje.’ Řekl mu tedy: ‘Vezmi svůj úpis, rychle si sedni a napiš padesát.’ ⁷ Potom řekl druhému: ‘A kolik dlužíš ty?’ A on řekl: ‘Sto měr pšenice.’ Řekl mu tedy: ‘Vezmi svůj úpis a napiš osmdesát.’ ⁸ A ten pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal rozumně. Synové tohoto světa jsou totiž ve svém pokolení rozumnější než synové světla. ⁹ A já vám říkám: Udělejte si přátele nepravým mamonem, aby vás, až skonáte, přijali do věčných příbytků. ¹⁰ Kdo [je] věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém. A kdo [je] nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i ve velkém. ¹¹ Když jste tedy nebyli věrní v nepoctivém mamonu, kdo vám svěří pravé [bohatství]? ¹² A když jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá to, co [je] vaše? ¹³ Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se [toho] jednoho bude držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.” ¹⁴ Ale to všechno slyšeli i farizeové, kteří byli milovníci peněz, a vysmívali se mu. ¹⁵ Řekl jim tedy: “Vy ze sebe před lidmi děláte spravedlivé, ale Bůh zná vaše srdce. Neboť co [je] u lidí vznešené, je v Božích očích ohavnost. ¹⁶ Zákon a Proroci až do Jana; od té doby se káže Boží království a každý se do něj násilně tlačí. ¹⁷ Snadněji však pomine nebe i země, než aby padla jediná čárka ze Zákona. ¹⁸ Každý, kdo propustí svou manželku a bere si jinou, cizoloží, a kdo si bere tu, kterou muž propustil, cizoloží.” ¹⁹ “Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do purpuru a kmentu a každého dne se skvěle veselil. ²⁰ A byl jeden žebrák, jménem Lazar, který ležel u jeho vrat plný vředů ²¹ a toužil být nasycen drobty, které padaly ze stolu toho boháče. Dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy. ²² Stalo se pak, že ten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. A boháč zemřel také a byl pohřben. ²³ Potom v pekle pozvedl své oči, když byl v mukách, a spatřil zdálky Abrahama a Lazara v jeho náručí. ²⁴ Tehdy ten [boháč] zvolal: ‘Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať smočí konec svého prstu ve vodě a ochladí můj jazyk, protože trpím v tomto plameni!’ ²⁵ Abraham však řekl: ‘Synu, vzpomeň si, že ty sis ve svém životě vzal své dobré a podobně Lazar zlé. On je tedy teď potěšován, ale ty jsi trápen. ²⁶ A kromě toho všeho je mezi námi a vámi ustanovena veliká propast, aby ti, kdo chtějí překročit odsud k vám nebo se dostat odtamtud k nám, nemohli.’ ²⁷ A [on] řekl: ‘Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce, ²⁸ neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk!’ ²⁹ Abraham mu řekl: ‘Mají Mojžíše a Proroky. Ať poslechnou je.’ ³⁰ A on řekl: ‘Ne, otče Abrahame; ale kdyby k nim šel někdo z mrtvých, budou činit pokání.’ ³¹ On mu ale řekl: ‘Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.’”

Chapter 17

¹ Tehdy řekl učedníkům: “Není možné, aby pohoršení nepřišla, ale běda [tomu], skrze koho přicházejí. ² Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých. ³ Dávejte na sebe pozor. Kdyby však proti tobě zhřešil tvůj bratr, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. ⁴ A kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát za den by se k tobě obrátil se slovy: ‘Je mi to líto,’ odpustíš mu.” ⁵ Tehdy řekli apoštolové Pánu: “Přidej nám víry.” ⁶ Ale Pán řekl: “Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko, řekli byste této moruši: ‘Vykořeň se a přesaď se do moře!’ a poslechla by vás.” ⁷ “A kdo z vás, kdo má služebníka, který oře nebo pase, řekne mu, hned když se vrátí z pole: ‘Pojď a posaď se za stůl’? ⁸ Neřekne mu snad spíše: ‘Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji, a potom budeš jíst a pít ty’? ⁹ Děkuje snad tomu služebníku, že udělal to, co mu bylo nařízeno? Nezdá se mi. ¹⁰ Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: ‘Jsme neužiteční služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.’” ¹¹ Stalo se pak, že cestou do Jeruzaléma procházel Samařím a Galilejí. ¹² A když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů. Ti zůstali stát opodál, ¹³ pozdvihli hlas a řekli: “Ježíši, mistře, smiluj se nad námi!” ¹⁴ A když [je] spatřil, řekl jim: “Jděte a ukažte se kněžím.” A když šli, stalo se, [že] byli očištěni. ¹⁵ Když pak jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě oslavoval Boha. ¹⁶ Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samaritán. ¹⁷ Ježíš pak odpověděl: “Nebylo jich očištěno deset? Kde [je] tedy těch devět? ¹⁸ Nenašel se [z nich nikdo], aby se vrátil a dal Bohu slávu, jedině tento cizinec?” ¹⁹ A řekl mu: “Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila.” ²⁰ Když se ho pak farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim a řekl: “Boží království nepřijde viditelně. ²¹ Neřeknou: ‘Hle, [je] zde’ anebo ‘Hle, [je] tam.’ Pohleďte přece, Boží království je mezi vámi.” ²² Učedníkům pak řekl: “Přijdou dny, kdy zatoužíte uvidět jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte. ²³ Tehdy vám řeknou: ‘Hle, [je] zde’ anebo ‘Hle, [je] tam.’ Neodcházejte ani [je] nenásledujte, ²⁴ neboť jako blesk, který se zablýskne z jedné [krajiny] pod nebem, září až do druhé [krajiny] pod nebem, tak bude i Syn člověka ve svém dni. ²⁵ Nejdříve ale musí mnoho vytrpět a být tímto pokolením zavržen. ²⁶ A jak bylo za dnů Noéma, tak bude i za dnů Syna člověka: ²⁷ Jedli, pili, ženili se a vdávaly se až do toho dne, kdy Noé vešel do archy; a přišla potopa a všechny zahubila. ²⁸ Také podobně, jako bylo za dnů Lota: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli, stavěli; ²⁹ ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechny zahubil. ³⁰ Právě tak bude v ten den, kdy se zjeví Syn člověka. ³¹ Kdo bude v ten den na střeše a jeho věci v domě, ať nesestupuje, aby je pobral, a podobně, kdo na poli, ať se nevrací zpět. ³² Pamatujte na Lotovu ženu. ³³ Kdokoli by si chtěl zachránit duši, [ten] ji ztratí, a kdokoli by ji ztratil, [ten] ji obživí. ³⁴ Říkám vám: v tu noc budou dva na jednom loži; jeden bude vzat a druhý zanechán. ³⁵ Dvě budou spolu mlít; jedna bude vzata a druhá zanechána. ³⁶ Dva budou na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán.” ³⁷ Odpověděli mu: “Kde, Pane?” Ale on jim řekl: “Kde [bude] tělo, tam se shromáždí orli.”

Chapter 18

¹ Vyprávěl jim také podobenství, jak [je] potřeba stále se modlit a nepolevovat. ² Řekl: “V jednom městě byl jeden soudce, který se nebál Boha a člověka si nevážil. ³ A v tom městě byla vdova. [Ta] k němu chodila a říkala: ‘Zjednej mi právo proti mému odpůrci.’ ⁴ [On] ale dlouho nechtěl. Potom si však řekl: ‘Nebojím se sice Boha, a člověka si nevážím, ⁵ ale proto, že mi tato vdova nedává pokoj, zjednám jí právo, aby [snad] nakonec nepřišla a neztloukla mě.’” ⁶ Pán tedy řekl: “Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! ⁷ A Bůh snad nezjedná právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí? A bude jim otálet [pomoci]? ⁸ Říkám vám, že jim zjedná právo rychle. Ale až Syn člověka přijde, nalezne na zemi víru?” ⁹ Některým, kteří spoléhali na sebe, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, pak řekl i toto podobenství: ¹⁰ “Dva lidé vstupovali do chrámu, aby se modlili; jeden [byl] farizeus a druhý celník. ¹¹ Farizeus se postavil a takto se sám pro sebe modlil: ‘Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, rváči, nespravedliví, cizoložníci, nebo i jako tento celník. ¹² Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všeho, co vlastním…’ ¹³ Celník však stál opodál a nechtěl ani oči k nebi pozvednout, ale bil se do prsou se slovy: ‘Bože, buď milostivý ke mně hříšnému!’ ¹⁴ Říkám vám, [že] tento [muž] odešel do svého domu ospravedlněn spíše než tamten. Každý, kdo se povyšuje, totiž bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.” ¹⁵ Přinášeli tedy k němu i novorozence, aby se jich dotýkal. Když [to] však uviděli učedníci, přísně je napomínali. ¹⁶ Ježíš je ale zavolal a řekl: “Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. ¹⁷ Amen, říkám vám, [že] kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něho nevejde.” ¹⁸ Tehdy se ho jeden přední [muž] zeptal: “Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?” ¹⁹ Ale Ježíš mu řekl: “Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jediný - Bůh. ²⁰ Přikázání znáš: abys nezcizoložil, nezabil, neukradl, nevydal falešné svědectví; cti svého otce i svou matku.” ²¹ A on řekl: “To všechno jsem dodržoval odmalička.” ²² Když to pak Ježíš uslyšel, řekl mu: “Chybí ti ještě jedno. Všechno, co máš, prodej a rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi. A pojď, následuj mne.” ²³ Ale on, když to uslyšel, velice se zarmoutil. Byl totiž nesmírně bohatý. ²⁴ Když tedy Ježíš uviděl, jak se velice zarmoutil, řekl: “Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství! ²⁵ Je totiž snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do Božího království.” ²⁶ A ti, kdo [to] slyšeli, řekli: “Kdo tedy může být spasen?” ²⁷ On však řekl: “Co [je] u lidí nemožné, je možné u Boha.” ²⁸ Petr tedy řekl: “Pohleď, my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.” ²⁹ A on jim řekl: “Amen, říkám vám, [že] není nikdo, kdo opustil dům nebo rodiče nebo bratry nebo ženu nebo děti kvůli Božímu království, ³⁰ aby nepřijal v tomto čase mnohem více a v nadcházejícím věku věčný život.” ³¹ Tehdy vzal k sobě těch dvanáct a řekl jim: “Hle, jdeme vzhůru do Jeruzaléma a [tam] se Synu člověka naplní všechno, co je napsáno skrze proroky. ³² Neboť bude vydán pohanům a bude zesměšněn, pohaněn a popliván. ³³ Zbičují ho a zabijí, ale třetího dne vstane [z mrtvých].” ³⁴ Oni však nic z toho nepochopili. To slovo bylo před nimi skryto a nerozuměli, co bylo řečeno. ³⁵ Když se pak blížil k Jerichu, stalo se, [že] jeden slepec seděl u cesty a žebral. ³⁶ Když uslyšel procházející zástup, ptal se, co se to děje. ³⁷ Oznámili mu tedy, že tudy jde Ježíš Nazaretský. ³⁸ A [on] zvolal: “Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!” ³⁹ Ti, kdo šli před [Ježíšem], ho tedy napomínali, ať mlčí, ale on křičel ještě více: “Synu Davidův, smiluj se nade mnou!” ⁴⁰ Ježíš se tedy zastavil a přikázal, ať ho k němu přivedou. A když se přiblížil, zeptal se ho: ⁴¹ “Co chceš, abych pro tebe udělal?” On tedy řekl: “Pane, ať vidím!” ⁴² Tehdy mu Ježíš řekl: “Prohlédni. Tvá víra tě uzdravila.” ⁴³ A on ihned prohlédl a šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, když [to] uviděl, vzdal chválu Bohu.

Chapter 19

¹ Potom vešel do Jericha a procházel [jím]. ² A hle, [byl tam] muž jménem Zacheus. Ten byl vrchním celníkem a byl bohatý ³ a toužil uvidět, kdo je Ježíš, ale nemohl kvůli zástupu, protože byl malé postavy. ⁴ A [tak] běžel napřed a vylezl na planý fíkovník, aby ho uviděl, neboť tudy měl procházet. ⁵ Když pak Ježíš přišel k tomu místu, vzhlédl, spatřil ho a řekl mu: “Zachee, pospěš si a pojď dolů, neboť dnes musím zůstat ve tvém domě.” ⁶ A [tak] rychle slezl a radostně ho přijal. ⁷ A všichni, kdo [to] viděli, reptali a říkali: “Vešel jako host k hříšníkovi!” ⁸ Zacheus se pak postavil a řekl Pánu: “Pohleď, polovinu svého majetku dávám chudým, Pane, a jestliže jsem někoho v něčem podvedl, vracím [to] čtyřnásobně.” ⁹ Tehdy mu Ježíš řekl: “Dnes do tohoto domu přišlo spasení, protože i on je syn Abrahamův. ¹⁰ Syn člověka přece přišel, aby hledal a spasil to, co zahynulo.” ¹¹ A když to poslouchali, řekl [jim] další podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni si mysleli, že Boží království se má zjevit hned. ¹² Řekl tedy: “Jeden urozený člověk odešel do daleké země, aby se ujal království a [zase] se vrátil. ¹³ [Předtím] ale zavolal svých deset služebníků, dal jim deset hřiven a řekl jim: ‘Podnikejte, dokud nepřijdu.’ ¹⁴ Jeho poddaní ho ale nenáviděli a poslali za ním poselstvo se slovy: ‘Nechceme, aby tento nad námi kraloval!’ ¹⁵ Když se pak ujal království, vrátil se; a stalo se, [že] si nechal zavolat ty služebníky, kterým dal peníze, aby zjistil, kolik kdo vydělal. ¹⁶ Přišel tedy první a řekl: ‘Pane, tvá hřivna vynesla deset hřiven.’ ¹⁷ On mu odpověděl: ‘Výborně, [můj] dobrý služebníku. Protože jsi byl věrný v nejmenším, měj moc nad deseti městy.’ ¹⁸ Potom přišel druhý a řekl: ‘Pane, tvá hřivna vydělala pět hřiven.’ ¹⁹ A tomu řekl: ‘Také ty buď nad pěti městy.’ ²⁰ Potom přišel jiný a řekl: ‘Pohleď, Pane, tvá hřivna, kteroujsem měl uloženou v šátku. ²¹ Bál jsem se tě totiž, neboť jsi přísný člověk. Vybíráš, co jsi neuložil, a sklízíš, co jsi nezasel.’ ²² A tomu řekl: ‘Soudím tě z tvých [vlastních] úst, zlý služebníku. Věděl jsi, že jsem přísný člověk, [že] vybírám, co jsem neuložil, a sklízím, co jsem nezasel. ²³ Proč jsi tedy nedal mé peníze na stůl [směnárníkům], abych si je, až přijdu, vybral [i] s úroky?’ ²⁴ Tehdy řekl těm, kdo tam stáli: ‘Vezměte mu tu hřivnu a dejte [ji] tomu, který má deset hřiven.’ ²⁵ A oni mu řekli: ‘Pane, má deset hřiven.’ ²⁶ ‘Říkám vám totiž, že každému, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. ²⁷ Ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych nad nimi kraloval, pak přiveďte sem a pobijte přede mnou.’” ²⁸ A když to pověděl, šel napřed cestou vzhůru k Jeruzalému. ²⁹ Když se pak přiblížil k Betfagé a k Betanii u hory zvané Olivetská, stalo se, [že] poslal dva ze svých učedníků ³⁰ se slovy: “Jděte do té vesnice naproti [vám]. Až do ní budete vcházet, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdo z lidí neseděl. Odvažte ho a přiveďte. ³¹ A kdyby se vás někdo ptal, proč [ho] odvazujete, odpovíte mu takto: ‘Pán ho potřebuje.’” ³² Když tedy ti, kteří byli posláni, odešli, našli [vše] tak, jak jim řekl. ³³ Když pak to oslátko odvazovali, řekli jim jeho páni: “Proč odvazujete to oslátko?” ³⁴ Oni tedy řekli: “Pán ho potřebuje” ³⁵ A přivedli ho k Ježíši. Přehodili přes oslátko své pláště a Ježíše posadili na [ně]. ³⁶ A jak jel, prostírali své pláště na cestu. ³⁷ Když se pak už blížil k tomu místu, kde se schází z Olivetské hory, začalo celé množství učedníků hlasitě a radostně chválit Boha za všechny zázraky, které spatřili. ³⁸ Říkali: “Požehnaný král, který přichází v Pánově jménu! Pokoj na nebi a sláva na výsostech!” ³⁹ Někteří z farizeů ze zástupu mu tedy řekli: “Mistře, napomeň své učedníky!” ⁴⁰ On jim však odpověděl: “Říkám vám, kdyby tito měli mlčet, křičelo by kamení!” ⁴¹ Když se pak přiblížil a spatřil město, rozplakal se nad ním. ⁴² Řekl: “["] kdybys i ty poznalo aspoň v tento svůj den, co [by] ti [přineslo] pokoj! Teď je [to ale] před tvýma očima skryto. ⁴³ Přijdou na tebe dny, [kdy] tě tví nepřátelé obklíčí valem a oblehnou tě. Sevřou tě ze všech stran ⁴⁴ a srovnají tě se zemí, i tvé syny v tobě; a nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas svého navštívení.” ⁴⁵ Když potom vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo v něm prodávali a kupovali ⁴⁶ a říkal jim: “Je napsáno: ‘Můj dům je domem modlitby,’ ale vy jste z něj udělali ‘doupě lupičů’!” ⁴⁷ A každý den učil v chrámu. Velekněží, zákoníci a přední [muži] z lidu pak hledali, jak ho zahubit, ⁴⁸ ale nenacházeli [nic], co by mohli udělat. Všechen lid mu totiž visel [na rtech a] naslouchal.

Chapter 20

¹ Jednoho z těch dnů, když učil lid v chrámu a kázal evangelium, se pak stalo, že přišli velekněží a zákoníci se staršími ² a řekli mu: “Pověz nám, jakou mocí děláš tyto věci? A kdo ti tu moc dal?” ³ On jim však odpověděl: “Já se vás také zeptám na jednu věc. Povězte mi: ⁴ Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí?” ⁵ Rozvažovali tedy [o tom] mezi sebou a říkali: “Kdybychom řekli, [že] z nebe, řekne [nám]: ‘Proč jste mu tedy neuvěřili?’ ⁶ Ale když řekneme, [že] z lidí, všechen lid nás ukamenuje, protože jsou přesvědčeni, že Jan je prorok.” ⁷ A [tak] odpověděli, že nevědí, odkud [byl]. ⁸ A Ježíš jim řekl: “Ani já vám [tedy] neřeknu, jakou mocí dělám tyto věci.” ⁹ Tehdy začal lidu vyprávět toto podobenství: “Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. ¹⁰ V příslušný čas pak poslal k těm vinařům služebníka, aby mu dali [díl] z úrody vinice. Ti vinaři ho však zbili a poslali pryč s prázdnou. ¹¹ Poslal tedy ještě jiného služebníka. Ale oni zbili a zohavili i toho a poslali [ho] pryč s prázdnou. ¹² Poslal tedy třetího, ale oni i toho zranili a vyhnali ven. ¹³ Tehdy pán té vinice řekl: ‘Co udělám? Pošlu svého milovaného syna. Snad když uvidí jeho, budou [ho] mít ve vážnosti.’ ¹⁴ Když ho ale vinaři uviděli, domlouvali se mezi sebou a říkali: ‘Tohle je dědic. Pojďme, zabijme ho, aby to dědictví bylo naše.’ ¹⁵ Pak ho vyhodili z vinice ven a zabili. Co jim tedy udělá pán té vinice? ¹⁶ Přijde a zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.” A když [to] uslyšeli, řekli: “To snad ne!” ¹⁷ On na ně ale pohlédl a řekl: “Co tedy znamená to, co je napsáno: ‘Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal hlavním [kamenem] klenby’? ¹⁸ Každý, kdo padne na ten kámen, bude roztříštěn, a na koho by padl, toho rozdrtí na prach.” ¹⁹ Velekněží a zákoníci se ho v tu chvíli chtěli zmocnit, ale zalekli se lidu. Poznali totiž, že to podobenství řekl o nich. ²⁰ Sledovali [ho] tedy a poslali špehy, kteří se vydávali za spravedlivé, aby ho chytili za slovo a potom vydali vrchnosti a moci vladaře. ²¹ A [ti] se ho zeptali: “Mistře, víme, že správně mluvíš i učíš a nikomu nestraníš, ale pravdivě učíš Boží cestě. ²² Je správné, abychom dávali císaři daň, nebo ne?” ²³ [Ježíš] ale poznal jejich chytráctví a řekl jim: “Proč mě pokoušíte? ²⁴ Ukažte mi denár. Čí má obraz a nápis?” Odpověděli: “Císařův.” ²⁵ A on jim řekl: “Dejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.” ²⁶ A [tak] ho nemohli před lidmi chytit za slovo a v údivu nad jeho odpovědí zmlkli. ²⁷ Tehdy [k němu] přišli někteří ze saduceů (kteří popírají, že je vzkříšení) a zeptali se ho: ²⁸ “Mistře, Mojžíš nám napsal: ‘Kdyby zemřel něčí bratr, který měl manželku, a zemřel by bezdětný, ať si tu ženu vezme jeho bratr a vzbudí svému bratru potomka.’ ²⁹ Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. ³⁰ A [tak] si tu ženu vzal druhý a [i] ten zemřel bezdětný. ³¹ Potom si ji vzal třetí a stejně tak i [všech] sedm; nezanechali děti a zemřeli. ³² Poslední ze všech pak zemřela i ta žena. ³³ Kterého z nich tedy bude manželkou při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku [všech] sedm!” ³⁴ Ježíš jim však odpověděl: “Synové tohoto věku se žení a vdávají. ³⁵ Ale ti, kteří jsou hodni dosáhnout onoho věku a vzkříšení z mrtvých, se nebudou ženit ani vdávat. ³⁶ Nebudou už totiž ani moci zemřít, neboť jsou rovni andělům. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení. ³⁷ A že mrtví vstávají, ukázal i Mojžíš u toho keře, když Pána nazývá Bohem Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba. ³⁸ Bůh není [Bohem] mrtvých, ale živých, neboť jemu jsou živi všichni.” ³⁹ Někteří ze zákoníků tedy odpověděli: “Mistře, [to] jsi řekl dobře.” ⁴⁰ A už se ho neodvažovali na nic ptát. ⁴¹ Potom jim řekl: “Jak mohou říkat, že Kristus je Davidův syn? ⁴² Sám David říká v knize Žalmů: ‘Pán řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, ⁴³ dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.’ ⁴⁴ David ho tedy nazývá Pánem. Jak [to] potom může být jeho syn?” ⁴⁵ A když všechen lid naslouchal, řekl svým učedníkům: ⁴⁶ “Varujte se zákoníků, kteří se chtějí procházet ve [slavnostních] pláštích a mají rádi zdravení na tržištích a přední sedadla ve shromážděních a čestná místa při večeřích, ⁴⁷ kteří vyjídají domy vdov a předstírají dlouhé modlitby. Ti dostanou těžší rozsudek.”

Chapter 21

¹ A když vzhlédl, spatřil bohaté, jak házejí své dary do pokladnice. ² Tehdy spatřil také jednu chudou vdovu, jak tam hází dva haléřky, ³ a řekl: “Vpravdě vám říkám, že tato chudá vdova dala ze všech nejvíce. ⁴ Všichni totiž dávali dary Bohu ze svého nadbytku, ale tato [žena] dala ze svého nedostatku všechno živobytí, které měla.” ⁵ A když někteří říkali o chrámu, jak je ozdoben pěkným kamením a obětními dary, řekl: ⁶ “Přijdou dny, kdy [z] toho, na co se díváte, nebude ponechán kámen na kameni: [všechno] bude zbořeno.” ⁷ Zeptali se ho tedy: “Mistře, kdy to bude? A jaké [bude] znamení [času], kdy se to má stát?” ⁸ On pak řekl: “Dejte pozor, abyste nebyli svedeni. Mnozí totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: ‘Já jsem [Kristus]’ a ‘Čas se přiblížil.’ Nechoďte tedy za nimi. ⁹ Kdybyste pak uslyšeli o válkách a nepokojích, neděste se; neboť se to musí nejdříve dít, ale konec nebude hned.” ¹⁰ Tehdy jim řekl: “Povstane národ proti národu a království proti království. ¹¹ Na [různých] místech budou veliká zemětřesení, hlady a mory a budou hrůzy a veliká znamení z nebe. ¹² Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou [vás] pronásledovat. Budou [vás] vydávat do shromáždění a vězení a kvůli mému jménu vás povedou před krále a vládce. ¹³ Ale [to] se vám obrátí ve svědectví. ¹⁴ Proto uložte ve svých srdcích, abyste si předem nerozmýšleli, jak máte odpovídat, ¹⁵ neboť já vám dám ústa i moudrost, proti které nebude moci mluvit ani obstát žádný [z] vašich protivníků. ¹⁶ Budete však zrazováni i od rodičů a bratrů, [od] příbuzných i přátel a [některé] z vás vydají na smrt. ¹⁷ A všichni vás budou kvůli mému jménu nenávidět, ¹⁸ ale ani vlas z vaší hlavy se rozhodně neztratí. ¹⁹ Svou vytrvalostí získejte své duše.” ²⁰ “Když však spatříte Jeruzalém obležený vojskem, tehdy vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení. ²¹ Tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utíkají do hor a ti uprostřed něj ať vyjdou a ti, kdo jsou na venkově, ať do něho nevcházejí. ²² Neboť to budou dny pomsty, aby se naplnilo všechno, co je napsáno. ²³ Ale běda [bude] v těch dnech těhotným a těm, které kojí, protože na zemi bude veliká tíseň a hněv [proti] tomuto lidu. ²⁴ A budou padat ostřím meče a jako zajatci budou odvedeni mezi všechny národy a po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se časy pohanů nenaplní.” ²⁵ “Tehdy budou znamení na slunci a [na] měsíci a [na] hvězdách a na zemi úzkost národů nevědoucích kam se podět před řvaním moře a vlnobitím. ²⁶ Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na svět, neboť nebeské mocnosti budou otřeseny. ²⁷ A tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblaku s mocí a velikou slávou. ²⁸ A až se toto začne dít, vzpřimte se a pozvedněte hlavy, protože se blíží vaše vykoupení.” ²⁹ Tehdy jim řekl podobenství: “Pohleďte na fíkovník i na všechny stromy. ³⁰ Když vidíte, jak už pučí, sami poznáváte, že léto už je blízko. ³¹ Tak i vy, až uvidíte, jak se dějí tyto věci, vězte, že Boží království je blízko. ³² Amen, říkám vám, že toto pokolení rozhodně nepomine, než se [toto] všechno stane. ³³ Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.” ³⁴ “Ale dávejte na sebe pozor, aby vaše srdce nebyla obtěžkána hodováním a opilstvím a staráním se o [tento] život a ten den by na vás přišel nečekaně. ³⁵ Neboť přijde jako past na všechny, kdo přebývají na povrchu celé země. ³⁶ Proto bděte a modlete se v každý čas, abyste byli hodni uniknout všemu tomu, co se má dít, a postavit se před Synem člověka.” ³⁷ A [tak] ve dne učíval v chrámu, ale v noci vycházel a zůstával na hoře zvané Olivetská. ³⁸ Za úsvitu pak k němu v chrámu přicházel všechen lid, aby ho poslouchal.

Chapter 22

¹ Blížil se tedy svátek nekvašených chlebů, zvaný Veliká noc. ² Velekněží a zákoníci tedy hledali [způsob], jak by ho zabili, neboť se báli lidu. ³ Tehdy vstoupil Satan do Jidáše příjmením Iškariotského, který byl z počtu těch dvanácti. ⁴ [Ten] odešel a smluvil se s velekněžími a s veliteli [chrámové stráže], jak by jim ho zradil. ⁵ Ti se zaradovali a domluvili se [s ním], že mu dají peníze. ⁶ Souhlasil tedy a začal hledat příležitost, aby jim ho zradil [někde] mimo zástup. ⁷ Tehdy přišel den nekvašených chlebů, ve kterém měl být zabit beránek. ⁸ Poslal tedy Petra a Jana se slovy: “Jděte a připravte nám Hod beránka, abychom pojedli.” ⁹ A oni mu řekli: “Kde chceš, ať [ho] připravíme?” ¹⁰ Řekl jim tedy: “Hleďte, až vejdete do města, potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, do kterého vejde, ¹¹ a řekněte hospodáři toho domu: ‘Mistr ti vzkazuje: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?’ ¹² On vám pak ukáže velikou horní místnost prostřenou [k jídlu]. Tam připravte [večeři]. ¹³ Když tedy odešli, našli [všechno] tak, jak jim řekl, a připravili beránka. ¹⁴ A když přišla ta chvíle, posadil se za stůl a dvanáct apoštolů s ním. ¹⁵ Tehdy jim řekl: “Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu trpět; ¹⁶ neboť vám říkám, že už ho nebudu jíst, dokud nedojde naplnění v Božím království.” ¹⁷ A když vzal kalich, vzdal díky a řekl: “Vezměte jej a rozdělte mezi sebou; ¹⁸ neboť vám říkám, že už nebudu pít z plodu vinného kmene, dokud nepřijde Boží království.” ¹⁹ A když vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim [ho] se slovy: “To je mé tělo, které se dává za vás. To dělejte na mou památku.” ²⁰ Tak [vzal] i kalich, když bylo po večeři, a řekl: “Tento kalich [je] ta nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás. ²¹ Ale pohleďte, ruka mého zrádce [je] se mnou na stole. ²² Syn člověka jde vskutku tak, jak je určeno, ale běda člověku, jímž je zrazován.” ²³ A oni se začali mezi sebou dohadovat, kdo z nich že je ten, který se to chystá udělat. ²⁴ Tehdy také mezi nimi nastal spor, kdo z nich se zdá být největší. ²⁵ On jim však řekl: “Králové národů nad nimi panují a ti, kdo nad nimi užívají moci, jsou nazýváni dobrodinci. ²⁶ Ale vy [to] tak nedělejte. Naopak, kdo [je] mezi vámi největší, ať je jako nejmenší, a kdo [je] vůdce, jako ten, který slouží. ²⁷ Neboť kdo [je] větší - ten, který sedí, nebo ten, který slouží? Zdali ne ten, který sedí? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží. ²⁸ Vy jste se mnou zůstali v mých zkouškách ²⁹ a já vám odkazuji království, jako [ho] můj Otec odkázal mně, ³⁰ abyste jedli a pili za mým stolem v mém království a seděli na trůnech a soudili dvanáct pokolení Izraele.” ³¹ Tehdy Pán řekl: “Šimone, Šimone, hle, Satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. ³² Já jsem ale za tebe prosil, aby tvá víra nepřestala. A ty, až se jednou obrátíš, posiluj své bratry.” ³³ A on mu řekl: “Pane, s tebou jsem připraven jít i do vězení, i na smrt!” ³⁴ On však odpověděl: “Říkám ti, Petře, dnes se kohout neozve, dokud třikrát nezapřeš, že mě znáš.” ³⁵ Tehdy jim řekl: “Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a [bez] obuvi, měli jste snad v něčem nedostatek?” A oni řekli: “V ničem.” ³⁶ Řekl jim tedy: “Ale teď, kdo má měšec, ať si [ho] vezme, podobně i mošnu; a kdo nemá, ať prodá svůj plášť a koupí si meč. ³⁷ Říkám vám totiž, že se na mně musí splnit ještě toto Písmo: ‘Byl započten mezi zločince.’ Neboť to, co je napsáno o mně, se naplňuje.” ³⁸ Oni tedy řekli: “Pane, pohleď, zde [jsou] dva meče. “A on jim řekl: “[To] stačí.” ³⁹ Když pak vyšel [ven], šel podle [svého] zvyku na Olivetskou horu a šli za ním i jeho učedníci. ⁴⁰ A když přišel na místo, řekl jim: “Modlete se, abyste nevešli do pokušení.” ⁴¹ Sám se pak od nich vzdálil asi co by kamenem dohodil, poklekl na kolena a modlil se: ⁴² “Otče, pokud chceš, odejmi ode mne tento kalich; ať se však nestane má vůle, ale tvá!” ⁴³ Tehdy se mu ukázal anděl z nebe a posiloval ho. ⁴⁴ Modlil se tedy ve smrtelném zápase [ještě] horlivěji a jeho pot začal být jako krůpěje krve stékající na zem. ⁴⁵ Když potom vstal od modlitby a přišel k učedníkům, nalezl je spící zármutkem. ⁴⁶ Řekl jim: “Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.” ⁴⁷ A když ještě mluvil, hle, zástup a jeden ze dvanácti, jménem Jidáš, šel před nimi a přiblížil se k Ježíši, aby ho políbil. ⁴⁸ Ježíš mu však řekl: “Jidáši, polibkem zrazuješ Syna člověka?” ⁴⁹ Když tedy ti okolo něj uviděli, k čemu se schyluje, řekli mu: “Pane, máme se bít mečem?” ⁵⁰ Jeden z nich zasáhl otroka nejvyššího kněze a usekl mu pravé ucho. ⁵¹ Ježíš však odpověděl: “Nechte už toho!” A dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. ⁵² Tehdy Ježíš řekl těm velekněžím a velitelům chrámové [stráže] a starším, kteří na něj přišli: “Vypravili jste se jako na zločince, s meči a holemi? ⁵³ Každý den jsem s vámi býval v chrámu a nevztáhli jste na mě ruce. Ale toto je vaše hodina a vláda temnoty.” ⁵⁴ A když ho zajali, vedli [ho a] přivedli do domu nejvyššího kněze. Petr [ho] ale zpovzdálí následoval, ⁵⁵ a když uprostřed dvora zapálilioheň a společně se posadili, seděl Petr mezi nimi. ⁵⁶ Jedna služebná si ho všimla, jak sedí u ohně, upřeně se na něj podívala a řekla: “Tenhle byl také s ním.” ⁵⁷ Ale on ho zapřel. Řekl: “Ženo, [já] ho neznám!” ⁵⁸ A když si ho po malé chvíli všiml jiný, řekl: “Ty jsi také [jeden] z nich.” Petr však řekl: “Člověče, nejsem!” ⁵⁹ Když potom uplynula asi jedna hodina, začal někdo jiný tvrdit: “Opravdu, tenhle s ním byl také! Vždyť je také Galilejec!” ⁶⁰ Petr však řekl: “Člověče, nevím, o čem mluvíš!” A vtom, když ještě mluvil, zakokrhal kohout ⁶¹ a Pán se obrátil a pohlédl na Petra. Tehdy se Petr rozpomenul na Pánovo slovo, jak mu řekl: “Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš.” ⁶² A Petr vyšel ven a hořce se rozplakal. ⁶³ A ti muži, kteří hlídali Ježíše, se mu posmívali a tloukli [ho]. ⁶⁴ Zahalili ho a bili ho do tváře a ptali se ho: “Prorokuj! Kdo tě udeřil?” ⁶⁵ A mluvili proti němu mnoho jiného a rouhali se. ⁶⁶ Jakmile pak nastal den, sešli se starší lidu, velekněží i zákoníci a odvedli ho do své velerady ⁶⁷ se slovy: “Jestliže jsi Kristus, řekni nám [to]!” Ale on jim odpověděl: “Kdybych vám [to] řekl, stejně neuvěříte. ⁶⁸ A kdybych se vás zeptal, stejně mi neodpovíte ani [mě] nepropustíte. ⁶⁹ Od nynějška bude Syn člověka sedět po pravici Boží moci.” ⁷⁰ Tehdy všichni řekli: “Takže ty jsi Boží Syn?” Ale on jim odpověděl: “Vy [to] říkáte, protože já jsem.” ⁷¹ Řekli tedy: “Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme [to] sami slyšeli z jeho úst!”

Chapter 23

¹ Tehdy jich celé množství povstalo, odvedli ho k Pilátovi ² a začali ho obviňovat. Říkali: “Nalezli jsme tohoto [muže], jak rozvrací národ a brání dávat daně císaři a nazývá se Kristem králem. ³ Pilát se ho tedy zeptal: “Ty jsi ten židovský král?” Ale on mu odpověděl: “Ty [to] říkáš.” ⁴ Pilát tedy řekl velekněžím a zástupům: “Žádnou vinu na tomto člověku nenacházím.” ⁵ Ale oni [tím] více naléhali a říkali: “Bouří lid! Učí po celém Judsku počínaje od Galileje až sem!” ⁶ Když tedy Pilát uslyšel o Galileji, zeptal se, zda je ten člověk Galilejec. ⁷ A když se dozvěděl, že je z Herodova panství, poslal ho k Herodovi, který v těch dnech byl také v Jeruzalémě. ⁸ A když Herodes spatřil Ježíše, velice se zaradoval. Dávno ho totiž toužil vidět, protože o něm hodně slyšel, a doufal, že uvidí nějaký zázrak, který [Ježíš] udělá. ⁹ Vyptával se ho tedy mnohými slovy, ale on mu nic neodpověděl. ¹⁰ Stáli tam však velekněží a zákoníci a usilovně ho obviňovali. ¹¹ A tak jím Herodes se svými vojáky pohrdl, a když se [mu dost] naposmíval, oblékl ho do skvostného roucha a poslal ho zpět k Pilátovi. ¹² A toho dne se Pilát a Herodes spřátelili; předtím totiž byli spolu v nepřátelství. ¹³ Tehdy Pilát svolal velekněze a přední [muže] i lid ¹⁴ a řekl jim: “Přivedli jste mi tohoto člověka jako rozvraceče lidu; a hle, já jsem [ho] před vámi vyslechl a nenašel jsem na tom člověku žádnou vinu [v tom], z čeho ho obviňujete. ¹⁵ Dokonce ani Herodes [ne], neboť jsem vás poslal k němu. Pohleďte, nespáchal nic, za co by si zasloužil smrt! ¹⁶ Proto ho napomenu a propustím.” ¹⁷ (Ve svátek jim totiž musel propouštět jednoho [vězně].) ¹⁸ Ale všichni společně vykřikli: “Odstraň tohoto a propusť nám Barabáše!” ¹⁹ (Ten byl vsazen do vězení za nějakou vzpouru, která vznikla ve městě, a [za] vraždu.) ²⁰ Pilát [k nim] tedy znovu promluvil, protože chtěl propustit Ježíše. ²¹ Ale oni křičeli: “Ukřižuj, ukřižuj ho!” ²² On jim tedy řekl potřetí: “Ale co tento [muž] udělal zlého? Nenašel jsem na něm žádnou smrtelnou vinu. Proto ho napomenu a propustím!” ²³ Ale oni naléhali velikým křikem a dožadovali se, aby byl ukřižován. A jejich hlasy i [hlasy] velekněží sílily. ²⁴ Pilát tedy rozhodl, aby se stalo [podle] jejich žádosti, ²⁵ a propustil jim toho, který byl vsazen do vězení za vzpouru a vraždu, o něhož žádali, ale Ježíše vydal jejich vůli. ²⁶ A když ho odváděli, chytili nějakého Šimona Kyrénského, který šel z pole, a naložili mu kříž, aby [ho] nesl za Ježíšem. ²⁷ Šlo za ním veliké množství lidu i ženy, které nad ním plakaly a naříkaly. ²⁸ Ježíš se k nim obrátil a řekl: “Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale plačte nad sebou a nad svými dětmi. ²⁹ Neboť hle, přicházejí dny, kdy řeknou: ‘Blaze neplodným a lůnům, která nerodila, a prsům, které nekojily!’ ³⁰ Tehdy začnou říkat horám: ‘Padněte na nás!’ A kopcům: ‘Přikryjte nás!’ ³¹ Když se totiž toto děje zelenému stromu, co se stane se suchým?” ³² A k popravě s ním byli vedeni ještě dva jiní, zločinci. ³³ Když pak přišli na místo zvané Lebka, ukřižovali ho tam, i ty zločince - jednoho po pravici a druhého po levici. ³⁴ Tehdy Ježíš řekl: “Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!” A když si dělili jeho šaty, házeli [o ně] los. ³⁵ Lidé [tam] stáli a dívali se; a s nimi se [mu] vysmívali také přední [muži], kteří říkali: “Jiné spasil, [tak] ať spasí sám sebe, jestliže je to Kristus, ten Boží Vyvolený!” ³⁶ A vojáci se mu posmívali také. Přistupovali, nabízeli mu ocet ³⁷ a říkali: “Jestli jsi ten židovský král, zachraň sám sebe!” ³⁸ Byl nad ním také nápis, napsaný řeckými, latinskými a hebrejskými písmeny: “TOTO JE ŽIDOVSKÝ KRÁL.” ³⁹ A jeden z těch zločinců, kteří viseli [s ním], mu spílal a říkal: “Jestliže jsi Kristus, zachraň sám sebe i nás!” ⁴⁰ Ale ten druhý mu odpověděl a káral ho slovy: “Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi ve stejném odsouzení! ⁴¹ A my jistě [trpíme] spravedlivě, protože dostáváme, co si za své skutky zasloužíme, ale tenhle nic zlého neudělal.” ⁴² Tehdy řekl Ježíši: “Pane, vzpomeň si na mě, až přijdeš ve svém království.” ⁴³ Ježíš mu odpověděl: “Amen, říkám ti, dnes budeš se mnou v ráji.” ⁴⁴ A bylo okolo šesté hodiny. Tehdy nastala po celé zemi tma až do deváté hodiny. ⁴⁵ A slunce se zatmělo a chrámová opona se roztrhla uprostřed. ⁴⁶ Tehdy Ježíš hlasitě vykřikl: “Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha.” A když to řekl, vydechl [naposled]. ⁴⁷ Když tedy setník uviděl, co se stalo, vzdal slávu Bohu se slovy: “Tento člověk byl jistě spravedlivý!” ⁴⁸ A všechny zástupy, které se sešly k té podívané, se při pohledu na to, co se stalo, bily do prsou a vracely se zpět. ⁴⁹ Ale všichni jeho známí, i ženy, které ho doprovázely z Galileje, stáli opodál a viděli to. ⁵⁰ A hle, muž jménem Josef, člen rady (dobrý a spravedlivý muž, ⁵¹ který nesouhlasil s radou a jejím činem), z judského města Arimatie, jenž sám také očekával Boží království, ⁵² ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. ⁵³ Sňal je, zavinul do plátna a pochoval ho do vytesané hrobky, ve které ještě nebyl nikdo pochován. ⁵⁴ (A byl den připravování a začínala sobota.) ⁵⁵ Přidaly se také ženy, které s ním přišly z Galileje, a podívaly se na hrob a [na to,] jak bylo pochováno jeho tělo. ⁵⁶ Když se pak vrátily, připravily vonné [látky a] masti, ale v sobotu podle přikázání zachovaly klid.

Chapter 24

¹ Prvního [dne] týdne pak šly spolu s některými [jinými] brzy ráno k hrobu a nesly vonné [masti], které připravily. ² Nalezly však kámen odvalený od hrobu, ³ a když vešly [dovnitř], nenašly tělo Pána Ježíše. ⁴ A když nad tím byly bezradné, hle, stalo se, že se k nim postavili dva muži v zářícím rouchu. ⁵ Ale když se ulekly a sklonily tváře k zemi, řekli jim: “Proč hledáte živého mezi mrtvými? ⁶ Není tu, ale vstal! Vzpomeňte si, jak k vám mluvil, když byl ještě v Galileji. ⁷ Řekl: ‘Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován a třetího dne vstát [z mrtvých].’” ⁸ Tehdy si vzpomněly na jeho slova, ⁹ a když se vrátily od hrobu, oznámily to všechno těm jedenácti i všem ostatním. ¹⁰ A ty, které to řekly apoštolům, byly Marie Magdaléna a Johana a Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. ¹¹ Oni ale měli jejich slova za tlachání a nevěřili jim. ¹² Petr však vstal a běžel k hrobu, a když se naklonil [dovnitř], spatřil plátna, ležící sama. Odešel tedy a sám pro sebe se divil, co se stalo. ¹³ A hle, dva z nich šli toho dne do vesnice jménem Emauzy, která byla vzdálená šedesát honů od Jeruzaléma, ¹⁴ a hovořili spolu o tom všem, co se přihodilo. ¹⁵ A když [takto] hovořili a uvažovali, stalo se, že sám Ježíš se přiblížil a šel s nimi. ¹⁶ Ale jejich oči byly drženy, aby ho nepoznali. ¹⁷ Řekl jim tedy: “Co [je] to za věci, o kterých spolu cestou rozmlouváte a jste smutní?” ¹⁸ Jeden [z nich], jménem Kleofáš, mu odpověděl: “Ty [jsi] jediný cizinec v Jeruzalémě, že ses nedozvěděl o tom, co se tam v těchto dnech stalo?” ¹⁹ A [on] jim řekl: “O čem?” Řekli mu tedy: “O Ježíši Nazaretském, který byl prorok, muž mocný ve skutku i slovu před Bohem i [přede] vším lidem; ²⁰ jak ho velekněží a naši představení vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho. ²¹ My jsme však doufali, že [to] je on, kdo má vykoupit Izrael. A k tomu všemu je to dnes už třetí den, co se to stalo. ²² Ale i některé z našich žen nás ohromily. Byly ráno u hrobu, ²³ a když nenašly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že žije. ²⁴ Někteří z našich tedy šli ke hrobu a našli [všechno] tak, jak řekly ženy, ale jeho neviděli.” ²⁵ On jim tedy řekl: “nechápaví a srdcem pomalí věřit všemu tomu, co mluvili proroci! ²⁶ Copak Kristus nemusel vytrpět tyto věci a vejít do své slávy?” ²⁷ A počínaje od Mojžíše a všech proroků vykládal jim ve všech Písmech, co [bylo] o něm. ²⁸ Tehdy se přiblížili k vesnici, do které šli, a on naznačil, že půjde dál. ²⁹ [Oni] však na něj naléhali: “Zůstaň s námi, vždyť se už připozdívá a den se nachýlil.” A tak šel dovnitř, aby s nimi zůstal. ³⁰ A když s nimi byl za stolem, stalo se, [že] vzal chléb, požehnal, rozlomil [ho] a podával jim. ³¹ Tehdy se jejich oči otevřely a poznali ho, ale on zmizel jejich očím. ³² Tehdy řekli jeden druhému: “Copak v nás naše srdce nehořelo, když k nám mluvil po cestě a otvíral nám Písma?” ³³ V tu chvíli tedy vstali a vrátili se do Jeruzaléma a našli shromážděných těch jedenáct i ty, kteří byli s nimi, ³⁴ jak říkají: “Pán byl opravdu vzkříšen a ukázal se Šimonovi!” ³⁵ A oni vyprávěli, co [se stalo] na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba. ³⁶ A když o tom mluvili, postavil se uprostřed nich sám Ježíš a řekl jim: “Pokoj vám.” ³⁷ Ale [oni] se vyděsili a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. ³⁸ Řekl jim tedy: “Proč jste rozrušeni? A proč ve vašich srdcích povstávají pochybnosti? ³⁹ Pohleďte na mé ruce a mé nohy, že jsem to já. Dotkněte se mě a podívejte se: duch přece nemá maso a kosti, jako vidíte, [že] já mám.” ⁴⁰ A když to řekl, ukázal jim ruce i nohy. ⁴¹ Když ale ještě pro radost nemohli uvěřit a divili se, řekl jim: “Máte tu něco k jídlu?” ⁴² Podali mu tedy kus pečené ryby a plást medu. ⁴³ A on si vzal a pojedl před nimi. ⁴⁴ Tehdy jim řekl: “Toto [jsou] slova, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, [v] Prorocích a [v] Žalmech.” ⁴⁵ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmům, ⁴⁶ a řekl jim: “Tak je [to] napsáno a tak musel Kristus trpět a třetího dne vstát z mrtvých ⁴⁷ a v jeho jménu [musí] být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům počínaje od Jeruzaléma. ⁴⁸ A vy jste toho svědkové. ⁴⁹ A hle, já na vás pošlu zaslíbení svého Otce. Vy však zůstaňte ve městě Jeruzalémě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.” ⁵⁰ Potom je odvedl ven, až k Betanii. [Tam] zvedl ruce a požehnal jim. ⁵¹ A zatímco jim žehnal, stalo se, [že] se od nich vzdaloval a byl nesen vzhůru do nebe. ⁵² A když se mu poklonili, vrátili se s velikou radostí do Jeruzaléma ⁵³ a byli stále v chrámu, [kde] chválili a oslavovali Boha. Amen.