Římanům

Chapter 1

¹ Pavel, služebník Ježíše Krista povolaný apoštol, oddělený pro Boží evangelium, ² které [Bůh] předem zaslíbil skrze své proroky ve svatých Písmech, ³ ohledně jeho Syna - který podle těla povstal z Davidova semene ⁴ a který byl podle Ducha svatosti mocně označen za Božího Syna skrze vzkříšení z mrtvých - našeho Pána Ježíše Krista, ⁵ skrze něhož jsme přijali [tuto] milost, totiž apoštolství pro jeho jméno, k poslušnosti víry mezi všemi národy, ⁶ mezi nimiž jste i vy, povolaní Ježíše Krista, ⁷ všem, kteří jsou v Římě, milovaným Božím, povolaným svatým: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a [od] Pána Ježíše Krista. ⁸ Především pak děkuji svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, že vaše víra se rozhlašuje po celém světě. ⁹ Neboť Bůh, kterému sloužím svým duchem v evangeliu jeho Syna, je mi svědkem, jak se o vás neustále zmiňuji, ¹⁰ když ve svých modlitbách žádám, aby se mi někdy už konečně podařilo přijít z Boží vůle k vám. ¹¹ Neboť vás toužím vidět, abych vám předal nějaký duchovní dar k vašemu posílení, ¹² to jest abych byl spolu s vámi potěšen skrze vaši i moji společnou víru. ¹³ Nechci však bratři, abyste nevěděli, že jsem se mnohokrát rozhodl přijít k vám (ale až dosud jsem měl překážky), abych měl nějaké ovoce i mezi vámi, tak jako i mezi ostatními národy. ¹⁴ Jsem dlužníkem Řeků i cizích národů, jak moudrých, tak nemoudrých, ¹⁵ takže pokud se mne týče, jsem připraven kázat evangelium i vám, kteří [jste] v Římě. ¹⁶ Nestydím se totiž za Kristovo evangelium, neboť je [to] Boží moc ke spasení každého, kdo věří, předně Žida, ale i Řeka. ¹⁷ Neboť v něm je zjevena Boží spravedlnost z víry k víře, jak je napsáno: “Spravedlivý pak bude žít z víry.” ¹⁸ Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří zadržují pravdu nepravostí. ¹⁹ Vždyť to, co může být o Bohu poznáno, je jim zjevné, Bůh jim [to] přece zjevil. ²⁰ Jeho neviditelné [znaky], totiž ta jeho věčná moc a božství, jsou přece od stvoření světa jasně vidět, když [lidé] přemýšlejí o [jeho] díle, takže nemají výmluvu. ²¹ Protože když poznali Boha, neoslavovali [ho] jako Boha, ani nebyli vděční, ale ve svých myšlenkách propadli marnosti a jejich nerozumné srdce bylo zatemněno. ²² Prohlašují se za moudré, ale stali se blázny. ²³ A zaměnili slávu nepomíjejícího Boha za zpodobení obrazu pomíjejícího člověka, ptáků, zvěře a plazů. ²⁴ A proto je Bůh vydal v žádostech jejich srdce nečistotě, aby navzájem zneuctívali svá těla, ²⁵ ty, kteří zaměnili Boží pravdu za lež a ctili stvoření a sloužili mu raději nežli Stvořiteli, který je požehnaný na věky. Amen. ²⁶ Proto je Bůh vydal hanebným vášním; neboť i jejich ženy zaměnily přirozené obcování za to, které je proti přirozenosti. ²⁷ A podobně i muži opustili přirozené obcování se ženou a ve své touze se rozpálili k sobě navzájem, takže muži páchají nestydatost s muži a sami na sobě dostávají nutnou odplatu za ten svůj blud. ²⁸ A poněvadž neuznali za dobré mít Boha ve známosti, vydal je Bůh zvrácené mysli, aby dělali to, co se nemá. ²⁹ Jsou naplněni veškerou nepravostí, smilstvem, ničemností, lakotou, zlobou, plní závisti, vraždy, svárlivosti, lsti, zlomyslnosti; ³⁰ donašeči, pomlouvači, nenávidící Boha, zpupní, pyšní, vychloubační, kteří vyhledávají zlé věci, neposlouchají rodiče; ³¹ nerozumní, nedodržující smlouvy, bezcitní, nesmiřitelní, nemilosrdní, ³² kteří ačkoli znají Boží spravedlivé ustanovení, že ti, kteří provozují takové věci, zasluhují smrt, nejenže je dělají [také], ale dokonce [to] těm, kteří [je] provozují, schvalují.

Chapter 2

¹ Proto nemáš výmluvu, ó každý člověče, který soudíš, neboť v čem soudíš jiného, [v tom] odsuzuješ sám sebe, poněvadž [ty,] který soudíš, děláš totéž. ² Víme přece, že Boží soud proti těm, kteří dělají takové věci, je podle pravdy. ³ Domníváš se tedy, ó člověče, který soudíš ty, kteří provozují takové věci, a [přitom] děláš totéž, že ty unikneš Božímu soudu? ⁴ Anebo pohrdáš bohatstvím jeho laskavosti, shovívavosti a trpělivosti? Nevíš, že Boží dobrota tě vede k pokání? ⁵ Ale [ty] podle své tvrdosti a nekajícího srdce sám sobě shromažďuješ hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého Božího soudu. ⁶ On “odplatí každému podle jeho skutků”: ⁷ těm, kteří vytrvalostí v konání dobra hledají slávu, čest a nesmrtelnost, věčným životem; ⁸ těm však, kteří jsou svárliví a neposlušní pravdě, ale poslouchají nepravost, [odplatí] zuřivostí a hněvem, ⁹ soužením a úzkostí, duši každého člověka, který koná zlo, předně Židu, ale i Řeku. ¹⁰ Avšak sláva, čest a pokoj každému, kdo koná dobro, předně Židu, ale i Řeku. ¹¹ Neboť Bůh nestraní nikomu. ¹² Všichni, kteří hřešili bez Zákona, bez Zákona také zahynou; a všichni, kteří hřešili pod Zákonem, budou Zákonem souzeni. ¹³ (Neboť před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ospravedlněni budou ti, kdo Zákon plní. ¹⁴ Když totiž pohané, kteří nemají Zákon, dělají z přirozenosti to, co Zákon [přikazuje], takoví, ač nemají Zákon, jsou Zákonem sami sobě. ¹⁵ Takoví prokazují dílo Zákona zapsaného v jejich srdcích, [což] dosvědčuje i jejich svědomí a myšlenky, které se navzájem obviňují anebo obhajují.) ¹⁶ [To se stane] v den, kdy Bůh bude soudit lidská tajemství podle mého evangelia skrze Ježíše Krista. ¹⁷ Hle, ty si říkáš Žid, spoléháš na Zákon a chlubíš se Bohem. ¹⁸ Znáš [jeho] vůli a rozeznáváš, co je správné, neboť jsi vyučován ze Zákona. ¹⁹ Jsi přesvědčen, [že] jsi vůdcem slepých a světlem těch, kteří jsou ve tmě, ²⁰ vychovatelem nemoudrých, učitelem nemluvňat, [někým,] kdo má obraz poznání a pravdy v Zákoně. ²¹ [Proč] tedy ty, který učíš jiného, neučíš sám sebe? Ty, který vyhlašuješ, [že] se nemá krást, kradeš? ²² Ty, který říkáš: “Necizolož!” cizoložíš? Ty, který se štítíš model, se dopouštíš svatokrádeže? ²³ [Ty], který se chlubíš Zákonem, zneuctíváš Boha přestupováním Zákona? ²⁴ Neboť “Boží jméno je mezi pohany tupeno kvůli vám”, jak je napsáno. ²⁵ Obřízka totiž skutečně prospívá, dodržuješ-li Zákon; pokud jsi však přestupníkem Zákona, tvá obřízka se stala neobřízkou. ²⁶ Jestliže tedy neobřezaný [člověk] zachovává ustanovení Zákona, nebude se jeho neobřízka počítat za obřízku? ²⁷ A nebude ten, který [je] podle těla neobřezán, [ale] plní Zákon, soudit tebe, který [i] s literou a obřízkou Zákon přestupuješ? ²⁸ Židem totiž není ten, kdo [je jím] zjevně a obřízka není to, co [je] zjevné na těle; ²⁹ ale Židem [je] ten, kdo [je jím] v nitru a [má] srdce obřezané Duchem, ne literou, jehož chvála není od lidí, ale od Boha.

Chapter 3

¹ Jakou [má] tedy Žid výhodu? A jaký [je] užitek obřízky? ² Veliký v každém ohledu! Předně ovšem [ten], že [jim] byla svěřena Boží slova. ³ Co totiž [na tom], jestliže někteří neuvěřili? Zruší snad jejich nevěra Boží věrnost? ⁴ V žádném případě! Ať je však Bůh pravdomluvný a každý člověk lhář, jak je napsáno: “Abys byl shledán spravedlivým ve svých slovech a zvítězil, kdyby ses soudil.” ⁵ Jestliže však naše nepravost dokazuje Boží spravedlnost, co řekneme? [Je] snad Bůh nespravedlivý, když vylévá svůj hněv? (Mluvím po lidsku.) ⁶ V žádném případě! Vždyť jak by [potom] Bůh soudil svět? ⁷ Jestliže se totiž mou lží rozhojnila Boží pravda k jeho slávě, proč jsem tedy ještě souzen jako hříšník? ⁸ A [proč] neříci: “Čiňme zlé věci, aby přišly dobré,” jak nás pomlouvají a jak někteří tvrdí, že my říkáme? Jejich odsouzení je spravedlivé. ⁹ Co tedy? Máme [nějakou] přednost? Vůbec ne; vždyť jsme již dříve obvinili jak Židy, tak Řeky, že jsou všichni pod hříchem, ¹⁰ jak je napsáno: “Není spravedlivého, [není] ani jednoho. ¹¹ Není, kdo by rozuměl, není, kdo by hledal Boha. ¹² Všichni se odchýlili, společně se stali neužitečnými; není, kdo by konal dobro, není ani jeden.” ¹³ “Jejich hrdlo [je] otevřený hrob, svými jazyky podváděli.” “Pod jejich rty [je] jed lítých hadů.” ¹⁴ “Jejich ústa jsou plná zlořečení a hořkosti.” ¹⁵ “Jejich nohy jsou rychlé k prolití krve; ¹⁶ zkáza a bída [je] na jejich cestách ¹⁷ a cestu pokoje nepoznali.” ¹⁸ “Před jejich očima není Boží bázně.” ¹⁹ Víme pak, že cokoli Zákon říká, říká těm, kdo jsou pod Zákonem, aby byla zacpána všechna ústa a aby všechen svět byl vinen před Bohem. ²⁰ Na základě skutků Zákona totiž nebude v jeho očích ospravedlněno žádné tělo; neboť skrze Zákon [přichází] poznání hříchu. ²¹ Nyní je však bez Zákona zjevena Boží spravedlnost, dosvědčovaná Zákonem i Proroky, ²² totiž Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista ke všem a na všechny, kdo věří. Není totiž rozdílu, ²³ neboť všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva. ²⁴ Jsou [však] zadarmo ospravedlňováni jeho milostí, skrze vykoupení, které [je] v Ježíši Kristu, ²⁵ jehož Bůh určil za nástroj smíření skrze víru v jeho krev, aby prokázal svou spravedlnost; [neboť] Bůh ve své shovívavosti prominul předešlé hříchy, ²⁶ aby prokázal svou spravedlnost v nynějším čase, aby byl spravedlivým a ospravedlňujícím toho, kdo [je] z Ježíšovy víry. ²⁷ Kde je tedy ta chlouba? Byla vyloučena. Skrze jaký zákon? [Snad] skutků? Nikoli, ale skrze zákon víry. ²⁸ Máme tedy za to, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona. ²⁹ [Je] snad Bůh jenom Židů? Není také pohanů? Ano, [je] i pohanů, ³⁰ poněvadž [je] jeden Bůh, který ospravedlní obřezané z víry a neobřezané skrze víru. ³¹ Rušíme tedy vírou Zákon? V žádném případě! Naopak, Zákon potvrzujeme.

Chapter 4

¹ Co tedy řekneme? [Čeho] dosáhl Abraham, náš otec podle těla? ² Byl-li totiž Abraham ospravedlněn na základě skutků, má se čím chlubit, ale ne před Bohem! ³ Neboť co říká Písmo? “Abraham uvěřil Bohu a bylo mu [to] počteno za spravedlnost.” ⁴ Tomu, kdo koná skutky, se nepočítá odplata podle milosti, ale podle dluhu. ⁵ Avšak tomu, kdo nekoná skutky, ale věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, se počítá jeho víra za spravedlnost. ⁶ Právě tak i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků: ⁷ “Blaze [těm], kterým byly odpuštěny nepravosti a jejichž hříchy byly přikryty. ⁸ Blaze muži, kterému Pán už nepočítá hřích.” ⁹ [Vztahuje se] tedy toto blahoslavení na obřízku, anebo i na neobřízku? Říkáme přece, že Abrahamovi byla víra počtena za spravedlnost. ¹⁰ Jak [mu] tedy byla počtena? Když byl obřezán, anebo [ještě] neobřezán? Nebylo [to] v obřízce, ale před obřezáním! ¹¹ A znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti [z] víry, kterou [měl už] před obřezáním, aby byl otcem všech, kdo věří v neobřízce, aby i jim byla přičtena spravedlnost, ¹² a otcem obřízky těch, kdo nejsou jen z obřízky, ale kteří také kráčí ve šlépějích víry našeho otce Abrahama, která byla před obřezáním. ¹³ Neboť zaslíbení, že bude dědicem světa, nebylo Abrahamovi a jeho semeni [dáno] skrze Zákon, ale skrze spravedlnost víry. ¹⁴ Jestliže [jsou] totiž dědici ti, kteří jsou ze Zákona, [pak] je zmařena víra a zrušeno zaslíbení. ¹⁵ (Zákon přece působí hněv; neboť kde není Zákon, [není] ani přestoupení.) ¹⁶ [Je] proto z víry, aby [bylo] podle milosti, aby zaslíbení bylo jisté všemu semeni, nejen tomu, které je ze Zákona, ale také tomu, které je z Abrahamovy víry. [Vždyť] on je otcem nás všech ¹⁷ (jak je napsáno: “Ustanovil jsem tě otcem mnohých národů”) před Bohem, kterému uvěřil, který obživuje mrtvé a povolává věci, které nejsou, jako by byly. ¹⁸ [Abraham] uvěřil v naději proti [vší] naději, takže se stal otcem mnohých národů podle toho výroku: “Tolik bude tvého semene.” ¹⁹ Neochaboval ve víře: nehleděl na své již umrtvené tělo (bylo mu přibližně sto let), ani na mrtvost Sářina lůna; ²⁰ nepochyboval tedy v nevěře o Božím zaslíbení, ale byl posílen vírou, když dal slávu Bohu, ²¹ v plné jistotě, že co [Bůh] zaslíbil, je schopen i vykonat. ²² A proto “mu [to] bylo počteno za spravedlnost”. ²³ Že “mu [to] bylo počteno” však není napsáno jen kvůli němu, ²⁴ ale také kvůli nám, kterým [to] má být počteno, [nám,] věřícím v Toho, který vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše. ²⁵ On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.

Chapter 5

¹ Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána, Ježíše Krista, ² skrze něhož také máme vírou přístup k této milosti, ve které stojíme a chlubíme se v naději Boží slávy. ³ A nejen [to,] ale chlubíme se i souženími, neboť víme, že soužení působí vytrvalost, ⁴ vytrvalost spolehlivost a spolehlivost naději. ⁵ A naděje nezahanbuje; neboť v našich srdcích je rozlita Boží láska skrze Ducha Svatého, který nám byl dán. ⁶ Kristus totiž, když jsme my ještě byli bezmocní, v určený čas zemřel za bezbožné. ⁷ (Neboť sotva kdo zemře za spravedlivého, ačkoli za dobrého by se snad i někdo zemřít odvážil.) ⁸ Bůh však dokazuje svoji lásku k nám, neboť když jsme ještě byli hříšníci, Kristus zemřel za nás. ⁹ Když jsme [tedy] nyní ospravedlněni jeho krví, budeme potom mnohem spíše skrze něho zachráněni před hněvem. ¹⁰ Neboť jestliže, když jsme [ještě] byli nepřátelé, byli jsme s Bohem smířeni skrze smrt jeho Syna, mnohem spíše, když jsme [již] smířeni, budeme zachráněni jeho životem. ¹¹ A nejen [to,] ale chlubíme se také Bohem skrze našeho Pána, Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní přijali smíření. ¹² A proto, jako skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak také smrt přešla na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili - ¹³ (neboť hřích byl na světě už před Zákonem, ale když není Zákon, hřích se nepočítá. ¹⁴ Smrt však kralovala od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo nezhřešili podobným přestoupením jako Adam, který je obrazem toho budoucího. ¹⁵ Není tomu však s obdarováním tak jako s proviněním? Vždyť jestliže proviněním toho jednoho jich mnoho zemřelo, mnohem spíše se k mnohým rozhojnila Boží milost a dar v milosti toho jednoho člověka, Ježíše Krista! ¹⁶ A není [tomu] s darem tak jako [s tím, co přišlo] skrze [toho] jednoho, který zhřešil? Vždyť soud nad jedním [proviněním vedl] k odsouzení, obdarování pak [vede] z mnoha provinění k ospravedlnění! ¹⁷ Jestliže totiž kvůli provinění jednoho [člověka] kralovala skrze toho jednoho smrt, mnohem spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a daru spravedlnosti, budou kralovat v životě skrze toho jednoho, Ježíše Krista!) ¹⁸ Tak tedy, jako skrze jediné provinění [přišlo] na všechny lidi odsouzení, tak také skrze jediný spravedlivý čin [přišlo] na všechny lidi ospravedlnění života. ¹⁹ Neboť jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také poslušností jednoho mnozí stanou spravedlivými. ²⁰ Zákon však přišel [proto], aby se rozhojnilo provinění; ale kde se rozhojnil hřích, [tam] se ještě více rozhojnila milost, ²¹ aby tak jako skrze smrt zavládl hřích, i milost zavládla skrze spravedlnost k věčnému životu skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

Chapter 6

¹ Co tedy řekneme? Máme zůstat v hříchu, aby se rozhojnila milost? ² V žádném případě! Jak bychom mohli ještě žít v hříchu [my,] kdo jsme mu zemřeli? ³ Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni do Krista Ježíše, jsme pokřtěni do jeho smrti? ⁴ Jsme s ním tedy skrze křest pohřbeni do smrti, abychom tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, i my mohli začít chodit v novosti života. ⁵ Jestliže jsme s ním tedy srostlí zpodobením jeho smrti, budeme jistě [takoví] i ohledně vzkříšení. ⁶ Víme [přece], že náš starý člověk byl ukřižován s [ním], aby bylo odstraněno tělo hříchu, abychom již dále nesloužili hříchu. ⁷ Neboť kdo zemřel, je ospravedlněn od hříchu. ⁸ Jestliže jsme tedy s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít. ⁹ Víme [přece,] že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. ¹⁰ Neboť že zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, [ale] že žije, žije Bohu. ¹¹ Tak se i vy považujte za vskutku mrtvé hříchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši, našem Pánu. ¹² Ať tedy ve vašich smrtelných tělech nevládne hřích, tak abyste ho poslouchali v jeho žádostech. ¹³ Také nevydávejte své údy hříchu za nástroje nepravosti, ale vydejte se Bohu jako [ti], kdo ožili z mrtvých a své údy [vydejte] Bohu za nástroje spravedlnosti. ¹⁴ Neboť hřích nad vámi nebude panovat, protože nejste pod Zákonem, ale pod milostí. ¹⁵ Co tedy? Máme hřešit, když nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? V žádném případě! ¹⁶ Nevíte snad, že [když] se někomu vydáváte za služebníky, abyste [ho] poslouchali, [pak] jste služebníky toho, koho posloucháte, ať už hříchu ke smrti, nebo poslušnosti ke spravedlnosti? ¹⁷ Ale díky Bohu, že ačkoli jste byli služebníci hříchu, uposlechli jste ze srdce [ten] způsob učení, do kterého jste byli uvedeni. ¹⁸ Když jste tedy byli osvobozeni od hříchu, byli jste podrobeni do služby spravedlnosti. ¹⁹ Pro slabost vašeho těla [to] říkám po lidsku: Jako jste vydali své údy za služebníky nečistoty a nepravosti k [páchání] nepravosti, tak tedy nyní vydejte své údy za služebníky spravedlnosti k posvěcení. ²⁰ Když jste totiž byli služebníci hříchu, byli jste svobodní od spravedlnosti. ²¹ Jaký jste pak tehdy měli užitek z těch věcí, za které se nyní stydíte? Vždyť jejich výsledkem [je] smrt! ²² Nyní však, když jste osvobozeni od hříchu a podrobeni do služby Bohu, máte svůj užitek [vedoucí] k posvěcení a výsledkem je věčný život. ²³ Neboť odplatou za hřích [je] smrt, ale Božím darem [je] věčný život v našem Pánu, Ježíši Kristu.

Chapter 7

¹ Nevíte snad, bratři (mluvím přece k těm, kdo znají Zákon), že Zákon panuje nad člověkem [jen] po dobu [jeho] života? ² Neboť vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu muži, ale kdyby ten muž zemřel, je zproštěna zákona o muži. ³ A proto, oddá-li se jinému muži, zatímco její muž žije, bude nazvána cizoložnicí. Jestliže však její muž zemře, je od toho zákona svobodná, takže není cizoložnicí, když se oddá jinému muži. ⁴ A tak jste i vy, moji bratři, skrze Kristovo tělo umrtveni Zákonu, abyste se oddali jinému - tomu, který byl vzkříšen z mrtvých - abychom mohli nést ovoce Bohu. ⁵ Když jsme totiž byli v těle, vášně hříchů, [probouzené] skrze Zákon, působily v našich údech k plození ovoce smrti. ⁶ Nyní jsme však zproštěni Zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli drženi, abychom sloužili [Bohu] v novosti Ducha a ne ve starobě litery. ⁷ Co tedy řekneme? [Že] Zákon [je] hřích? V žádném případě! Avšak hřích jsem nepoznal [jinak] než skrze Zákon. Vždyť ani o žádosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: “Nebudeš žádostivý!” ⁸ Hřích se pak skrze to přikázání chopil příležitosti a způsobil ve mně veškerou žádost. Bez Zákona [je] tedy hřích mrtev. ⁹ Já jsem pak kdysi žil bez Zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil ¹⁰ a já jsem zemřel. A ukázalo se, že přikázání, které [mělo být] k životu, [je] mi ke smrti. ¹¹ Neboť hřích, který se skrze to přikázání chopil příležitosti, mne oklamal a skrze ně [mne] zabil. ¹² Zákon [je] tedy jistě svatý a přikázání [je] svaté, spravedlivé a dobré. ¹³ Stalo se mi tedy to dobré smrtí? V žádném případě! Avšak hřích, aby se ukázal hříchem, mi skrze to dobré působí smrt, aby se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným. ¹⁴ Víme přece, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu. ¹⁵ Nerozumím totiž [tomu], co dělám; neboť nekonám to, co chci, ale dělám to, co nenávidím. ¹⁶ Jestliže tedy dělám to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že [je] dobrý. ¹⁷ Nyní to pak již nedělám já, ale hřích, který ve mně přebývá. ¹⁸ Vím totiž, že ve mně (to jest v mém těle), nepřebývá [nic] dobrého. Neboť chtění mám [u sebe] pohotově, ale vykonání toho dobrého nenacházím. ¹⁹ Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci, to dělám. ²⁰ Jestliže pak dělám to, co nechci, [pak] to již nedělám já, ale hřích, který ve mně přebývá. ²¹ Nacházím tedy zákon, že když chci dělat dobro, mám [u sebe] pohotově zlo. ²² Podle vnitřního člověka totiž radostně souhlasím s Božím Zákonem, ²³ ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech. ²⁴ Já ubohý člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? ²⁵ Děkuji Bohu - skrze Ježíše Krista, našeho Pána! A tak tedy tentýž já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu.

Chapter 8

¹ A proto již [není] žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši, kteří nechodí podle těla, ale podle Ducha. ² Neboť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě osvobodil od zákona hříchu a smrti. ³ Neboť co [bylo] pro Zákon nemožné, protože byl slabý kvůli tělu, [to] Bůh [vykonal], když poslal svého vlastního Syna v podobě těla hříchu a kvůli hříchu. Odsoudil hřích v těle, ⁴ aby byl spravedlivý požadavek Zákona naplněn v nás, kdo nechodíme podle těla, ale podle Ducha. ⁵ Ti, kdo jsou podle těla, totiž myslí na věci těla, ale ti, kdo [jsou] podle Ducha, na věci Ducha. ⁶ Neboť smýšlení těla [je] smrt, ale smýšlení Ducha [je] život a pokoj. ⁷ Smýšlení těla [je] proto v nepřátelství vůči Bohu, neboť není a vlastně ani nemůže být poddáno Božímu zákonu. ⁸ A tak ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou. ⁹ Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás přebývá Duch Boží. Jestliže pak někdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho. ¹⁰ Jestliže však [je] Kristus ve vás, [je] sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch žije kvůli spravedlnosti. ¹¹ Jestliže tedy Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, přebývá ve vás, [pak] Ten, který vzkřísil z mrtvých Krista, obživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha přebývajícího ve vás. ¹² A tak tedy, bratři, nejsme dlužníci těla, abychom žili podle těla. ¹³ Žijete-li totiž podle těla, zemřete; jestliže však skutky těla umrtvujete Duchem, budete žít. ¹⁴ Neboť všichni, kdo jsou vedeni Božím Duchem, ti jsou Boží synové. ¹⁵ Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli, ale přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče! ¹⁶ Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. ¹⁷ A jestliže děti, [pak] i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, abychom jestliže s [ním] trpíme, byli s [ním] také oslaveni. ¹⁸ Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času nejsou srovnatelná s tou slávou, která se má zjevit na nás. ¹⁹ Neboť stvoření napjatě vyhlíží a očekává zjevení Božích synů ²⁰ (stvoření je totiž poddáno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který [je] poddal) ²¹ v naději, že i ono samo bude vysvobozeno z otroctví zkázy do svobody slávy Božích dětí. ²² Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá a pracuje k porodu. ²³ A nejen ono, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha, i my sami v sobě sténáme, zatímco očekáváme přijetí za syny, [to jest] vykoupení svého těla. ²⁴ Byli jsme totiž spaseni nadějí. Avšak naděje, která je zjevná, není naděje. (Vždyť proč by někdo doufal [v to,] co vidí?) ²⁵ Doufáme-li však [v to], co nevidíme, [pak to] vytrvale očekáváme. ²⁶ A tak [nám] také Duch pomáhá v našich slabostech. Vždyť [ani] nevíme, [za] co bychom se měli modlit, jak je potřeba, ale sám Duch oroduje za nás nevýslovným sténáním. ²⁷ A ten, který zkoumá srdce, ví, jaké [je] smýšlení Ducha, že podle Boží [vůle] prosí za svaté. ²⁸ Víme pak, že těm, kteří milují Boha, všechny věci napomáhají k dobrému, [totiž] těm, kteří jsou povoláni podle [jeho] předsevzetí. ²⁹ Neboť ty, které předzvěděl, také předurčil, [aby byli] připodobněni obrazu jeho Syna, aby on byl prvorozený mezi mnoha bratry. ³⁰ [Ty], které předurčil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil. ³¹ Co k tomu tedy řekneme? Když [je] Bůh s námi, kdo proti nám? ³² Jak by nám Ten, který neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás [za] všechny, nedaroval s ním také všechny věci? ³³ Kdo obviní Boží vyvolené? [Vždyť] Bůh, ten ospravedlňuje! ³⁴ Kdo [nás] odsoudí? [Vždyť] Kristus, ten zemřel, ale hlavně byl vzkříšen [z mrtvých]; ten je také po Boží pravici a oroduje za nás! ³⁵ Kdo nás oddělí od Kristovy lásky? [Snad] soužení, úzkost nebo pronásledování? [Snad] hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? ³⁶ Jak je napsáno: “Pro tebe jsme zabíjeni celý den, počítáni jsme za ovce na porážku.” ³⁷ Ale v tom všem skvěle vítězíme skrze Toho, který si nás zamiloval. ³⁸ Jsem totiž přesvědčen, že smrt ani život, andělé, vrchnosti ani mocnosti, věci přítomné ani budoucí, ³⁹ výšina ani hlubina ani žádné jiné stvoření nás nebude moci oddělit od Boží lásky, která [je] v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Chapter 9

¹ Říkám pravdu v Kristu, nelžu; i mé svědomí dosvědčuje v Duchu Svatém, ² že mám veliký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci. ³ Neboť bych si přál být sám zavržen od Krista ve prospěch svých bratrů, svých příbuzných podle těla, ⁴ kteří jsou Izraelité, jimž [patří] synovství, sláva i smlouvy, vydání Zákona, bohoslužba i zaslíbení, ⁵ jejichž [jsou] otcové a z nichž podle těla [pochází] Kristus, který je nade vším, požehnaný Bůh na věky. Amen. ⁶ Avšak ne že by Boží slovo selhalo. Neboť ne všichni, kdo [pocházejí] z Izraele, [jsou] Izrael. ⁷ Také ne proto, že jsou símě Abrahamovo, [jsou] všichni [jeho] dětmi, ale: “Tvé símě bude povoláno v Izákovi.” ⁸ To jest: Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení. ⁹ Neboť toto [je] slovo zaslíbení: “V tento čas přijdu a Sára bude mít syna.” ¹⁰ A nejen [to], ale také když Rebeka počala z jednoho [muže], našeho otce Izáka, [dva syny] ¹¹ (totiž ještě než se narodili a než udělali cokoli dobrého nebo zlého, aby Boží předsevzetí zůstalo podle vyvolení, ne na základě skutků, ale z Toho, který povolává), ¹² bylo jí řečeno: “Starší bude sloužit mladšímu.” ¹³ Jak je napsáno: “Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem pojal v nenávist.” ¹⁴ Co tedy řekneme? [Je] snad u Boha nespravedlnost? V žádném případě! ¹⁵ Vždyť Mojžíšovi říká: “Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.” ¹⁶ A tak nezáleží na tom, kdo chce, ani na tom, kdo usiluje, ale na Bohu, který se smilovává. ¹⁷ Faraonovi přece Písmo říká: “Právě proto jsem tě pozdvihl, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.” ¹⁸ A tak se tedy smilovává, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje. ¹⁹ Řekneš mi však: “Proč je [tedy] ještě nespokojen? Vždyť kdo se vzepřel jeho vůli?” ²⁰ Ale kdo jsi přece ty, ó člověče, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor [svému] tvůrci: “Proč jsi mě udělal takto?” ²¹ Nemá snad hrnčíř moc nad hlínou, aby udělal ze stejné hmoty jednu nádobu ke cti a jinou k hanbě? ²² A [co když] Bůh snášel s velikou trpělivostí nádoby hněvu, připravené ke zničení, protože chtěl ukázat hněv a oznámit svou moc? ²³ A [co když] chtěl oznámit bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě, ²⁴ totiž na nás, které povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů? ²⁵ Jak také říká skrze Ozeáše: “Ne svůj lid nazvu svým lidem a nemilovanou [nazvu] milovanou. ²⁶ A stane se, [že] na místě, kde jim bylo řečeno: ‘Vy nejste můj lid’, tam budou nazváni ‘Synové živého Boha.’” ²⁷ Izaiáš pak volá nad Izraelem: “[I] kdyby byl počet synů Izraele jako [je] písku v moři, [jen] ostatek bude zachráněn. ²⁸ Neboť [on] naplní [své] slovo ve spravedlnosti, a [to] rychle; neboť Pán vykoná [své] slovo na zemi rychle.” ²⁹ A jak předem řekl Izaiáš: “Kdyby nám Pán zástupů nezanechal semeno, byli bychom jako Sodoma, Gomoře bychom byli podobni!” ³⁰ Co tedy řekneme? Že pohané, kteří spravedlnost nevyhledávali, dosáhli spravedlnosti, totiž spravedlnosti z víry, ³¹ avšak Izrael, který vyhledával spravedlnost Zákona, k zákonu spravedlnosti nedospěl. ³² Proč? Protože [ji] nehledali z víry, ale jako [by byla] na základě skutků Zákona. Narazili na kámen úrazu, ³³ jak je napsáno: “Hle, pokládám na Sionu kámen úrazu a skálu pohoršení a nikdo, kdo v něj věří, nebude zahanben.”

Chapter 10

¹ Bratři, touha mého srdce a modlitba k Bohu za Izrael je, aby byli spaseni. ² Neboť jim vydávám svědectví, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle [pravého] poznání. ³ Nepoddali se totiž Boží spravedlnosti, protože Boží spravedlnost neznají a snaží se ustanovit svou vlastní spravedlnost. ⁴ Vždyť cílem Zákona [je] Kristus, k ospravedlnění každého věřícího. ⁵ Neboť Mojžíš píše o spravedlnosti, která [je] ze Zákona, [toto]: “Člověk, který dělá tyto věci, bude jimi živ.” ⁶ Spravedlnost z víry však mluví takto: “Neříkej ve svém srdci: ‘Kdo vystoupí do nebe?’ (to jest přivést Krista dolů), ⁷ anebo: ‘Kdo sestoupí do propasti?’ (to jest vyvést Krista z mrtvých).” ⁸ Co tedy říká? “Blízko tebe je slovo; ve tvých ústech a ve tvém srdci.” (To jest to slovo víry, které kážeme): ⁹ Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. ¹⁰ Srdcem se totiž věří ke spravedlnosti a ústy se vyznává ke spasení. ¹¹ Vždyť Písmo říká: “Nikdo, kdo v něj věří, nebude zahanben.” ¹² Není totiž rozdílu mezi Židem a Řekem, neboť tentýž Pán všech [je] bohatý ke všem, kdo ho vzývají. ¹³ Neboť “každý, kdo by vzýval jméno Pána, bude spasen.” ¹⁴ Jak ale budou vzývat [Toho,] v něhož neuvěřili? A jak uvěří [v Toho,] o němž neslyšeli? A jak uslyší bez kazatele? ¹⁵ A jak budou kázat, jestliže nebyli posláni? Jak je napsáno: “Jak krásné jsou nohy zvěstujících pokoj, těch, kteří zvěstují dobré věci.” ¹⁶ Ale ne všichni uposlechli evangelium. Vždyť Izaiáš říká: “Pane, kdo uvěřil našemu kázání?” ¹⁷ Víra [je] tedy ze slyšení a slyšení skrze slovo Boží. ¹⁸ Říkám však: Cožpak neslyšeli? Vždyť přece: “Jejich hlas se roznesl po celé zemi a jejich slova do konců světa.” ¹⁹ Pravím však: Cožpak Izrael nepoznal? [Vždyť] první Mojžíš říká: “Vzbudím ve vás žárlivost kvůli [těm, kdo] nejsou národ; kvůli nemoudrému národu vás popudím k hněvu.” ²⁰ Izaiáš pak směle říká: “Dal jsem se najít těm, kteří mě nehledali; nechal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali.” ²¹ Ale o Izraeli říká: “Celý den jsem rozprostíral ruce k lidu neposlušnému a odmlouvavému.”

Chapter 11

¹ Říkám tedy: Zavrhl snad Bůh svůj lid? V žádném případě! Vždyť i já jsem Izraelita, ze semene Abrahamova, [z] pokolení Benjamínova. ² Bůh nezavrhl svůj lid, který předzvěděl. Nevíte snad, co Písmo říká o Eliášovi? Jak jedná s Bohem proti Izraeli a říká: ³ “Pane, tvé proroky zabili a tvé oltáře rozbořili; zůstal jsem jen já, a [i] mně usilují o život!” ⁴ Co mu ale říká Boží odpověď? “Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Bálem.” ⁵ A tak tedy i v nynější době vznikl ostatek, vyvolený podle milosti. ⁶ (A jestliže [podle] milosti, tedy ne na základě skutků, jinak by milost již nebyla milost. Jestliže však na základě skutků, již [to] není milost; jinak již skutek není skutek.) ⁷ Co tedy? Izrael nedosáhl toho, co hledá, ale vyvolení [toho] dosáhli; ostatní pak byli zatvrzeni. ⁸ Jak je napsáno: “Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, a uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.” ⁹ A David říká: “Ať se jim jejich stůl stane pastí a nástrahou, pohoršením a odplatou. ¹⁰ [Dej], ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda navždy sehni.” ¹¹ Říkám tedy: Klopýtli snad, aby padli? V žádném případě! Jejich pokleskem přece [přišlo] spasení k pohanům, aby [to] v nich vzbudilo žárlivost. ¹² Jestliže pak jejich poklesek [znamená] bohatství pro svět a jejich nedostatek bohatství pro pohany, čím více [bude] jejich plnost? ¹³ Vám pohanům pak říkám: Jelikož jsem vskutku apoštolem pohanů, oslavuji [Boha za] svou službu, ¹⁴ zda bych nějak nemohl vzbudit žárlivost [těch, kdo jsou] mé tělo, a některé z nich zachránit. ¹⁵ Neboť jestliže jejich odmítnutí [znamená] smíření světa, co [teprve jejich] přijetí, ne-li život z mrtvých? ¹⁶ Jsou-li totiž svaté prvotiny, [je svaté] i těsto. A je-li svatý kořen, [jsou svaté] i větve. ¹⁷ Jestliže pak jsou některé větve vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován mezi ně a stal ses spoluúčastníkem kořene a tučnosti olivy, ¹⁸ nechlub se proti těm větvím. Pokud se však vychloubáš, [pamatuj, že] ne ty neseš kořen, ale kořen tebe. ¹⁹ Řekneš tedy: “Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.” ²⁰ Dobře; nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nebuď namyšlený, ale boj se. ²¹ Jestliže totiž Bůh neušetřil přirozené větve, [věz,] že by neušetřil ani tebe. ²² Pohleď tedy [na] Boží laskavost i přísnost: k těm, kteří padli, přísnost, ale k tobě laskavost, budeš-li [ovšem] v té laskavosti zůstávat. Jinak budeš vyťat i ty. ²³ Oni pak také budou naroubováni, pokud nezůstanou v nevěře; Bůh je přece schopen naroubovat je znovu. ²⁴ Vždyť jestliže jsi ty byl vyťat z přirozeně plané olivy a proti přirozenosti naroubován do ušlechtilé olivy, čím spíše budou ti, kteří [jsou] přirozenými [větvemi], naroubováni do své vlastní olivy? ²⁵ Neboť nechci, bratři, abyste neznali toto tajemství (abyste nebyli moudří sami před sebou), že Izraeli nastala částečná zatvrzelost, dokud nevejde plnost pohanů. ²⁶ A tak bude spasen celý Izrael, jak je napsáno: “Ze Sionu přijde Vysvoboditel a odvrátí bezbožnosti od Jákoba. ²⁷ A toto [bude] má smlouva s nimi, když odejmu jejich hříchy.” ²⁸ Ohledně evangelia [jsou] tedy nepřátelé kvůli vám, ale ohledně vyvolení [jsou Boží] milovaní kvůli otcům. ²⁹ [Svých] darů a povolání přece Bůh nelituje! ³⁰ Vždyť tak jako jste vy kdysi byli neposlušní Bohu, ale nyní se vám dostalo milosrdenství pro jejich neposlušnost, ³¹ tak i oni nyní neuposlechli, aby se pro milosrdenství [udělené] vám i jim dostalo milosrdenství. ³² Neboť Bůh zavřel všechny pod neposlušnost, aby se nade všemi smiloval. ³³ Ó, hloubko bohatství Boží moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné [jsou] jeho soudy a jak nevystižitelné jeho cesty! ³⁴ Vždyť “kdo poznal Pánovu mysl? A kdo se stal jeho poradcem?” ³⁵ Anebo “kdo mu [něco] dal předem a bude mu [to] odplaceno?” ³⁶ Neboť z něj a skrze něj a pro něj [jsou] všechny věci. Jemu [buď] sláva na věky! Amen.

Chapter 12

¹ Proto vás vyzývám, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste vydali svá těla jako živou oběť, svatou a příjemnou Bohu, [skrze] vaši rozumnou službu. ² A nepřizpůsobujte se tomuto světu, ale proměňujte se obnovením své mysli, abyste mohli rozeznat, co [je] dobrá, příjemná a dokonalá Boží vůle. ³ Neboť skrze milost, která mi je dána, říkám každému, kdo je mezi vámi, aby [o sobě] nesmýšlel více než se má, ale aby smýšlel střízlivě [podle toho,] jak Bůh každému udělil míru víry. ⁴ Vždyť tak jako máme v jednom těle mnoho údů, ale všechny údy nemají stejnou práci, ⁵ tak [i my, ačkoli] mnozí, jsme jedno tělo v Kristu a jednotlivě údy jedni druhých. ⁶ Když tedy máme rozdílná obdarování podle milosti, která je nám dána, ať už proroctví, [to konejme] v souladu s vírou; ⁷ nebo službu, ve sloužení; nebo ten, kdo učí, ve vyučování; ⁸ nebo ten, kdo povzbuzuje, v povzbuzování; kdo dává, ve štědrosti; kdo vede, v pilnosti; kdo prokazuje milosrdenství, [čiň to] s ochotou. ⁹ Láska [ať je] bez pokrytectví. Ošklivte si zlé, lněte k dobrému. ¹⁰ Bratrskou láskou srdečně milujte jedni druhé, vzájemně se předcházejte uctivostí, ¹¹ v pilnosti nepolevujte, buďte vroucí duchem, služte Pánu, ¹² v naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí, ¹³ v potřebách se dělte se svatými, věnujte se pohostinnosti. ¹⁴ Dobrořečte těm, kdo vás pronásledují, dobrořečte a nezlořečte. ¹⁵ Radujte se s radujícími a plačte s plačícími. ¹⁶ Buďte k sobě navzájem jednomyslní, nesmýšlejte vysoce, ale nechte se vést k poníženým. Nebuďte moudří sami před sebou. ¹⁷ Nikomu neodplácejte zlo zlem. Opatrujte dobré přede všemi lidmi. ¹⁸ Je-li [to] možné, pokud je na vás, mějte se všemi lidmi pokoj. ¹⁹ Nemstěte se sami, milovaní, ale dejte místo hněvu, neboť je napsáno: “Má [je] pomsta, já odplatím, praví Pán.” ²⁰ A tak: “Hladoví-li tvůj nepřítel, nakrm ho; žízní-li, dej mu napít. Neboť když to uděláš, shrneš na jeho hlavu řeřavé uhlí.” ²¹ Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

Chapter 13

¹ Každá duše ať je poddána nadřízeným vládám. Vždyť není vlády, kromě od Boha; a vlády, které jsou, jsou ustanoveny Bohem. ² Proto kdo se staví proti vládě, postavil se proti Božímu ustanovení; a ti, kteří se postavili proti [němu], přivedou na sebe odsouzení. ³ Vládcové přece nejsou postrachem dobrého jednání, ale zlého. Chceš se tedy nebát vlády? Čiň, co [je] dobré, a budeš mít od ní chválu. ⁴ Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jestliže však jednáš zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je přece Božím služebníkem, mstitelem k [vykonání] hněvu nad tím, kdo páchá zlo. ⁵ Proto musíme být poddáni, nejen kvůli hněvu, ale také kvůli svědomí. ⁶ Vždyť proto také platíte daň, že jsou [to] Boží služebníci a právě tomu se pilně věnují. ⁷ Dávejte tedy každému, co jste povinni: komu daň, [tomu] daň, komu clo, [tomu] clo, komu bázeň, [tomu] bázeň, komu čest, [tomu] čest. ⁸ Nikomu nedlužte nic, než abyste se navzájem milovali; neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon. ⁹ Vždyť to “Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš falešné svědectví, nebudeš žádostivý” a je-li [ještě] nějaké jiné přikázání, je shrnuto v tomto slově: “Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.” ¹⁰ Láska nepůsobí bližnímu [nic] zlého; plností Zákona [je] tedy láska. ¹¹ Kromě toho znejte dobu, že už [je] čas probudit se ze spánku. Vždyť teď [je] naše spasení blíže, nežli když jsme uvěřili. ¹² Noc pokročila a přiblížil se den. Odložme tedy skutky tmy a oblečme zbroj světla. ¹³ Choďme počestně jako ve dne, ne v hodování a opilství, ne ve smilstvech a nestydatostech, ne ve svárlivosti a závisti, ¹⁴ ale oblečte se [do] Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo podle [jeho] žádostí.

Chapter 14

¹ Slabého ve víře přijímejte ne k hádkám o názorech. ² Někdo totiž věří, [že] může jíst všechno; ten, kdo je slabý, však jí [jen] zeleninu. ³ Ten, kdo jí, ať nepohrdá tím, kdo nejí, a kdo nejí, ať nesoudí toho, kdo jí; vždyť Bůh ho přijal! ⁴ Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? Svému vlastnímu pánu stojí nebo padá! Bude však postaven; Bůh je přece schopen ho postavit. ⁵ Někdo totiž uznává jeden den nad jiné, jiný uznává každý den. Každý ať má ve své mysli plnou jistotu. ⁶ Kdo zachovává den, zachovává [ho] Pánu, a kdo ten den nezachovává, nezachovává [ho] Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu. ⁷ Nikdo z nás přece nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. ⁸ Žijeme-li totiž, žijeme Pánu a umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu. ⁹ Vždyť proto také Kristus zemřel a vstal [z mrtvých a] ožil, aby byl Pánem mrtvých i živých. ¹⁰ Ty pak, proč soudíš svého bratra? Anebo ty, proč pohrdáš svým bratrem? Všichni se přece postavíme před Kristovou soudnou stolicí. ¹¹ Vždyť je napsáno: “Jakože jsem živ, praví Pán, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vzdá chválu Bohu. ¹² A tak každý z nás bude sám za sebe skládat účet Bohu. ¹³ Nesuďme již tedy jedni druhé, ale raději posuďte toto: abyste nekladli před bratra kámen úrazu nebo pohoršení. ¹⁴ Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic [není] nečisté samo o sobě; jenže tomu, kdo něco považuje za nečisté, [je to] nečisté. ¹⁵ Jestliže se totiž kvůli pokrmu rmoutí tvůj bratr, již nechodíš podle lásky. Nepřiváděj svým pokrmem k záhubě toho, za koho zemřel Kristus. ¹⁶ Ať tedy vaše dobré není vydáno potupě. ¹⁷ Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, ale spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém. ¹⁸ Neboť ten, kdo Kristu slouží v těchto věcech, [je] příjemný pro Boha a vážený pro lidi. ¹⁹ Následujme tedy to, co [vede] k pokoji a k vzájemnému budování. ²⁰ Neboř Boží dílo kvůli pokrmu. Jistě, všechno [je] čisté, ale pro člověka, který jí s překážkou, [je to] zlé. ²¹ [Je] dobré nejíst maso ani nepít víno ani [nedělat nic,] na čem se tvůj bratr uráží nebo pohoršuje nebo [čím] slábne. ²² Ty máš víru? Měj [ji] sám pro sebe před Bohem. Blaze tomu, kdo nesoudí sám sebe v tom, co uznává za dobré. ²³ Kdyby ale jedl ten, kdo pochybuje, je odsouzen, protože [to] není z víry. A cokoli není z víry, je hřích.

Chapter 15

¹ My silní jsme tedy povinni snášet slabosti těch, kdo silní nejsou, a ne se snažit líbit sami sobě. ² Každý z nás ať se snaží líbit bližnímu k [jeho] dobrému, pro vybudování. ³ Vždyť ani Kristus se nesnažil líbit sám sobě, ale jak je napsáno: “Hanění těch, kdo hanobili tebe, padla na mě.” ⁴ Neboť vše, co bylo předem napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom skrze trpělivost a [skrze] potěšení Písem měli naději. ⁵ Ať vám tedy Bůh trpělivosti a potěšení dá být mezi sebou jednomyslnými podle Krista Ježíše, ⁶ abyste jednomyslně jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. ⁷ Proto se navzájem přijímejte, jako i Kristus přijal nás do Boží slávy. ⁸ Říkám totiž, že Ježíš Kristus se pro Boží pravdu stal služebníkem obřízky, aby potvrdil zaslíbení [daná] otcům ⁹ a aby pohané slavili Boha za [jeho] milosrdenství, jak je napsáno: “Proto tě budu chválit mezi národy a tvému jménu budu zpívat žalmy. ¹⁰ A znovu říká: “Veselte se, pohané, s jeho lidem!” ¹¹ A znovu: “Chvalte Pána, všechny národy, a velebte ho, všichni lidé!” ¹² A znovu Izaiáš říká: “Bude kořen Isajův a pohané budou spoléhat na Toho, který povstane, aby vládl národům.” ¹³ Ať vás tedy Bůh naděje naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, abyste se rozhojňovali v naději skrze moc Ducha Svatého. ¹⁴ Také já sám jsem o vás přesvědčen, bratři moji, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním a schopni se i navzájem napomínat. ¹⁵ Psal jsem vám však, bratři, poněkud směleji, jako ten, kdo vás upomíná, skrze milost, kterou mi Bůh dal ¹⁶ k tomu, abych byl služebníkem Ježíše Krista mezi pohany. Konám kněžskou službu Božího evangelia, aby oběť pohanů, posvěcená Duchem Svatým, byla [Bohu] příjemná. ¹⁷ Ohledně Božích věcí tedy mám chloubu v Kristu Ježíši. ¹⁸ Neodvážil bych se totiž mluvit o něčem, co by skrze mě Kristus nevykonal k [přivedení] pohanů k poslušnosti slovem i skutkem, ¹⁹ v moci divů a zázraků, v moci Božího Ducha, takže jsem od Jeruzaléma a okolo až k Illyrii [všechno] naplnil Kristovým evangeliem. ²⁰ A takto usiluji kázat evangelium [tam], kde Kristus ani nebyl jmenován, abych nestavěl na cizí základ, ²¹ ale jako je napsáno: “[Ti,] kterým nebylo o něm zvěstováno, uvidí; a [ti,] kteří neslyšeli, porozumí.” ²² A tím mi bylo mnohokrát zabráněno přijít k vám. ²³ Nyní však, když již v těchto krajích nemám místo, a protože mám po mnoho let velikou touhu přijít k vám, ²⁴ přijdu k vám, jakmile půjdu do Španěl. Doufám totiž, že vás uvidím, až tudy půjdu, a že mě tam vypravíte, až se s vámi napřed trochu potěším. ²⁵ Nyní však jdu do Jeruzaléma posloužit svatým, ²⁶ neboť Makedonským a Achájským se zalíbilo udělat nějakou sbírku pro chudé svaté, kteří jsou v Jeruzalémě. ²⁷ Zalíbilo se jim to totiž a jsou jejich dlužníky. Vždyť jestliže pohané měli účast na jejich duchovních věcech, jsou jim také povinni posloužit tělesnými. ²⁸ Když to tedy vykonám a zajistím jim toto ovoce, vydám se přes vás do Španěl. ²⁹ A vím, že až k vám přijdu, přijdu v plnosti požehnání evangelia Kristova. ³⁰ Prosím vás však, bratři, skrze Pána Ježíše Krista a skrze lásku Ducha, abyste za mě spolu se mnou bojovali ve [svých] modlitbách k Bohu, ³¹ abych byl vysvobozen od nepovolných [lidí] v Judsku a aby tato má služba Jeruzalému byla příjemná svatým, ³² abych k vám z Boží vůle přišel s radostí a odpočinul si mezi vámi. ³³ Bůh pokoje [ať je] s vámi všemi. Amen.

Chapter 16

¹ Doporučuji vám Fébé, naši sestru, která je služebnicí církve v Kenchrejích, ² abyste ji přijali v Pánu, jak se sluší na svaté, a [abyste] stáli při ní, v jakékoli záležitosti by vás potřebovala, neboť i ona byla zastánkyní mnohých i mě samotného. ³ Pozdravte Priscillu a Akvilu, mé spolupracovníky v Kristu Ježíši, ⁴ kteří pro můj život nasadili vlastní hrdlo a kterým děkuji nejen já, ale také všechny církve z pohanů; ⁵ [pozdravte] i církev v jejich domě. Pozdravte mého milovaného Epeneta, který je prvotinou Acháje v Kristu. ⁶ Pozdravte Marii, která se pro nás mnoho napracovala. ⁷ Pozdravte Andronika a Junia, mé příbuzné a spoluvězně, kteří jsou významní mezi apoštoly, kteří také byli v Kristu přede mnou. ⁸ Pozdravte Amplia, mého milovaného v Pánu. ⁹ Pozdravte Urbana, našeho spolupracovníka v Kristu, a Stachyna, mého milovaného. ¹⁰ Pozdravte Apella, osvědčeného v Kristu. Pozdravte [domácí] Aristobulovy. ¹¹ Pozdravte Herodiona, mého příbuzného. Pozdravte [domácí] Narkisovy, kteří jsou v Pánu. ¹² Pozdravte Tryfénu a Tryfósu, které pracují v Pánu. Pozdravte milovanou Persidu, která se v Pánu velmi napracovala. ¹³ Pozdravte Rufa, vyvoleného v Pánu, a jeho i moji matku. ¹⁴ Pozdravte Asynkrita, Flegonta, Herma, Patróba, Hermu i bratry, kteří jsou s nimi. ¹⁵ Pozdravte Filologa a Julii, Nerea a jeho sestru a Olympa i všechny svaté, kteří jsou s nimi. ¹⁶ Pozdravte se navzájem svatým polibkem. Pozdravují vás Kristovy církve. ¹⁷ Vyzývám vás však, bratři, abyste si dávali pozor na ty, kdo působí roztržky a pohoršení proti učení, které jste poznali, a vyvarujte se jich. ¹⁸ Neboť takoví neslouží našemu Pánu Ježíši Kristu, ale svému břichu a lahodnými řečmi a pochlebováním klamou srdce nevinných. ¹⁹ Vždyť vaše poslušnost dospěla ke všem! Raduji se tedy z vás, ale chci, abyste byli moudří v dobrém, avšak prostoduší ve zlém. ²⁰ Bůh pokoje pak rozdrtí Satana pod vašima nohama brzy. Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi. Amen. ²¹ Pozdravuje vás Timoteus, můj spolupracovník, a Lukios, Jáson a Sozipater, moji příbuzní. ²² Pozdravuji vás v Pánu já, Tercius, který jsem tento dopis psal. ²³ Pozdravuje vás Gaius, hostitel můj i celé církve. Pozdravuje vás Erastus, městský správce, a bratr Kvartus. ²⁴ Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi všemi. Amen. ²⁵ A Tomu, který je schopen vás posílit podle mého evangelia a kázání Ježíše Krista, podle zjevení tajemství, které bylo po věčné časy skryto, ²⁶ ale nyní bylo zjeveno a podle nařízení věčného Boha bylo oznámeno skrze prorocká Písma všem národům k poslušnosti víry - ²⁷ jedinému moudrému Bohu [buď] sláva skrze Ježíše Krista na věky. Amen.